Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kiss From Vampire - 4. kapitola

03.05.2009 (18:10) • Kaku • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1820×

„Dneska ses docela předvedla," řekla a přidala shovívavý úsměv. Sakra, takže ona to taky viděla? Co se vlastně divím, musela to vidět celá škola. To byl zase jednou trapas...
„No... To já už tak někdy dělám." Doufala jsem, že tímto je tohle téma uzavřený.
„Nemusíš se vůbec stydět, někdy se to prostě tak přihodí..."
„A tobě se to někdy stalo?" zeptala jsem se podezřívavě.
„To zrovna ne," odmlčela se, když viděla můj výraz, „ale co vím jistě je, že se ti neměli smát. I když byla to vážně vtipná podívaná..." odměřovala můj výraz a pak zvedla ruce v obranném gestu. „Promiň, ale musíš uznat, že to bylo k popukání... Dobře, z tvého pohledu to asi tak nevypadá, ale nesmíš se ostatním divit... Nicméně pravdou zůstává, že všichni, co byli poblíž se zachovali jako nezdvořáci. Měli ti pomoct! Edward se na to pak už nemohl dívat, tak ti přišel na pomoc sám." Potutelně se usmála. Uniklo mi něco?
„Pravda, všichni jsou to nezdvořáci. Ale upřímně - kdo by chtěl pomáhat zrovna mně? Mám přezdívku Ledová královna. Půlku kluků jsem poslala do háje, holky mi závidí a já vlastně nechápu proč! Vždyť co je na mně zvláštního? Jsem úplně normální! Teda až na tu věc, že se umím vždy a všude parádně ztrapnit." V rámci možností jsem se snažila mluvit tlumeně, ale stejně se po mně několik lidí ohlédlo. Asi jsem se nechala trochu unést. Ale někomu jsem se svěřit musela a Alice byla zrovna po ruce...
„Ale no tak, Chloe, jsi úplně slepá? Podívej se na sebe! Ty jsi krásná! Proč si asi myslíš, že ti ty holky závidí? Kolik holek tady chce každej kluk a kolik jich ty kluky odmítá? Řekla bych, že žádná." Ježíš, co to mele? Je slepá? Ona - kráska - říká mně, že jsem krásná? Teda já si nemyslím, že jsem úplně ošklivá, to ne, ale krásná je přece jenom silný slovo.
„To není pravda, je tu plno pěkných děvčat."
„To je, ale ty jsi krásná, to si pamatuj. Víš, ty se hrozně podceňuješ." Je snad psycholožka nebo co? Mohla by se tím z fleku živit. Během tří minut mi zvedla sebevědomí. Je to možný? Myslím, že jí budu mít ráda.
„Tak děkuju. Ale ty jsi mnohem hezčí." A to byla pravda. S ní se teda v žádným případě nemůžu rovnat. Ani omylem. V tu chvíli zazvonilo na hodinu.
Najednou jsem věděla, že s Alice budeme opravdu vycházet. Možná dokonce budeme nejlepší kamarádky. Výborně. Alice se mi jevila jako pohodová holka.
Obě jsme se věnovaly výuce, když Alice najednou tiše zašeptala:
„Nejela bys se mnou někdy nakupovat?" ptala se.  Nakupování mi nikdy nevadilo, takže by to mohla být celkem zábava. Navíc, budu tam s Alicí.
„No jasně, kdy?" zeptala jsem se. Jak jsem to řekla, Alice se doslova rozzářily oči jako malému dítěti, kterému řeknete, že ho zítra navštíví Santa Claus.
„A co třeba hned zítra po škole?" ptala se mě s nadějí v hlase.
„To by šlo. Tak zítra." Usmála jsem se na Alici, aby viděla, že to myslím vážně.
Zbytek hodiny jsme každá poslouchaly výklad učitele. Když zazvonilo, obě jsme se zvedly k odchodu. A mě něco napadlo. Vlastně jsem věděla, že to tak bude.
„Alice?" zavolala jsem na ní, když už byla skoro u dveří. Otočila se na mě a čekala až k ní dojdu.
„Nechtěla by sis na obědě sednout k nám? Myslím ke mně a mojí kamarádce Jamie." Přestože jsem věděla, že nakonec s námi bude sedět, byla jsem trochu napjatá. Co když jsem se teď spletla?
„To by bylo fajn. Moc ráda! Tak na obědě!" zavolala, ještě když odcházela. A já se taky vydala na další hodinu.
Zbytek dopoledne uběhl rychle. Ještě na jednu hodinu jsem seděla s Jamie, kde jsem jí řekla, že s námi na obědě bude sedět Alice Cullenová. Chvíli jenom tupě zírala a pak se jí tvář rozjasnila a řekla, že je to naprosto skvělé. Na dalších hodinách už jsem potom seděla sama. Pak už byl čas oběda.
S Jamie jsme vešly do jídelny a šly k našemu obvyklému stolu. Sedly jsme si a čekaly až se zjeví Alice. Za chvíli vešla i se svojí rodinou. Když se podívala mým směrem, zamávala jsem jí, aby se k nám přidala. Něco tiše sdělila svým sourozencům a vydala se k nám.
„Ahoj Alice!" přivítala jsem jí zvesela.
„Ahoj." pozdravila nás. Jamie jenom přikývla na pozdrav.
„Alice, tohle je Jamie. Jamie, tohle je Alice." představila jsem je. Podaly si ruce a usmály se na sebe. Pak jsme se všechny zase posadily ke stolu.
„Jamie, nechtěla bys jet zítra se mnou a s Chloe nakupovat?" zeptala se Alice z ničeho nic. Jamie se na mě udiveně podívala a pak odpověděla Alici:
„Promiň, ale zítra nemám čas. Musím totiž hlídat bráchu." Jamie měla brášku Jimmyho, kterému byly čtyři roky a čas od času ho musela hlídat. Někdy jsem jí s ním pomáhala.
„Tak to nevadí, pojedeš s námi jindy." Sdělila jí Alice a usmála se.
Já a Jamie jsme se naobědvaly, měly jsme nějaký zeleninový sálat. Alice nejedla, protože říkala, že nemá hlad. Ale při tom se jí tajemně zalesklo v očích, jako kdyby věděla něco, co ostatní ne. A nebo to zase byla ta moje věčná paranoia. Alice říkala, že na biologii budu sedět s Edwardem. No bezva.
Ještě nějakou dobu jsme tam s holkami seděly a povídaly si, když byl čas jít na hodinu. Takže jsem se pomalu zvedla a odnesla tác. Pak jsem se pomalu ploužila k učebně biologie, která byla ve druhém patře. Vešla jsem do třídy a Edward už tam byl. Pomalu jsem se sunula k lavici, abych co nejvíc oddálila nevyhnutelné. Tiše jsem si sedla na židli a připravila si věci. Zazvonilo.
Zjistila jsem, že učebnice biologie je ještě trochu vlhká po mém ranním incidentu. Tomu jsem se musela zasmát. S odstupem času mi přišla ta situace vtipná. Alice měla pravdu. Bylo to vážně k popukání. Edward se po mně ohlédl.
„Ahoj," pozdravil mě mile. Bylo by neslušné nepozdravit ho? Odpověď zní ano, bylo.
„Ahoj," pozdravila jsem tedy nakonec.
„Přežila jsi ve zdraví?" zeptal se mě a tak nějak pokřiveně se usmál. Ještě, že jsem seděla. Kdyby totiž ne, určitě by si mi podlomila kolena. Jeho úsměv se rozšířil. Chce mě snad přivést do hrobu? Teď vypadal jako by ho chytla křeč. Úsměv mu pomalu zhasl a smutně se na mě podíval. Ještě, že jeho sestra je Alice. Mohla by na něj zkusit tu její psychologii. Třeba by mu to pomohlo. Je dobrý mít někoho takového v rodině. Teď se zase přemáhal úsměv. Co to s ním je? Má nějaký nevysvětlitelný střídání nálad? A nebo- ne, ne. To je blbost. Nebo, že by vážně...?
,Edwarde?' promluvila jsem na něj v myšlenkách. Ohlédl se. On se ohlédl!
,Edwarde, ty mi čteš myšlenky, že jo?' Nic. Neohlédl se. Že bych si to vymyslela? Ne, určitě ne.
,Já ale vím, že mě slyšíš. A nevadí mi to. Teda ne, že by mi nevadilo, že si čteš moje dosti trapné myšlenky, ale myslím to tak, že si nemyslím, že jsi nějak divnej nebo tak. Víš, já taky nejsem tak úplně normální.' Teď se po mně normálně podíval a vyčkával.
,Ty sis toho nevšiml?' Pořád vyčkával.
,Já no... prostě něco jako předvídám budoucnost.' Teď jednoznačně vykulil oči.
,Nejsou to nějaké věštecké sny nebo vize, je to jenom pocit, že se něco stane. Někdy je to docela konkrétní, někdy zase ne. Prostě například vím, že zítra bude zase pršet. Nebo vím, že teta dneska přijede z práce dřív. Ale ten den, co jste přišli do naší školy jsem věděla, že se stane něco, co všichni očekávají. Vůbec jsem nechápala o co jde a pak jsem zjistila, že přijedete. Asi jsem nějak nevnímala, když se o tom všichni bavili. Už to chápeš?' Lehce přikývl.
,Edwarde, prosím, neříkej nikomu, že to umím. Já to nikomu neřekla, protože by mě poslali do blázince. Necháš si to pro sebe?' přikývl a pošeptal mi do ucha:
„Ale jenom, když ty to taky neřekneš." Znova jsem děkovala bohu, že sedím. I když to trochu ztratilo efekt, když Edward stejně slyšel, co se mnou dělá. Začala jsem být trochu rozmrzelá. Tomu se Edward zasmál.
Po hodině jsme se s Edwardem rozloučili a já jela domů. Dneska byl opravdu dlouhý den.

Předchozí kapitola & Další kapitola

Autor: Kaku (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kiss From Vampire - 4. kapitola: