Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 14

16.10.2009 (20:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2786×

BELLA
Lehla jsem si do postele a chystala se zhasnout, když v tom měla Alice vizi. Jakmile se probrala, tak se trochu usmívala. Věřím tomu, že kdybych se jí nezeptala co viděla, že by mi ani nic neřekla…a já bych se jí nedivila.

Celou noc jsem skoro nezamhouřila oči, pořád jsem přemýšlela nad tím, co mi Alice řekla o své vizi. Myslím, že by se toho dalo využít. Jen vědět jak, třeba to nebude tak těžký. No uvidíme. Aby se ze mě, ale nestala mrcha. Stejná nebo dokonce horší než Ódry. Ale věřím tomu, že to bych zase neudělala. Ona je horší než kdokoli jiný, je jako ďábel, který se dostal do našeho světa a chce zničit vše, co je nám milé.

Sice jsem Edwarda od sebe teď odehnala já, ale on si to zasloužil. Za tohle bych ho nejraději neviděla, ale jsem na to dost silná? Nejsem na něm moc závislá? Ano jsem, ale nesmím to na sobě nechat tak vidět. Ne teď.

Po pár hodinách přemýšlení se mi povedlo konečně usnout a já upadla do bezesného, ale krátkého spánku.

“Bells, vstávej!! No tak probuď se nebo přijdeme pozdě.” Snažila se mě probudit, ale čím víc se snažila, tím hlouběji jsem se zavrtávala pod peřinu a přála si splynout s postelí. 
“Bello, jestli okamžitě nevstaneš, tak tě poliju kýblem se studenou vodou.”
“Nikam nejdu. Nech mě spát.” Neměla jsem v úmyslu opustit svou postel. Chtěla bych celý den proležet a nehýbat se, zvlášť potom, co jsem si vzpomněla, co se včera stalo a že ho potkám ve škole.

“AAAAAAAAAAAAA…” vyletěla jsem z postele a podívala se na původce toho, že jsem teď promočená na kost. Samozřejmě Alice, kdo jiný taky. Zlostně jsem se na ni podívala a ona se jen omluvně usmála.
“Promiň, ale já tě varovala. V koupelně máš nachystané oblečení, tak spěchej nebo to vážně nestihneme.” 
Něco neurčitého jsem ji zabrblala na odpověď a odšourala se do koupelny se převléct. Podívala jsem co mi Alice tentokrát nachystala za oblečení. Došla jsem k hromádce a ní nelež lístek se vzkazem: “Neodmlouvej, stejně si to oblečeš.” Už v tu chvíli jsem věděla, že to co pro mě Alice připravila si nebudu chtít oblíct. Podívala jsem se postupně na všechno. 

Nejvíce se mi líbil ¾ kabát. Dále tam byly ryfle. Krásné, ale bílé. Myslím, že nepřežijou bez nehody, ale věděla jsem, že hádat se s Alicí by byla marná snaha, ale možná kdybych se oblíkla do něčeho jiného tak by s tím už neudělala. 
“Na to ani nemyslí Bello!!” Ozvalo se zpoza dveří.
“No jo, vždyť už se oblékám.” Zavolala jsem zpět a šla na poslední část oblečení, nebo jsem si to alespoň myslela.

Bylo to tričko bez rukávů. Hodně odvážné a samozřejmě v modré barvě. Tričko mělo na můj vkus až moc výraznou barvu a velký výstřih, ale nakonec jsem se do všeho oblékla a když jsem se viděla v zrcadle, tak jsem se nepoznala. Takovou kombinaci bych na sebe nikdy neoblékla, ale musela jsem uznat, že mi to dokonale slušelo.

Sešla jsem dolů, kde už na mě netrpělivě čekala Alice s hotovým jídlem. Nedůvěřivě jsem se na ni dívala, zatímco jí v očích plály jiskřičky a zkoumala jak mi sedí oblečení.
“Moc ti to sluší Bells, Edward se zblázní.” Jeho jméno ve mně vyvolalo řadu emocí a ty mě bodly do srdce. Chtěla jsem odvést řeč jinam než na něj a na dnešní den.
“To jsi vařila ty?” Podívala jsem se na něco co připomínalo míchaná vajíčka.
“Ano, snad ti to bude chutnat.” Podívala se do dálky svým vševědoucím výrazem a dodala: “Jasně že bude.” Musela jsem se tomu usmát. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Bylo to vážně dobré, to bych do ní nikdy neřekla.
“Je to skvělé.”
“Já vím.” Tvářila se hrdě a vítězoslavně. Byla legrační, tahle situace byla legrační, ale to kolem už ne. TO už byla jen šedá mlha, přes kterou není vidět na další krok. Také se může stát, že další krok bude ten poslední že?
“Ty, Alice. Mohla bys pro mě něco udělat?” Jen kývla hlavou tak jsem pokračovala, sice už asi stejně věděla, na co se jí chci zeptat, ale i tak čekala co jí řeknu.
“Nechci sedět s Edwardem ve škole. Nemohla bys…”nedokončila jsem ani větu, protože mě přerušila.
“Jistě Bello, budu s ním sedět já, o to to bude mít aspoň horší. Ty budeš sedět na mém místě, to je volné…do teď.” A ďábelsky se usmála. Šel z ní i trochu strach, vypadala jako anděl pomsty. Jako by se mstila i za to, co se má stát ji. Kdybych ji neznala, tak bych teď asi raději utekla. Ale Alice je Alice.

Dojedla jsem jídlo a šly jsme se obout, ale ještě než jsem se stihla ohnout pro boty, tak mi do ruky cpala krabici s novými boty. Už tak je toho moc, přece mi nemůže tohle všechno dávat.
“Alice, já boty mám.”
“Ale ne tyhle. No tak Bello, prosím.” Udělala na mě psí kukuč. No kdo by ji něco v tuhle chvíli odepřel. Rezignovaně jsem přijala nabízenou krabici a otevřela víko, kde na mě vykoukly bílé tenisky s černými proužky. Raději jsem ji už nic neříkala a nazula si je. Jen co se za námi zabouchly dveře, tak mě táhla k autu.
“Honem pospěš nebo to promeškáme a ty tam prostě musíš být!!”

Nasedly jsme do auta a Alice se rozjela rychlostí blesku,určitě na silnici nechala část svého vzorku od gum. Ke škole jsme dojeli v rekordním čase a dokonce s předstihem a ona tak plašila, ale já věděla, proč to všechno. Zastavila na obvyklém místě a dveře vedle mě se otevřely a v nich stál Edward. Hnusně jsem se na něj zamračila a on ustoupil, abych mohla vylézt. Dávala jsem si pozor, abych se o něj neotřela když jsem se snažila procpat kolem něj, ale uvěznil mě svými pažemi, které položil podél mé hlavy z obou stran. Zůstala jsem nehybně stát a hlavně se na něj nechtěla podívat. Otočila jsem se na něj, až když jsem uslyšela jeho žalostný hlas. Už to nebyl hlas plný sametu a lásky, ale bolesti, strachu a hlavně výčitek. Chtěla jsem mu něco říct, když na něj zavolala ONA.
“Ahoj Edwarde, dík za včerejšek.” Otočila jsem se na ni a ona, aby mě ještě víc rozdráždila na něj mrkla. Nejraději bych na ni skočila a vyškubala jí ty její dokonalé vlasy a vydrápala oči, ale věděla jsem, že by se mi nic z toho nepovedlo, proto ventilace mojí nálady šla na Edwarda, který byl teď po ruce.
“Edwarda, dej ty svoje ruce pryč ode mě. Už mě neotravuj a víckrát se nepřibližuj.” Snažila jsem se udržet chladný tón, aby nepoznal, jako moc jsem rozzuřená a jak moc mě samotné ubližuje to, co mu teď říkám. Nemohla jsem se na něj dále dívat, jeho tvář odrazovala tak hroznou bolest, že jsem to nemohla vydržet. Shrnula jsem mu jednu ruku pryč, tak abych mohla odejít na hodinu, kde jsem si sedla tak jak jsme se s Alici domluvily. Byla jsem ráda, že nemusím být s ním.

Jen co jsem dosedla, tak vešel Edward se sklopenou hlavou. Chvíli po něm vešel učitel s novým žákem. Musím dodat, že pěkným žákem, ale JEMU se vyrovnat nemohl. To nikdo. Tenhle nový měl černé rozcuchané vlasy na stranu. Už z dálky jsem poznala, že má modré oči, protože naprosto svítily a na jeho tváři byl samolibý úsměv, který se mu ještě více roztáhl, když mu učitel ukázal, kam si má sednout. A to přímo vedle mě. 

Sedl si na volné místo vedle mě a nasadil nevinný kukuč. Kdyby věděl, že teď už o něm vím víc než si myslí, tak by se tam netvářil.
“Ahoj, já jsem Bella.” 
“Ahoj, já jsem Anthony.”

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 14: