Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 14.kapitola 1/2

27.07.2009 (20:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2251×

Osudový večer 1/2

Pohled Edwarda

Zasedli jsme ke stolu a nudili jsme se. Ano, na tanečním parketu nikdo netancoval. Nikdo se nechtěl ztrapnit a mě se v hlavě ozývaly různé myšlenky.

To bude divný. Je krásnej, roztomilej. Holka je kus. Když půjdu tancovat, určitě se ztrapním. Nahodím svůdnou pózu a………

Všude samé nekalé, nečisté, hrozné myšlenky. Asi jsem nebyl jediný, které se nudil. Carlisle s Esme si prohlíželi sál a lidi. Alice s Jasperem si hráli s prsty, Emmett s Rose se něčemu chechtali a Isabella si hrála s párátkem. Znuděně jsem se zvedl ze židle a přešel taneční sál až k pult s DJ. Doprovázeli mě přitom myšlenky lidí v místnosti.

Kam jde? Třeba si chce se mnou zatančit. Ta prdelka. Je roztomilej. Co tam bude dělat. Že by byl DJ?

,,Ahoj,“ pozdravil mě DJ. Byl jsem dost překvapeném jeho přátelským chováním.

,,Ahoj, mohl by si trochu zpomalit, chtěl bych si s přítelkyní zatančit,“ řekl jsem též přátelským tónem.

,,Jasně kámo,“ pokýval hlavou a už chystal CD s písní. Otočil jsem se na patě a opět si to mířil k našemu stolu. Stoupl jsem si před Isabellu která na mě vyjeveně koukala.

,,Můžu prosit o tanec?“ zeptal jsem se nejistě  a tajně doufal že řekne ano. Pořád na mě upírala své vyděšené oči, byl to divný pocit. Nasucho polkla a přikývla. Nabídl jsem jí rámě a ona ho opět nejistě přijala. Dovedl jsem ji až doprostřed parketu. V hlavě mi pořád zněli ty otravné myšlenky.

Sluší jim to. Je sexy. Vypadají božsky. Proč nepozval mě? Machrujou….

Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a užíval si ten pocit. Dal jsem ji ruku kolem pasu a druhou jsem uchytil tu její. Ona tu svoji mi položila na mé rameno, a začali jsme tančit. DJ byl vážně dobrej, jelikož pustil přesně tu písničku, kterou jsem měl na mysli. Jako by mi četl myšlenky, v duchu jsem se tomu zasmál. Jako by mohl?

Udělali jsme společně pár póz, kroků záklon a pak jako na nějaké neviditelné znamení jsem ji jednou rukou pustil a ona udělala otočku. Byla kouzelná. Její šaty ji plály ze strany na stranu, byla jako princezna.

Hned se vrátila zpět a my pokračovali v krocích. Když jsem byl člověk, rodiče mě učily všemu co bylo v té době dostupné.I proto jsem už v 15 letech musel ovládal všechny známé tance. A teď…  s Isabellou jsem tvořily nový tanec. Takový plný skryté vášně a lásky.

Slyšel jsem opět ty otravné myšlenky. Teď byli jiné, plné obdivu, nenávisti, radosti, závisti. Tancovali jsme jenom mi dva. Ostatní na nás jen obdivně koukali. Koutkem oka jsem zhlédla jak něco Alice šeptla Jasperovi a ten se zvedl a mířil ze dveří ven. Hned potom se zhasla ostatní světla a nás ozářil jeden z reflektorů. Jasper se opět vynořil ze dveří s šibalským úsměvem, došel k Alici a ta se na něho líbezně usmála. Pak se otočila na nás a sledovala náš tanec. Tak jako všichni ostatní.

Dělali jsme přesně ty samé pohyby, přesně to samé. Jako bychom byli srostlí. Mysleli společně…byli jedna osoba. S končící hudbou u mě končil ten okamžik štěstí a já si palčivě uvědomoval, že tohle byla jedna z mála chvílí kdy jsem mohl zapomenout na všechno okolo. Poslední slova písní doznívali a já s ní udělal úklonu do zadu. Byl konec.

Hudba dohrála a sálem se rozlehl potlesk, některých ohromených lidí. Jenomže to jakoby se slilo v šum, který se vzdaloval. Najednou jsme s ocitl někde jinde. Někde kde existují jen jedny krásné oči. Oči anděla. Oči Isabelly Swan. Oči dívky, kterou tajně miluji a kterou budu muset zabít. Ona mi opětovala pohled. Byli jsme spojeni očima.

Ale já dostával příšerný ztek na osud. Proč nám to takhle zkazil? Kdyby nebyl Aro, nebyla by ani pomsta, nebyl bych ani já a ona by mohla dál žít. Jenomže on je Aro a jsem i já a sním je spojena i pomsta. Vše se najednou pokazilo, vše najednou ztratilo svou krásu. Všechno pohaslo. Zbytek večeru jsem byl duchem mimo.

Tedy jen když mi to bylo dovoleno. Zrovna jsem se chtěl vrátit ke stolu, když se přede mnou objevila malá usměvavá osůbka.

,,Zatancujeme si?“ zeptala se pískavým hláskem. V duchu jsem si povzdychnul  a na tváři vyloudil krásný úsměv.

,,Rád,“ odpověděl jsem. Léta hraní dodala na důvěryhodnosti těchto slov a ona mě táhla na parket, kde se to mezitím zaplnilo lidmi. Omotala kolem mě své malé ručičky a pustila se do tance s nadšení, které z ní ne a ne vyprchat.

,,Tak, jak se ti tu líbí?“ zeptala se zvesela.

,,Je to tu docela dobré….“ Hlesl jsme a oči upíral na Isabellu. Alice následovala můj pohled.

,,Je krásná viď?“ zeptala se opět.

,,Je jako princezna.“ Řekl jsem nepřítomně. Alice se jen zvonivě zasmála.

,,Já vím,“ řekla. Pozbytek písničky jsme už nepromluvily, nebo tedy spíše já. Alice pořád něco štěbetala o mé módě, nákupech a Isabellininé módě a pořád dokola.

To s Rosalie to bylo jiné. Hned potom co jsem ji z donucení vyzval k tanci se rozběhl rozhovor na téma auta. Byl to můj koníček, stejně tak jako její. Bavily jsme se o nových vychitávkách, motorkách, závodech a docela jsme se přitom zasmáli.

Pak jsem si šel oddychnou ke stolu kde jsem se potkal s Jasperem. Dal se s mnou do rozhovoru…..už ani nevím o čem, ale jsem si jist že jsme se přitom hodně zasmáli, stejně tak jako s Emmettem, který komentoval každý pár v sále a já ho obvykle doplňoval.

Ke konci večera se uvolnila Esme a já toho využil. Byla jediná s kterou jsem ještě netančil.

,,Sluší ti to.“ Řekl s úsměvem na rtech.

,,Tobě taky,“ řekl jsem s úsměvem. Byla hodně podobná matce. Působila velice přátelsky a mateřsky a zároveň z ni vycházela autorita.

,,Hodíte se k sobě.“ Řekla nekompromisně.

,,Myslím, že tohle jsme už někde slyšel,“ řekl jsem. ,,Jsi už 7 člověk/upír, který mi to dnes večer řekl. Ale i tak díky. I já mám v některých chvílích pocit, že k sobě patříme.“ Řekl jsem . Zbytek tance jsme se bavily o Emmettovi, Rose, Alice a Jasperovi. Říkala mi různé události, které je postihli a já se nestačil divit, jak je tahle rodina přátelská. Vyprávěla zážitky a já se u některých vážně zasmál. Od srdce, tak jako celý dnešní večer.

Když se většina hostů/ lidí odebírala domů jsem se u stolu sešel s Carlislem. Bavily jsme se o všem možném, jen ne o Isabelle a tím jsem mu byl vděčný. Nechtěl jsem už slyšet  další řeči o tom jak nám to spolu sluší, jak jsme dokonalý pár a tak dál.

Zvyšoval se mi potom pocit viny a zrady. Carlisle byl velice dobrý společník. Jelikož jsme několikrát absolvoval medicínu, bavily jsme s převážně o ní. Ale někdy se řeč ubírala i jiným směrem.

A pak jsme se najednou ocitl v autě. Přemýšlel jsem jak jsem se sem dostal. Pak jsem to usoudil, k tomu že jsme je prostě nevnímal. Což byla pravda. Byl jsem ponořen hluboko do sebe.

Přemýšlel jsem co je vlastně správné. V mém srdci se uhnízdila pochybnost. Jestli vlastně stojí vražda Isabelly za svobodu.

A proč né? Vždyť je to jednom obyčejná upírka. Zřejmě na tebe používá svojí schopnost. Jenom tě využívá..

Říkalo jedno mé já. To zámožnější a krutější….

To by si chtěl. Zabít ji? Vždyť ji miluješ, tak proč nedat volnost pocitům. Vykašli se na Ara a jdi za svým srdcem..

Odporovalo to laskavější já…. Uvnitř mě se dohadovalo spoustu hlasu. Dvě mé já a k těm se přidával rozum, srdce a spoustu dalších vnitřních hlasů. Všichni křičeli jeden  přes druhého, všichni se hádali.

A mě nikdo neposlouchal. Ale jak by vlastně mohli. Já je všechny ovládal. Já jim dával ty argumenty. Byl jsem to já kdo rozpoutal hádku, kterou musí skončit. Mám, nemám, mám, nemám…. Pořád a pořád dokola. Jeden přes druhého a žádný výsledek. Ani jsme nepostřehl kdy jsme vyjeli a kdy jsme zaparkovali u jejich domu.

Vystoupily jsme a každý se vydal za svojí zábavou. Já jsem šel do lesa. Musel jsem pryč od nich. Na chvilku si pročisti hlavu, bez otravných myšlenek a srdceryvných řečí. Překročil jsem hranici zeleně a vyběhl do temného lesa….

Shrnutí

<<Předchozí Další>>

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 14.kapitola 1/2: