Tak moc mě obměkčil komentář od Lucky, tak vám sem dávám další dílek... Snad se bude líbit :-D
05.09.2009 (07:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2344×
30. PÁRTY
Vypráví Isabella
Rose a Alice byly oblečeny podobně jako já... Rose s výstřihem až k pupíku by oslnila každého muže, akorát Alice si z nějakého nepochopitelného důvodu koupila takové – na ni až moc nevýrazné – černé šaty. Esme s Carlislem odjeli už ráno, takže dům byl prázdný. S Alicí jsem ještě jela nakoupit nějaké občerstvení, jinak by naši hosté hladověli a to Alice - jako správná hostitelka - nemohla dopustit.
To odpoledne se strašně vleklo. Navíc si mě Rose vzala do parády – líčila mě snad hodinu... Alice zářila jako sluníčko. Pořád se na mě dívala a usmívala. Asi měla nějakou vizi ohledně večírku, ale nechtěla mi nic prozradit.
Alice udělala z domu prvotřídní klub. Všude blikaly světýlka a na stropě visela dokonce i diskokoule.
Večer:
Přišli snad všichni spolužáci... i když jsem z nich viděla sotva polovinu a oslovit jménem jsem uměla asi tak pětinu. Bylo po zkouškách, každý se chtěl odreagovat. Ale tím trnem v mém oku byla dívka, která přijela s druhou skupinou... ano, byla to Wanessa Amber. Měla na sobě minisukni a tílko, které více odhalovalo, než-li naopak.
Alice ke mně přicupitala a viditelně se snažila přesměrovat mou pozornost.
„Jak se ti líbí večírek?“ zeptala se.
„Moc se ti to povedlo.“
„Hm, děkuju. Pochvali od tebe si velice cením, sestři. Opravdu jsem nevěděla, že tu bude... myslím Wanessu, doufala jsem, že nedorazí...“ omlouvala se.
„To nevadí, já to zase naopak věděla, že přijde, nemusíš se strachovat..“
Kluci dorazili taktéž s druhou skupinkou. Všichni vypadali vážně skvěle. Alex se vyznamenal. Ale mě popravdě zaujal jen jeden „kluk“, který právě ladně vystupoval z auta. Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a skočit mu do náruče, ale to ovšem nebylo možné hned ze dvou důvodů: a) to by se na něj nesměla lepit Wanessa a za b) tohle přeci kamarádi nedělají.
Všichni byli domem uchvácení... Emmett ani nepoznal, že je doma...
Alice vybírala hudbu a chtěla, abych jí pomohla.
„Co je lepší tohle nebo tohle?“ žádala o mou „odbornou“ radu. Moje nálada byla na bodu mrazu a ještě klesla, když Edward vešel dovnitř společně s Wanessou. Pořád se k němu tiskla a něco žvanila... jemu se to zjevně moc nelíbilo, ale mlčel. Alice se začala smát.
„Co je tu tak vtipného?“ zeptala jsem se.
„Počkej a uvidíš,“ řekla a šla tančit na parket, ze kterého byl dříve obývák. Já pořád stála a pohledem propichovala tu čůzu, co se lepila na mého příte- kamaráda. Edward svou pozornost přesunul na mě. Díval se mi do očí a já se nemohla ani hnout. Šel směrem ke mně, jenže toho si všimla i Wanessa a tlačila ho na taneční parket.
Za mnou přišel Alex.
„Zatancuješ si se mnou?“ jen jsem němě přikývla. Musím uznat, že je Alex skvělý tanečník, dokonce lepší než můj otec.
Pak se mnou tančil Emmett. Ani jsem netušila, jak je ten hromotluk super „bratr“ i tanečník. Celou dobu jsem se dívala na tančící pár vedle nás... Ta Wanessa se snad nikdy neunaví!
Po další půl hodině se ta... zlodějka kluků konečně složila. Tohle je prostě blázinec!
Když píseň skončila, hledala jsem Edwarda, ale jakoby se po něm země slehla.
Šla jsem do kuchyně, jediného tichého místa v domě. Jak se to tam stává, nedávala jsem pozor, zakopla o svou vlastní nohu a letěla k zemi.
http://www.youtube.com/watch?v=idd_92ajjwY&feature=fvst (My immortal)
Už už jsem cítila podlahu, ale náraz nějak nepřicházel. Zase mě někdo chytil.. no někdo, samozřejmě to byl Edward. Tohle mi už vážně nějak připadá trapné... Postavil mě na nohy, ale pořád mě držel za zápěstí. Myslela jsem si, že se bude smát, ale vyvedl mě z omylu. Vypadal vyděšeně a ochranářsky. Díval se mi do očí, ostatně jako vždycky.
Najednou mě přitiskl k sobě a objal mě. Ještě nikdy jsem se necítila tak v bezpečí.
„Stalo se ti něco?“ zašeptal mi do ucha.
„Ne, děkuju, žes mě nenechal spadnout.“ Cítila jsem se jako malé dítě v matčině náručí. Tolik lásky se mi ještě nikdy nedostalo. Objala jsem ho taky.
„To jsem rád, že se ti nic nestalo, nikdy bych si to neodpustil.“ Tahle situace byla tak dojemná, soukromá a romantická.
V obětí jsme tam stáli ještě hodnou chvíli, a pak mě pustil a odešel do obýváku. Zase jsem byla osamělá...
Pak se obývákem rozlehl Wanessin křik. Šla jsem se podívat, o jakou scénu se postarala tentokrát.
„Jak to jako myslíš? Pro už se mnou nechceš tančit? Tak ty mě už jako nechceš?!“ jistě, křičela na Edwarda. Měla jsem chuť jí zakroutit krkem... zase. Co si to dovoluje? Takhle na chudáka křičet!
Všichni hosté čekali, až se zklidní, ale ona nehodlala přestat.
„To je kvůli ní, že je to tak? Kvůli takovýhle štětce,“ prstem ukázala na mě, „se se mnou rozcházíš?“ Edward se konečně ujal slova.
„Ještě jednou jí řekneš štětka a já s tebou vymetu dveře, to za prvé a za druhé se s tebou nerozcházím,“ viditelně se jí ulevilo, ale ne na dlouho, „protože s tebou nechodím a nikdy jsem nechodil! Myslíš si, že ty, nafoukaná, pitomá nána by mě mohla sbalit? Nikdy!“ zavrčel na ni a pokračoval.
„Teď, jestli necheš, aby se ti něco stalo, tak odejdi, protože pochybuju, že se ještě déle udržím!“ Wanessa se ušklíbla, ale z místa se nehnula ani o kousek.
A najednou se ve dveřích objevila...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jeden život nestačí - 30. kapitola Párty:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!