Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jenom Náhoda? - 1. a 2. kapitola

03.08.2009 (08:00) • Vendy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1686×

1. Kapitola

Dneska je to přesně půl rok od poslední návštěvy Volturiů. Nessie už vypadá na 15 let. Bydlí s Jacobem v malé vile asi 10 km za hranicemi La Push. Teď už jsou více než přátelé.

Bella s Edwardem bydlí stále ve své chatce nedaleko Cullenovic domu. U nich se nic nezměnilo snad jen na to, že jejich chatka utrpěla "menší" škody za posledních jejich "pár" nocí.

Emmett s Rosalie se znovu vzali. Tentokrát v Londýně. Byla to jedna z největších svateb v Londýnské historii.

Alice si zvykla na to, že v blízkosti vlkodlaků nic nevidí.

Jasper se o hodně zlepšil ve své sebekontrole. Hlavně díky Belle, která mu jde příkladem.

Carlisle vystudoval obor veteriny (už mu na vlkodlaky nestačili znalosti liského těla).

Esmeé se stará o dům a všechny jeho obyvatele (jako obvykle).

Vlčí smečku vede Sam s Jacobem. Musejí se střídat, protože by se najednou jako vlci moc dlouho nesnesli. Střídají se (většinou) obden. Seth se otiskl do Angely Weberové, která do té doby chodila s Ericem. Angela ví tedy všechno o vlkodlacích a upírech.

Zbytek smečky si už zvyklo na přítomnost Cullenových. A ještě jedna maličkost - Sam s Jacobem rozhodli, že se smlouva bude týkat menšího území. Zmenšili okruh La Push a taky jeden les, který si nechali pro vlčí potřeby.

2. Kapitola

Z pohledu Belly

Právě jdeme s Edwardem z naší chaloupky navštívit zbytek rodiny. Držíme se za ruce a já mu nechávám přečíst moje myšlenky. Už to mám celkem natrénované, takže mi to nedává moc práce. Myslím na to, jak jsem ho poprvé viděla po své přeměně. Teda hlavně na ten polibek. Potom na naší první noc v chaloupce. Mezitím mu ještě stíhám říkat, že to moc miluju. Podívá se na mě, usměje se jeho krásným křivým úsměvem a řekne:

"Já tebe víc!". Taková tři slova a co se mnou udělají i po 2 letech, co ho znám. Zastavila jsem ho a políbila něžně na rty. Polibek mi oplatil velmi ochotně. Asi po 5 vteřinách se zarazil a uchechtl se. "Musíme jít. Alice se tě už nemůže dočkat," řekl mi a znovu se zasmál.

"Co jsem zase provedla?" řekla jsem s nevinným výrazem na tváři. Pořád ještě s úsměvem na tváři jsme se vydali dál. Asi po 2 minutách cesty jsem uviděla Alici, jak netrpělivě přešlapuje na místě. Edward se pořád smál. Teď už ale dusil smích. Alice se na mě s velmi uraženým výrazem vrhla:

"Bello!" skoro křičela. Edward vedle mě pořád potlačoval smích. Snažila jsem se nasadit vážný výraz, ale moc to nešlo.

"Ano Alice?".

"Proč mi to děláš?" zeptala se mě s teď už naštvaným výrazem.

"Co jsem zase provedla?" zopakovala jsem se stejně nevinným výrazem, jako před chvílí. Od Edwarda jsem slyšela další neúspěšně zdušený smích. Alice ho probodla pohledem a pak se zase obrátila na mě.

"Poradím ti. Nesiiny narozky." Najednou jsem si vzpomněla na rozhovor s Edwardem (tuhle noc), že Nessiiny narozky oslavíme někde sami. Přemýšleli jsme nad Ostrovem Esmeé. Nessi totiž nenávidí rodinné oslavy stejně jako já. Úplně jsem zapomněla na Alici.

"Ehm, Alice. Vždyť víš, že Nessi nenáv -,"

"nenávidí oslavy stejně jako já," Dokončila za mě a rychle pokračovala než jsem stihla něco namítnout: "Ano, to moc dobře vím, ale já jsem schopná udělat malou oslavu. Třeba jen rodinnou v úzkém počtu hostů. Jenže k tomu budu muset připočítat i vlky, takže se to trochu zvedne a pak -".

"Alice! Prosím tě!" přerušila jsem jí. Byla trochu zaskočená, ale během chvíle se celá rozzářila. Bylo vidět, že se snaží svůj obličej zase naladit na uražený výraz, ale moc se jí to nedařilo. "To si domluv s Nessi jak, kolik a proč, ale laskavě, až jí to s Edwardem oznámíme! Jestli řekneš něco dřív, tak na to zapomeň!" pokračovala jsem. To Alice už nevydržela a začala kolem mě tančit radostí.

"Já to věděla! Dííky Bello!" málem mě umačkala v obětí.

"Pamatuješ? Nessie rozhoduje" připomněla jsem jí. Alice jen přikývla, ale radovala se dál. Konečně jsme se dostali dovnitř. Jen co jsme přišli dovnitř, už jsem viděla Emmetta, jak se zamyšleně a zároveň pobaveně tváří. Po očku jsem koukla na Edwarda, který se tvářil teď už otráveně. Všichni nás uvítali, jako bychom se neviděli věčnost. Přitom jsme se viděli naposledy před týdnem. Esmeé se hned začala vyptávat jak se máme doma, co chaloupka apod. Rosalie někam odešla asi do garáže, Carlisle začal probírat s Edwardem nějaké jejich věci, kterým nerozumím a ani po tom moc netoužím. Jasper se přidal k Edwardovi a Carlislovi a ke mně přiběhl samozřejmě kdo jiný než Emmett. Někdy ho mám plné zuby, když se tváří zrovna tak, jako teď. Pořád jsem Esmeé odpovídala na její otázky, které se motali kolem mého života s Edwardem, chaloupky atd. Po chvíli jsem se zeptala jak se tady měli oni. Moc mě to nezajímalo - spíš jsem se snažilo zbrzdit Emmetta, který stál vedle Esmeé s trpělivým výrazem. Asi mě prokoukl…… Po 5 minutách, kdy mi Esmeé všechno převyprávěla a odešla za Carlislem, Jasperem a Edwardem, kteří pořád něco probíraly se Emmett celý rozzářil a zeptal se mě:

"Bello… Mám nápad! Už je to tři čtvrtě roku od tvé přeměny že?" zmučeně jsem přikývla. Už mi bylo jasné co tím Emmett myslí. "Myslím, že bych tě už mohl porazit v našem oblíbeném souboji" pokračoval. Našem oblíbeném? Poslední dobou hrajem páku vždycky, když příjdeme s Edwardem na návštěvu. A pravda je, že už je skoro silnější než já. Nejradši bych se vypařila někam pryč, ale tomuhle se nedá vyhnout. Už jsem se otočila a hledala nějaký kámen, který bychom mohli zničit, ale ještě jsem zahládla Emmetta, jak se podíval s nadějí na Alici. Ta se na něj koukla s otráveným pohledem a zavrtěla hlavou. Emmettovi pohasl úsměv, ale i přes to šel za mnou.

"Bojíš se snad?" zeptala jsem se, když jsme vyšli z domu.

"Já a tebe?" odpověděl s pobaveným výrazem. Konečně jsem našla takový celkem velký balvan. Sedla jsem si na jednu stranu a Emm naproti mně. Položila jsem loket pravé ruky na kámen a čekala na něj. Už jsme se drželi a já to odstartovala, ale nic nedělo. Pořádně jsem zabrala, ale pořád se naše ruce nehnuli ani o milimetr. Koukla jsem se na Emmetta, který se svou obrovskou paží snaží zabrat, ale pořád nic. Seděli jsme tam asi půl hodiny a nic se nedělo. "Já se nevzdám!" prohlásil Emmett. To tady budeme ještě hodně dlouho. Už tady sedíme takhle 2 hodiny a nic se neděje. Najednou příjde Edward s Rosalie. Rosalie naštvaně kouká na Emmetta. Asi měli jiné plány.

"Emmette okamžitě přestaň! Jak tě to může bavit?" spustí Rose.

"Já prostě neprohraju! Dneska už ne!" odpoví Emmett a ještě přidá.

"Edwarde řekni mu něco" snaží se dál Rose.

"Emme už to stačí! Podle Alice by jste tu seděli ještě asi 2 dny než přijede Nessie s Jacobem. Pak už nevidí nic." vysvětlí Edward.

"Ona přijede Nessie?" vyskočím ze země a už stojím před Edwardem. Slyším Emmeta, jak radostí vyskočí, protože podle jeho nejspíš vyhrál.

"Jooo! Konečně jsem tě dostal" vříská Emmett jako malé dítě.

"To se ještě uvidí, bude odveta. Jen počkej!" vzkázala jsem svému bráškovi. Ten se rozesmál. Asi si myslí, že když mě jednou porazí, tak má vyhráno. Však já mu něco vymyslím. "Kdy, že přijede Ness? Za dva dny? Super! Už se na ní moc těším" vzpomněla jsem si a začala jsem se radovat.

"Já taky lásko" pošeptal mi Ed do ucha a obejme mě kolem pasu. Políbila jsem ho rychle na rty a potom jsme šli dovnitř.

Autor: Vendy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jenom Náhoda? - 1. a 2. kapitola: