Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - IX.Kapitola

25.06.2009 (18:01) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2670×

Pohled Izzie:

Pustil košili na zem a upíří rychlostí vyběhl pryč. Stála jsem na svém místě a dívala se směrem, kterým běžel. Lady ke mně opatrně přišla a drbla do mě čumákem. To mě probralo a já si uvědomila, že je mi zima a celá se třesu. Pořád jsem stála v tom mokrém oblečení. Pořád jsem byla omámená. Šla jsem do koupelny a pustila na sebe horkou vodu. Stála jsem tam dlouho, tak dlouho, až jsem byla celá horká a rozpálená. Připadala jsem utahaná, vyčerpaná a totálně vysátá. Celý dnešek na mě dopadl. Jak jsem to mohla udělat? Vždyť jsem jim rozbila vztah. Co jsem si už o sobě myslela? Tyhle otázky mi vířily v hlavě jako roj rozzlobených sršňů. Oblékla jsem si starou košili, ve které jsem spala a šla dolů uklidit tu spoušť, než si půjdu lehnout. Sešla jsem dolů a zavřela dveře na zahradu, utřela jsem kaluž, která po mě zbyla, a vzala jsem Jasperovu košili do ruky, že ji půjdu vyprat. Jenže jakmile jsem se jí dotkla, měla jsem vizi, nebo něco takového. Jasper někam jede v autě. Tváří se divně. Pak přijede před nějaký velký dům, před kterým stojí žluté porsche. Povzdychne si. Z toho velkého domu vyběhne rozzuřená Alice a vrhne se na něj. Perou se. Jasper se jí snaží uklidnit a dostat jí od sebe aniž by ji ublížil. Alice s Jasperem se usmíří a vrací se spolu do Forks a je s nimi ještě jeden upír. A pak byla ještě jedna. Já s červenýma očima jak upírka, krásná upírka. Vize skončila a já jsem polekaně vykřikla. Tohle je budoucnost? Tohle se stane? V hlavě mi hučelo. Vyšla jsem nahoru a lehla si do postele. Usnula jsem, ale pořád se mi zdály nějaké noční můry. Já a Jasper, Alice s Edwardem, Edward zabije Jaspera Alice mě. S křikem jsem se probudila. Po tvářích se mi koulely slzy. Podívala jsem se na hodiny. Spala jsem pouhou hodinu. Spánek mě přešel. Vstala jsem. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem začala uklízet. Celý dům jsem vygruntovala. Trvalo mi to dvě hodiny. Napadlo mě, že bych si mohla vyleštit svoje autíčko. Pořádně jsem ho umyla a vysála. To samé jsem udělala s Jeepem. Když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že do školy mám jít až za čtyři hodiny. Lady se na mě smutně podívala a já jsem si uvědomila, že jsem s ní byla naposledy venku v neděli.

„Tak pojď, Lady, půjdeme ven." Vzala jsem vodítko a vyšla jsem. Nevadilo mi, že na sobě mám pouze trochu delší košili, sahala mi pod zadeček. Obula jsem si žabky a vyšly jsme. Bylo mi to jedno, zima mi nebyla a koho potkám ve dvě ráno u lesa? Odpověď zněla: Nikoho. Nebo aspoň ne člověka. Procházely jsme se dlouho. Až do doby, než začalo svítat. Slunce vyházelo nad lesem, nám do zad. Lady byla tak ráda, že jsem ji vzala na takovou procházku. Vzduch měl takovou lehkou, nasládlou vůni. Dnes bude svítit slunce a to znamená, že upíři zůstanou doma. Najednou se mi nálada zlepšila dvakrát. Domů jsem skoro poskakovala. Sice mě můj splín neopustil, ale neradujte se, když svítí slunce a ve škole nepotkáte ani jednoho upíra. Jasper stejně odjel a to byl jediný upír, kterého jsem chtěla vidět.

„Lady, co si dáme na snídani, co?" moje rozmluvy s mými psími miláčky jsou někdy velmi zajímavé. Potichu zaštěkla. Ona dostane až večer svou porci granulí.

„Máš, pravdu. Cornfleyky s mlékem jsou dobrá volba." Začala jsem si to chystat a ještě jsem si k tomu uvařila silnou kávu. Když jsem dosnídala, měla jsem ještě hodinu čas. Najednou se vrátila má únava z noci. Ani slunce už mi nedokázalo zpátky vrátit všechnu radost. Došla jsem do koupelny toho názoru, že si musím dát horkou sprchu. Jenže když jsem se podívala do zrcadla, nevěřila jsem svým očím. Přede mnou stála holka s rozcuchanými blond vlasy, které už docela odrostly, a s velkými kruhy pod očima. Byla jsem bledší než obvykle. Dokonce velmi bledá, moje pokožka už nevypadala jako opálená. Tohle místo mi nesvědčí. Povzdechla jsem si a už jsem stála pod tekoucí vodou. Na chvilku jsem ze sebe všechno smyla. Už jsem nevypadala tak příšerně, trocha make-upu zakryje kruhy pod očima a přidá mi trochu barvy. Na nohy si nastříkám trochu samoopalovacího spreje a stejně tak i na ruce a zase budu vypadat líp, než se dostanu na pořádné slunce. Jakmile jsem byla v koupelně hotová a sama se sebou spokojená, šla jsem si vybrat něco do šatny. Měla jsem představu, co si obleču, ale nebyla jsem si jistá, jestli tu sukni tady mám. A měla jsem. Našla jsem si svou oblíbenou riflovou mini a k tomu světlou saténovou a jemnou halenku, která pěkně kopírovala mé tvary. Boty jsem hledala trochu déle, ale přeci jsem je našla. Žabky na vyšší platformě s jednou růžovou kytičkou. Zima mi nebude, tak si nemusím brát ani žádnou bundu nebo něco takového. Ještě jsem sice měla chvilku, ale řekla jsem si, že bych si mohla stáhnout střechu na svém kabrioletu a trochu se projet. Milovala jsem, když mi vítr jemně čechral vlasy. Ke škole jsem jela pomalu, plně jsem si vychutnávala tu jízdu. U školy jsem zaparkovala auto na svém obvyklém místě, co nejdál od Cullenových. Vedle mě stával Danny a jeho sestra Alex. Když jsem přijela, už tam byli. Alex vypadala jako přešlá mrazem. No jistě, její pohled zase brousil k místům, kde obvykle stávali Cullenovi. Dneska svítilo slunce, takže ho dnes neuvidí.

„Hojte, všichni." Pozdravila jsem je kamarádsky.

„Ahoj." Řekl Danny zvesela.
„Ahoj." Zabručela Alex.
„To máme dneska hezky, co?" řekla jsem se smíchem.

„Máme, po dlouhé době zase svítí sluníčko." Dodal se smíchem Danny. Pořád jsem seděla ve svém autě. Zavřela jsem střechu a už chtěla vystoupit, když jsem si všimla, že se má kůže na ruce lehce třpytí. „Ne!"zašeptala jsem tiše, aby to neslyšeli. Naštěstí to bylo jen velmi málo, vypadalo to jako bych měla kůži potřenou nějakým mlékem s třpytivým efektem. Vystoupila jsem a zamířila si to do učebny, kde jsem měla první hodinu. Danny i Alex šli za mnou. Nic neříkali. Alex mi nějak přirostla k srdci i za tak malou chvilku co ji znám.

Edward si Alex chvilku všímal, ale pak toho nechal, nejspíš se bál, aby jí nic neudělal. Taky bych se bála. Napadlo mě, jak jí zvednout náladu.

„Ty, Alex, co bys řekla dneska na nákupy, kino a večeři v Port Angeles?“ zeptala jsem se jí v hodině, na téhle hodině jsme vždycky seděly spolu. Nevěřícně se na mě podívala a já se na ni povzbudivě usmála.

„Tak jo, to bude super.“ Řekla a v jejím hlase bylo slyšet nadšení.

„Dobře, pojedeme hned ze školy, ano? Nechci se vrátit moc pozdě.“ Řekla jsem a mrkla na ni. Jen přikývla a vytahovala mobil, aby napsala někomu zprávu. Začala jsem poslouchat výklad profesora a jen tak si psala poznámky. Když jsem se podívala na papír, zjistila jsem, že mám zápisky i z těch deseti minut hodiny, které jsme prokecaly. Že mě to překvapuje, mnoho věcí dělám „ze zvyku“. Pomyslela jsem si a dál to nechala plavat. Celý den byl skvělý. Nikde žádný upír, i když Jasper… ne! Okřikla jsem se v duchu. Vidíš, co to s tebou dělá, Isabello! Nesmíš na něj myslet. Už ne. Utnula jsem všechny myšlenky na něj. Danny byl sice trochu zklamaný, že jedeme spolu do Port Angeles, ale nijak moc to nekomentoval. Ještě jsem s ním měla jít na procházku městem. Já nezapomínám. Na obědě jsme zase seděli tak jako vždy. Alex byla duchem nepřítomná a koukala se ke stolu, kde normálně sedávají Cullenovi.

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - IX.Kapitola: