Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 16

26.10.2009 (15:45) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2437×

ALICE
Hned ráno jsem měla vizi. Jasper se rozhodl. Odjede do Voletry. Sice není rozhodnutý, jestli zůstane se mnou nebo co bude dál, protože nevidím žádnou jeho budoucnost, ale jsem ráda, že se aspoň snaží to nějak řešit a jen nečekat, co se samo stane.

Je mi strašně líto Belly. Trochu si to dává i za vinu, kdybych totiž viděla její budoucnost, tak bych věděla na co se chystá a jeho bych za ní nikdy nepustila. Snad moje schopnost neselhává. Nevím co bych bez ní dělala. Je to součást mě, bez ní bych to už snad ani nebyla já. Z části je to moje vina, že se Edward neubránil. Měla jsem raději jet já a nic z toho by se nestalo. 

Bella celou noc měla neklidný spánek. Říkala Edwardovo jméno a chvílemi ji tekly slzy. Kdybych mohla plakala bych s ní. Opravdu ho milovala a on jí tímto zlomil srdce, vrazil ji tak kůl do jejího tlukoucího srdce, které bylo jen pro něj. Sama nevím, jestli mu zvládne odpustit. Nevím jak bych se chovala já na jejím místě. Asi stejně, nebo možná ještě hůř. Vážně nevím. Nikdy dřív jsem nad tím nemusela přemýšlet. Ani mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. A už vůbec mě nenapadlo, že zrovna Edward, který od sebe holky doslova odháněl, se vyspí s takovou upírkou a zrovna když je s Bellou. Moc dobře vím, že on ji miluje nadevše a položil by za ní svůj život. Jenže teď už se nedá nic dělat. Zbývá mu jediné a to čekat. Čekat, jak to pro něj dopadne, jestli mu někdy Bella odpustí to co jí udělal. On sám mezi ně stavěl fyzické hranice a vím, že to Bellu štvalo nebo spíš trápilo. Chtěla víc, než pouhé polibky a on jí to nechtěl dát, za to to dal jiné. Té, která si to nejmíň zasloužila. Proto si myslím, že to Bellu ranilo mnohem více než kohokoli jiného. Více než si vůbec dovedu představit. Ale zvládá to statečně, drží se. Dnes hlavně kvůli mně. 

Celou noc jsem sledovala, jak se převaluje z jedné strany na druhou. K ránu už to vypadalo, že spí celkem klidně, určitě klidněji než v noci. Nechtěla jsem ji budit, ale byl čas jít do školy a ona tam dnes prostě musela. Musí taky Edwardovy ukázat, že není jedinej na světě. I když se jí tento nápad ze začátku moc nelíbil, tak uznala, že musí něco dělat, aby na to pořád nemyslela a tohle byl dobrý plná, zvlášť když jí Edward nevidí do hlavy a já si své myšlenky pohlídám, nebude to takový problém, když je kolem tolik věcí, na které se dá myslet.
“Bells, vstávej!! No tak probuď se nebo přijdeme pozdě.” Připadalo mi, že čím víc jsem se snažila jí probudit, tak tím víc ona chtěla spát. 
“Bello, jestli okamžitě nevstaneš, tak tě poliju kýblem se studenou vodou.”
“Nikam nejdu. Nech mě spát.” Zabručela zpod peřiny. To teda ne, takhle bychom tam nedorazily. A já musím mluvit z Jazzem a ona musí být na hodině.

“AAAAAAAAAAAAA…” vyletěla z postele jako střela a zlostně se na mě dívala, musela jsem se jejímu výrazu smát. Vypadala jak zmoklé rozzuřené štěně.
“Promiň, ale já tě varovala. V koupelně máš nachystané oblečení, tak spěchej nebo to vážně nestihneme.” 
V noci jsem ji nachystala hromádku oblečení se vzkazem, že si to stejně obleče. Odšourala se do koupelny a já se vydala udělat snídani, něco jsem pochytila od Esme, tak snad se mi to povede. Po chvíli sešla dolů a jídlo přímo zhltala a my se vydaly na cestu do školy.
“Bells, měla jsem vizi. Jasper dnes odjíždí do Voltery, aby se tam rozmyslel co bude dál. Nevím jestli ho ještě někdy uvidíme nebo jak se rozhodne, ale jede hned jak mi to oznámí na parkovišti. Nechce, aby se něco stalo.”
“Dělá dobře Alice.”
“Já vím, ale mám strach, že už ho vážně nikdy nepotkám.”
“Nevím proč, ale myslím, že vy dva se potkáte a ne jednou.” Byla jsem ráda, že ji mám, vždycky mi dokázala zvednout náladu, když jsem to potřebovala, nehledě na to jakou ji sama měla. Ona je skvělý člověk a ještě lepší kamarádka a sestra.

Dojely jsme k parkovišti a jen co jsme zastavily, tak na Bellině straně byl Edward, chtěla jsem jim nechat soukromí, tak jsem šla na místo, kde jsem věděla, že na mě čeká Jasper. A byl tam. Vypadal sklíčeně a já na tom nebyla o moc lépe.
“Ahoj.” Tiše mě pozdravil. Došla jsem k němu a zastavila se kousek od něj. Natáhl ke mně ruku a pohladil mě po tváři. Věděla jsem, že tohle je loučení. Možná i to poslední.
“Jaspere, já…” chtěla jsem mu něco říct, ale přerušil mě polibkem. Byl jiný než ty, na které jsem byla zvyklá. Byl smutný a přesto plný vášně a lásky. Moje odhodlání ho poslat pryč se měnilo pomalu v prach.
“Alice odjíždím. Vím, že tě miluji a proto musím odjet, aby se nestalo něco, čeho bych později litoval. Myslím, že takhle je to správné.”
Kéž bych mohla znovu plakat, aspoň by se mi ulevilo. Nemohla jsem se mu dívat do očí, měla jsem sklopenou hlavu, ale ne na dlouho. Vzal ji do svých dlaní a naposledy se mi podíval do očí a jemně mě políbil. Byl to krátký a poslední polibek, který mluvil za vše. Bylo v něm vše, co jsme k sobě cítili. Poté se pomalu otočil a zmizel ve stínu lesa. Dlouho jsem tam stála a sledovala poslední místo, ne kterém jsem ho viděla. Možná naposled.

BELLA
Poslední slova jsem na něj zařvala a utekla s brekem na dívčí záchody. Tam on nemůže.

Běžela jsem už skoro po prázdné chodbě, protože co nevidět měla začít další hodina, ale to mi bylo v tuto chvíli naprosto jedno. Doběhla jsem k dívčím toaletám a zalezla si do jedné kabinky, kde jsem se svezla na zem a oddala se svým vzlykům. Všechno se to sesypává jako domeček z karet. Špatně postavený domeček. Proč vždycky, když už to vypadá, že vše je tak jak má být, tak se to pokazí. A když už se začne kazit jedna věc, tak pak i ty ostatní. Je to jako řetězová reakce.
Proč si ona musela vybrat zrovna jeho? Proč nám tohle dělá a musí rozvracet rodinu? První se zaměřila na Jaspera a teď mi vzala Edwarda. Chápu, že ho nějak ovlivnila, ale přesto. Mohl přece nějak bojovat, vždyť přece umí číst myšlenky nebo ne?!

Místo smutku na mě přicházela spíše zlost. Nejraději bych tu holku roztrhala a spálila, ale věděla jsem, že na to jsou moje síly krátké. Chtělo by to pomoc. Chtělo by to nějak Ódry zatemnit mysl, tak jak to dělá ona. Jenže jak toho docílit že? Zvlášť když dřív než se kdokoli o něco pokusí tak zasáhne ona.

Vyšla jsem z kabinek a zůstala jsem zaraženě stát. Stála tam ona!! Ta mrcha jedna a posměšně se na mě dívala.
“Ahoj kočko, tak jak jde život?” Tvářila se jakoby nechumelilo. To se mi snad jen zdá. Škoda, že u sebe nemám zapalovač, to bych ji připálila ty její řasy.
“Nech nás už nepokoji!! Dostala jsi cos chtěla, tak nás nech v klidu žít!!” Ječela jsem na ni a zuřivě kolem sebe rozhazovala rukama. Ona se ani nepohnula, jen vztekle zavrčela a posměšně si odfrkla.
“Ty si myslíš, že jsem dostala to co jsem chtěla? Tak to se teda šeredně pleteš. Tenhle ten tvůj upíří přítel nic nebylo, tohle je jen začátek a ty by sis měla dát pozor na pusu, nebo si tě dám na oběd.” Syčela na mě přes zaťaté zuby. Už nevypadala tak klidně jako na začátku.
“Proč tohle děláš? Nech Jaspera, nech ho prosím tě být. To ti nestačilo, že jsi dostala Edwarda a zničila tak všechno mezi námi?”
“Ty hloupá lidská chuděro. Ten tvůj Edward byl teprve začátek a Jasper bude třešinka na dortu. Popravdě Edward nebyl tak špatný na poprvé, možná to chce cvik nemyslíš? Trochu mi u něj vadilo to, že i když jsem mu zatemnila mysl, tak se mu rychle vracel tvůj obraz, bylo opravdu otravné ho při tom sledovat, ale musím se ti přiznat, že jsem si to s ním na té kapotě náramně užila, tak jako nikdy.”
“TY SE HO UŽ ANI NEDOTKNEŠ!!!!!” Vzteky jsem byla úplně bez sebe. Litovala jsem, že nejsem novorozený upír, protože bych se na ní vrhla a rozsápala ji na kousky.
“Pokud vím, tak spolu už nechodíte ne? Něco takového jsem od tebe slyšela pokud vím, takže je volnej a může si dělat, co chce nebo i to co nechce.” S těmito slovy se otáčela na odchod.
“Jaspera stejně nikdy nedostaneš!!” Vyjekla jsem na ni. Zarazila se kousek ode dveří.
“Pročpak myslíš Isabello? Myslíš si, že na něj má schopnost nebude platit?” Byla zvědavá.
“To ne ty couro, ale už ho nikdy neuvidíš.” 

Vyšla jsem ke dveřím, u kterých stála. Už jsem otvírala, ale ona je zabouchla a pak se všechno událo tak rychle. Chytla mě pod krkem a hodila se mnou o protější zem. Praštila jsem se do hlavy a před očima se mi zatmělo. Než jsem si stihla vzpamatovat, tak mě znovu chytla pod krkem a vyzvedla do vzduchu a chystala se se mnou hodit do otevřené kabinky. Tak tohle je můj konec, pomyslela jsem si.

EDWARD
Zůstal jsem ohromeně stát a nezmohl se na nic jiného než se sesunout k zemi.

Její slova mě ranila. Nemohl jsem přece za to, že má Ódry schopnost. Nikdy bych to neudělal, kdybych měl možnost volby. Musí přece existovat nějaký způsob, jak jí zamezit, aby to používala, jenže jak?

Proč se to musí všechno takhle zamotat, první chce Jazze, pak dostane mě a co bude příště? Někoho zabije? Někoho blízkého? A teď se do toho ještě plete ten Anthony. Copak Bella nevidí, že je to děvkař, kterej holku jen využije a odkopne. A jsem já vůbec lepší? Nechápu jak se mnou mohla vůbec být? No super už uvažuju o tom, že se mnou nebude, ale co když by to pro ni bylo takhle lepší, co když to je ten pravej život pro ní? Moc bych si pro ni přál normální život, bez všeho toho, co se děje kolem mě, ale nezvládl bych to. Nedokážu bez ní dál existovat. Možná kdybych ji nikdy nepotkal, tak bych nevěděl o co přicházím, jenže teď už není cesty zpět a já o ni budu bojovat, ať to stojí cokoli.

Zvedl jsem se a šel po pachu Anthonyho. Musím si s ním rázně promluvit. Netrvalo to dlouho. Ani moc nevoněl, ale měl hodně výrazný pach. Našel jsem ho v kumbále, jak se snaží znásilnit nějakou holku. Jednou rukou jí zacpal pusu, aby nemohl křičet a druhou se jí snažil rozepnout kalhoty. Jeho myšlenky byly odporné, byly temnější než kterákoli zrůdná noc. Tenhle se k Belle v žádném případě ani nepřiblíží. Jenže mě Bella nebude poslouchat, ale možná by mohla Alici. Vlastně proč ji Alice nehlídá před ním? Snad neztrácí svou schopnost. Myšlenky té dívky byly vystrašené. Bála se nejen o svůj život, ale také toho, co by na to řekl její přítel a rodiče. Neřekla by to nikomu a to by byla chyba. Dřív než si mě Anthony stihl všimnout jsem na něj tvrdě narazil, jsem si jist, že pokud nebude mít aspoň jedno žebro zlomené, tak bude mít pořádné modřiny. Zvedl jsem ho ze země pod krkem a narazil na zeď. Další modřiny a to nebudou zdaleka poslední.
“Zbláznil ses? Co to děláš? Nech mě na pokoji.” Vztekal se a snažil se mlátit rukama kolem sebe. Marně. Chytl jsem mu obě ruce do jedné mé a surově mu je zkroutil na bok.
“Hele my dva si něco vyjasníme. Necháš Bellu na pokoji. Rozumíš?”
“Proč bych měl, není to přece tvoje buchta, tak se nestarej. Budu si dělat co chceš a ty se do toho nemáš co plést.” To by neměl říkat. Zvlášť teď když v sobě dusím tolik vzteku. Stačilo by jedno jediné kousnutí a pár hltů a bylo by po něm, bylo by po starostech, tedy aspoň po jedné z nich. Ale tohle jsem nemohl udělat. Nemohl jsem to udělat sám kvůli sobě a také kvůli mé rodině. Jak bych se jim pak mohl podívat do očí? Věděl jsem, že bych nemohl. Nevydržel bych ty jejich myšlenky. Budu to s ním muset vyřídit jinak. Vystrašit ho. Klidně skoro k smrti. Přirazil jsem ho ještě víc ke stěně, aby moje slova začal brát trochu vážněji. 
“Ber tohle jako varování. Ani se ji nedotkneš. Rozumíš mi?” Trochu přikývl, ale jeho myšlenky prozrazovaly až příliš mnoho. Zvedal se mi z něj žaludek.
“Ani na ni nebudeš myslet. Je ti to jasné? Ani koutkem oka o ni nezavadíš a nepřej si mě, jestli se jí něco stane. Budeš první koho půjdu zabít. Klidně to ber jako vyhrožování nebo slib, ale já to dodržím. Budu tebe sledovat a pokud se jí něco stane, tak si buď jistý, že v každém stíně, kolem kterého projdeš na tebe budu číhat jako na lovnou zvěř.” Viděl jsem, že konečně pochopil, že to myslím smrtelně vážně. Byl vystrašený, skoro ani nedýchal. Možná to bylo z části způsobeno i mou rukou pod jeho krkem. Pustil jsem ho a on spadl na zem, ale stejně se ani nehnul, jen se na mě vystrašeně díval. 

Vyšel jsem na prázdnou chodbu a zavřel za sebou dveře od toho kumbálu, možná tam už raději zůstane.
,Tohle je můj konec, uslyšel jsem myšlenky velmi známého hlasu. Panebože, to byla Bella. Letěl jsem jako střela směrem odkud jsem ji slyšel a jasně cítil i její krev. Snad nepřijdu pozdě.

Rozrazil jsem dveře a spatřil hrůzný pohled na Bellu, kterou držela Ódry tak jako já před chvíli Anthonyho. Chystala se s ní vší silou hodit o záchod. Napřáhla se a hodila, ale já byl rychlejší a zachytil ji dřív než stihla kamkoli dopadnout. Sice to nebyl nejměkčí dopad, ale lepší než to co by ji čekalo. Podíval jsem se na ni a viděl, jak má na hlavě tržnou ránu.
“Jakto, že na tebe teď neplatí moje schopnost?!” Zaječela na mě. 
“Cože?” Nechápal jsem její slova, ale z jejích myšlenek jsem se to dozvěděl. Nešlo jí nic z toho, co na mě použila posledně. Co je teď jiného než před tím? Už vím, tahle křehká osoba v mé náručí. Je štěstí, že na to teď nemůže přijít, protože jsem si jist, že by ji chtěla na místě zabít. Vlastně to chtěla udělat. Nechtěl jsem ji to jen tak nechat projít, ale musel jsem Bells dostat rychle za Carlislem. 

Vtrhla dovnitř Alice.
“Promiň Ede, nic jsem neviděla, až teď. Pojď musíme ji rychle dostat za Carlislem ať ji ošetří než bude pozdě a být tebou,” otočila se na Ódry “tak co nejrychleji zmizím, protože tohle ti jen tak neprojde. Najdeme si tě a to bude tvůj konec.”
Otočila se na mě ,Edwarde musím, ta krev…’ a už hnala domů a já za ní. Ještě jsem se naposledy otočil na Ódry s nenávistí v očích. Tohle ji nedaruju, za tohle bude pykat. Bude se smažit v pekle.

« SHRNUTÍ »

15. kapitola - pojetí Nikol18

UPOZORNĚNÍ: Odteď mám nové www stránky a to zde. Budu tam umísťovat své povídky minimálně o den dříve než tady (může to být i více) a kdo bude chtít tak se může podělit a jeho povídky se objeví tam.

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 16: