Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když vyšlo slunce - 5. kapitola

28.10.2009 (08:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1305×

„Už pojedeme.“ Rozhodla Alice po půl hodině a my okamžitě nasedli na koně. Jeli jsme stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Jenomže něco nebylo v pořádku. Ucítila jsem pach zaschlé lidské krve. Nejspíš to i holky cítily, protože se z ničeho nic zastavili. Rozhlédla jsem se okolo a pak jsem to tělo zahlédla…

V křoví leželo tělo pana Whiteho – mého ředitele. Málem jsem omdlela, když jsem si ho pořádně prohlédla. Jeho tělo bylo roztrháno a jediná hlava byla celá. Hned jsem věděla, kdo to udělal. Stále jsem tu cítila jeho vůni.
Věděla jsem, kde toho dotyčného najdu. Proto jsem vyskočila na koně a rychle jsem se za ním vydala. Holky mě volali, abych se vrátila a nejednala zbrkle, ale já je neposlouchala.
V ohradě jsem nechala koně koněm a vběhla jsem do stáje. Tam jsem viděla tátu, jak se ztrápeně dívá do země. Bylo mi ho líto, ale mohl si za to sám. Chápu, že žárlí, ale tohle přehnal. Když nechtěl být s mámou celou věčnost, tak ať jí nechá žít. Má svůj život a on by měl chtít, aby byla šťastná
Už jsem otvírala pusu, abych si na něm vylila vztek, jenomže on promluvil první: „Je mi to tak líto, Bells. Jsem žárlivý blbec, já vím. Proto jsem teď volal jednomu mocnému upírovi, který může vrátit čas. Už by to mělo…“
Najednou jsem vyjížděla s Rosalií a Alicí do lesa. Zdálo se mi, jako by se to už někdy stalo. Ale nikdo se netvářil nijak divně, jen táta byl takový, zamyšlený. Zajeli jsme s holkami k rybníku, kde jsme chvíli blbli. Také jak jsem viděla, jak nás pozoruje Edward, ale to mi zas tolik nevadilo.
Cestou nazpátek se Romeo zastavil a nechtěl jet dál. Stáli jsme u nějakého křoví a já měla znovu pocit déja vu. Nic jsem však neřekla. Pak jsem pobídla Romea a jeli jsme domů. Koně jsme pustili do ohrady a my jsme šli ke mně do pokoje.
Máma ještě doma nebyla a tak jsem pustila film. V tom však někdo zabouchal na dveře. Holky se rozesmály a já nechápavě šla otevřít. Okolo mě proklouzly tři černé šmouhy, ale já moc dobře věděla, kdo to je. Jsem přeci poloupírka ne?
Vrátila jsem se zpátky do obýváku a rozhlédla jsem se kolem sebe. Tam byly jenom holky a měli co dělat, aby udrželi smích.
„Hahaha, moc vtipné. Tak kde je máte?“ Zeptala jsem se naštvaně holek, když jsme v pokoji necítila vůni ani jednoho z těch tří. Pěkně mě to štvalo. Tři kluci byli u mě v domě a já nevěděla, kde. Mohli se mi klidně teď hrabat v mých osobních věcech. Raději jsem běžela do pokoje, ale tam také nikdo nebyl. Divné.
Pořád jsem se po pokoji rozhlížela, jestli něco nezmizelo. Ale všechno bylo na svém místě. Chtěla jsem se otočit a jít zpátky dolů, když v tom mě okolo pasu chytly dvě silné ruce a nechtěli mě pustit. Věděla jsem, komu patří, ale i tak jsem kopala a snažila se z toho sevření dostat.
„Edwarde, okamžitě mě pust!“ Zařvala jsem a to nejspíš slyšeli i ostatní dole, protože jsem zaslechla Emmettův hlasitý smích. Dupla jsem Edwardovi na nohu, jenomže to spíš zabolelo mě než jeho.
„Pustím tě, ale za pusu.“ Pff, vyděrač. To určitě dám mu pusu a pak bude chtít další a další. Na to ať zapomene.
„Ne! Nikdy!“ Věděl moc dobře, že to řeknu. Četl mi totiž myšlenky. Proč musí mít zrovna on takovou schopnost? Štve mě to.
„Řekla sis o to sama.“ Řekl a hodil si mě přes záda. Běžel se mnou do koupelny, kde už tekla voda. Ucítila jsem přítomnost Emmetta a najednou jsem už byla ve vodě. Okolo vany se objevili Cullenovi a smáli se tomu, jak se tam válím.
„No díky moc. Těš se na něco, Edwarde.“ Mrkla jsem na něj a vylezla z vany. Běžela jsem se převléknout do pokoje a s mokrou hlavou se vrátila do obýváku za nimi. Tam seděli všichni na pohovce.
Edward si nejspíš myslel, že si vedle něj sednu, ale to se přepočítal. Prošla jsem jen okolo něj a vzala telefon. Vytočila jsem číslo Paula, kluka z La Push, kterému se líbím. Hned po prvním pípnutí to vzal.
„Ahoj, Paule. Nešel bys dneska do kina? No dávají ten nový horor s upíry, tak jestli chceš..“ Když jsem mluvila s Paulem, tak jsme pobaveně pozorovala Edwarda. Bylo na něm vidět, jak žárlí.
S Paulem jsme se domluvili, že mě v šest vyzvedne i mámě jsem to pak zavolala a ta se do telefonu radovala. Zato Edward byl naštvaný a při sledování DVD na mě ani jednou nepromluvil. Cullenovi se tomu smáli a ani se jim nedivím. I já se musela smát.
Bylo už pět hodin a Cullenovi tu stále byli. Nevadilo mi, že tu jsou, navíc když tu nebyla máma, ale teď jsem se potřebovala připravit. Jako kdyby to Alice vycítila a táhla mě ke mně do pokoje. Chvíli se mi hrabala ve skříni a pak po mě hodila nějaké oblečení. Hned jakmile jsem byla převlečená, začala mě líčit a poté se vrhla na vlasy. Když skočila, nemohla jsem se poznat. Vypadala jsem vážně skvěle.
„Neboj, Edward bude určitě žárlit.“ Mrkla na mě Alice a pak jsme se vydali dolů. Edwardovi, když mě spatřil, spadla čelist dolů a já jsem na něj udělala udivený výraz, přitom jsem se uvnitř dusila smíchy.
Do pěti minut zazvonil Paul a Cullenovi vyskočili oknem. Paul mě chytil kolem pasu a já se dobrovolně nechala, jelikož jsme moc dobře cítila Edwardovi žárlivé oči na mém těle.
Paul, jako pravý džentlmen, mi otevřel dveře a já se na něj zářivě usmála. Když jsme byly už přes sto metrů od domova, odvážila jsem se konečně zeptat Paula: „Domluvil jsi to i s ostatníma?“
„Neboj, všichni hned souhlasili.“ Nechtěla jsem jít totiž s Paulem sama, proto když jsem byla nahoře s Alicí, jsem poslala Paulovi smsku, že sama s ním jít nemohu. Že bych mohla jít, kdyby šlo víc lidí. On mi samozřejmě na to skočil, teď jen musím doufat, že Alice udrží Edwarda doma. A taky že jo.
Když jsme dorazili ke kinu, kde už byli ostatní, napsala mi Alice: Bello, Edward za vámi nejede. Mám ho plně pod kontrolou. Alice.
Až jí zase uvidím, musím jí hrozně moc poděkovat. Teď jsem však měla jinou práci, musela jsem se vymanit z Paulova objetí. V tom mi naštěstí pomohla Leah, které jsem pak řekla, co jsem tím chtěla dokázat. Mému plánu se zasmála a ani jí nevadilo, že se to týká jejího největšího nepřítele.
Když jsem se jí zeptala, co za tím je, odpověděla mi: „Chci, aby byla moje kamarádka šťastná.“
Po té jsme se vydali do kina, kde jsem seděla co nejdál od Paula. Co já vím, co by dělal, až by zhasli světla?! Celý film všichni proječeli, jediná naše parta byla v klidu. To víte, když se skládá z jednoho poloupíra a samých vlkodlaků.
Domů mě naštěstí odvezla Leahnina máma, které jsem pak slušně poděkovala za odvoz. Doma mě čekalo milé překvapení, pan White seděl v objetí s mojí mámou na naší pohovce. Každý měl v ruce sklenku vína a koukali se na romantickou komedii.
„Dobrý večer.“ Pozdravila jsem slušně a máma se mě hned začala vyptávat, jak to dopadlo. Já jsem jí raději slíbila, že jí to řeknu ráno.
„A nechceš tady alespoň s námi zůstat? Alexovi by to nevadilo.“ A tak Alexovi, nějak brzy si tykají.
„Mám dost učení. Užijte si to.“ A s těmito slovy jsme vyběhla schody nahoru do pokoje, kde už na mě čekala návštěva…

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když vyšlo slunce - 5. kapitola: