Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem upír, těší mě - 3.kapitola

30.07.2009 (10:30) • Kristeen27 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1666×

ČERVENÁ

Po tom prvním incidentu s Johnem se mi všichni kluci vyhýbali jako čert kříži. Nebo jako člověk upírovi? Za což jsem byla jedině ráda, protože jsem nemusela testovat svoje sebeovládání. I na učení jsem si pomalu zvykala a zjišťovala, že s upíří pamětí bude střední procházka růžovým sadem. Také po počátečním nepříliš optimistickém názoru na Loundon, jsem zjistila, že se mi tu docela líbí. V lesích se potulovali převážně masožravci, pro Emma tu sice bylo málo medvídků, ale já si na zdejší jídelní lístek rozhodně nestěžovala. Jacob si našel práci v jednom místním autoservisu. Carlisle s Esme mu kvůli tomu koupili nedaleko dům, na kterém Jacob využíval snad jen adresu, kterou vyžadovali v práci – bylo by divné, kdyby s už tak rozrostlou rodinou žil dospělý muž – ano Jake už vypadal tak na 25 – se vzhledem indiána. A na roli rodinného přítele se taky nehodil. Jacobovi to nevadilo. Jak sám řekl: „Aspoň mám kam utéct, když už mi ten váš smrad poleze moc na mozek.“  Jenže on by se stejně nedokázal dlouho odpoutat od Reneesme. Byla jeho sluncem, jeho životem, něco jako pro mě Edward. Už jsem si zvykla, že vlkodlak, který mě dřív miloval a já jeho koneckonců taky, prožije svůj život po boku mé dcery.  Tyhle myšlenky se mi nepříčí, i když Nessie má teprve 5 let, respektive je vyspělá jak pětileté dítě.  Vím, že se o ni Jake postará. I Edward už se smířil s představou Jacoba jako svého budoucího syna a vím, že i on je za něj ve skrytu duše rád. Jediné co mě momentálně ohledně budoucnosti mé dcery trápilo, byl Nahuel, který se od setkání s Volturiovými o Reneesme nepřestal zajímat, dokonce nás již dvakrát navštívil, ale co Jacob snese trochu konkurence.

Seděla jsem na posteli a čekala na Edwarda, až přijde s klukama s lovu. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupila Alice. „Odkdy klepeš, sestřičko? Nevěděla jsem, že to umíš, obvykle sem vtrhneš jak velká voda.“ Zasmála jsem se jí. „Velká??? Spíš malá voda“ přisadil si ze spodu Em. „Upír má dobrý úmysly a hned se mu to vymstí“řekla Alice naoko naštvaně, ale z obličeje jí nezmizel úsměv. Začínala jsem mít neblahé tušení. Znám ji dost dlouho na to, abych poznala, že má něco za lubem. „Tak to vyklop Alice.“ „Víš, Bello, blíží se den tvé přeměny na upíra a koneckonců i den tvých opravdových narozenin. Já vím, že si řekla…“ „Dost Alice. Přejdi k věci“ utnula jsem ji. Stejně tuším, co přijde „Chci uspořádat oslavu!!“ vykřikla nadšeně. „Alice“ zasténala jsem, protože mě nejhorší obavy se potvrdily. „Tomuhle ty říkáš dobré úmysly??“ „No tak, Bello, bude to úžasné! Už jsem si pro tebe vyhlídla překrásné šaty. „Proč“ zavrčela jsem „se mě ptáš, když stejně víš, jak to dopadne??? Jinak by si sem vůbec nechodila!!!!“ obvinila jsem ji „Děkuju, Bello, si nejlepší“ objala mě. „Kliď se mi z očí Alice, nebo za sebe neručím. A minimálně měsíc mi dáš s nákupy pokoj, je ti to jasný“ „Jasně, jasně“ zabručela, ale pochybuju, že mě vnímala. Byla s myšlenkami už dávno někde jinde.

