Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - V. Kapitola

19.06.2009 (08:00) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2914×

Ležela jsem v téhle lázni snad hodinu a pila jsem víno. Musela jsem usnout, protože jsem se probrala a voda byla úplně ledová. Vypustila jsem ji a šla si ještě na chvilku lehnout. Spala jsem nahá, jako skoro vždy. Probudil mě budík v šest hodin. Nejspíš jsem usnula s mokrou hlavou, protože to co jsem měla na hlavě, tak tomu se určitě nedalo říkat vlasy. Dala jsem si rozžhavit žehličku na vlasy a začala poctivě žehlit každý blond pramen na mých hustých, dlouhých vlasech. Asi za hodinu jsem to měla vyžehlené naprosto dohladka. Ještě jsem se namalovala a šla do šatny. Vybrala jsem si úzké bílé džíny, modrou halenku, která ladila s mým autem a k tomu ve stejné barvě balerýnky. Ještě jsem si vybrala tašku na učebnice a šla jsem si nachystat něco malého na snídani. Vzala jsem si jenom sušenku a mlíko rovnou z krabice. Lady jsem dala pár piškotů a rozloučila se s ní. Byl akorát čas vyjet do školy. Vyjela jsem tak, že jsem nemusela jet rychle, abych to stihla ještě do přijímací kanceláře a na hodinu. Za deset minut jsem byla ve škole a hned mi bylo jasné, že mým autíčkem a značkovým oblečením způsobím znamenitý rozruch. To mi ovšem nevadilo. Milovala jsem pozornost okolo sebe. Ještě chviličku jsem seděla v autě, až jsem se rozhodla, že to nebudu dál protahovat a vrhnu se do té mučírny po hlavě. Hned jsem našla přijímací kancelář.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová. Jsem nová studentka." Rozhodla jsem se, že budu zase chvilku používat své rodné jméno. Jinak jsem používala různé pseudonymy, jako například Veronika Jordan nebo Valentina Darnady.

„Ach jistě. Tady tohle vyplňte prosím." Řekla starší paní s mateřským hlasem. Podle cedulky nějaká paní Gregorová. Podala mi nějaké papíry, které jsem hned vyplnila a podala jí je zpět.
„Tady máte plánek školy, váš rozvrh a papír, který dáte podepsat všem učitelům a po škole mi ho donesete vrátit."
„Dobře." Řekla jsem ji a vzala si od ní papíry, které mi podávala.
„Nashledanou." Řekla jsem ve dveřích a vyšla na parkoviště. Když jsem byla v kanceláři, přijel zbytek školy a snad půlka stála okolo mého auta. Blaženě jsem se usmála, a protože mělo za pár minut zvonit šla jsem hledat učebnu, kde jsem měla první hodinu, španělštinu. Než jsem ji našla, už skoro zvonilo a všichni už byli na svých místech. Podala jsem učiteli papír, který mi má podepsat a šla si sednout do poslední volné lavice úplně vzadu. Jakmile jsem si sedla, dosedl vedle mě upír. Toho jsem ještě necítila.
„Ahoj, jsem Emmett Cullen." Řekl mi velmi přátelsky. Otočila jsem se na něj a už jsem chtěla říct něco peprného, ale když jsem ho uviděla, spadla mi brada. Tenhle upír byl vážně svalovec. Byl obrovský, jako medvěd.

„Ahoj, Isabella Swanová, ale říkej mi Izz nebo Izzie, prosím." Řekla jsem mu přátelsky. Na něj jsem se nemohla ani mračit. Krásně se smál.

„Tak dobře Izzie. Hm, a co takhle Lizzie?"
„Tak to ani omylem." Řekla jsem trochu nakvašeně.
„No dobře, jak myslíš." Dodal a začala hodina. To co jsme probírali, jsem už uměla desetkrát líp než ta učitelka. Ale co se dá dělat, že? Celou hodinu do mě něco tlachal a já mu to s radostí oplácela. Zazvonilo a my vyšli spolu z učebny a smáli se. Nechápu, co to se mnou bylo. Hezky voněl, to ano. Ale byl to u-p-í-r proboha.
„Co máš další hodinu?" zeptal se přátelsky. Musela jsem se podívat na rozvrh.
„Matematiku." Řekla jsem smutně. Nenáviděla jsem matiku. Ukázal směrem, kde měla být učebna a s „Tak zatím" se vytratil za tou blondýnou z obchodu. Šla jsem směrem, kterým mi ukázal. Sedla jsem si na volné místo vedle sympaticky vypadajícího kluka.
„Ahoj, jsem Danny Last." Řekl milým hlasem.
„Isabella, ale říkej mi prosím Izz nebo Izzie."
„Hezký jméno. Nechceš někdy zajít na procházku městem, ukázal bych ti to tu." Proč ne? Vypadal skvěle.
„No jasně, to budu ráda." Řekla jsem mu s úsměvem. Srdce mu poskočilo. Usmál se na mě krásným úsměvem.
„Jasně, tak co třeba dnes odpoledne?"
„No jasně, mám času dost. Budeme chodit pěšky nebo mám vzít auto?" chvíli nad tím přemýšlel a pak odpověděl: „Myslím, že budeme chodit, teda pokud ti to nebude vadit."
„Jasně, když budeme chodit pěšky, můžu vzít svého psa?" usmál se a odpověděl: „No jasně. Taky mám psa. Vezmeme je oba." Usmála jsem se na souhlas. Hodina byla tak nudná, jak jsem čekala, ale s Dannym to bylo snesitelné. Doprovodil mě na další hodinu, kterou jsme měli společně a pak na další dvě, které jsme spolu neměli. Jednu jsem měla s Rosalií, která se se mnou nebavila za což jsem jí byla vděčná a tu poslední před obědem, jsem měla s Jasperem. Snažila jsem se k němu chovat, jako bych ho neznala a byl mi úplně ukradený. Jenže on musel být stejně vlezlý jako Edward.

„Ahoj, jak se máš?" proč musel být tak šíleně milý?

„Fajn." Odsekla jsem mu. Usmál se na mě a podal mi ruku: „Jsem Jasper."
„Jo, jasně, já vím." Nechtěla jsem vypadat nevychovaně, tak jsem mu ji taky podala. Nesnáším jejich studené dotyky. Ale neucukla jsem.
„Dobře, Isabello, tak si nebudeme hrát na přátele. Neublížíme ti, tak bys na nás mohla být trochu milejší, co říkáš? Z tvé nenávisti mě bolí všechno. Prosím, zkus se s tím trochu vyrovnat, vím, že jsi na nás naštvaná, protože tady kvůli nám musíš být navěky, ale zkus to. Prosím." Prosil tak potichu, že to nemohl slyšet nikdo jiný. Musela jsem uznat, že být na ně naštvaná celou věčnost, je blbost. i když má nenávist nepolevovala, začala jsem si zvykat.
„Zkusím to, ano? Jakou auru k tobě mám posílat teď?" zeptala jsem se sarkasticky.
„Stačila by trocha přátelství." No to určitě. Zasmála jsem se. V našem tichém rozhovoru jsem si ani neuvědomila, že hodina už začala a, že už skoro končí.
„Dáme kompromis, jo?" zeptala jsem se ho, když mě něco napadlo.
„Podle toho, jaký máš na mysli."
„My dva se můžeme pokusit být přátelé, s Emmettem vycházím dobře. Ale to jsou jediní z tvé rodiny, s kým bych měla něco společného, ano?"
„Co takhle ještě Alice?" ta jasnovidka?
„No, mohla bych to zkusit." Přikývl na souhlas. A už zvonilo. Konečně. Docela jsem se těšila na Dannyho. On byl člověk a to bylo tak osvobozující. Ještě než jsem vyšla ze třídy, otočila jsem se na Jaspera: „Říkej mi Izz nebo Izzie, prosím." Jenom kývl na souhlas. Danny na mě čekal před učebnou.
„Ahoj." Pozdravil mě mile.
„Ahoj." Odpověděla jsem mu. Šli jsme spolu do jídelny. Nemluvili jsme. Nějak jsme si neměli co říct. Vzala jsem si salát a sodovku. Až teď jsem si pořádně uvědomila, že na mě celý den někdo zírá. Tady to bylo nejhorší, ale mně to nevadilo. Šla jsem si sednout za Dannym a jeho přáteli, které mi představil, ale jejich jména už jsem stihla zapomenout. Mou pozornost plně zaměstnával stůl plný upírů. Nepřítomně jsem napichovala salát a přitom jsem natahovala uši, abych slyšela, co si povídají. Mluvili tiše, ale já je slyšela.
„Emme, jak se s ní můžeš bavit?" Rosalie.
„Ale, Rose, nežárli na ni, i když hezká je, ale na tebe nemá." Odpověděl s úsměvem. Edward se podíval na Alici a odpověděl na její nevyřčenou otázku: „ Jo, mluvil jsem s ní. Včera. Mělas pravdu, nemá nás moc ráda." A pak ještě dodal: „Jo, chudák." A rychle, tak že by to lidské oko nepostřehlo, koukl na Jaspera a na mě. Na chvilku jsme se dívali do očí a on pak uhnul.
„Izz? Izzie!" někdo mi dloubl do lokte. Podívala jsem se na Dannyho.
„Ano?" zeptala jsem se trochu vyvedená z míry.
„Posloucháš mě vůbec? A kam to pořád koukáš?" vyjel na mě trochu nakvašeně.
„Neposlouchá, dívá se ke Cullenům." Řekl nějaký arogantní hlas. Podívala jsem se tím směrem a seděla tam holka s hnědými vlasy, hnědýma očima a velkou pusou.
„Ale no tak, Jess." Už mělo zvonit, a mě čekala ještě biologie.
„No nic, už půjdu. Mějte se."
„Počkej, Izz, půjdu s tebou. Co máš teď?" zeptal se Danny.
„Biologii." Řekla jsem a už vstávala a nesla tác s polo dojedeným salátem. Dohonil mě a doprovodil mě až k lavici. Taky měl biologii, jenže vedle něj už nebylo místo. Sedla jsem si do poslední volné lavice. Danny se opřel o mou lavici a cosi říkal, nedávala jsem pozor. Zajímalo mě, jak budou Cullenovi dostávat to jídlo ze sebe. Musela jsem se ušklíbnout při té představě.
„Co je? Bello?" zeptal se Danny.
„Neříkej mi Bello." Štěkla jsem na něj a pak jsem ucítila tu vůni. Šeřík, tráva a slunce, Edward.
„Ty!" zavrčela jsem na něj. A jenom doufala, že to Danny neuslyší. Bohužel. Danny se na mě nechápavě podíval a zeptal se: „Ty ho znáš?"
„Bohužel!"
„Ahoj Isabello. Rád tě vidím." Řekl Edward sladce. Štval mě. Vážně mě štval.
„Edwarde. Já tohle ovšem říct nemůžu." Řekla jsem nenávistně. Danny na mě nechápavě hleděl. Naštěstí mě vysvobodil zvonek a učitel přicházející do třídy. Danny se přesunul na druhou stranu třídy a já se trochu uvolnila, ale jenom do té doby, než si ke mně přisedl Edward. Jenom jsem se modlila, aby nebyl tak dotěrný, jako včera. Nepomohlo to.

„Jak se máš?" zeptal se.

„O co ti jde?" vyštěkla jsem na něj velmi potichu.
„O nic. Jenom se snažím být přátelský." Řekl vážně přátelsky.
„Nesnaž se. Nemá to cenu. Jasperovi jsem sice slíbila, že se budu snažit trochu omezit svou nepřátelskost, aspoň kvůli němu Alici a Emmettovi. Neříkám, že mě to jednou nepřejde, ale netlačte na mě, prosím." Jenom kývl na souhlas a já se ponořila do svých vlastních myšlenek. Výklad učitele jsem vůbec nevnímala. Přemýšlela jsem, co budeme dělat o víkendu s Jacobem. A napadlo mě, že bychom si mohli zajet do Seattlu do divadla, na pořádnou večeři, třeba na suši. Jasně, pronajmeme si nějaký pokoj v nějakém hotelu, třeba v Hollidayi Inn. Než jsem stihla všechno naplánovat, zazvonilo.

„Tak se měj, Isabello, zítra se uvidíme." Řekl Edward mile.

„Měj se." Řekla jsem taky překvapivě mile.
„Izzie, tak dnes za hodinu tady?" řekl Danny.
„Jo, počkej na mě tady, jenom zajdu do kanceláře a pak se domluvíme." Řekla jsem mu a šla do kanceláře.

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - V. Kapitola: