Tak jo, zatím poslední napsaná kapitolka... Jsem na mrtvém bodě, musím vymyyslet jak to bude v Itálii, tak kdyby měl někdo nějaký nápad, ráda ho přijmu. A hlavně komentujte prosím... Díky xo*
05.07.2009 (17:00) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2120×
Ráno jsme šli do školy spolu, než jsem se osprchovala a zkulturnila tak, abych mohla do školy (i když podle Jaspera jsem krásná i v otrhaném tričku ha ha…) vrátil se, převlečený a krásný. Ještě krásnější než normálně, je to vůbec možné? Políbil mě a nasedli jsme do mého auta a odjeli. Na parkovišti nás čekalo překvapení. Trochu jsem se zastyděla, že jsem úplně zapomněla na mou zraněnou kamarádku. Vedle Dannyho Aston Martinu stálo stříbrné Volvo, vedle stříbrného Volva stálo krásné červené BMW kabriolet. Mé místo bylo volné. U BMW stáli všichni Cullenovi kromě tří. Logan tam musel chybět, vždyť by vyvraždil celou školu, Jasper jel se mnou a Edward svým Volvem, ze kterého teď vylezla má kamarádka. Zaparkovala jsem a půl minuty jsem přemýšlela nad tím, co se tady stalo. Takže Alex s Edwardem…? Raději jsem nedokončila svou myšlenku. Ani jsem nemusela, Edward na ni hleděl jak na svatý obrázek a ona na něj jako na boha. Dívali jsme se na sebe s Jasperem taky tak? Vystoupili jsme a Alex hned běžela ke mně.
„Izz, to neuhádneš, všechno vím i o tobě. Nevadí mi to a s Edwardem se milujeme.“ Skočila mi kolem krku. Takže jí nevadí, že chodí s upírem? Je normální? Vždyť je tak křehká a lidská.
„Prosím tě, se podívej na sebe a pak kritizuj, ano?“ řekl Edward směrem k mým myšlenkám. Vyplázla jsem na něj jazyk a odpověděla mu: „ Já se o sebe umím postarat, nezapomněls na noc? Tak čistě náhodou?“ řekla jsem kysele a hned mu zmizel úsměv ze rtů. Alex se na mě nechápavě podívala a já jen pokrčila rameny, on jí to Edward jednou řekne. Odešli jsme každý do své třídy. Teď jsem trochu litovala toho, že jsem si dala co nejmíň hodin s Cullenovými, i když Alici a Rosalii jsem nemusela. Jako s jediným z nich jsem měla španělštinu s Emmettem. No co se dá dělat. Na obědě jsme seděli s Edwardem a Alex. Jasper s Edwardem na sebe házeli znechucené pohledy, kdykoli se odhodlali něco si strčit do pusy.
„Kvůli nám si nemusíte hrát, na to, co nejste.“ Řekla jsem jim polohlasně. Jasper se na mě usmál a odpověděl mi: „ Kvůli vám to taky dělat nemusíme, ale sleduje nás 64% účastníků oběda. Něco si do té pusy strčit musíme.“ Dodal znechuceně. Chápavě jsem přikývla a už jsme se více nebavili. Po obědě jsme měli ještě dvě hodiny. Po vyučování jsem šla k autu. Jasper na mě čekal u mého auta. Přitáhl si mě za pas a políbil mě.
„Izzie, musím jít na lov.“ Řekl. No jasně, měl černé oči. Povzdechla jsem si, ale dřív nebo později tam stejně musel. A navíc budu moct vyrazit někam s Jakem a vlky.
„To je v pořádku. Kdy se mi vrátíš, lovče?“ zašeptala jsem mu do ouška. Trochu se nahrbil a smutně řekl: „Vrátím se až za týden.“ Ach… to nemůže myslet vážně?
„Cože?“ vyjekla jsem, možná až moc nahlas.
„Neboj.“ pošeptal mi.
„A s kým pojedeš?“ zeptala jsem se, asi moc žárlivě, protože se usmál.
„S rodinou.“ Proč to neupřesnil? Jede s Alicí?
„I s Alicí?“ zeptala jsem se přímo. A pohlédla mu do tváře. Chtěla jsem vidět jak se tváří.
„Je to pořád moje rodina.“ Proč se ksakru tak vykrucuje? Ve mně to vřelo.
„Ne! Alice je tvoje bejvalka! Není to tvoje rodina! Už ne.“ I když jsem šeptala, bylo to snad ještě horší, než kdybych si kvůli němu vyřvala hlasivky.
„Nejde o Alici. Jde o mou rodinu. My to máme trochu jinak než vy lidé.“ Opáčil, pořád šíleně klidně, i když mu v očích létaly blesky.
„Zapomínáš! Ani já nejsem,“ nestihla jsem to doříct, protože se k nám přihnal rozzuřený Danny. Začal po mě řvát: „Jak jsi mohla! Jak jsi jí to mohla dovolit? Vždyť je to Cullen!!!“ ječel po mně.
„Danny! Uklidni se. Já jim to nenakázala. Prosím, neječ na mě.“ Odpověděla jsem mu a v mém hlase byly slyšet slzy vzteku a smutku. Začaly mne pálit oči.
„Ale ano můžeš za to! Kdyby ses sem nenastěhovala a nezačala chodit tady… tady s ním,“ukázal na Jaspera, „tak by taky moje sestra zůstala mojí sestrou a ne holkou jednoho… jednoho z nich.“ Řekl znechuceně. Tohle bylo na mě moc. Vykroutila jsem se z Jasperova objetí a odhodila jsem ho – svou novou schopností – hodně daleko, ale ještě, že je tak rychlý, pro Dannyho oči to vypadalo, jako bych do něj pouze silněji strčila. Nastoupila jsem do auta a ještě než jsem zavřela dveře, něco jsem jim oběma řekla: „ Jestli podle vás, za všechno můžu já, tak mě tady už nehledejte! Odjíždím do Itálie.“ Ta poslední věta byla směřována pouze Jasperovi, doufala jsem, že ji pochopí. Jasper se na mě nechápavě podíval, ale v zápětí mu to došlo. Jenže já už se rozjela, věděla jsem, že mě nebude pronásledovat, ne po celém parkovišti. Ve zpětném zrcátku jsem viděla jeho zmučený výraz. Jenže co teď? Stejně jsem měla naplánovanou cestu do Volterry, ale že tak brzo? No, ale měla bych tam zajet. Je to důležité, jak pro mě, tak pro Cullenovi, jenže to oni ještě neví.
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Izzie Swan - XIII.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!