Potřebovala jsem se uklidnit, tak jsem vyskočila z okna a vydala se na menší lov. Po dvou pumách – zálibu v nich jsem zdědila po Edwardovi – jsem se posadila na krásné louce, která připomínala tu ve Forks. Alice mě jednou přivede do hrobu. Vůbec nechápu, jak sem jí tohle mohla dovolit. Najednou jsem zaslechla téměř neslyšitelný zvuk, tak jsem zavětřila a usmála se. Tuhle vůni bych poznala kdekoliv. „Copak se děje, Bell? Promluvila má láska a objala mě. „Neměla jsem jí to dovolit.“  Byla jsem si jistá, že ví, o čem mluvím. „Oslava. Dárky. Pozornost. Co jsem komu udělala“ zaúpěla jsem. Edward se tiše zasmál: „A to jsi ještě neviděla její představy“ „Zabiju ji dřív, než je stihne uskutečnit“ zavrčela jsem „to bys Jaspera moc nepotěšila“ bral to opět Edward s humorem. „Někdy přemýšlím, jestli Alice nemá nějakou schopnost prosadit si svoje ujetý plány. Přece není možný, že jsem jí tohle dobrovolně dovolila“ napadlo mě. „Ale ne, to jen Alice má výhodu kvůli vizím.“ Objasnil mi to Ed „a taky kvůli svým psím očím“ dodal se smíchem. „Mě to teda moc vtipný nepřijde!!“ obořila jsem se na něj „Bello, nepřeháněj to. Je to jen oslava. A já jsem rád, že mám příležitost ti koupit dárek. Kdybych ho koupil bez důvodu, tak mi ho akorát tak omlátíš o hlavu, viď miláčku“ nepřestal si ze mě utahovat. Už jsem mu chtěla něco odseknout, ale podívala jsem se do jeho očí a to jsem neměla dělat. Uvěznil mě v nich. Přetékaly zlatem, byl čerstvě po lovu, a já tuhle barvu milovala. Edward si toho samozřejmě všiml a bez toho aniž aby přerušil náš oční kontakt, si mě přitáhl k sobě a položil na hruď. „Miluju tě, lásko. Tak už se prosím nezlob“ Kdo by mu odolal. Já tedy rozhodně ne. Byla by to dokonalá chvíle, kdybych ji nezkazila svým nadechnutím. S jeho vůní jsem totiž ucítila i něco jiného. Něco velmi povědomého a lákavého – vůni čerstvě prolité krve. A kdo by odolal?? Já to opět nebyla. V mžiku jsem byla na nohách a v další sekundě už 50 metrů od Edwarda, běžela jsem za tou lahodou vůní, mou mysl úplně ovládla čerstvá krev. Jen v podvědomí jsem pořád cítila, že je to špatně. Slyšela jsem Edwarda, jak se žene za mnou. Slyšela jsem jeho výkřiky, ale ani to mě nedokázalo zastavit. Už jsem byla skoro u cíle, když v tom do mě narazilo něco silného, rychlého a velkého. Respektive někdo silný, rychlý a velký. Ve stejném okamžiku jsem ležela na zemi spolu s Emmetem, kterému celá situace samozřejmě přišla náramně vtipná. Opodál stála Alice a tvářila se ustaraně: „Ať tě to ani nenapadne, Bello.“ Vysoukala jsem se na nohy a pohled na mou rodinu mě opět vrátil do reality. Otočila jsem se s bolestivým výrazem na Edwarda, vzala nohy na ramena a utekla. „Bello!!!“ slyšela jsem za mnou Edwarda. „Nech ji, ona se vrátí“ zašeptala Alice.

Utíkala jsem, co nejdál to šlo. Věděla jsem, že se musím vrátit a nejenom kvůli Nessie, ale bála jsem se. Zklamala jsem je, zklamala jsem je všechny: Edwarda, Alici, Carlisla, Esme, Rose …. Snad jediný Em se tomu ještě teď směje. Hnusila jsem se sama sobě. Opět jsem byla jen krůček k prozrazení, krůček k tomu, aby se ze mě stala bezcitná krvežíznivá bestie. Jak jen se podívám do těch nádherných zlatých očí? A do očí mé Nessie? Ale i tyhle chmurné myšlenky na ně mně přinutily k činu „Musím se vrátit“ řekla jsem si sama pro sebe. Zvedla jsem se a běžela, co nejrychleji zpátky domů. Ani mi nepřišlo, že jsem tak daleko – cesta zpět mi trvala skoro hodinu. Jen co jsem uviděla náš dům, zpomalila jsem a lidskou rychlostí došla před dveře. Ty se v zápětí rozrazily a Edwardovy ruce mě vtáhly do svého náručí. „Tohle už mi nikdy nedělej, blázínku“ promluvil. „Omlouvám se, já …je mi ze sebe špatně. Jak jsem jen mohla podlehnout. Opět jsem vás málem prozradila!!“ pronesla jsem omluvu, která patřila všem, nejen Edwardovi. „Ale Bello, neblázni“ vykřikla Esme „jak si jen můžeš myslet, že bychom tě obviňovali??!“ „Bello, pořád ses zvládla ovládnout“ připomněl mi Carlisle. „Ale kdyby mě Emmet nesrazil – mimochodem díky Emme – tak nevím, co by se stalo“ řekla jsem zahanbeně „teda spíš vím“ dodala jsem a sklopila hlavu ještě víc k zemi. „Lásko, jsi 3 roky upírem, v životě jsem nepotkal nikoho, koho by při lovu zastavil obrovský náraz hory svalů“ pokoušel se to převést Edward ve vtip. „Edwarde, ty umíš vtipkovat?? Že jsem si toho za těch 60 let ještě nevšiml“ zasmál se taky Emmet. „Bello“ ozval se tentokrát Jasper „vzpomínáš si tenkrát na tvé 18. narozeniny? Jak jsem po tobě vyjel?“ bylo vidět, že mu dělá problémy o tom mluvit „tehdy si mi ty sama říkala, že je to v pořádku, že se nic nestalo, že se kvůli tomu nemusím obviňovat. Byl jsem v té samé situaci jako teď ty. Možná ještě v horší, protože já jsem tě znal…“ dopověděl. Tenhle Jasperův proslov a taky jeho vlna klidu co na mě poslal, způsobil, že jsem se konečně uklidnila. „Díky, Jazi“ poděkovala jsem mu. Jen se usmál a chytil Alici za ruku.

Ozvalo se bouchnutí domovních dveří a vešel Jake s Nessie na ramenou. Edward jen s pohledem upřeným na Jacoba mírně zavrtěl hlavou. „Jaku kolikrát ti mám říkat, že budeš vodit Ness domů dřív než v deset večer!!“ probudily se ve mně mateřské pudy. „Zklidni, Bells, byli jsme na večeři, je najezená“ „Ale pětileté dítě nechodí spát v 10 v noci,“ pokračovala jsem „a ani pětiletý poloupír“ doplnila jsem, když už se Jacob nadechoval k odpovědi. S těmi slovy jsem si vzala Ness a vyběhla do jejího pokoje. „Není trochu podrážděná?“ ptal se dole ještě Jacob. Ignorovala jsem to a radši se naplno věnovala své milované dcerušce. „Mami, zůstaneš tu se mnou?“ prosila mě. „Broučku, měla by si spát, je pozdě“ „Mami, prosím, prosím“ přemlouvala mě dál „tak dobře“ svolila jsem a Ness se radostně zavrtěla a uvolnila mi místo. Lehla jsem si k ní, objala ji a dala pusu do vlasů. Chvíli jsme tak ležely ale Reneesme přerušila ticho: „Chybí mi děda“ „Já vím, zlatičko, mě taky chybí“ ani nevíš jak moc, dodala jsem v duchu. „Spi, Nessie, už je opravdu pozdě“ řekla jsem po nějaké chvíli „Tak dobrou mami“ asi byla hodně unavená. „Dobrou zlatíčko, mám tě ráda, krásně se vyspi“ a ani ne za pět minut se tlukot jejího srdíčka zklidnil a začala slabě oddychovat. Zvedla jsem se, potichu vyšla ven a zavřela dveře do pokoje mé maličké nádherné milované Reneesme…

Shrnutí

← Předchozí Další →

Autor: Kristeen27 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem upír, těší mě - 3.kapitola: