Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a Dimitri 17

09.09.2009 (16:30) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1311×

„Takže,“začala Keira znovu vyprávět. „něco takového máte i vy lidé, jen u vás je to o hodně slabší. Vy to označujete, jako, najít toho pravého, my tomu říkáme stará magie. Vy to můžete ovlivnit, ale my a jiná stvoření ne.

Magie tomu říkáme, protože je to tak mocné a stará, protože to existuje už od počátku lidstva a i našeho druhu.“ Uzavřela.

„Ale neřekla jsi mi, co to vlastně je.“ Zaprotestovala jsem.

„Vy lidé, když najdete toho pravého partnera, tak to poznáte až časem. My však, jakmile toho pravého spatříme, tak jsme jeden k druhému navždy připoutáni. To pouto nezlomí ani smrt, pokud umře jeden, druhý bez něj málokdy přežije a umře žalem. Vlkodlaci tomu říkají otisk, my stará magie. Víš, jak jsem ti říkala, že Elen narazila na svého stvořitele a Petera. Peter nemohl zabránit zničení svého dlouholetého přítele, protože našel tu pravou, ona si ho ale všimla a pochopila, až bylo dokonáno. Od té doby jsou nerozluční. Stejně tak já a Arnold, Kris s Nikou a teď i ty s Dimim. Jen u vás dvou je to oslabené tvým lidstvím. Ale jen z tvé strany. Ale to se co nejdříve změní, teď když se ví, že jsi předurčena.“

„Ale Elen s Peterem říkali, když jsem byla ještě mimo, že se láskou k Dimitrimu téměř vyrovnám vám. A co myslíš tím předurčením?“ mám v tom zmatek.

„Ano. Mají pravdu. Prožíváš to o mnoho intenzivněji, než kterýkoli jiný člověk, ale tvá láska je pořád jen lidská a ta je slabší, proto jen téměř.  Neber si to zle, právě naopak.“

Jak si to nemám brát za zlé? Řekne mi, že moje láska nestačí a já si to nemám brát zle?

„Takže moje láska nestačí?“ bylo mi do breku.

„Samozřejmě, že ano. Říkala jsem to, jen abys pochopila rozdíl mezi láskou lidskou a tou upíří.“

„Aha. Tak fajn.“ Řekla jsem sklesle. Chtěla jsem ale vědět víc.

„A co to předurčení?“

„No, to se týká lidí, kteří mají talent jako ty. Jsou předurčeni stát se upíry. Je určená skupina upírů, kteří je vyhledávají a proměňují.“ Hurá. Alespoň nějaká ta dobrá zpráva.

„Takže ze mě taky bude upír?“

„Časem nejspíše ano, ale jak znám Dimiho, tak se to bude snažit furt oddalovat.“ Jako bych to nevěděla.

„Kdo vězní Dimitriho?“ zeptala jsem se najednou.

„Místokrálové.“ Řekla váhavě.

„A kdo to je?“ místokrálové? To jsem nikdy neslyšela.

„Dobrá. Řeknu ti to, i když jsem slíbila opak. Potřebuješ být v této věci informovaná.“ Odmlčela se, aby mohla pokračovat.

„Náš svět, svět upírů, potřebuje své vládce, jako každá jiná společnost. Ti udržují v našem světě pořádek. Sídlí na Aljašce. Jsou to absolutní králové, kteří mají neskutečně mocná vojska, stvořená z nejnadanějších upírů. Nemají však oči všude a tak je v každém státě uřčená jedna rodina jako místokrálové. Tato rodina přímo podléhá králům a stará se jejich jménem o tuto zemi.

Tyto rodiny bývají dost často buď velmi mocné anebo nějakým způsobem patří do rodiny absolutních králů. Vždy, až na jednu rodinu v Austrálii to jsou upíři živící se lidskou krví.“ Odmlčela se a já s napětím čekala na pokračování. Dočkala jsem se ho po chvíli, kdy došla k oknu. Venku pršelo.

„Teď však nastal rozruch. Stala se totiž věc, kterou naše historie nepamatuje. Čeští místokrálové nedbali přání nejvyšších a vládli si zde po svém a to dost krutě. Znelíbili se proto králi králů a on je chce vyměnit za jinou rodinu, se kterou má dobré zkušenosti a která je mocná jako on sám.

Ta rodina má totiž za člena nejmocnějšího z upírů vůbec.  Je to naše rodina. Místokrálové se však pochopitelně brání a toho upíra zajali a mučí jej. Je to Dimitri. A jelikož jsi jeho pravá, jak určila stará magie, tak tě musíme před místokráli chránit. Mají na tebe totiž spadeno.“

Tak proto jsou všichni v mém okolí jako na jehlách a pořád v pozoru.

„Takže se mi to nezdálo, a když Dimi zmizel, tak mě sledovali?“

„Ano. To byli oni a jejich nohsledové.“

„A…kolik je těch absolutních králů?“

„Čtyři. Jsou to nejstarší žijící upíři. Mají tisíce let. Nikdo neví, odkud pocházejí, ale tvoří vražednou kombinaci. Tak fajn…první, král králů, jmenuje se Robin. Hned pod ním je jeho družka, Helene, ta je královnou boje a princeznou krve. Další je Patrik, ten je králem živlů. A poslední je Kristyne, tak je královnou žízně a princeznou novorozených. Patrik a Kristyne mají partnery, kteří nemají královskou krev.

Zajímají se o tebe, protože vy dva jste prvním zaznamenaným případem staré magie mezi člověkem a upírem. Chtějí vědět, co je na tobě tak výjimečného a myslí si, že z tebe bude mocná upírka. To my však nedopustíme, takže se nemusíš ničeho bát. A navíc, jak už jsem ti říkala, tak by to Dimi ani nedovolil.“

„Ale já chci být jako vy. Je tu přece ta věc s tím mým předurčením.“ Zaprotestovala jsem.

„Petro.“ Opatrně volila slova.

„Važ si svého lidství. Věčnost není jednoduchá.“ Tak to mě rozohnilo.

„Lidství je jednoduché ještě méně. A mě opravdu děsí každá vteřina, o kterou jsem starší než Dimitri. Děsí mě představa krásného, stále mladého Dimiho, jak se vede za ruku s vetchou stařenkou. To nechci, to není fér.“ Křičela jsem na ni a plakala. Přišla ke mně a obejmula mě.

„Dobře, promluvím o tom se zbytkem rodiny. Já tě teď nechám spát, potřebuješ to.“ Odešla.

Teď tak usnu…ale opak byl pravdou, jakmile se za sestřičkou, která mě přišla zkontrolovat zavřely dveře, zavřely se i mé oči a já upadla do hlubokého a tišícího spánku beze snů. Naštěstí.

U Cullenů doma:

Keira svolala celou rodinu k jejich kulatému stolu v jídelně, kde se scházeli kvůli důležitým věcem.

„Dnes jsem, jak jistě víte, byla u Petry a ona mi řekla věc, o které jsem slíbila, že si s vámi promluvím, i když tu není Dimitri, na kterém záleží nejvíce.“ Začala opatrně.

„O co se jedná?“ zeptal se Peter jako hlava rodiny.

„Chce být jedna z nás.“ Řekla věcně Keira.

Nastalo ticho. Keira pokračovala a vylíčila rodině Petřiny obavy.

„A navíc je předurčená.“ Dodala nakonec.

Zbytek až na Elen souhlasně kývl. Všichni se na ni podívali.

„Co koukáte? Naprosto ji chápu. Zkuste se vžít do její situace…jak by jste se cítili? Myslím, že by jste chtěli to, co ona. A i kdyby proměněna nebyla a za několik desítek let, které pro nás utečou, jako voda umřela na stáří, co myslíte, že by udělal Dimitri? Samozřejmě, že by si našel cestu, jak jít co nejdříve za ní. Já o dceru a syna přijít nechci, to nedopustím.“ Bylo ticho.

„I kdybych ji měla proměnit sama.“ Dodala tiše.

Takovou bojovnou Elen nikdo neznal. Dali jí ale za pravdu.  Nechtěli o Dimitriho ani o Petru přijít. Dimitri se s tím bude muset nějak smířit.

Bylo rozhodnuto. Byly tu však důležité dotazy.

Jak? Kdy? A hlavně……kdo?

Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a Dimitri 17: