Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden život nestačí - 8. kapitola Ale já chci ublížit tobě

entweek


Jeden život nestačí - 8. kapitola Ale já chci ublížit toběDalší díl... už osmý... Přeci nikdy neuškodí trocha té rvačky... a hlavně když jde o holky... Pěkné počtení :-D

8. ALE JÁ CHCI UBLÍŽIT TOBĚ!

Vypráví Isabella

Když jsem přijela domů, hodila jsem všechny tašky do kouta a šla si vzít něco malého k snědku. Po dnešním dni by byl grogy každej, musela jsem jít rovnou spát... Pochybuju, že bych se přes víkend udržela beze spánku...

Celý večer jsem se převalovala a nemohla usnout, tak jsem chtěla jít do kuchyně pro sklenku vody. Dveře se vrzavě otevřely a já vyšla. Ze zdola byly slyšet takové zvuky, jako šustění a přehrabování. Sešla jsem dolů, abych se ujistila o mém neblahém tušení, ale skutečnost mě zaskočila. V mém obýváku se přehrabovala věcmi tak blonďaté dívka, která se na mě mračí už od chvíle, co mě viděla poprvé.

„Co tady děláš?! A proč se mi hrabeš ve věcech!“ Ta holka se na mě vražedně podívala a přikrčila se, jako kdyby chtěla se mnou bojovat.

„Hej, já ti nechci ublížit, jen mě dost zaráží, co tu děláš...“ Snažila jsem o mírnější tón, ale bez zjevného úspěchu.

„Ale já chci ublížit tobě ty potvoro jedna vypočítavá!“ a vrhla se na mě.

To mě docela překvapilo, a proto jsem se jejímu útoku nestačila vyhnout a tak mě ta dívka odhodila s obrovskou silou na zeď, která se pod tou tíhou nalomila. Sice mám tvrdou kůži, ale ne tolik jako plnohodnotní upíři. Praštila jsem se do hlavy a svět se se mnou zatočil dokola. Než se moje hlava stačila vzpamatovat, už jsem znova letěla vzduchem. Au, ta potvora mi snad zlomila ruku?! Tak a dost, já jsem přeci Volturiová. My se nenecháváme jen tak sebou vláčet. Hm, ta ruka až zas tak nebolí... Rychle jsem vyskočila na nohy a obratně se vyhnula letící pěsti, která mi určitě chtěla pochroumat obličej... V paměti jsem hledala nejlepší způsob zneškodnění útočníka. Opět jsem uhnula hrozícímu kopanci. Ta dívka se ocitla zády ke mně a tak jsem s ní mrštila (omylem) na výkladní skříň plnou porcelánu. Odletěla hezký kus daleko a já se k ní blížila, abych jí uzemnila na podlaze. Rychle se zvedla a začala po drápat. Tohle už moje kůže nevydržela a na mém břiše se objevil první krvavý škrábanec. Ta dívka m opravdu zřejmě chtěla zabít, protože mě prohodila oknem. Střepy mě pořezaly na ruce a ta posléze začala také krvácet... Tak jo, už mě to nebaví. Moje trpělivost právě přetekla. Zvedla jsem se z kaluže krve a rozbitým oknem se dostala zpátky dovnitř. Ta holka si nevšímala mého zakrváceného oblečení a chtěla mě chytit za ruku, ale vysmekla jsem se jí a ona udělala velkou chybu – ztratila rovnováhu. Povalila jsem ji na zem a obličej ji přitlačila na podlahu. Moje i její oblečení vzalo za své – cáry triček se válely na zemi a celkově můj dům byl napadrť. Jen jsem děkovala bohu, že ještě stále stojí.

„Proč jsi mě chtěla zabít?“ vztekle jsem zavrčela. Neodpověděla mi, a tak jsem jí obličej trošku přitlačila na zem. Zaskuhrala a já se jí znova zeptala.

Najednou mě čaply studené ruce a zvedly mě do vzduchu. Byl to Emmett. Tu mrchu zvedl Edward ze země a ona ho urputně objímala. Já už také stála pevně nohama na zemi, ale Emmett mě stále silně držel. Edward se na mě hrozivě mračil, div nevrčel. Copak si už nepřečetl její myšlenky, když to dělá pořád?! Musí vědět, že já v tom byla nevině...

„Co se tady stalo?“ zašeptal Carlisle.

„Ona mi zavolala, že si se mnou chce promluvit, a přitom mě napadla. Prý, že jí chci ukradnout Edwarda.“ Edward se na mě nevěřícně díval. Teprve teď mi došlo, co to vlastně ta dívka řekla... taková lež, že jí hanba není.

„Cože?“ zašeptala jsem. „Ty hlářko jedna prolhaná. Jsi snad duševně labilní?!“ Moje svaly se automaticky napjaly a měla jsem sto chutí té holce zakroutit krkem. Ještě že mě Emmett stále svíral ve svém kamenném objetí.

Všichni byli viditelně zmatení, a proto si nevšimli, že jsem celá od krve.

Alice ke mně přišla a uvolnila Emmettovi ruce. Byla jsem jí za to vděčná, ale myslím, že jí můj vděčný výraz neušel. Usmála a řekla:

„Pojď, musíme tě do něčeho obléknout a pak se zbavíme té krve...“ Až teď si ostatní všimli, že je všude moje krev. Nikdy, kromě Alice... a překvapivě Edwarda nedýchal. Chytla mě za ruku a šli jsme po schodech do koupelny...

 

Vypráví Edward

Když Alice viděla ve své vizi, jak se Tanya zlostně vrhá na bezbrannou Bellu, vystřelil jsem z domu takovou rychlostí, že při lepší příležitosti bych se u toho zarazil. Tanya nesmí Belle ublížit, ať z jakéhokoliv důvodu. Musí přežít!

Slyšel jsem za sebou svou rodinu, jak uhánějí za mnou. Když jsme přiběhli, Bella seděla Tanye na zádech a obličej jí tlačila do země. Bylo to docela komické, zbytečně ve mně vzbuzovala strach a teď si Tanyu obmotala kolem prstu...

Emmett sundal Bellu z Tanyiných zad a já pomohl Tanye vstát. Její myšlenky byly zmatené. Proboha, proč mě tak nenávidí? Chápu, že se jí můj Edík líbí, ale chtít mě zabít?! Ale co, stejně bych ji přeprala, kdyby ji tak rychle neodtrhli.

Zamračil jsem se. To je hloupost, aby se Bella zajímala o mě, vždyť chodí s tím hlupákem... Spíš by mě ale mělo zajímat, proč by ji chtěla rovnou zabít... Vše se dá přeci vyřešit jinak.

Když jsem si Bellu prohlídl, měla roztrhané šaty a byla zraněná. Nemůžu popřít, že jsem pocítil nutkavou touhu ji ošetřit nebo alespoň ji nějak pomoct. Můj stisk okolo Tanyiných paží zesílil, moje obavy o to, že by Bellu znovu napadla, byly velice zneklidňující. Ovšen Tanya můj čin pochopila úplně jinak a začala mě horlivě objímat.

„Co se tady stalo?“ zajímal se Carlisle.

„Ona mi zavolala, že si se mnou chce promluvit, a přitom mě napadla. Prý, že jí chci ukradnout Edwarda.“ Tak tohle mě zarazilo. Jak mohla Bella zavolat Tanyu, když s ní prohodila jedno slovo, za tím bude něco víc... Tanya si své myšlenky pečlivě hlídala, určitě mi něco tají.

„Ty hlářko jedna prolhaná. Jsi snad duševně labilní?!“

Bella vypadala opravdu zbědovaně, ale zdálo se, že je připravená se s Tanyou znovu poprat... ale k tomuhle už nikdy nedojde. Budu ji hlídat a kdyby se tanya o něco pokusila, utnu ji v zárodku... Divil jsem se jaký ochranářský pocit mě zachvátil, nerozuměl jsem mu...

Alice odvedla Bellu nahoru a Carlisle mě pověřil, abych tu zůstal s Alicí, kdyby potřebovala s něčím pomoci. Emmett chytil Tanyu za paži a táhl ji z domu.

No to se mi snad jenom zdá, nikdy jsem tu holku neměl rád, ale takhle zřídit naši sestřičku a ještě to na ni svést, to už je vrchol. A Edward jí zřejmě věří. Občas je to takovej ignorant. Vůbec si neuvědomuje fakta. Tahle holka je naprostej cvok!

Takhle jsem Emmetta naštvaného ještě neviděl. Chtěl jsem dát trochu dohromady přízemní patro, když jsem zaslechl z koupelny dívčí rozhovor.

„Víš Bello, viděla jsem jen jak tě napadla, ale nevidím důvod. Proč to udělala?“

„Já nevím. Nemohla jsem spát, a pak jsem slyšela ze zdola rachot, moje zvědavosti mi nedala a... Byla tam ta holka a hrabala se v mých věcech, a pak na mě prostě skočila. Já to nečekala, a pak...“

Slyšel jsem vzlyky. Moje svaly se napjaly, chtěl jsem tam vtrhnout a utišit ji, ale to nebyl moc dobrý nápad, zvlášť, když je na mě stále naštvaná.

„Ale víš co je na tom nejhorší? Já nevím, proč to udělala. Mohla jsem ji zabít. Když jsem ještě pracovala pro tátu, tak mojí prací bylo zabíjet zlé upíry, pod mýma rukama jich zemřelo hodně a to nemluvím o lidech. Jenže teď se moje svědomí začíná hrabat na povrch... a já už zase brečím jako malý děcko...“

Přistihl jsem se, jak stojím před koupelnou a moje ruka drtí kliku u dveří. Až teď mi došlo, co vlastně dělám, a tak jsem se donutil jít zpátky dolů a dát se do sklízení střepů z podlahy.

Asi po čtvrthodině (ne, že bych nějak urputně sledoval hodinky...) se otevřely dveře a z nich vyšla Alice v zástupu za ní i Bella. Vypadala lépe... vypadala moc dobře... Měla na sobě dlouhé květinové šaty a pantofle...

„Jen jsem si říkal, že tu trochu poklidím, abys tu vůbec přežila...“

„Blázníš? Tady nezůstane. Zatím bude bydlet u nás!“ razantně mě utla Alice.

„Díky Alice, ale to není nutné-„ hájila se Bella.

„Kdyby tě Tanya zase napadla, tak tady bys byla sama, když budeš u nás, netroufne si, a i kdyby, ochráníme tě!“

„Já se ale umím bránit.“ Namítla už skoro rozzuřená Bella.

„Už se o tom nehodlám bavit. Prostě co řeknu, to platí!“ rázně hovor ukončila Alice.

Bella si jen povzdechla, ale už neprotestovala. Alici už zná dost na to, aby věděla, že když už něco řekne, nikdo jí to nerozmluví. Nasedli jsme do Alicina auta, které se tam zničehonic objevilo a jelo se domů...

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jeden život nestačí - 8. kapitola Ale já chci ublížit tobě:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!