Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden život nestačí 13. kapitola Já to nebyl

wallpaperbypchjm

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jeden život nestačí 13. kapitola Já to nebylDíky všem četnářům, kteří mi poskytují motivaci k dalšímu psaní... Jsem velice vděčná za každý váš komentík a nadále bych vás prosila o vaše názora :-D

22.08.2009 (17:30) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2328×

13. JÁ TO NEBYL

Vypráví Edward

Ještě že dneska jedeme domů, tam se alespoň zašiju na svoji louku, sám a bez myšlenek ostatních.

„Esme, myslíš, že bych si mohl ještě skočit na něco malého dříve než odjedeme?“ (V tomto případě je to myšleno jako na nějakého býložravce...)

„Samozřejmě, počkáme na tebe...“

S tichým „díky“ jsem se vytratil z domu a zamířil si to do blízkého lesa.Ulovil jsem jen jednoho jelena a vrátil se zpátky.

Dole byla jen Rosalie s Emmettem. Seděli na pohovce a šeptali si - pro mě velice nechutná – slůvka lásky...

„Ede, to už seš tady? Mysleli jsme, že se vrátíš až těsně před odjezdem.“ Řekl Emmett.

„Vždyť už jsem tu.“ Kdy chtěli proboha vyrazit?

„Jo, až na to, že vyrážíme až za několik hodin...“ konstatovala Rose znuděným tónem.

„Pojedu dřív, nechcete jet se mnou?“

„No jasně, zrovna Rose říkala, že už jí to tu nebaví, tak pojedeme s tebou. Ale ještě se někoho zeptej, abychom nejeli na prázdno...“ Emmett se vždy vytasil s nějakým dobrým nápadem zrovna, když to nečekám.

Ze shora právě přišla Bella v závěsu za ní i můj nechtěný bratr. O něčem diskutovali, ale mě to bylo úplně jedno, takže jsem se ani neobtěžoval je poslouchat.

„O čem se tu bavíte?“ Zeptala se náhle Bella. Emmett si to vážně zřejmě nemohl odpustit...

„Hele sestři, nechceš jet s náma už teďka? Rose a Edem už se tady nudí, ale máme už jedno místo volný, protože bereme s sebou nějaký lékařský věcičky pro Carlisla. Tak kdybys chtěla jet, budeme rádi...“

Bella nadšeně souhlasila, ale pak se najednou zarazila a podívala se na Williama. Ten jen zakroutil hlavou. Bude tam i Rosalie a Emmett, takže se o nic nepokusí a já budu mít cestu volnou. Třeba se cestou někde zastavíme a já jí něco koupím... Plánoval „můj bratr“. Jako kdybych se chtěl o něco pokoušet.

Jenže pak mu hrklo v hlavě a dostal ze sebe. „Já bych jel s vámi, ale nemůžu, protože pro tebe chystám překvápko...“ podíval se na Bellu a ta se jen ušklíbla, neměla ráda překvapení, to u nás věděl každý... skoro každý.

Emmettovi myšlenkové projevy na mě doslova křičely: No ten je ale drzej, máš štěstí, že si můj oblíbenej brácha Ede, jinak bych mu rozbil tu jeho papuli... Udělal bych to rád, ale je t o tvůj bratr, takže...

„No to by stačilo, Emme,“ potichu jsem se na něj utrhl. Poslední dobou se na svého brášku utrhuju moc často, ale ještě štěstí, že to bere všechno z nadhledem.

„No jo vždyť jsem toho tolik neřek...“ Seš nějakej háklivej, poslední dobou. Nevim, proč neřekneš svýmu bráchovi, aby nechal Bellču na pokoji... že ty ji chceš taky...žejo?

Co? Je snad duševně zdravý? Já a Bella? Absurdní! Ona mě vytáčí ze všech nejvíc... teda až po tom idiotovi Williamovi.

„Seš vážně divnej, bráško,“ řekl jsem a chlácholivě ho poplácal po rameni.

„Takže za deset minut v autě.“

Všichni nasedli a vyjelo se. Belle zaznovil telefon

„Haló? Lucy, co se-“ z telefonu se ozvalo nesrozumitelné mumlání.

„Jsem v poř-“ a zase to hlasité mumlání.

„Nemusíš sem jez-“ Až teď si všimla, že je telefon hluchý.

„Sakra! Myslím, že budeme mít návštěvu a můžeš za to ty!“ Ukázala na mě.

„Co jsem zase provedl?“ Nechápal jsem, o co jí šlo. Poslední dobou jsem se choval přímo vzorově... teda vzhledem k situaci.

„Kdyby jsi Lucy včera večer tak hnusně nezavěsil, nic by se nestalo!“ Musel jsem koukat jako naprostej idiot.

„Ale já s nikým včera nemluvil, dokonce tu ani nemám s sebou mobil. A ani mě nepřekvapuje, že to všechno házíš na toho chudáka, co tě právě veze v autě!“ (Z Edwardova pohledu míní sám sebe).

„Hou hou, můžete se laskavě přestat hádat?!“ napomenul nás Emmett.

„NE!“ odpověděli jsme naráz. Bylo to až komické, jak jsme na sebe štěkali, i když bezdůvodně...

„Takže tys to nebyl?“

„Ne nejsem tak blbej, abych na někoho řval do telefonu, navíc někomu z tý tvojí gardy.“ Při slova gardy jsem se mírně ušklíbnul. Bella mě zpražila pohledem typu Nech toho nebo je na tebe pošlu...

„Tak kdo to byl?“

„Netuším, ale dlužíš mi omluvu.“ Ne, že by mi na ni nějak záleželo, ale bylo by fajn slyšet její pokoru.

„Já se ti nebudu za nic omlouvat, ber to jako splacení tvého dluhu.“ Pche... Jen jsem čekal, až se do této konverzace vloží Rosalie, nezklamala.

„Je tu však otázka, kdo ohrozil celou naší rodinu?“ podezřívavě se podívala na svého manžela. Emmett zvedl ruce na znamení míru: „Já sice jsem mistr přes vtípky, ale tentokrát jsem to nebyl... Pochybuju, že by to byl Jasper a nedej bóže Carlisle.“ Bella už zuřila.

„Ty si myslíš, že to byl Will, Emmette?“

„Nevim, jen říkám svůj názor...“ Bella byla celá rudá vztekem... Bylo to tak legrační, neudržel jsem se a začal se smát. Málem jsem narazil do stromu...

„Co je tu tak k smíchu?“ Zakřičela na mě Bella.

„Ty!“ a nastala další vlna smíchu. K tomu se začal smát i Emmett tím svým hurónským smíchem. Rosalie se později taky přidala, a i když Bella stále pěnila, smála se taky.

Domů jsme dojeli až pozdě večer. Je to trochu ironie, chtěli jsme být doma co nejdřív a vyšlo to přesně na opak. Trochu jsme se zdrželi na benzínce. Přijeli jsme okolo půlnoci. Po celou dobu panovala v autě veselá nálada. Občas někdo z nás dostal další záchvat smíchu. Vyprávěli jsme si strašidelné historky. Auto jsem zaparkoval před dům a hned k nám přiběhl „můj bratr“ Otevřel dveře na straně spolujezdce a čekal, až Bella vystoupí.

„Jak jste si to užili?“ Bella se pousmála.

„Skvěle! Emmett vyprávěl strašidelné historky...“ William si všiml mého pobaveného výrazu a jeho myšlenky se ke mně doslova draly: Co? Oni se bavili? Spolu? To se mi snad jenom zdá! Zase jsem se uchcechtl. To je vážně tak paranoidní, myslí si, že zrovna já mám něco s Bellou... Hm je sice hezká, moc hezká a je s ní legrace, ale proboha je Volturiová! Nikdy s nimi nechci mít nic společného. A to, že je zrovna tady, není nic dobrého. Aro si o nás myslí, že jsem divní, jen protože nechceme být monstra jako je on a ty jeho poskoci...

„Wille, nevolal ti včera někdo?“

„Jo, myslim, že jo...“ Nehápal, na co neráží.

„Jen kvůli tomuhle telefonátu, který jsi položil, sem jede pár upírů, kteří mě jdou zkontrolovat... Mockrát ti děkuju...“ Vypadala vážně rozrušeně, zřejmě ji mrzelo, co se bude dít...

„Promiň, ale já se zrovna vzpamatovával z té novinky. Jen tak mimochodem, víš o tom, že tenhle maník,“ hlavou pohodil ke mně, aby bylo jasné, že jsem to opravdu já, „je můj bratr?!“

Bella najednou zrudla jako rajče.

„Já to věděla,“ provinile přiznala.

„Jak to?“ zeptal jsem se. V Carlislově mysli nebylo nic o tom, že by se o tom dozvěděla Bella.

„Já to vím teprve od včerejška.“ No jasně, slyšela ten náš rozhovor, když jsme si mysleli, že spí... Ale pak se nadechla, sklopila zrak a pokračovala. „Šla jsem se vykoupat do jezera a slyšela jsem, jak to Carlisle říká Esme...“ Esme se zajíkla.

„A proč jsi mi to k sakru neřekla?“ zařval na ni William. Moje svaly se napjaly a myslel jsem, že po tom chlápkovi skočím... Alice se pousmála a ukázala mi další vizi, ve které vraždím „svého bratra“.

„Měl bys jít domů,“ požádal ho Carlisle.

„Už jdu,“ odfrkl si a mířil si to do lesa... Ještě mě stačil obdařit vražedným pohledem a vytratil se mezi stromy...

Shrnutí

Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jeden život nestačí 13. kapitola Já to nebyl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře