Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kiss From Vampire - 7. kapitola

11.05.2009 (14:02) • Kaku • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2054×

Vyšla jsem před restauraci a šinula si to k autu. Už jsem odemykala dveře, když ke mně přiběhla Alice.
„Chloe, promiň, to od nás bylo vážně hnusný!" hned se omlouvala.
„Jo, to teda bylo! Vy se tam klidně bavíte o mně, když jsem vedle vás. Připadala jsem si absolutně neviditelná a to mi hrozně vadí! To jsem vážně neviditelná?!" křičela jsem na Alici.
„Nejsi neviditelná! Chloe, promiň, už se to nikdy nestane!"
„Já... dobře teda. Ale vážně! Ty nevíš, jak mi bylo!"
„Promiň, hrozně se omlouvám!" tvářila se opravdu kajícně. A já se začala pomalu uklidňovat. Najednou mi celá tahle situace připadala na palici. Klidně se tady hádám v podstatě o ničem s mojí nejlepší kamarádkou. Jsem fakt pitomá.
„Ne, Alice... ty promiň, neměla jsem hned tak vyletět. Nevím, co to do mě vjelo."
„Samozřejmě, to je v pořádku. Já to chápu. Neměli jsme se tam před tebou tak dohadovat.  Znova promiň, Chloe. Nechci se s tebou hádat." Tvářila se tak omluvně, až jsem si říkala, jestli se mi právě neomlouvá za vraždu. Musela jsem ji prostě obejmout.
„Já se taky nechci hádat, Alice. Jsi moje nejlepší kámoška navěky!" říkala jsem jí v objetí. Alicino objetí ještě o něco zesílilo.
„Mám tě ráda, Chloe, jsi moje jediná opravdová kamarádka." Zrovna jsem začínala přemýšlet nad sentimentálností téhle chvíle, když nás vyrušil Edward.
„Neruším?" obě jsme se na něj nepříjemně podívaly. Slova se ujala Alice.
„Ale vůbec ne, Edíku," pravila sladce a několikrát zamrkala, „jak bys vůbec mohl?" med z jejího hlasu přímo odkapával. Jenom ho propalovala nenávistným pohledem, což výsledný efekt trochu poškodilo. Nicméně to vypadalo nesmírně komicky. Opravdu jsem se snažila nesmát. Po několika vteřinách, kdy jsem spíš vypadala jako když se dusím nebo mám křeč, jsem to už nevydržela a vyprskla jsem smíchy. Oba na mě chvíli nechápavě zírali a pak se ke mně svorně přidali. Zatímco můj smích zněl jako hýkání osla, jejich zněl tak andělsky. Jako zvonkohra. Bodnul mě osten žárlivosti, ale to jsem hned zahnala, protože na mě přišla další vlna smíchu, když jsem si vzpomněla na Alicin výraz. Jako první se vzpamatoval Edward.
„Chtěl jsem se omluvit." To utnulo můj i Alicin smích. Zazírala jsem na něj s otevřenou pusou. Nějakou dobu jsem tam jen tak stála a vůbec nechápala smysl těch slov. Pak mi to docvaklo a konečně jsem sklapla pusu, až to klaplo.
„T-to je v pohodě. Už jsem na to zapomněla. Vážně, nemusíš se omlouvat. Navíc už se mi omluvila Alice." Odpověděla jsem mu roztřeseným hlasem.
„Bylo to neomluvitelné, promiň. Už se to nestane." Tvářil se vážně. Ale já dostala další záchvat smíchu. Teď na mě koukali jako na blázna, ale ani jeden se ke mně nepřidali, neboť netušili, čemu že se to vlastně tentokrát směju. A tak jsem v tom záchvatu smíchu vzpomínala na to, jak se mi omlouvala Alice. Ona mi totiž říkala to samé. Teď už se ke mně přidal i Edward. Jenom Alice stála a tvářila se pořád nechápavě. Už mě od toho smíchu příšerně bolelo břicho, tak jsem se snažila trochu uklidnit. Když se mi to konečně podařilo, vysvětlila jsem Alici můj náhlý výbuch smíchu. Ta se sice zasmála, ale nepřeháněla to jako já.
„Teda, musím vám říct, že tohle bylo to nejzábavnější odpoledne v mém životě!" řekla jsem jim a šťastně se usmála. Usměv mi oba oplatili.
„K službám!" vyhrkli oba najednou, čemuž jsme se všichni tři od srdce zasmáli.
„No, ale teď už bych asi měla jet domů," zamumlala jsem otráveně. Koukla jsem na hodinky a zjistila, že je půl osmé. Tak akorát čas, abych vyrazila a stihla to do osmi domů.
„Někdy ale musíme něco podniknout všichni tři společně, souhlas?" zeptala jsem se jich s nadějí. Oba přikývli a usmáli se.
„Samozřejmě, třeba hned o víkendu, co říkáš? Mohla bys třeba k nám... Ale to se ještě domluvíme." Hned začala plánovat Alice. To je celá ona.
„No, tak já už pojedu. Nepotřebujete někdo odvoz?" ptala jsem se jich s úsměvem. Bylo mi jasné, že Edward je tu autem a Alice pojede rovnou s ním domů, ale stejně jsem se radši zeptala.
„Chloe, já pojedu rovnou s Edem, nevadí?" zeptala se Alice.
„Jasně, že ne. Tak se mějte. Ahoj zítra!" rozloučila jsem se s nimi.
„Ahoj!" ozvalo se za mnou sborově, když jsem nastupovala do auta.
Nastartovala jsem a vyjela na silnici. Za chvíli už jsem míjela poslední domy, patřící k Port Angeles. Za několik minut mě dojelo již známé stříbrné Volvo. Usmála jsem se do zpětného zrcátka a šlápla na plyn.
,Schválně, kdo bude dřív ve Forks!' vykřikla jsem v duchu myšlenku určenou pro Edwarda. Ještě jsem přidala a v zrcátku viděla, jak Edward zrychlil. Jeho auto bylo jasně lepší, ale já se nehodlala vzdát bez boje. Jela jsem sto dvacítkou a předjela jsem nějaké auto. Pořád byl za mnou. Několikrát se mě snažil předjet, ale nedařilo se mu to. Tak jsem trochu zpomalila a nechala ho, aby mě předjel. Ale jenom proto, abych ho vzápětí předjela zase já. To už jsem projížděla kolem značky 'Vítejte ve Forks'.
„Vyhrála jsem, vyhrála jsem!" začala jsem si zpívat jako pominutá. Zase jsem nechala Edwarda, aby mě předjel, a když byl na mé úrovni, zamávala jsem jemu i Alici, která seděla na místě spolujezdce.
Domů jsem dojela za několik minut, už povolenou rychlostí, ve značně rozjařené náladě. Bylo za deset minut osm, když jsem zaparkovala před domem. Už se doma svítilo, takže teta už byla také doma. Vystoupila jsem a došla si na zadní sedadlo pro "nákup".  Vzala jsem si svoje tašky a zjistila jsem, že Alice tu má taky nějaké. Mávla jsem nad tím rukou a nechala je tam s tím, že jí je zítra předám.
Vešla jsem do domu, patřičně ověšená taškami, a rozsvítila na předsíni. S námahou jsem si vyzula boty a šla pozdravit Mary.
„Ahoj teto," pozdravila jsem ji, když jsem vešla do obýváku.
„Nazdárek, Chloe. Tak jak sis to užila?" hned se zajímala.
„Bylo to skvělý, s Alicí jsem si to strašně užily. Prošly jsme snad všechny obchody a pak jsme šly na jídlo, kde se k nám přidal její bratr Edward. Byla to vážně hrozná zábava!" vyprávěla jsem jí nadšeně.
„Tak to jsem ráda, holčičko, že sis to užila. Někdy bych Alici chtěla poznat." Usmála se na mě.
„Jasně, někdy ti ji představím, až se tu staví. Je s ní hrozná sranda a je blázen do nakupování! Půlku mých věcí mi koupila ona a nenechala si to vymluvit."
„Slyšela jsem, že Cullenovi jsou bohatí. Ale ne, abys toho zneužívala, holčičko," varovala mě jemně teta.
„Neboj teti, to bych si nedovolila. Vždyť my se máme taky dobře."
„V pořádku. Takže nechceš najíst? Ještě tam něco zbylo, jestli máš zájem," mrkla na mě.
„Ne, už jsem jedla. Půjdu se umýt a pak nejspíš lehnout. Tak dobrou!" ještě jsem Mary políbila na dobrou noc a šla do koupelny.
Po půl hodině jsem se dostala do pokoje. Bylo něco před devátou, ale po dnešním namáhavém dni jsem byla spráskaná jako pes, tak jsem si lehla. A jen co se moje hlava dotkla polštáře, v tu ránu jsem spala a zdálo se mi o dnešním odpoledni.

Předchozí kapitola & Další kapitola

Autor: Kaku (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kiss From Vampire - 7. kapitola: