Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 21

04.11.2009 (14:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2034×

ALICE
“NEE, POMÓC!!” To byla naše Bella. 

A tohle byl výkřik, který mě probrat z toho šoku. Okamžitě jsem vyrazila na místo, odkud jsem ji slyšela. Naskytl se mi pohled na Bellu namáčknutou na zdi s potrhaným tričkem a Anthonyho, kterej se na ni cpal a surově si snažil vzít to co mu podle něj patřilo. Dnes tedy ne, dnes se spletl a měl by se modlit, aby to vůbec přežil. 

Přiskočila jsem k němu a strhla ho z ní. Bella se svalila na zem a tiše vzlykala.
“Prosím už ne, nech mě být.” Trhalo mi to srdce, ale musela jsem ji odnést za Carlislem, aby se na ni podíval. Vzala jsem ji do náruče a když jsem procházela kolem povalujícího Anthonyho tak jsem do něj kopla. Jsem si jistá, že bude mít zlomené žebro.
“Ještě jsem s tebou neskončila a být tebou tak se začnu modlit, aby se to nedozvěděl Edward, protože to by byla tvoje smrt.”

Došla jsem s ní k nemocnici a zamířila přímo k jeho pracovně. Neobtěžovala jsem se s klepáním, protože jsem věděla, že tam je, ale nevěděla jsem jakém stavu. Seděl na křesle hlavu sklopenou a podepřenou rukama a díval se do země. Vypadal opravdu špatně.

“Carlisle,” nic, “Carlisle.” Tentokrát trhl hlavou směrem ke mně a jakmile si všiml Belly v mé náruči, tak k nám přišel a začal ji bez otázek prohlížet. Zdálo se, že je v pořádku, jen byla v bezvědomí z toho šoku. Ani se ji nedivím. 

Nechali jsme ji ležet na gauči a sami jsme si sedli. Musela jsem s ním mluvit.
“Carlisle, já…” 
“Alice, já vím, žes to musela vidět. Nevím co mám dělat. Nebyl jsem to já. Prostě jsem byl ovládán nějakou jinou silou.”
“Já vím, s tím už nic neuděláme a neboj Esme to neřekneme, ale potřebuju vědět, proč to udělala. Vždyť, chci říct, neměla přece žádnej důvod.”
“Nevím jestli ji to neřeknu sám. Podle ní měla důvod a to asi dost velký, ale netuším jaký. Jen přišla a naštvala se a pak se to stalo.”
“To bude dobrý, ale Esme to neříkej, nemusí to vědět, nebyl jsi to ty. Je tu ještě jedna věc, která mě trochu děsí a to, že jsem měla jinou vizi, než se ve skutečnosti stala.”

ÓDRY
Zjistila jsem od toho doktora, že Jazze poslali pryč ode mě, ale on sám neví kam přesně nebo jsem to od něj aspoň nezjistila. Škoda, to abych navštívila zase jednou svého kamaráda Edwarda, třeba ten toho bude vědět víc.

Došla jsem k jejich domu, kde byl Ed s tou elfkou. Hádali se o té jeho lidské holce. No aspoň jí mám co podstrčit. Poslala jsem ji vizi, jak je Bella v pohodě a dobře se baví s mým novým kamarádíčkem Anthonym.

Po chvíli čekání jsem se dočkala a elfka odešla pryč. Obešla jsem dům a vyskočila k balkónu, kde by měl mít pokoj. Jedním ladným skokem jsem vyskočila. Už čekal na balkóně a vypadal opravdu rozzuřeně. 
“Jen zklidni hormony Edwarde, dnes nic nebude.” Viděla jsem, že ho moje slova ještě víc rozzuřila, ale zatím jsem mohla být v klidu.
“Vypadní odtud!!”
“Jistě, ale první potřebuju něco vědět a myslím, že bys mi mohl pomoct.”
“Vypadni nebo tě zabiju za to co jsi udělala Belle.”
“Ale prosím tě, to co jsem ji udělala já není nic oproti tomu co se jí děje teď, pokud není právě znásilňována a nebo dokonce mrtvá, tak se to brzy stane.“
Přikrčil se do bojové pozice. 
Snad se nám chlapec nechce prát, pomyslela jsem si.
Odezvou mi bylo zavrčení a dopadnutí na zem. Ležela jsem na zemi a on na mě a chtěl mě začít trhat, ale to jsem mu nemohla dovolit, tak jsem jednoduše použila svou schopnost a on mi ještě ochotně pomohl vstát. Zjistila jsem, co jsem potřebovala a zmizela, dřív než se někdo vrátí. Musím si něco zajistit a to co nejrychleji.

EDWARD
Probral jsem se jako z tranzu. Seděl jsem na pohovce, kterou jsem před tím vyhodil z okna a díval se před sebe. Jako bych spal, ale to by byl hodně špatný sen. Doufám, že si jen dělala srandu a Belle nic není. 

Nervózně jsem přecházel po pokoji, to přece nemůže být pravda, vždyť Alice viděla… přece se nemohla splést, leda by… ne, to není možný přece.
Byl jsem jako hladová šelma chycená v kleci. Nebudu tu jen tak sedět a čekat, až se dozvím, jestli se něco stalo nebo ne. Běžel jsem k baráku, kde bydlel Anthony, ale nikdo tam nebyl a ani stopy po Belliným pachu. Tak co se sakra děje? Vždyť tady měli být. Co teď? Zvedl jsem telefon a vytočil číslo naší vědmy. Okamžitě to vzala a spustila dřív než jsem stačil cokoli říct.
“Edwarde, buď v klidu, je se mnou. Nic jí není, je v pořádku. Dovezu ji za chvíli domů, ale nejsem si jistá, jestli s tebou bude chtít mluvit, jestli bude chtít mluvit s kýmkoli.” A pak telefon ohluchl. 

Běžel jsem domů. Už tam byly. Alice ukládala Bells do postele, která byla v pokoji pro hosty. Chtěl jsem se zeptat proč zrovna tady, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem si svůj pokoj rozbil v návalu zuřivosti. 

Když jsem se na Bells podíval důkladněji, tak jsem viděl obrovské modřiny a ještě horší kousance na krku, ale naštěstí to byly jen lidské otisky.

Šli jsme do obýváku. Alice si celou cestu překládala slovník. Tajila přede mnou něco.
“Alice, nech toho a vyklop to. Co se stalo?”
“Měla jsem falešnou vizi o Belle, no a pak jsem na ni narazila ve městě.”
“Jen tak? Prostě jsi ji našla? Samotnou?”
“Ne.”
“Alice, fakt nemám náladu na to, abych to s tebe takhle páčil, stejně se to nakonec dozvím, tak to neprotahuj.” Začínal jsem být zase podrážděný, tak jako poslední dobou pořád. Čím to jenom je?!
“Dobře, dobře, ale první mi musíš něco slíbit a dodržet to.”
“Máš mé slovo.”
“Nesmíš nikoho zabít rozumíš?!” Tvářila se smrtelně vážně. 
“Nikoho nezabiju slibuju.” Recitoval jsem.
“Byl to Anthony, málem ji znásilnil.”

V tu chvíli by se ve mně člověk nedořezal. Vybuchl jsem vzteky, popadl první věc, která byla po ruce a prohodil ji stěnou. Trochu mi to pomohlo se ovládnout. Hlavně pomyšlení na to, že z toho nebude mít Esme zrovna radost.
“Edwarde, tohle si od Esme pěkně schytáš. Teď se uklidni. Za chvíli by se měla Bella probudit.”
Sedl jsem si na gauč a začal plánovat, jak mu to vrátím, tohle mu neprojde. 
“Edwarde, zapomeň na to, že ho hodíš žralokům. Nezapomeň co jsi slíbil.”
“Však já bych mu nic neudělal, to ti žraloci.” Sjela mě káravým pohledem a tím se rozplynuly moje naděje, že si něco naplánuju. Jedině bych to udělal spontánně.
“Nezapomeň, že i to na co jsi teď myslel je plán, který vidím. Budu tě sledovat.”

Naši debatu ukončilo rozdivočelé bití srdce.

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 21: