Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kiss From Vampire - 5. kapitola

05.05.2009 (16:00) • Kaku • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1679×

Procházím se ztemnělými uličkami města a najednou před sebou vidím postavu schoulenou do klubíčka. Jdu za ní. Je to nějaké dítě. Klekám si k němu a zvednu mu hlavu. Je to malá holčička se zlatými vlásky. Dívám se jí do pomněnkových očí a ona najednou začne plakat. Snažím se jí utišit, ale ona pláče čím dál víc. Za okamžik pláč přechází v ječení a holčička se zvedne. Ale už to není ta malá holčička. Je to starý shrbený muž. Dívá se na mě a najednou se začne rozpadat na prach.

S křikem jsem se vyšvihla do sedu. Uf... byl to jenom sen. Teda, to jsou ale pitomý sny. Podívala jsem se na budík a zjistila, že za půl hodiny je čas vstávat. Zvedla jsem se, popadla nějaké čisté oblečení a sešla dolů do koupelny. Někdy jsem litovala, že koupelna není v patře, ale dole v přízemí. Musela jsem potichu sejít po značně rozvrzaných schodech a upřímně jsem pochybovala, že to tetu nevzbudilo. Zalezla jsem proto rychle do koupelny a zavřela se tam. Pohled mi padl na zrcadlo. Pod očima jsem měla temné kruhy, takže by si mě někdo mohl snadno splést s oživlou zombie. Vlezla jsem do sprchy a nechala na sebe téct vlažnou vodu. Potřebovala jsem se trochu probudit. V první chvíli jsem měla pocit, že tam snad usnu, ale nakonec vlažná voda zabrala a já se dokonale probrala. Ze sprchy jsem vylezla asi za dvacet minut. Rychle jsem si vysušila vlasy, oblékla se, nalíčila se, vyčistila si zuby a konečně jsem z koupelny mohla vypadnout. Ještě jsem se rychle podívala do zrcadla a musela uznat, že až na ty kruhy pod očima nevypadám špatně. Samozřejmě jsem mohla použít make-up, ale to bych nějaký musela vlastnit. Jediný, který jsem měla, byl už nějakou dobu prošlý, a to jsem rozhodně nehodlala riskovat.
Vešla jsem do kuchyně  a uviděla Mary.
„Ahoj teto," pozdravila jsem ji a sesunula se vedle ní na židli.
„Ahoj, Chloe, jak jsi se vyspala? Slyšela jsem tě křičet ze spaní." Ptala se hlasem plným obav.
„Byl to jenom špatnej sen, nic víc. Nemusíš mít strach." Povzbudivě jsem se na ni usmála. Mohla jsem si myslet, že se bude strachovat.
„Holčičko, kdyby ses potřebovala svěřit..." nechala větu vyznít do ztracena.
„Ne, to vážně není potřeba. Byl to jenom vážně děsivej sen."
„Tak dobře, ale pamatuj si, že jsem tu vždycky pro tebe."
„Jasně teto, mám tě moc ráda," usmála jsem se na ni a šla ji obejmout. Po chvíli jsem se odtáhla a šla si sednout zpátky. Začala jsem snídat rohlík.
„Jo, teto, abych nezapomněla. Dneska jedu nakupovat s jednou mojí novou kamarádkou. S Alicí Cullenovou."
„Dobře, ale vrať se brzy a kdyby něco, tak mi zavolej."
„Jasně, jasně. Neboj, do osmi jsem doma." Usmála jsem se. Pak jsme chvíli obě potichu snídaly.
„Zlatíčko, už budu muset jít. Opatruj se." Přerušila Mary ticho a zvedla se. Vyšla na chodbu a pak už jsem slyšela jenom cinkání klíčů, které si brala s sebou.
Napila jsem se čaje a vydala se taky ke dveřím. Obula jsem se, vzala si bundu, tašku, klíče a vyšla jsem na verandu. Chvilku jsem tam stála a užívala si čerstvého vzduchu. Nepršelo, ale bylo po dešti, a tak byl vzduch krásně cítit lesem. Odploužila jsem se k autu a nastoupila.
Zaparkovala jsem vedle Jamiina auta. Byla jsem docela zvědavá, jakou budou mít dnes barvu její vlasy. Tušila jsem nějakou tmavou barvu, ale radši jsem nad tím moc nepřemýšlela; chtěla jsem se nechat trochu překvapit. Vystoupila jsem a rozhlédla se. Najednou jsem viděla, jak se ke mně řítí Jamie. A měla tmavě hnědý vlasy. Docela jsem se divila, že se drží takový "přízemní" barvy. Obvykle si vybírala něco křiklavějšího.
„Čauky, Chloe!" pozdravila mě zvesela.
„Ahojky Jamie, dneska ti to sluší!" pochválila jsem ji.
„Jejda, dík. Moje fantazie si včera vzala asi dovolenou, tak jsem zvolila hnědou barvu, ale dobrý, ne? Nechtěla jsem se zase tolik opakovat a tuhle barvu jsem ještě nezkoušela." Začala zase se svým monologem. Vesele štěbetala, i když si jistě musela všimnout, že jí vůbec neposlouchám. Nebo si toho nevšimla? Taky možnost...
Stály jsme ještě pořád na parkovišti, když jsem viděla přijíždět stříbrné Volvo. A to znamenalo několik věcí. Zaprvé, dneska jedu s Alicí nakupovat, takže to určitě bude chtít naplánovat. Zadruhé, Edward mi čte myšlenky, takže nebudu mít v jeho přítomnosti žádný soukromí. A zatřetí... Zatřetí jsem nějak nestihla vymyslet, protože se mi Edward v tu chvíli podíval do očí a mně se nějak záhadně rozutekly myšlenky. Snažila jsem se trochu sebrat a když se mi to podařilo, uhnula jsem mu pohledem. Si ze mě asi dělá srandu. Otočila jsem se tedy radši na Jamie a nechala si od ní vyprávět, co dělala včera odpoledne. Vlastně jsem jí ani neposlouchala, ale pořád to bylo lepší, než se ztrapňovat před Edwardem. Konečně jsme se hnuly a vydaly se na první hodinu. Ani nevím, jak jsem se dopravila do příslušné učebny a z té zase do další. Celé dopoledne jsem nevnímala naprosto nic. Jenom jsem přemýšlela. A chvílemi ani to. Byla jsem celá nějaká otupělá a později jsem to přičetla únavě. Pravda byla, že ten bláznivý sen, co se mi zdál, nebyl nic příjemného a vstávala jsem kvůli tomu dřív, než bylo nutné.
Nějak jsem přežila dopoledne a už tu byl oběd. Neměla jsem ani moc hlad, ale přesto jsem si šla vzít nějaký sendvič. Přisedla jsem si k Jamie a ta se na mě zkoumavě podívala.
„Co se děje, Chloe? Celej den si úplně mimo. Stalo se ti něco?" ptala se starostlivě.
„Ale ani ne, jenom jsem špatně spala. Měla jsem blbej sen."
„Aha." Inteligentní odpověď, ale nestěžovala jsem si. Nechtěla jsem se o tom dál bavit.
Dál jsme jedly mlčky. Ale to nám vydrželo jenom dobrý tři minuty, protože pak k nám doslova přitančila Alice.
„Někdo umřel?" vytrhla mě Alice z mého stavu otupělosti.
„Cože, co? Ech... ne, nikdo neumřel, jenom jsem dneska nějaká přešlá. Špatně jsem spala." Odvětila jsem jí popravdě.
„Ale dneska to platí?" ptala se poněkud vyděšeně. Ač jsem se trochu bála, jestli to za stávajícího stavu zvládnu, přesto jsem odpověděla: „Neboj, platí to." Zdálo se, že ji to uklidnilo.
„Tak na mě počkej po škole, svezu se s tebou  k vám a pak pojedeme. Souhlasíš?" ptala se, ale ani to moc neznělo jako otázka. Spíš mi oznamovala, jak to bude probíhat. A měla jsem dojem, že i kdybych jí řekla, že to nejde, nacpala by se ke mně do auta a jela by stejně. Koutkem oka jsem koukla ke stolu Cullenů a viděla, jak Edward nepatrně přikývl. Usmála jsem se a radši se jala odpovědět  Alici.
„Jo jasně, jsme domluvené." Chvíli na to jsme dojedla svůj oběd a vydala se na další hodinu.
Vlastně jsem ani nepostřehla, jak jsem se dostala do třídy, ani jak jsem onu hodinu přežila, protože jsem popravdě ani netušila, co máme za hodinu. Když konečně ta hodina skončila, zvedla jsem se a vydala se na parkoviště. Pomalu jsem kráčela ke svému Chevroletu a i na tu dálku jsem viděla, jak Alice netrpělivě poklepává nohou o obrubník. Nechtěla jsem ji zbytečně rozčilovat, tak jsem trochu zrychlila tempo, i když ne o moc. Za chvilku už jsem stála u ní.
„To je dost, že jsi tu. Myslela jsem, že tady vystojím důlek!" sjela mě hned za "pozdní příchod". Jenom jsem protočila oči a šinula si to na místo řidiče.
„Tak si nastup a nezdržuj." Odbyla jsem ji. Obě jsme nastoupily ve stejnou chvíli. Zapnula jsem si pás a nastartovala. Pak už jsem to nevydržela a přerušila to ticho. Nikdy jsem ticho neměla moc ráda.
„Takže pojedeme do Port Angeles?" i přesto, že jsem to věděla, nedalo mi to nezeptat se.
„Jo, protože tady, jak jsem si stihla všimnout, moc obchodů není." Obdařila mě zářivým úsměvem.
„Dobře. Doma se stavím jenom, abych si tam nechala věci a pak už můžeme vyrazit."
Během několika minut jsem přijela k domu, kam jsem si odnesla baťoh, vzala si příhodnější kabelku, do které jsem naházela věci jako peněženku a mobil a už jsem seděla s Alicí v autě. Vyrazily jsme tedy směr Port Angeles.

Předchozí kapitola & Další kapitola

Autor: Kaku (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kiss From Vampire - 5. kapitola: