Štěstí? to jest pomíjivá věc, jak zjišťuje naše Petra.
12.08.2009 (07:30) • Nicolette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1316×
Dlouho mé štěstí však trvat nemělo. Dimitri se týden neukázal ani neozval. Bylo to divné a já z toho byla zoufalá. Ani ty sny se mi nezdály, aby mi napověděli, co se děje.
Volala jsem mu každičký den, ale nikdo to nebral, když se ten telefon mohl uzvonit. Psala jsem i esemesky, ale nikdo neodpovídal, i když byly doručeny.
Mela jsem obrovský strach. Kéž bych alespoň věděla, kde bydlí.
Po týdnu se mi začaly zdát zlé sny. V jednom byl Dimitri v kulaté místnosti, která byla obložená kamenem, byla bez okna a uprostřed byl na zemi poklop, který sloužil asi jako dveře. Byl opřený o stěnu a hleděl do prázdna. To mě dorazilo ještě víc. Stávala se ze mě troska.
Viděla jsem upíry všude. Ve škole, na ulici, v autobuse. Nevím, zda to byla jen má fantazie nebo ne. Měla jsem pocit, že blbnu.
Uběhly tři týdny. Chodila jsem jako tělo bez duše, nic jsem nevnímala. Z veselé dívky se stala troska. Ve škole jsem se zhoršila, nedbala jsem na svůj vzhled. Máma už nevěděla, co má se mnou dělat. Brala mě do kina, divadla, nakupovat, i holky ukecala, aby mě vzaly na diskotéku. Ale vše se minulo účinkem. Den ode dne jsem byla uzavřenější.
„Petro, tak už se konečně vzpamatuj. Já chci zpět svou dceru!“ vybuchla máma.
„Já se snažím, ale jako bych neměla pro co žít, jako by se má budoucnost a elán do ní vytratily do neznáma.“ V duchu jsem si dodala, odešly s ním‘.
„Byl to jen kluk Peti, nezasloužil si je a navíc je to nezdvořák. Takhle zmizet, nechápu.“
„Nebyl to obyčejný kluk mami, byl to u….můj kluk.“ Sakra, skoro jsem se přeřekla. Po tomhle by mě dala už asi zavřít do blázince. A na Bohnice se fakt ještě necítím.
V noci jsem spala velmi neklidně. Zdály se mi hrozné a nesmyslné sny. Vzbudila jsem se, sedla se na posteli, rozsvítila lampičku, a když jsem se koukla na mobil, abych zjistila kolik je hodin, byla tam nepřijatá sms. Od D….. Dimitriho.
Nezapomeň-miluji tě-navždy. A neboj se o mě, vrátím se, kdy však netuším. Žij, víc nežádám.
S láskou Dimitri.
Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já a Dimitri 12:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!