Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvežíznivá láska 3

03.10.2009 (20:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3903×

3. Kapitola – Cullenovi

Páni! Spalo se mi ještě hůř než předešlou noc! Zase jsem měla noční můry. Jenže už ne z nehody. Zdálo se mi, že sama bloudím temným lesem a nevím kam jít, když v tom se přrse mnou objevil kluk. Nevím jak vypadal, jenom vím, že byl nádherný! Něco mi říkalo, že bych se měla bát, vzít nohy na ramena a utéct. Jenže já byla až moc ohromena jeho krásou. Pomalými kroky se ke mně blížil, a když už byl ode mě nadosah, něco vedle mě se pohlo, já se podívala tím směrem, ale nic tam nebylo. Když jsem se podívala zpět na toho kluka, byl pryč! Vím, není to strašidelné, ale měla jsem z toho divný pocit.

Vstala jsem něco málo po páté hodině ranní. Stefi a Frank už odjeli do práce. Bála jsem se znovu usnout a myslím, že bych to ani nedokázala. Upřímně, nemohla jsem se dočkat, až zase uvidím Sam a Kamilu. Chtěla jsem o Cullenech dozvědět co možná nejvíc. Vážně netuším proč, ale něco mě na nich přitahovalo, a to jsem je ještě ani neviděla!

Pustila jsem si mp3 a lehla si do postele. Nemyslela jsem na nic, jen jsem si zpívala.

V sedm jsem se rozhodla vstát. Osprchovala jsem se, oblékla, načesala a nanesla make-up. Sešla jsem dolů a na jídlením stole byl vzkaz.

Bello, dnes se oba vrátíme o něco později. Můžeš po škole zůstat se svými kamarády, jestli budeš chtít, ale jakmile dojedeš domů, zavolej mi, ano?

Máme tě rádi

Frank a Stefi

O něco později? To je u nich v kolik? Moment! Vždyť já ani nevím kde pracují! Musím se jich zeptat.

Nasnídala jsem se, vzala bundu a klíčky a vyjela do školy.

Zaparkovala jsem na tom samém místě, co včera. Ani nevím proč, ale jakmile jsem vystoupila z auta, podívala jsem se tam, kde včera stál ten ohromný jeep. Byl tam! Najednou mě zalila vlna zvědavosti. Rychle jsem se podívala po ostatních, ale neviděla jsem nikoho nového a jsem si jistá, že včera jsem se s Culenovými nesetkala. Viděla jsem, jak se ke mně říti Sam a Kamila, a taky ti čtyři kluci z jídelny. Všechny jsem je pozdravila s předstíraným úsměvem na tváři. Pořád pro mě bylo těžké smát se od srdce.

„Ahoj Bello, jsme moc rádi, že tě zase vidíme!“ řekl mi Matt.

„Ahoj, taky jsem ráda.“

Všichni se mě zaptali, jestli nemám po škole čas, že bychom mohli zajít do místní cukrárny. S radostí jsem přijala nabídku. Přeci jenom se mi líbí být s přáteli.

Se Sam jsem měla první hodinu. Sedla si dozadu vedle mě. Měli jsme biologii a učitel nám pouštěl nějaký film. Využila jsem situace a zeptala jsem se.

„Ty Sam? Co víš o těch Cullenech, jak včera říkala Kamila?“

„No, já vím jen to, co ona. Ale myslím, že bude lepší, když ti to poví sama. Já nemám ráda, když mám někoho představovat!“

„Dobře, promiň!“

„To je v pohodě. A věř mi, bude tě to zajímat!“ a šibalsky na mě  mrkla. Moje zvědavost tím rostla ještě víc!

Hodiny se pomalu vlekly. Po biologii jsem se rozloučila se Sam s tím, že mi bude držet místo v jídelně. Šla jsem na druhou hodinu, měla jsem španělštinu společnou s Lukem. A vůbec každou hodinu jsem měla společnou s jedním ze čtyř kluků, ale nikdy ne s Kamilou. Pokaždé si se mnou sedli a bavili se o všem možné,- o autech, o počasí, a dokonce i o holkách, s kterými chodili. Matt mi stále vyprávěl vtipy. Byli vážně dobré, a já nemohla dělat nic jiného, než se jim smát. Byla zrovna hodina matematiky, která mi stále nešla, a tak mě učitel pořád okřikoval, ať raději dávám pozor, nebo nás rozesadí. Je to Matta umlčelo jen na pět minut. Pak ve vtipech pokračoval. S ním mi ta hodina uběhla vážně rychle.

Konečně jsem se dočkala a skončila šestá hodina.  Šla jsem do jídelny a jakmile jsem vešla, začala na mě Sam s Kamilou volat přes celou jídelnu. Skoro všichni studenti se na mě podívali! Samozřejmě jsem v tu ránu byla červenější než rajče. Sklonila jsem hlavu a šla si pro jídlo. Vzala jsem si podnos s obědem a šla se posadit na místo. Chvíli jsme si povídali a nudných hodinách, které jsme za tento den přežili, a které nás čekají zítra. Když už se všichni ztišili, zeptala jsem se Kamili.

„Včera jsi mi chtěla říct o těch Cullenech!“

„Jo, málem bych zapomněla! No a co chceš vědět?“

„Všechno co víš ty!“

„Ok. Takže doktor Carlisle Cullen pracuje v nemocnici. Je to hlava rodiny. Má asi o tři roky starší ženu Esme. Přistěhovali se sem z Aljašky před pár lety. Esme nemůže mít děti kvůli nějaké nehodě, a tak je adoptovali. První byla Rosalie. Je absolutně krásná! Každej kluk ve škole by dal nevím co, jen aby s ní mohl být chvíli o samotě! Jenže ona už kluka má. Jmenuje se Emmet a je to druhé adoptované ditě.“ Při každém slově se usmívala.

„Takže oni jsou všichni pár?“ zeptala jsem se, protože mi to nedávalo smysl.

„Jo. Carlisle a Esme, Rosalie a Emmet a Alice a Jasper.“

„Alice a Jasper? Ti k nim taky patří?“

„Jo. Alice je fakt divná. Je malá a pořád jakoby tančila! A ona chodí s Jasperem. Ty dva Cullenovi adoptovali jako poslední. Ale to není to, proč se s nima nikdo nebaví! Jsou vážně divní. Všichni jsou krásní, mají šíleně bledou pleť a od každého si udržují odstup. Kdysi prý měli ještě jednoho syna, Edwarda, jenže ten od nich utekl už hodně dávno. Ale nikdo neví proč. Cullenů se každej bojí.“

„Bojí? Proč?“ pořád jsem to nechápala.

Jenže v tom se Kamila podívala na dveře jídelny a ukázala tím směrem. Následovala jsem její pohled. Když jsem viděla to, co ona, ztuhla jsem s pusou dokořán.

Do jídelny vcházeli čtyři lidé. No, lidé…to bylo slabé slovo. Byli nádherní. První vešla drobná dívka s tmavými, na krátko střiženými vlasy. Její chůze připomínal tanec, skoro se vznášela. Podle popisu od Kamily bych řekla, že to byla Alice. Za ruku ji vedl vyšší kluk. Blond vlasy mu trčely do všech stran. Svým způsobem byl také krásný. To bude asi Jasper. Za ním šel velmi vysoký a statný kluk, mohl mít tak devatenáct. Nedivím se, že se jich lidé bojí, pokud je s nimi všude. Měl obrovské svaly. Byl asi dvakrát vyšší než kterýkoliv kluk z mé třídy. Měl krátké, tmavé vlasy a krásný úsměv. To bude Emmet, ten kluk, kterému patří jeep. A vedle něj kráčela nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděla. Měla blond vlasy až po pás, zkroucené do vln. Její obličej neměl jedinou chybu. Ale už na první pohled bylo jasné, že je pyšná! Všichni měli opravdu bledou kůži a byli nádherně oblečeni.

Všichni u našeho stolu se začali smát.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Kdybys viděla, jak se tváříš, nedivila by ses, že se smějem!“ vysoukal ze sebe Johny.

Okamžitě jsem se začervenala a sklonila hlavu. Přestali se smát a zase jsme si normálně povídali. Když jsme dojedli, pomalu jsme se chystali k odchodu. Ještě naposledy jsem se podívala na Culleny, kteří ještě seděli u svého stolu. Opět mě zaujala jejich krása.

Už jsem chtěla pohled odtrhnout, když se na mě podívala ta malá dívka. Alice myslím. Její pohled byl okouzlující. Měla krásné zlatavé oči, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Najednou se na mě usmála. Celá zářila, když se smála. Úsměv jsem jí opětovala. A nebyl to předstíraný úsměv. Něco v jejím pohledu ve mně vzbuzovalo opravdovou radost.

Dívala se na mě dlouho, jenže z ničeho nic do ní drbla ta blonďatá kráska Rosalie. Alice se na ni podívala, Rosalie jí něco řekla a už se na mě nepodívala.

Nechala jsem to být a šla před školu se svýma spolužákama. Domluvili jsme se , kde se sejdem a odjela jsem se domů připravit.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvežíznivá láska 3: