Další dílek... Setkáváme se s novou postavou, která je trochu bláznivá :-D
02.09.2009 (18:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2444×
27. POZOR TA VÁZA JE KŘEHKÁ
Music ZDE
Vypráví Alice
Celý večer jsme si s Edwardem povídali a vzpomínali na staré časy. Byl o poznání veselejší než kdykoliv předtím, ale také byl takový roztěkaný. Nevydržel sedět na jednom místě víc jak pár minut. Zanedlouho se k nám přidal Jasper a směr naší konverzace se mírně přesunul na nás dva. Najednou se Edward vyřítil ze dveří a já konečně pochopila jeho chování... stýskalo se mu po Belle... je horší jak já. Mou domněnku potvrdila i nadcházející vize: Edward ťukal na dveře, ty se otevírají a v nich stojí mračící se Bella...
Vypráví Edward
Vyběhl jsem ze dveří. Musím ji alespoň vidět... Jsem blázen a závislák, je to se mnou ztracený... Sice jsem netušil kde bydlí, ale její vůni bych poznal kdekoliv. Přede mnou se tyčila dvouposchoďový dům s bílými obklady. Moment, byl tam ještě pach, upíří pach. Zaťukal jsem. Ihned se otevřely dveře. Stála tam Bella s velice pochmurným výrazem. To mě zarazilo, ale jakmile vzhlédla a setkala se s mým překvapeným obličejem, vykouzlila jeden z nejkrásnějších úsměvů, co jsem kdy viděl.
„Ahoj,“ pozdravila a znova se usmála.
„Můžu s tebou mluvit?“ Moje nálada se ještě zlepšila, lepší už být snad ani nemohla být.
„Jistě. Pojď dál, chovej se jako doma...“ zase se usmála. Ani bych se nedivil, kdyby se moje už léta mrtvé srdce znova rozbušilo.
Šel jsem za ní do obýváku. Na sedačce seděl nějaký kluk. Mohlo by mu být dvaceti. Byl to jistě upír a navíc už jsem ho někde viděl... je to zvláštní, ale nemůžu si na něj vzpomenout... Zírali jsme na sebe a mě opět přepadl pocit zuřivosti. Bella si zjevně všimla mho vzteklého pohledu, usmála se a věci uvedla na pravou míru.
„Měla bych vás představit: tohle je Alex - můj starší bráška a tohle je Edward – můj kamarád.“ Při tom slově se uchechtla. Najednou si připomněl naše první setkání. Říkala, že má dva sourozence. Její nevlastní sestra byla na té zásnubní hostině a pak ještě na letišti, když... ne, nepřipomínej si ho! Alex vstal a podal mi ruku.
„Čau, zrovna jsem přijel navštívit svou malou sestřičku a potkám i jejího bodyguarda...“ viditelně to myslel žertem. Už jsem si vzpomněl! Viděl jsem ho, když si Bellu tenkrát odváděli, ale tenkrát to nebyl vřelý pozdrav jako teď. Určitě by si rozuměl s Emmem.
Bella ho loktem strčila do žeber:
„Alexi nech toho, není to žádný hlídač!“ napomenula ho.
„No jo, sestřičko, vždyť mě znáš. Jsem vtipnej, až je to úchylný. S tím nic nenaděláš...“ hájil se. Ten kluk se mi začíná zamlouvat...
„Víš, že mi hodně připomínáš mého bratra...“ dodal jsem.
„Fakt? A kdy se s ním setkám?!“
„Alexi! Nebuď vtíravý!“ opět ho okřikla Bella. Asi byl v rodině ten, co všechny rozesmívá...
„Klidně hned,“ navrhl jsem. Rozsvítili se mu oči.
„Tak jo!“ Bella se tvářila vážně vražedně... bylo to roztomilé...
„Dobře, tak jdeme...“ Už se chystal k odchodu, ale pak se zarazil.
„Hej ty, sestřičko, jdeš taky?“ Vypadalo to, že zvažuje možnosti. Nakonec usoudila:
„Ne, jsem unavená, musím jít spát.“
„Můžeš spát u nás,“ vypadlo ze mě. Co to plácáš? Kde by spala? Na tvojí pohovce? Bella se usmála, ale odmítla.
„Moje postel je pro mě pohodlnější než vaše pohovka... Dobrou noc kluci,“ a odešla nahoru.
Po cestě se najednou Alex zastavil.
„Co je?“
„Ty ji máš rád. Vidím to na tobě.“ Ten jeho tón mě zaskočil. Choval se tam otcovsky, ne jako nezodpovědný bratr.
„Jo,“ souhlasil jsem. „Ale nemyslím si, že... ona...“ Připadal jsem si jako idiot. Slova ze mě nechtěla vylézt. Jen jsem potřásl hlavou. Podnět k tomu, aby to neřešil. Pokračovali jsme v cestě. Alex mě za chvíli doběhl a řekl:
„Nemáš pravdu. Ona se do tebe zabouchla, brácho. Ale jak ji znám, je děsně stydlivá, takže od Plyšáka nic nečekej...“ Teď jsem se zastavil zas já. Od Plyšáka? Říká jí Plyšák?
„Co? Ou tebe zarazil ta přezdívka že jo?“
„Proč Plyšák?“ Nechápal jsem.
„Protože je děsně jemná a má měkkou kůži...“ V tom měl pravdu.
Po cestě jsme se ještě párkrát zastavili a něco si řekli. Vyprávěl mi o Bellině minulosti a Tess má s Williamem prý skvěle. Nakonec mi můj vlastní bratr nepřipadal tak špatný, spíš cílevědomý...
„Rodinko, chci vám někoho představit!“ Zavolal jsem do útrob domu. Hned se všichni sešli v obýváku.
„Tohle je Alex, je to-“
„Hele chlape já tě viděl na tom zásnubním večírku... Pěkně jste nás všichni namíchli!“ Tak takhle se seznamoval Emmett, originál jako vždycky.
„A taky sis přišel pro Bellu, to si pamatuju moc dobře,“ dodal Jazz.
„Tak už mlčte, kluci!“ okřikla je Rose. Poslal jsem jí slabé díky. Pouze přikývla a měřila si Alexe, stejně jako všichni ostatní.
„Ale je Bellin nevlastní bratr,“ konečně mi to dovolili říct.
„Dobrej, hodně jsem o vás slyšel, hlavně tady o Emmettovi...“ vrhl na něj spiklenecký pohled. Toho se Emm samozřejmě chytil.
„Jo? A co jsi slyšel?“ vyzvídal.
„Že prej seš pro každou špatnost a ke všemu máš ještě mladší sourozence, jako já...“
„No tak to bychom to měli zapít... co bys říkal medvědovi?“ Emm se zvedl a šel k Alexovi. Alex se trošku zašklebil a pak řekl:
„Já sice radši lidi, ale ty tady zřejmě nemáte, takže... si dám moc rád.“ S Emmem odběhli do lesa.
„Páni, ty dva si hnedka padly do oka,“ konstatovala Esme.
„Což znamená dvojnásobná dávka vtípků,“ poznamenala Rose.
„To bude rozbitých váz,“ nakonec dodala Alice...
Pak měla Alice vizi: Večírek, u nás doma. Byla tam snad celá škola... Jen jsem zakroutil hlavou. Když si Alice něco usmyslí, nelze jí to vyvrátit.
„Bude večírek! Minule nám do toho přišlo něco nečekaného, tak si to teďka vynahradíme,“ rázně řekla. Carlisle si jen povzdychl a Esme začaly v očích hořet jiskřičky. Nemohl jsem ji nechat se v tom topit.
„Co kdyby si Esme s Carlislem udělali super víkend a odjeli někam třeba ne lov..“ navrhl jsem. Oba souhlasili a Alice si začala plánovat: Takže dneska je úterý, tím pádem párty bude v sobotu... Musíme to oznámit spolužákům... jo, přijdou všichni. Bude to legendární! A Alexovi budeme muset zředit duhovky, jinak se ho všichni leknou...
Oh, ou to bude zase týden... Musím vypadnout, ale kam? Co kdybych skočil zkontrolovat Bellu... To by nebylo na škodu.
Vydal jsem se k ní domů. Dveře byly odemřené, kdo by je taky zamykal, když se tam moc nespí.. Našel jsem ji, jak spí na pohovce v obývacím pokoji a k tomu svírá ovladač od televize. Opatrně jsem ji vzal do náručí a nesl do pokoje, který byl nejvíc prosycen její vůní. Když jsme byli na schodech, tak otevřela oči a dívala se na mě. Já se pousmál a donesl ji do pokoje. Přikryl dekou a políbil na čelo. Spokojeně se zachumlala a já mohl jít domů. Ale zničehonic mě chytla za ruku a šeptla: „Zůstaň,“ mluvila ze spaní, ale já nevěděl, co mám dělat. Bella mi pevně svírala ruku.. ne tak pevně, abych se nedokázal vyškubnout, ale otázka byla: Chtěl jsem odejít? Ne, nechtěl. Jenže co když ta tichá prosba nebyla určena mě, nýbrž někomu jinému...
Těmito myšlenkami jsem se už nezabýval a jen se díval na to Plyšáka, co právě spí s krásným úsměvem na tváři...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jeden život nestačí - 27. kapitola Pozor, ta váza je křehká:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!