Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jít dál - 8.kapitola

15.06.2009 (16:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2301×

8. Výlet

Když jsem se ráno probudila, Edward už byl pryč. Byl čas vstávat do školy a tak jsem v koupelně provedla ranní očistu, oblíkla se a šla si nachystat snídani. Bratr kupodivu ještě nevstal. Nemohla sem toho nevyužít a tak jsem na celý dům zakřičela: ,,Chrisííííííí, je ráno vstávej!´´ odpovědí mi bylo jen zavrzání dveří od jeho pokoje.

Tohle měl za ten včerejšek, že mámě vykecal že mám kluka. Nachystala sem sobě a Chrisovi snídani a čekala než se nachystá. Zrovna schází ze schodů, když někdo zazvoní. ,, Jdu tam.´´ Křikne Chris. Slyším povědomí hlas jak se baví s Chrisem. Kdo to může být takhle ráno? Máma je už přece v práci. Po chvilce přijde Chris do kuchyně a směje se jako sluníčko. ,,Máš tam návštěvu ségra.´´ řekne a mrkne na mě. Jen vytřeštím oči a jdu se tam podívat. A hádejte kdo tam stojí. Můj vlastní anděl. Vypadá božsky, jako vždy. ,,Ehm ahoj Edwarde. Co tu děláš?!´´ vykřiknu s úsměvem. Můj úsměv mi oplatí. ,,Říkal jsem si že by jsi třeba chtěla jet se mnou do školy.´´ ústa se mi roztáhnou do ještě většího úsměvu. ,,Určitě, jen momentík.´´ otočím se na patě a jdu bratrovi říct že s ním dneska nepojedu. S plnou pusou jídla mi jen pokývá hlavou na souhlas.

Vzala jsem si tašku bundu a šla s Edwardem k jeho autu. Jako pravý gentleman mi podržel dveře ale ještě než jsem stihla nastoupit mi dal pusu, opožděné přivítaní, jak mi vysvětlil.

Dojeli jsme ke škole a tam na nás už čekala celá jeho rodina. Se všemi jsem se samozřejmě musela přivítat.

Emmett, hned jak jsme k nim přišli, začal objímat a nejspíš chtěl vyhodit do vzduchu, jenže Edward jeho myšlenky prokoukl a potichu na něj zavrčel. Bylo tak zvláštní slyšet Edwarda vrčet, ale alespoň bylo vidět že mu na mě vážně záleží. A ten pocit byl k nezaplacení.

S ostatníma jsem se jen pozdravila, nechtěli jsme na sebe poutat moc pozornost, i když se nám to vážně nedařilo.

Zazvonil školní zvonek, oznamující začátek hodiny a my museli jít každý do své třídy. Naposledy jsem Edwarda políbila a šla na první hodinu.

Dopoledne naštěstí uběhlo rychle a už byl čas jít domů, teda vlastně za Edwardem. Čekal na mě před třídou kde jsem měla posední hodinu, opřený o zed. Vypadal nádherně jako vždy. ,,Ahoj lásko.´´ pozdravila jsem ho a usmála se na něj. ,,Ahoj. už jsem myslel že to nevydržím. Chyběla jsi mi.´´ úsměv mi oplatil. ,,Co by jsi řekla menšímu výletu?´´ navrhl mi. Tomu se nedalo odolat. ,,Dobře jen musím říct Chrisovi že se kapánek zdržím, aby po mě nevyhlásili celostátní pátrání.´´ Přikývne a vede mě směrem k jídelně.

Bratr seděl u jednoho z největších stolů v jídelně. ,Tak to je vážně super.´ pomyslela jsem si ironicky. ,,Můžeš tu na mě prosím počkat? Aby o nás nebyly ještě větší klepy.´´ kouknu po něm prosebně. ,,Pospěš.´´ odpoví mi. ,,Ahoj Chrisi můžeš na moment?´´ zeptám se ho a naznačím hlavou jestli by mohl jít od stolu, abychom to nemuseli probírat před všemi. ,,Tak copak potřebuješ sestřičko?´´ ,,Jen tě chci poprosit abys doma řekl mámě že se dneska trochu zdržím venku. Prosíííím.´´ On se jen podívá ke dveřím kde na mě čeká Edward. Podívá se zpátky na mě. ,,Dobře ale prosimtě dojdi nějak rozumně.´´ ,,Díky brácha.´´ usměju se na něj a utíkám za Edem.

Když k němu doběhnu jen mě chytí za ruku a táhne k jeho autu.

,,Kam jedeme?´´ zeptala jsem se ho, když jsme míjeli ceduli s názvem Vancouver. Jen se na mě potutelně usmál a v očích mu blikali jiskřičky. ,,Fajn když mi to nechceš říct tak si to nech pro sebe.´´ pronesu naoko uraženě.

,,A řekneš mi alespoň jaká je nápln dnešního odpoledne?´´ zeptám se ho po chvíli ticha. ,,Jo to bych mohl. No tak ted si uděláme menší výlet a pak pojedeme k nám jestli nevadí. Esme by tě ráda viděla.´´ ,,Super.´´ pronesu nadšeně a zbytek cesty mlčíme.

Zastavil na nějaké lesní cestě. ,,Už jsem tě přestala bavit?´´ zeptám se ho naoko vážně, jakmile vystoupíme z auta. Přes obličej se mu mihlo zděšení. ,,Proč prosím tě?´´ ,, Že mě chceš zabít a zakopat.´´ začnu se smát, protože pohled do jeho obličeje je vážně legrační. ,,Jen si dělám legraci, Edwarde.´´ pronesu po chvilce. Pořád stojí na místě jako socha a kouká na mě jako na nějaký stvoření. ,,tohle nebylo vtipný.´´ řekne mi když se ,probere´. Mračí se. ,,Ale notak. Já vím že by jsi mi neublížil.´´ jdu k němu a obejmu ho. Cítím jak pomalu roztává. ,,Omlouvám se.´´ ,,Odpuštěno´´ pošeptá mi.

Dá mi prst pod bradu a lehce ji zvedne abychom se navzájem dívali do očí. Pomalu přiblíží své rty k mým a začneme se líbat. Po chvilce se ale musíme odtrhnout abych popadla dech. Usměje se na mě. ,,Půjdeme pěšky nebo chceš vzít na záda?´´ ,,Je to daleko?´´ zeptám se ho. Ne že by mi nějak vadili procházky po lese nebo tak, les přímo miluju. ,,Asi radši na záda.´´ další úsměv a já mu jen přikývnu na souhlas. Chytne mě do náruče, já si opřu hlavu o jeho hrud a uhání se mnou kdo ví kam.

,,Zavři oči prosím.´´ pošeptá mi a já jako poslušná holčička to udělám. ,,Už tam budeme?´´ zeptám se ho asi po pěti minutách. ,,Jo už je to kousek. Vydrž.´´ Po chvilce zastavíme a Edward mě postaví na zem. ,,Ještě neotvírej oči.´´ řekne mi když vidí že se nadechuji abych se ho na to zeptala. Chytí mě za ruku a kousek popojdeme. Všude sou cítit stromy a taky voda.

,,Už můžeš.´´ řekne mi když se zastavíme. V jeho hlase je slyšet úsměv. Otevřu oči. Podlomí se mi kolena. ,,To je nádhera Edwarde.´´ vydechnu. Stojíme na břehu malého jezírka schovaného hluboko v lese. Svítí sem jen málo slunečních paprsků a přesto je tu nádherně. Otočím se abych viděla do očí mé lásky. Jen se na mě směje mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. ,,Takže líbí?´´ Jen pokývám hlavou, na to nemám slov. ,,Moje oblíbené místo. Našel jsem to tu když jsme sem přijeli. Chtěl jsem ti to tu ukázat. Podělit se o to s tebou.´´ ,,Děkuju že jsi mě sem vzal.´´ usměju se na něj já a vlepím mu polibek.

Sedneme si na jeden veliký plochý kámen na břehu jezírka a jen vnímáme přítomnost toho druhého. ,,Miluju tě.´´ zašeptám do ticha lesa. ,,Já tebe taky. Jsi pro mě to nejdražší na světě.´´ pošeptá mi Edward zpět a potom ucítím jeho rty ve vlasech. ,,Pojd něco ti ukážu.´´ a postaví nás. Chytí moji ruku a jdeme se projít kolem jezírka.

,,Chceš vědět proč nemůžeme chodit na slunce?´´ Jen přikývnu. Usměje se na mě a vede mě dál, tam kde jsou sluneční paprsky vidět nejvíce. Pustli mou ruku a sám pokračoval v cestě za sluncem.

Měl na sobě světle modrou košili kterou si ted rozepnul. To co jsem uviděla mě ohromilo ještě víc než tohle místo. Jeho kůže se třpytila jako by ji někdo posypal třpytkami. Vypadal úúúúžasně. Na tváři se mi objevil úsměv. Šla jsem blíž k němu. Myslím že ho ani nepřekvapila moje reakce. Vždy sem reagovala jinak než ostatní. Vždy ta divná.

Roztáhl ruce směrem ke mně a dělal něco jako tuli tuli v teletabies. Tomu se prostě nedalo odolat. A tak jsem se mu schoulila v náruči.

,,Měli by sme už jít. Abys nepřišla domů moc pozdě.´´ ,,Dobře.´´ odpovím smutně, jen se usměje. ,,Neboj ještě se sem určitě přijdeme podívat.´´ řekne mi, když vidí můj smutný obličej. Nechce se mi odtud je tu nádherně. Na souhlas přikývnu. Zase mě vezme do náruče, jsem hrozně unavená a tak mu usnu v náruči.

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jít dál - 8.kapitola: