Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a Dimitri 24

02.10.2009 (15:15) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1250×

Začali jsme se znova líbat, ale jen něžně, jinak by jeho výtvor na mě asi nepřežil.

„Hele vy dva nahoře, nechcete se zase věnovat trochu rodině? Jste tam zalezlí skoro celý den!“ ozval se Arnieho hurónský smích.

Zašla jsem si do koupelny ještě pro trochu velmi drahého parfému od Petera k „zrození“. Byl v maličké, broušené, křišťálové lahvičce. Nikdy jsem nebyla zrovna bárbínka, ale je pravda, že od přeměny mi záleží mnohem více na mém vzhledu a je tak snadné vypadat dobře, já ale nechci vypadat jen dobře, chci být dokonalá. Má to jen jeden důvod a to je Dimitriho dokonalost. Chci k němu patřit každým coulem. I když je mi jasné, že se mu nikdy nevyrovnám.

Sešli jsme dolů.

„Petro? Mám pro tebe překvapení.“ Řekl suše a nevýrazně Damien.

„Jaké?“ použila jsem škádlivý tón hlasu. Rozhodla jsem se začít plně využívat své ženské zbraně, které jsou nyní vyhroceny na maximum. Samozřejmě ale s grácií a šarmem, nic se přeci nemá přehánět.

„Už vím, jaká je tvá schopnost. Když jsi byla člověk, tak jsi ji měla už dost silnou, ale jelikož teď už nemůžeš spát, tak se musela přizpůsobit i ona.“

„Ale neměl by to spíše vědět Kristián? On má přece dar rozpoznávání, nebo ne?“

Kris se omluvně usmál. „Ano, to mám, ale v tomto případě jsem na to nemohl přijít, nevím, co se to se mnou děje.“

„A proto jsem musel přispět se svými poznatky a hlavně kontakty i já.“ Dodal Damien.

„Na co jste přišli?“

„No, to, že máš mimořádný dar odolávání krvi už víme, ale teď víme i to, že ho máš dokonce silnější, než Peter.“ Vyvalila jsem oči, on má skvělé ovládání a já ho mám mít ještě lepší? Pokračoval.

„Ale nejen to, tvé sny by se teď měly přeměnit buď na vize, anebo na jisté stavy.“ Slovo stavy řekl pomalu a s jitým opovržením.

„Stavy? Přibliž prosím to slovo.“

„No, zní to divně, ale možná budeš jediný upír, který bude moci spát.“ Jeho obličej na moment zbrázdila závist.

„Ale doteď jsem to nepotřebovala. Jak to bude fungovat?“

„To nevím, musíme počkat.“

Doběhla sem Dominika. „Petro, drahoušku.“ Horlivě mě objala. „Slyšela jsem zvěsti o tom, že možná budeš další, co bude mít vize.“

„Ještě nevíme, jak to bude fungovat.“ Zdůraznil Damien.

„A navíc, tvůj dar je mnohem užitečnější. Ty vidíš budoucnost kdežto já jen minulost nebo přítomnost.“

„To není jisté.“ Vešla Eleanora.

„Jak to myslíš?“

„Časem se schopnosti vylepšují. Je možné, že když to budeš cvičit, tak budeš vidět vše, co budeš chtít. Minulost, současnost…..i budoucnost.“ Stoupla si nad sedícího Petera a položila mu ruce na ramena. On jí levou ruku stáhl níže a políbil na její hřbet. Poté ji vrátil na své rameno, avšak nepouštěl ji. Jako by se chtěl ujistit o její náklonnosti. To ale nepotřeboval. Stará magie fungovala na plné obrátky.

„Ale teď musíme počkat, jak se to vyvine. Nic jiného nám nezbývá.“

„Vám? Snad mě, ne?“ to se mi nelíbí, jakto, že u mě nejde nic normálně?

Dimitri došel ke mně. „Lásko, samozřejmě, že především tobě, ale i nám, jsi naší součástí a my tvojí. Jsme rodina.“

„Omlouvám se, ještě jsem si nestihla zvyknout.“ Myslela jsem to naprosto upřímně. Oni jsou na mě všichni tak milí a já takhle. Jsem hloupá, mělo mi to dojít dříve.

„Petere? Mohla bych si prosím půjčit něco na čtení.“

„Ano. Vyber si, co budeš chtít, je tam toho hodně.“ Hodně je slabé slovo, v jeho pracovně se nachází stovky knih. Jistě, většina patří Dimimu a je to odborná literatura, ale mají tam také pár románů, což teď potřebuju na zklidnění. Odešla jsem, abych si vzala svou oblíbenou knihu od  Bertrice Small, Divokou růži. Zalezla jsem si s ní do našeho pokojíku, v který se proměnil bývalí Dimiho pokoj.

Dimitri

Moje láska je teď tak krásná. Ne, že by dříve nebyla, byla a to moc, ale teď je tak nějak jinak. Je to jiné. Předtím byla lidská a vzácná, ale teď se jí mohu bez obav dotknout, aniž bych jí ublížil, mohu ji naplno políbit a ano, i pomilovat. Je skvostná, a čím více se o to snaží, tím je i více dokonalejší.

Sebeovládání zvládla ne jedničku. Teď jen stačí počkat, jak zareaguje na svou maminku. Můžeme jen doufat, že dobře. Já jí samozřejmě naprosto věřím. Jinak mi to stará magie ani nedovoluje. Chybí jí, ale na co byla zvyklá a také to, co milovala. Soukromí. Taky totiž žádné nemá. Když byla ještě člověk, tak si na něj potrpěla a také na samotu, což zde ani nehrozí.

„Dimitri, myslíš, že to zvládne?“ zeptala se mě Keira v rozpacích.

„Co konkrétně myslíš? Momentálně je totiž plno věcí, které musí zvládnout.“

„To s tou místokrálovnou. Sám dobře víš, co to obnáší. A být navíc princeznou krásy? Není to moc? Ona neví, že to není jen titul. Neví o tom nic. Nebude to snadné. A ještě k tomu bude mít, jelikož v ní koluje krev princezny novorozených, na starost všechny novorozené. Já nevím, ani náhodou o ní nepochybuju, ale …..je toho opravdu moc. Je na to připravená?“

Do místnosti vešla po vyslechnutí našeho rozhovoru Kristine.

„Zvládne to.“ Řekla nekompromisním tónem.

„Jak si ale můžeš být tak jistá?“ staly se z nich přítelkyně.

„Můžu. Dala jsem jí do vínku odhodlání a taky trochu toho štěstí, myslím tím královského štěstí. Má předurčeno to zvládnout.“  Tak tohle znělo optimističtěji.

Keiře sklaplo.

„Co mám předurčeno zvládnout?“ všichni jsme se otočili. Na schodišti stála opřená o schodiště moje láska a pomalými krůčky scházela dolů mezi nás. Ostatní, kteří až doteď mlčky poslouchali náš rozhovor se decentně vytratili.

„To se dozvíš včas.“ Kristine byla neoblomná se svou kamennou tváří.

„Nechci podrývat tvou autoritu, ale už mě vážně nebaví koukat se na to, jak mi všichni říkají věci jen napůl anebo vůbec. Potřebuju toho ještě tolik vědět, ale nikdo mi to není schopný říct. Já potřebuju vědět, co můj nynější a hlavně budoucí post obnáší.“

„Jaký post myslíš konkrétně?“ Petra nebyla jediná, kdo to uměl po ženské stránce, Kristine v tom měla dlouholetou zkušenost a šlo to vidět. Z toho, co tu ty dvě předváděly by smrtelný muž měl minimálně infarkt. Já byl jen omámen, však zvládal jsem to. Ženské zbraně jsou pro nás muže zapeklité vlastnosti našich krásek, dostávají nás do kolen.

„Ten, který zastávám teď a ten, který bych podle všeho zastávat měla. To druhé mě však zajímá více.“

„Oh, drahá. Čekala jsem, kdy se na to zeptáš.“ Vzít si teď schopnost cítění nálad, tak asi umřu z toho přeslazeného tónu, co Kristine použila.

Ach, jaká to ironie v mém hlase. Kde se to ve mně bere? Sám nevím.

Kristine si mou milou odvedla pryč, podle zvuků do Peterovy pracovny. Přemýšlel jsem, jestli jejich rozhovor poslouchat či ne, ale došel jsem k závěru, že by to bylo zbytečné, jelikož jsem s pravidly detailně seznámen, tak jsem šel studovat.

Petra

Kristine si mě po naší emocionální výměně názorů odvedla do Peterovy pracovny. Usadila se do křesla za stolem, já se posadila na sedačku k oknu, dělila nás tedy skoro celá místnost, skličující pocit.

Oddychla jsem si, když si s rezignací v obličeji přišla sednout ke mně. Vést takovýto rozhovor přes půl místnosti by bylo více než nepohodlné a nemístné.

Byla jsem netrpělivá. „Tak, Kristine. Začni.“

„Dobře. Začnu tím, co obnáší být vyvolenou nejmocnějšího.“

„Ale to vím. Nedělám to snad dobře?“ skočila jsem jí do řeči.

„Ano. Děláš, o tom jsem chtěla mluvit. Mám tady jednu radu. Dej do toho více upřímnosti a přirozenosti. Vládneš velkým darem, kterým oplývají královny, a ty máš v sobě její krev. Je to svádění na takové míře, že každé slovo, které proneseš směrem k muži je chápáno, jako kdybys mu před nosem mávala nejsilnější dávkou endorfinů. Ale musíš si dávat pozor na předávkování. Na Dimitriho to působí méně, protože on si je toho vědom a ví, že s tím nic neudělá, dokud se to nenaučíš ovládat. Jelikož si je toho takto vědom, tak si na to dává pozor a staví si ochranný štít proti tomuto daru.“

„Ok. Budu se snažit s tím něco udělat. Co je tam dál?“ čekala jsem něco jiného.

„Princezna krásy.“ Řekla jednoduše.

„Co s ní?“ nechápala jsem smysl.

„No, jsi jí, ale ještě ti nikdo neřekl, co to obnáší.“

„Co to obnáší?“

„Být samozřejmě pořád krásná. Ale to ty budeš, tak se neboj. Je tu také ale pomáhání ostatním ke kráse. Samozřejmě se tím myslí upíři. A nakonec pořádání oslav a slavností krásy. Závidím ti to.“

„Cože? Tak to nechápu. Nejsou upíři náhodou už od přírody krásní?“

„Ano, to jsou, jen se jim k tomu občas musí trochu pomoci. Ne všichni k tomu mají předpoklady. Ty jsi je měla. Jste dokonalý pár. On nejmocnější upír a ty nejkrásnější upírka s titulem Princezna krásy.“

„A co to pořádání těch oslav? To se musí? A proč? Krása se snad musí oslavovat? Ta přece je i bez oslav.“

„Nemusí se pořádat ale je tradicí, že se pořádají na nejdůležitějším místě upírského světa. A to je nyní Česko. Jsou to slavnosti, kde se sejdou všichni místokrálové světa a také my králové.“

„Pomůže mi s tím někdo?“ zeptala jsem se nejistá a v rozpacích.

„Ano, už jsem tímto úkolem pověřila Keiru s Dominikou. Dominika ti pomůže se šatníkem a Keira se vzhledem vůbec. Obě ti pak pomohou se slavnostmi, které jsou nejdůležitější akcí roku v našem světě.“

„Dobře.“ Hned jsem se cítila lépe.

„Ale to není vše. Jako místokrálovna s krví princezny novorozených a královny žízně, díky čemu odoláváš dokonale krvi, se budeš muset starat o novorozené v zemi. Což ti dá asi dost co zabrat. Nikdy nebudete mít klidný život, to ani nečekej, tohle bude napořád. Pokud se nám neznelíbíte, tak to bude na celou věčnost a ta je doslovně nekonečná. Až do skonání světa.“

„To bude asi náročné, že?“ ach, jaká naivita.

„Ano, to bude. S tím ti pomůže Eleanora. Už o tom ví a připravuje e na to. Zapojila jsem celou rodinu. Peter bude dále pracovat v nemocnici, bude vám ale také pomáhat s organizačními věcmi. Kristián se zapojí po právnické stránce a Arnold bude zajišťovat ochranu. A Damien bude vaším tajemníkem. Ještě se připojí jedna osoba, ale o tom až později, až bude čas.“

„Tohle tedy celou situaci ulehčuje. Kdo je ta další osoba?“

„Někdo hodně blízký.“

„Petro, lásko, pojď prosím dolů.“ Zavolal Dimitri.

„Jdi.“ Řekla klidně Kristine a začala si prohlížet knihy.

„Ano, drahý?“ optala jsem se v obýváku.

„Tvoje matka dorazí za deset minut.“ Řekla Dominika. „Měla by jsi se připravit.“

„Dojdu se jen převléknout.“ Utíkala jsem nahoru.

Oblékla jsem si bílé, nabírané šaty po kolena s krajkovými vzory a sandálky na nízkém podpatku. Vlasy rozpustila a oči nalíčila jen maskarou, přidala jsem ještě trochu průhledného lesku na rty a pár kapek parfému. Potom jsem už slyšela zastavit auto před domem a s odhodláním radši šla dolů.

Maminka vešla do domu. Rozlehla se zde velmi silná vůně, nebyla však jako jídlo. Byla jako ona sama. Láskyplná a milující.

„V pořádku?“ optal se Dimitri. Jen jsem kývla.

Maminka měla na sobě jednoduchý černý kostýmek s bílým zdobením a černé lodičky s bílou mašličkou. Její vzhled dotvářela černá čelenka v rusých vlasech, které se lehce kroutily. Byla lehce nalíčená, avšak rudá rtěnka krásně kontrastovala s její světlou pokožkou a dokončovala prudce elegantní styl oblečení spolu s moderní velkou kabelou přes rameno.

„Dobrý den ve spolek.“ Pozdravila svým medovým hlasem.

Rozhlédla se po pokoji hledajíc mě. Prohlédla všechny a pohledem se vrátila ke mně. Čekala jsem, že mě hned nepozná, proměna mě hodně změnila.

„P-Petro?“

„Ano mami, jsem to já.“

„Ale, jsi úplně jiná. Jak je to možné?“

„To ta nemoc mami. Ráda tě vidím.“

„Já tebe taky.“ Došla ke mně a objala mě. „Holčičko moje, tolik jsi mi chyběla.“

„Ale mami, bylo to jen pár dní.“

„Ano, ale bylo to jako rok minimálně.“

Najednou maminka ztuhla a koukala strnule ke schodišti. Ohlédla jsem se tím směrem a rázem jsem pochopila, o čem to mluvila Kristine.

Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a Dimitri 24: