Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jenom náhoda? - 3. a 4. kapitola

Ruku v ruce s Edwardem jsme došli až do obývacího pokoje, kde byl Carlisle a Esmeé. O něčem si povídali. Já jim ale nevěnovala pozornost. Soustředila jsem se jenom na to, že přijede Renesmeé. Už jsem měla naplánovaný výlet - Edward, Nessie, Jacob a já. Nevim sice, jestli to nebude Edwardovi vadit, ale pokud bude chtít, tak nemusí chodit.
Dlouho jsem nebyla z Jacobem sama. Naposledy ještě, než se Edward vrátil, ale to si pamatuju jen pod hustou clonou lidské paměti. Byli to krásné chvíle. Chybí mi a to moc. Můžu být ale ráda, že je šťastný. Sice s mojí dcerou, ale hlavně, že už se netrápí.
"…jsme tu už moc dlouho Carlisle. Měli bychom se odstěhovat" zaslechla jsem část konverzace Esmeé s Carlislem.
"Cože?" vyhrkla jsem. "To nemůžeme! Co bude s Nessi, Jacobem, Charliem? Ti nemůžou jet s námi a já bez nich nem-" vychrlila jsem ze sebe, ale Edward mě zastavil.
"Bello, Esmeé má pravdu. Můžeme tu zůstat ještě nanejvýš půl roku. Už jsem zaslechl pár podezření na nás, že se za ta léta co tu jsme vůbec neměníme. A navíc ty, která jsi vypadala jako člověk - teď vypadáš jako my a to vzbuzuje ještě větší podezření." vysvětloval Edward.
Neměla jsem slov. Na tohle jsem vůbec nepomyslela. Co budu bez nich dělat? Jasně, mají pravdu, ale musí se to nějak vyřešit. Nevěřím, že by kdokoliv z mojí rodiny odjel bez Nessi. A sebou jí vzít nemůžeme - potřebuje Jacoba stejně jako on jí. A Jacob odjet nemůže.
Edward sledoval mojí reakci. Tvářila jsem se klidně, ale uvnitř jsem měla hrozný zmatek. Potřebovala jsem si to promyslet. Nebo si o tom alespoň promluvit.
"Ale co uděláme s Nessie?" začala jsem. Můj hlas nebyl tak klidný. Edward se zatvářil ustaraně:
"To ještě nevím, ale něco vymyslíme," a políbil mě na temeno. Něco vymyslíme? A co? Budeme se vídat jednou měsíčně? Nebo si jí budeme s Jacobem střídat, jako rozvedení manželé? Nemá cenu se hádat.
"Dobře" zašeptala jsem nakonec. Ještě chvíli se mi zhluboka díval do oči. Asi chtěl vědět, co si myslím, ale teď mu to ukázat nemůžu, až si trochu srovnám hlavu, tak možná. Esmeé mě omluvně objala.
"Nechtěla jsem, aby ses to dozvěděla takhle zlatíčko" zašeptala mi do ucha.
"To nevadí. Alespoň, že to vím už teď." snažila jsem se jí uklidnit. Ale moc to nešlo. Pořád se na mě koukala s výrazem plným obav. Najednou přiběhl Emmett ještě celý rozzářený ze své výhry - nevýhry a spustil:
"Když už jste tady - co kdybychom se vydali na lov? Slyšel jsem, že v jedné rezervaci se jim přemnožili šelmy. Jsou tam i medvídci," slovo medvídci můj milovaný, praštěný bráška zdůraznil a vrhl po všech prosebný pohled. Musela jsem se usmát, jak vypadal. Já jsem souhlasila - rodinné lovy mám ráda. Přikývla jsem současně s Edwardem a Alicí. Mezitím přiběhli i Rose s Jasperem, kteří doteď byli bůh ví kde. Taky souhlasily.
"To je skvělý nápad Emmette" začal jako obvykle první Carlisle. "Už bychom to potřebovali a navíc přece chceme pomoct" dodal a zasmál se svému prohlášení. Kdybych neměla hlavu plnou Nessi, tak bych se zasmála taky. Emmett - nevím jak to udělal, ale dokázal to - se rozzářil ještě víc, takže to vypadalo, že každou chvíli začne tancovat a skákat. To jsem ale nevydržela ani nesmát se té představě a rozesmála jsem se. Všichni se na mě podívali. Emmett jakoby něco tušil se na mě ušklíbl.
Potom šel s Carlislem ještě něco zařídit ohledně našeho výletu. Pojedeme do rezervace Green Revers. Je asi 100 km daleko od Forks. Budeme tam během chvilky. Hnedka jsme vyrazili…

Jeli jsme dvěma auty. Emmett si prosadil, že bude řídit. Druhé auto bylo Edwardovo. Já jsem seděla vepředu, vzadu Alice a Jasper. V Emmetově autě se naskládali Rosalie, Esmeé a Carlisle.
Vyjeli jsme asi po 5 minutách, kdy jsme ještě plánovali cestu, povídali si a řešilo se ještě pár věcí. Po cestě jsme se celkem bavili. Jasper měl dobrou náladu, tak pořád žertoval ze všeho co jsme řekli. Slyšela jsem i Emmetta z auta před námi, jak se směje jeho hlubokým, hrdelním smíchem. Tomu jsem se taky musela zasmát.
Na místo jsme dorazili asi po půl hodiny cesty. Nebyl totiž provoz - jeli jsme v noci a naše rychlost přesahovala něco málo přes 200 km/h. Zaparkovali jsme nedaleko rezervace. 
"Tak schválně, kdo dneska uloví nejvíc zvířat" začal Emmett "tak ten bude moct mít jedno přání od každého" dokončil s úsměvem. Edward nevěřícně zakroutil hlavou. Jasper je jen uchechtl. 
"Dobře" souhlasila jsem - tohle by mohl být skvělý nápad na odvetu. Podívala jsem se na něj stylem 'Já to vyhraju' - pohled mi okamžitě oplatil. 
Vyrazili jsme rychle do lesa. Já s Edwardem ruku v ruce a ostatní zvlášť. Byli jsme teprve na začátku a už jsme zachytili stopu. Podle mých odhadů to byla asi nějaká dva metry vysoká šelma. Nejspíš medvěd. Podívala jsem se na Edwarda. 
Ten bude můj. Řekla jsem mu pomocí myšlenek. Usmál se na mě mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. Kdyby moje srdce ještě bilo, tak by mi asi vyskočilo z hrudi. Toho Edward využil a vyrazil napřed. Snažila jsem se ho dohnat, ale měl moc velký náskok. Najednou se zarazil a nakrčil se do obranné pozice. Jak jsem k němu běžela, zahládla jsem…

Rozběhli jsme se s Bellou ruku v ruce do lesa. Už se těším na svojí výhru. Co bych si měl přát? Uslyšel jsem Emmetta, jak si tvořil plán svojí výhry. Emm to vážně někdy přehání. 
Celkem se bojím co zase vymyslí. Pomyslela si Esmeé. V duchu jsem se musel usmát. Takhle myslí čím dál častěji... 
Ucítil jsem velkého medvěda grizzlyho. Vysokého 214 cm - samec. Podíval jsem se na Bellu - koukala se na mě se stejným výrazem. 
Ten bude můj. Pomyslela si. Vstoupil jsem na její hru a usmál jsem se na ní hypnotizujícím úsměvem. Byla jakoby tam usnula - věděl jsem, že to zabere. Rozběhl jsem se dřív, než se vzpamatuje. Ohlédl jsem se. Akorát se rozbíhala. Usmál jsem se. Koukl jsem se před sebe. Cože? Zastavil jsem se a pokrčil se do útočné pozice. Bella mě během chvíle doběhla a zastavila se vedle mě. Zakryl jsme jí paží. Automaticky se postavila do útočné pozice stejně jako já. Před námi stáli…