Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi mi ukradený - 4. Samý vložky, vložky a zase jen vložky

12.09.2009 (14:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1550×

POHLED BELLY
"To bude dobrý, Bells. Jsem tu kdykoliv pro tebe." Utěšoval mě Aro v obchodě po střetnutí s Alicí. Ona mi připomněla Edwarda, který už nebyl... Proč se s tím ještě nedokážu vyrovnat? Je to už víc jak 50 let, přeci musí mi někdo pomoc. No vlastně, upíří všechno snášejí hůř, ty nikdy nezapomínají.
"Díky Aro. Jsi zlatý." Konečně jsem ho pustila z mého pevného objetí a podívala jsem se mu do očí. Viděla jsem tam svůj odraz, vypadala jsem příšerně, jako kdybych nespala, což je vlastně pravda, my nikdy nespíme, ale i tak to byla hrůza.
"Pojď raději pokračovat v nákupech. Máme na to sice dost času, ale rád bych abys viděla pokoj, který jsem pro tebe vybral." Oslnivě se na mě usmál a já se už přestala mračit, do mého obličeje se opět dostavil život. Hurá! Už jsem nebyla zombie.
"Dobře. Já dojdu pro vložky a ty běž pro nějaké jídlo." Už jsem si připadala jako Alice, ta taky každého diriguje co má dělat a co ne.
"Vložky?" Zeptal se mě nechápavě a já dostala obrovský záchvat smíchu.
"Přeci pro Renesmee, když je ten poločlověk, nebo spíš poloupír." Pokusila jsem se to vysvětlit Arovi, jenže ten to očividně i tak nechápal.
"To nemůže celou dobu sedět na záchodě? No nic, vysvětlíš mi to pak." Vysvětlovat? Fajn, uděláme s Renesmee přednášku pro kluky z naší rodiny.
"Sejdeme se u domácích potřeb." Zamávala jsem na Ara a pak ladně odkráčela k drogerii.
"Ou, co se tady stalo?" Optala jsem se drobné dívky, která sbírala vložky a tampony, jež byly rozházený po zemi, dokonce i poličky leželi u nich.
"Jeden neobvykle hezký kluk je naštvaně shodil a pak utekl." Odpověděla mi ta dívenka a pak se dál věnovala tampónům a vložkám. A já jsem začala přemýšlet o tom neobvykle hezkém chlapci.
Aro to nebyl, ten byl u ledniček se mnou. Pak tu zbývá někdo z Cullenovic rodiny, ale proč by mi to Alice tajila? Přeci Jaspera a Emmetta znám moc dobře, bývali jsme velice dobří přátelé, tak proč tedy? Snad mi to zítra až jí potkám, což určitě potkám, sama vysvětlí.
"Mohu si jedny vzít?" Ukázala jsem na vložky značky Perfect day a ta dívka jen kývla, tak jsem je tedy popadla a odešla z oddělení drogerie.
"Baf." Vykřikl na mě někdo, a když jsem se otočila, spatřila jsem Ara. "Měla by ses naučit ovládat své schopnosti. Nebo trpíš nějakou upíří nemocí?" Šáhl mi na čelo, jestli náhodou nemám teplotu a já ho jednoduše setřásla.
"Co jsi koupil dobrého?" Začala jsem prozkoumávat koš plný dobrot, když v tom mě něco praštilo do očí. "Vždyť tady to bylo mé nejoblíbenější sladké jídlo. Divím se, že se ještě vyrábí, je to už dlouho, kdy jsem ho naposled jedla." Vzala jsem do ruky mléčnou roládu Sweet kiss a jen tak si s ní pohazovala v ruce.
"Tak jí ochutnej." Zašklebil se Aro a já jen udělala zhnusený obličej. Nikdy bych si nedala lidské jídlo, jednou jsme to s Edwardem zkoušeli a byl to hnus. Raději zůstanu na krvi, a když nad tím tak přemýšlím, už dlouho jsem nebyla na lovu. Hned jak zkontroluji Renesmee a prohlédnu si svůj pokoj, vydám se na lov.
"Vy jste tu nový, ti Swanovi, že? Máš moc hezkou sestru, nepůjčil bys mi jí." Přiběhl k nám nějaký ulízlý kluk, kterému mohlo být tak čtrnáct let. To už i tak malý kluci si dovolují, cccc. No jo, hodně se toho změnilo.
"Ne nepůjčil by mě. My jsme totiž jen nevlastní sourozenci, asi nechápeš co? Tak jinak. Já chodím se svým nevlastním bratrem, to už chápeš ne?" Abych dohrála divadlo do absolutního konce, políbila jsem Ara a pak jsme spolu odešli za roh, kde jsme oba propukli v nevídaný smích. Ale musím uznat, že Aro líbá vážně dobře.
"Tak to byl debil." Řekl stále usmívající se Aro, který zrovna házel do koše paprikové brambůrky, fůj.
"To jo byl. Teď musíme předstírat, že spolu chodíme. Tsss." Hrála jsem si na to, že se mi dělá špatně při představě chození s ním.
"Tím chceš říct co?" Zeptal se mě uraženě a ještě ke všemu se ke mně otočil zády, takže jsem musela mu šáhnout na rameno a otočit si ho čelem k sobě.
"To byla sranda Aro a navíc víš moc dobře, jak upíři špatně zapomínají, obzvlášť na velkou lásku, jako byl pro mě Edward. Ale s tebou se zapomíná rychle." Mrkla jsem na něj, ale to jen pro to, abych odvedla pozornost jinam, než na věc, kterou mám v plánu udělat. Popošla jsem dozadu a popadla jsem láhev vína, která byla ke mně nejblíže, tu jsem pak hodila po Arovi.
"Dobrý reflexy." Pochválila jsem Ara, když zachytil láhev, než dopadla na zem. On už vážně skvěle ovládal ty upíří schopnosti, no ale přeci byl upírem už nějaké to století.
Když vrátil víno na místo, šli jsme jako bratr se sestrou k pokladně, prostě jsme se celou dobu škádlili a měli na sebe hloupé připomínky.
"Ty děti jsou horší a horší." Blekotala si postarší paní u pokladny. Rychle jsme zaplatili a uklidili si nákup, protože ta ženská vážně byla nesnesitelná.
"To poneseme celý nákup domů pěšky?" Ne, že bych to neunesla, ale bylo toho vážně dost. Sice ne tolik, jako kdybych nakupovala s Alicí, ale i tak.
"Na to jsem myslel. Půjčil jsem si to Charlieho auto, které tak miluješ." Uchychtl se Aro a pak naložil všechny věci do toho zlého auta. NESNÁŠÍM tě, pořád dokola jsem tyto slova v duchu řvala na to auto.
"Nasedněte si madam." Otevřel mi dveře můj řidič alias Aro a já si jako lady nasedla. Oba jsme se pak tomu celou cestu domů smáli, dokonce mě prohlásil za malý upíří ženský lord nebo zkráceně za MUŽL.
"Nevyrostl ten dům nějak?" Zeptala jsem se, po té co jsme dojeli před náš nový dům. Zdál se mi totiž nějaký větší a já mám dobrou paměť.
"Nevyrostl, jenom na něj Charlie pověsil blikající světýlka, protože zítra budeme mít párty pro všechny sousedy, aby nás pozvali." Oba jsme zakroutili očima a vešli jsme do domu.
Hala byla velká, tady se asi bude konat ten večírek. Kuchyň byla moderně zařízená, dokonce spojená s jídelnou. Obývací pokoj měl vše v barvách modrý, černý a bílý, takže bylo vše perfektně sladěno a to se i líbilo Charliemu, který tam už ležel a díval se na basketbal.
"Ty kluky bych předběhl." Brumlal si pro sebe Charlie a tak jsme s Arem pokračovali v prohlídce domu. Dostali jsme se i do tátovy pracovny, kterou si zapomněl zamknout, ležel tam nějaký dopis, jenomže Aro mě zarazil ještě dřív, než jsem ho stihla otevřít.
"No to je dost, že jste tady. Umíráme hlady." Tleskal Jacob, když jsme ho zastihli v Renesmeenině pokoji, jak se spolu objímají. Nesie měla pokoj celý v růžovobílé barvě, prostě jako pro princeznu. Zato Jacob, ten měl pokoj ve tmavě modré barvě, klasický chlapecký pokoj.
"Potkala jsem Alici." Zastavila jsem Jacoba, ve chvíli, kdy utíkal z pokoje do kuchyně za jídlem.
"Jo já vím. Jsme jim volali, kvůli té zítřejší párty." Ach, takže oni tam budou. No to přežiji, alespoň potkám své druhy a Renesmee své tety a strýce.
"Tak budeme pokračovat nebo tu stát s otevřenou pusou?" Zeptal se mě Aro a já rychle zavřela pusu. Pokračovali jsme třetím patrem, protože do Charlieho pokoje jsme se nemohli dostat a pak tam byl také jeden pokoj pro hosty. V tom třetím patře byl druhý pokoj pro hosty a pak Arův pokoj, který měl barvu bílou, avšak nábytek byl černý.
Tak teď už zbýval jediný pokoj a to můj, ten byl naproti Arovo pokoji. Byl hned po hale ten největší pokoj. Měl dokonce velkou šatnu a vlastní koupelnu. Vše bylo v bílé barvě, tedy krom doplňků, ty byli fialové, přesně takový pokoj jsem si vždy přála, světlý a prostorný. Velká bílá postel se nacházela uprostřed pokoje, naproti ní visela na zdi plazmová televize, v rohu u okna stál stůl a na něm nejnovější počítač. A to okno, bylo velké, když jsem ho otevřela, zjistila jsem, že je to balkón. A ten výhled, prostě krása. Už se začalo rozednívat, měla bych jít na ten lov. Hned ráno, až otevřou obchody, nakoupím si nějaké nové oblečení a ostatní věci.
"Jdu na lov, vrátím se tak za půl hodiny." Oznámila jsem Arovi, jenomže ten vyskočil z okna se mnou, takže asi půjdeme na lov spolu. No společnost mi vadit nebude. Z křoví jsem zahlédla, jak vyběhla srnka. Rychle jsem se po ní vrhla a pak jsem zahlédla, jak se Aro láduje na medvědovi. Cccc, já ti dám. Rozběhla jsem se po pachu medvěda, jednoho jsem už viděla, ale byl moc obrovský, avšak to mi nevadilo. Chvíli jsem si s ním prala, jenomže nakonec to vzdal a to už pak nebyla žádná legrace, i když Aro se mohl utlouct smíchy.
"Jak koukám, tak je hlavní tvoje pobavení než moje snídaně." Chtěla jsem to říct uraženě, jenomže to nešlo, prostě jsem se začala smát s ním. A pak za námi přiběhl i Charlie, kterého nejspíš basketbalový zápas unudil a tak si šel také zalovit.
"No tak děti, klídek. Běžte se raději podívat na vaše nová auta. Ty Bells máš to Porsche a ty Aro si vezmi to Infinity." Po těchto slovech jsme se s Arem rozeběhli k domu.
"Wau." Dokázala jsem se ze sebe jen dostat, protože to auto bylo skvělé. Světle modré a úplně nablýskané, prostě krásné. Otevřela jsem dveře a nasedla dovnitř, klíče byly v zapalování a na sedadle spolujezdce byla kreditka se vzkazem : "Nemáš žádný oblečení, Renesmee se líbilo, tak si ho nechala, běž si koupit nové. Tady máš kreditu a klidně vše utrať, pak dostaneš další peníze, až budeš potřebovat. Ahoj Charlie! PS: Kup si společenský šaty na večer.
Fajn, to neměl ani říkat. Teď toho koupím hromadu, co se asi teď tak nosí? Ale to uvidíme pak. Jo a nesmím to přehnat, abych nedopadla jako Alice.
Nastartovala jsem auto a vyjela ze zahrady. Krásně vrnělo, a vůbec vonělo novotou. Och, jak já taková auta miluji. Jela jsem na upíra celkem pomalu, ale mně to nevadilo, vychutnávala jsem si jízdu novým autem obzvlášť po velice vydatné snídani.
No moc obchodů tu nemají, pomyslela jsem si, když jsem dojela do centra města. Zastavila jsem naproti cukrárně, odkaď vycházela mi povědomá, ale neznámá vůně. A pak jsem ho viděla. Byl tam Edward a líbal se s tou drobnou dívkou z obchodu.
"Moje halucinace jsou jako živé." Začala jsem se smát a pak zašla do nejbližšího obchodu, kde prodávali plesové šaty, alespoň brzy budu mít tu nejhorší část za sebou.
Už hodinu si tu zkouším jedny šaty za druhými a žádný, který by byly perfektní. Proč tu mají samý z takového divného materiálu? Že by tím obchodem, který se nachází v malém městečku nebo tím, že všichni jsou pozváni k nám a nakupují tu?
"Slečno? Mám tu poslední krásné šaty přesně pro vás." Řekla prodavačka, která ke mně táhla nějaké oranžové svinstvo. Zalezla jsem s tím do kabinky a tam jsem to rozložila. Byly vážně krásné, takové broskvové, dlouhé na zem, bez ramínků a s květinou, přesně takové jsem si vždy přála. Když jsem vyšla ven z kapinky, prodavačka jen zavzdychla a zatleskala, asi si říkala, další spokojený klient a já vážně spokojená byla.
"Beru je." Řekla jsem a zamířila si to k pokladně, kde jsem zaplatila přes tři tisíce, nějaký drobný jsem jí ze slušnosti nechala a pak vyšla ven. Hodila jsem si šaty do auta, a když jsem se otáčela k dalšímu obchodu, všimla jsem si vzkazu pod stěračem, tak jsem ho tedy vyndala. Byla tam napsaná dvě slova: "Miluji tě." No jo no, další poblázněný kluk, zmačkala jsem papírek a zahodila na zem.
Po pěti hodinách nakupování jsem sice nebyla unavená, ale spíš unuděná, tak jsem se vydala domů, kde se všichni seběhli, protože viděli už na dálku z auta tu hromadu věci, které jsem nakoupila, jen pro sebe. Samozřejmě se tam našli maličkosti pro ostatní, ale jim nesebrala jejich dcera oblečení.
"Ty jsi už jako Alice." Začal kroutit hlavou Charlie, který tahal ke mně do pokoje pět tašek, ale nějak jich neubývalo, i když se všichni poctivě zapojovali. Nakonec jsme všechno odnesli ke mně do šatny a všichni jsme začali s přípravami na osmou večer.

POHLED EDWARDA
...dokud mi na hlavě nepřistáli první tampony a kolem mne nezačali poletovat vložky. Super! Kdo mě za co trestá! Nejdříve mě vězní Jane, pak zdrhnu, málem mě vykastrujou šípkový růže, potom zjistím, že se mnou bude Alice chtít jít na nákupy a nakonec sejmu regál s drogerií a tampony mám pomalu všude. Co je tohle za život! Vztekám se v duchu.
Zahlédl jsem, že k mnou rozbitému regálu míří hlídač nebo kdo to byl. Dobře, já mizím! Rozeběhl jsem se svou upíří rychlostí, takže mě žádný člověk nemohl ani zahlédnout. Na parkovišti jsem kolem Aliciinina auta jen prolétl a zamířil do lesa.
Když jsem míjel první stromy, uslyšel jsem za sebou ještě někoho, ale nemohl mě dohonit, na to sem běžel příliš rychle. Stejně to určitě byla Alice. Zavřel jsem oči a pomalu pro sebe zavrtěl hlavou. To se mi málem vymstilo. Když jsem oči vzápětí otevřel, stromu přede mnou jsem se vyhnul asi o tři milimetry.
Podle Aliciiných myšlenek se musela hodně držet, aby nevybuchla smíchy. Mezi stromy začalo prosvítat světlo a já si všiml myšlenek ostatních z mé rodiny. Báječné! Takže jim Alice zavolala, aby se mohli pobavit. No dobře, tak jim zahraji divadlo. Jen ať si to užijí.
Vběhl jsem na louku a zastavil se zhruba uprostřed. Mezi stromy seděli všichni Cullenovi až... až na Bellu. Alice se k nim okamžitě připojila a já předklonil hlavu, abych si mohl vyklepat vlasy.
V tu chvíli se už Alice svíjela po zemi smíchy a i ostatní měli co dělat, aby se udrželi. Ve chvíli, kdy sem si začal vyklepávat košili, se už smáli všichni až na Carlisleho, který se ze všech sil snažil mermomocí udržet. V zápětí jsem začal skákat do výšky a nohavicemi mi padaly poslední zbytky tamponů. To už porazilo i Carlisleho, který se přidal ke zbylým pěti členům rodiny. Já se smál také, ale ne takhle nekontrolovaně.
Mezi tím, než se ostatní uklidnily, jsem začal tampony, které ze mne spadly, skopávat na hromádku.... teda ... hromadu. Na konci mi hromada dosahovala do půlky stehen. Postupně se ostatní začali uklidňovat a s nevěřícnými pohledy sledovali hromadu vedle mne.
Díky jejich pohledům a Emmettově myšlence "Teda bráško, ty si snad vykradl velkosklad!" jsem se nekontrolovaně rozesmál pro změnu já.
Po té začalo dlouho nekončící objímání, vítání, děkování a vzlyky štěstí. Nakonec se ke mně dostala Alice, skočila mi kolem krku a zaječela mi do ucha tak, že to museli slyšet i u tučňáků "Děkuji, bráško, děkuju, děkuju!" Čímž si vysloužila nechápavé pohledy od všech včetně mě. "Hned zítra vyrazíme a najdeme ty největší obchody!" Vysvětlila mi s nevinným pohledem. "Ale já neřekl, že s tebou pudu na nákupy!" "Ale já jo!" usadila mě a já bezmocně zavyl, což rozesmálo všechny kolemstojící. "Že já z té Volterry vůbec utíkal." Řekl jsem poraženě a to rozesmálo i Alici. Po chvilce jsme vyrazily, a když jsem uviděl náš nový dům, oněměl jsem úžasem. Dolehly ke mně myšlenky Esme "Doufám, že se mu líbí a že se mu bude líbit i jeho pokoj". Otočil jsem se na ní s úsměvem a prohlásil "Je nádherný", což ji potěšilo.
"Musíme ti někoho představit. Čubrň a slintej. Je sexy víc než Rose. AU!" řekl Emmett a uraženě se podíval na Rose, která ho praštila po hlavě a teď se tvářila jako bohyně pomsty. Odfrkl jsem si a tím si opět vysloužil plnou Emmettovu pozornost "Já tě nechápu, proč si neužíváš, dokud si mladej. Já nebejt ženatej tak..." "Tak co!" řekla naštvaně Rose "Tak si tě samozřejmě najdu, abych se mohl oženit!" odpověděl pohotově a tím vykouzlil smích u ostatních. Během minuty ze schodů sešla drobná dívka se zrzavými vlasy s černým melírem. Když byla proměněna, mohlo jí být zhruba 15. Hurá, konečně nejsem nejmladší z rodiny!!!
Dolehly ke mně její myšlenky "Proboha ten je úžasný, vypadá jako bůh. Toho musim dostat!" "Čau Edíku, ráda tě konečně poznávám!" řekla podle ní svůdně a já začal velmi potichu vrčet. "Nazdar, podle všeho si o mě už slyšela. A ty si...?" řekl jsem protivně a arogantně, ale ona si toho buď nevšimla, nebo to zcela úspěšně ignorovala. GRRRRRR! Asi budu kousat! A žvýkací kost to nebude!
"Jsem Kate. Ano, slyšela jsem o tobě." Vytrhl mě ze zamyšlení její hlas. Raději jsem se otočil na Esme. "Dojdu do auta pro tašky, když to auto Rose přivezla." S těmito slovy jsem vyšel ze dveří.
Otevřel jsem kufr a málem na mě všechny tašky vypadly. No tak jdeme na to, pomyslel jsem si a všechny tašky vytahal ven. Nakonec jsem byl ověšený jako vánoční stromeček. No nic, to je prostě Alice. Odnesl jsem tašky dovnitř a zaslechl Esmeininy myšlenky "Edwarde, pojď sem, prosím.".
Nechal jsem vybalování a svou upíří rychlostí přilétl do obýváku. "Edwarde, Kate má zničenou koupelnu a polovinu svého pokoje." "A co já s tím mám udělat?" "No ty máš jako jediný pokoj sám pro sebe, takže budete pár dní bydlet spolu." "V pokoji?"chtěl jsem se ujistit, že špatně slyším, ale Esme pohřbila moje naděje
"Ano" Tak to bude moje smrt. Na pohřeb chci, aby Alice pozvala Setha, Bellu, Charlieho, Ness, Jacoba a zbytek je na ní. Chci být pohřbený v pohodlných riflích a košily. A chci být pohřbený obličejem dolů, aby mi mohl celý svět políbit prdel. Přerušil mě Alicin výbuch smíchu. No jistě, všechna moje zoufalá rozhodnutí viděla a už to psychicky nevydržela. "Díky za podporu!" řekl sem jí s kyselým úšklebkem a raději se zvedl.
"Dobře, kde mám pokoj?" "Stejně jako ve Forks" řekla mi Esme a já vyrazil. Když jsem dorazil do pokoje, všiml jsem si černé kožené pohovky, na kterou jsem se rozplácl jako žába a založil si ruce pod hlavou. Pak jsem začal přemýšlet.

O 5 hodin později

Něco tvrdého, studeného a kamenného mi přistálo na břiše. "Ježiš promiň Edíku promiň! Já si tě vážně nevšimla." začala se mi omlouvat Kate. Tak tohle bude sranda. Jestli mě nezabila Jane a jestli se to nepovede ani nákupům s Alicí, tak o tomhle nepochybuji. Radostná to budoucnost!

O 7 hodin později

"Edwardeeeeeeeeeee!!" rozléhá se domem řev Alice. "To sem nebyl já! To byl ten jednorukej!" zaječel jsem nazpátek. Vzápětí Alice rozrazí dveře mého pokoje. "Za půl minuty ať jsi u auta! Jedem na nákupy." Zasténal jsem a rozeběhl se k autu. Uprostřed jízdy jsem to nevydržel "Alice? Proč jsi mě sem volala, když Bella..." řekl jsem zoufale, ale nedokázal jsem to dokončit. "Edwarde, není to tak, jak si myslíš! Bella s Arem nikdy nic neměla, nemá a ani mít nebude!" "Ne?" "Ne, Bella tě miluje a nikdy nepřestane! U něj hledá pouze oporu!" "Alice?" "Hmmm?" "Děkuju" přijala to kývnutím hlavy a vyletěla ze dveří auta, protože jsem zaparkoval u nákupního střediska. Povzdychl jsem si a vystoupil. Nákupy s Alicí podrobně popisovat nebudu. 5 a půl hodiny lítala mezi regály a já z kabinky skoro nevylezl. Když jsme procházeli davem, nějaká holka mi přilepila na zadní kapsu lístek s obrázkem vložky a nápisem: "Já to viděla. Za rande nikomu nic neřeknu." No koneckonců proč jí neudělat radost? Chytil jsem jí a domluvil, že se za 4 hodiny, tedy v 15:00, sejdeme v jedné cukrárně tady ve městě. Jestli se mi bude snažit vnutit zmrzlinu nebo něco podobného, na místě jí vycucnu.

O 4 hodiny později, okolí místní cukrárny

Tak a je to tu. Že já se do toho vůbec namočil. Sem já to ale idiot. No nic asi bych měl přestat přemýšlet a jít dovnitř.
Jakmile jsem vstoupil do dveří, uviděl jsem jí. Nepřehlédl by ji snad ani slepec. Mávala oběma rukama nad hlavou a nadskakovala na židli. To bude peklo, přeběhlo mi před očima a já zamířil ke stolku.
"Ahojíček! Jak se vlastně jmenuješ??? Předtím jsme se ani nepředstavili." Vyhrkla na mě a já se rychle zaposlouchal do jejích myšlenek. "Ten je tak úžasnej! Doufám, že to všechno Christin od vedlejšího stolu fotí! Díky němu budu určitě na škole nejoblíbenější! A hlavně budu chodit s někým tak úžasným, jako je on!" Tak takhle je to! No, že mi to nebylo hned jasný! To se ještě uvidí! Myslím, že začíná hra Kdo z koho a.... ta hra mě bude bavit!!!
"Čau, jsem Edward. Ty se jmenuješ jak, hm? Určitě máš nádherné jméno." Řekl jsem svůdným hlasem, který jako obvykle a podle předpokladů zabral. A tentokrát tomu nebylo jinak. "Katya Jane Franceska, ale pro tebe Cath." Řekla omámeně a já měl pocit, že se na mě vrhne. A sakra! Asi sem to přehnal. Ups!
"Dáš si něco?" zeptal jsem se raději rychle, abych odvedl pozornost. "Jo jasně, hned si něco vyberu."odpověděla a chňapla po seznamu zákusků a zmrzlinových pohárů. "Dám si Čokoládový sen. A ty?" Eh já? Ani se neptej! "Já asi nic" řekl jsem a nedokázal jsem potlačit zhnusený úšklebek. "Copak? Ty nemáš rád sladké?"zeptala se a já zamrzl "Nene to ne! A nebo víš co? Dám si Upíří stesk!" To se přesně hodí, pomyslel jsem si a objednal jsem.
"Máš rád jahody?" zeptala se, když servírka odešla i s naší objednávkou. "Jasně! Proč?" řekl jsem a snažil jsem se, aby to znělo vesele a nadšeně. Proč se mě proboha ptá na jahody? "Ty snad ne?" dodal jsem rychle "Ale jo, ale čokoládu mám radši!" řekla a já pochopil. Já si objednal jahodový koktejl! Ale ne!
"A jak se vůbec máš??" zeptala se mě. "Špatně, ale dobře to snáším. A ty?" zahájil jsem protiútok. "Skvěle! A proč se máš špatně?" "Ále, s tím si nedělej starosti." "Ale já ti s tím chci pomoct!" "To neřeš, to musím vyřešit já a Alice." "Alice?" řekla se strachem a myšlenkou "To jsem si mohla myslet, že s jeho vizáží bude zadanej!" "Ano, Alice, moje sestra." Upřesnil jsem a v duchu se tomu smál. Kdyby jí tak slyšel Jasper, ten by mě zabil. "Aha!" řekla úlevně a v tom nám přinesli objednávku. No tak jdeme na to.
Nenávistně jsem se podíval na vysokou sklenici a rychle po ní šáhl, abych si to náhodou nerozmyslel. Je to puma. Je to puma. Je to puma. Fujtajksl! NENÍ TO PUMA! Ale co, na jeden lok půl sklenice, to je docela dobrý! Ještě jednou a mohu jít zvracet. Bezva.
Unikl mi jeden znechucený úšklebek směrem ke druhé straně stolku, kde nadšeně a s chutí hltala svůj pohár. Kdybych před ní položil pumu nebo grizzlyho, asi by naše výrazy byly přesně naopak. Podruhé jsem si koktejlu loknul a měl jsem svůj podíl v této cukrárně vyřešen. Počkal jsem, než dojedla svůj pohár a automaticky zaplatil dřív, než stačila vytáhnout svou peněženku.
Vstali jsme od stolu a já zjistil, že jsme v cukrárně, až na mladou holku u vedlejšího stolu a páreček staříků u stolu v rohu, jediní zákazníci. "Asi už budu muset jít, nebo si Alice mezi tím vším lítáním mezi regály všimne, že jsem zmizel a to by teprve bylo tóčo." Řekl jsem jí a ona se rozesmála. "A co pusa na rozloučenou?" řekla a opět se zřejmě snažila o svůdný hlas. No koneckonců, když jsem se obětoval už k tomuhle, tak proč jí neudělat pořádnou radost? Jen ať si to zklamání ve škole užije, až ji budu ignorovat. Sklonil jsem se k ní a přitiskl své rty na její. Vzápětí jsem se od ní ale odtrhl, protože jsem vedle sebe uslyšel andělský hlas, který mohl patřit jedině Belle "Moje halucinace jsou jako živé." A její smích, který prozářil její obličej, a vzápětí odešla do nějakého obchodu.
Odešel jsem od Katyi a u nejbližší trafiky ukradl tužku a papírek, na který jsem napsal dvě slova mluvící za vše: "Miluji tě" a zastrčil ho za stěrač Bellina auta.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi mi ukradený - 4. Samý vložky, vložky a zase jen vložky: