Další dílek, zase je tady trocha Jacoba.... tak si ho užijte:)
18.06.2009 (16:04) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2743×
Jacob měl puštěný nějaký fotbalový zápas, sedla jsem si za ním na gauč.
„Nechceš dělat něco jiného, než koukat na televizi?" zeptala jsem se ho s nadějí v hlase.
„Proč ne? Co chceš dělat?" tak to jsem vážně nečekala. Porozhlídl se po pokoji a zůstal se dívat na mé milované piáno.
„Co kdybys mi zahrála?"vždycky rád poslouchal, když jsem hrála, tak proč ne?
„Jasně, a co bys chtěl zahrát?" věděla jsem to a ani jsem se ho nemusela ptát.
„Tu naši, je nejkrásnější co jsi kdy složila." Řekl s úsměvem a já jsem musela souhlasit. Naše píseň byla vážně nejhezčí. Šla jsem si sednout k piánu a začala jsem hrát. První tóny byly váhavé, takové nesmělé a tiché - to byl začátek našeho vztahu, našeho přátelství - pomalu přecházely do intimnější atmosféry - střed našeho vztahu - pak byly vášnivější a rychlejší, konec byl pomalý a smutný - dny našeho odloučení, které jsem tam přidala až o mnoho let později - poslední tón byl lehký a smutný. Tiše vysel ve vzduchu. Ještě chvilku bylo ticho a mě zase tekly slzy.
„Děkuju." Zašeptal a políbil mě do vlasů. Setřel mi slzu a pohladil po zádech. Stoupnul si a šel k mé hi-fi věži a zkoumal mou sbírku CDček, až jedno vybral a zasunul ho dovnitř. Z reproduktorů se začala řinout hudba. Within temptation Overcome. Vzal mě za ruku a začali jsme tančit. Tančili jsme přes celý pokoj. Improvizovali jsme tak jako vždy. Protančili jsme celé CDčko s deseti písněmi. Po celou dobu jsem měla divný pocit, jako by nás někdo sledoval. Nechala jsem to být. Nemohla jsem popadnout dech. Byla jsem unavená a to jsem dneska spala osm hodin.
„Jaku, já už vážně nemůžu." Dostala jsem ze sebe mezi popadáním dechu a hrozného záchvatu smíchu.
„No tak to jsme dva, Izzie." Řekl taky se smíchem. Švihla jsem s sebou na gauč a Jake pod něj. Najednou ke mně přiběhla Lady s vodítkem v tlamě. Chtěla jít ven. Povzdychla jsem si.
„Jaku, musím vzít Lady ven, jdeš s náma, nebo budeš odpočívat?" rýpla jsem si do něj, bylo mi jasné, že půjde.
„Že váháš." Dodal s úsměvem. A tak jsme šli. Lady dneska hrozně táhla, nedělalo mi to problém, jenom jsem ji nechtěla zaškrtit. Bylo mi to divné, tak jsem ji radši pustila na volno. Vždyť co. Rozběhla se do lesa a my s Jakem jsme šli po pěšině. Slyšela jsem její srdce a kroky. Byla jsem klidná.
„To ji necháš takhle běhat na volno?"
„No jistě, všechno slyším."
„No jo, vlastně. Zapomínám, když voníš jako člověk."
„Ha ha. Hlavně že ty smrdíš jak zmoklý pes." Řekla jsem a dloubla ho do žeber. Nebyla to pravda. Voněl krásně, dřevem, tulipánem a pižmem. Začal mě lechtat. Snažila jsem se mu utéct. Doběhla jsem na krásnou louku. Byla dokonale kulatá, okolo byly stromy a na ní kvetla luční kvítka. Byla vážně krásná. Jacob doběhl hned za mnou a Lady mu byla v patách. Porazil mě na zem a začal mě lechtat. Pištěla jsem, svíjela se, smála se. Nic nepomáhalo, nechtěl přestat. Blbli jsme tam ještě hodně dlouho. Lady se vyběhala a ležela pod jedním stromem. Už bylo po setmění, vyšla první hvězda a hned za ní Měsíc. Leželi jsme na zádech, drželi jsme se za ruce a dívali se na noční oblohu. Jacob zívl.
„Měli bychom se vrátit, měl by ses jít vyspat." Ani nic nenamítal.
„Máš pravdu. Kde budu spát?" zeptal se, když jsme vstali a šli směrem domů.
„Doma? Zavezu tě domů, ale jestli chceš, tak můžeš spát u mě v ložnici a já budu spát v obýváku."
„Ne, to nemusíš. Doběhnu tam sám, navíc měl bych se spojit se smečkou."
„Takže odcházíš?" zeptala jsem se smutně, nechtělo se mi ho opustit.
„Vrátím se." Už jsme stáli před mým domkem.
„Kdy se uvidíme?"
„Kdy chceš?" zeptal se s šibalským úsměvem na rtech.
„Zítra musím do školy, stejně jako celý týden. Co takhle za týden? Celý víkend ve dvou? Teda ve třech, promiň Lady." V očích se mu vzrušeně zablýsklo.
„No jasně. Ještě ti zavolám, ok?"
„Jasně." Dala jsem mu pusu na tvář.
„Tak se brzo uvidíme."
„Brzo." Slíbila jsem mu. A už se rozběhl do lesa se proměnit. Bude mi chybět. Přeci jenom ten jeden den nenahradí všechny ty roky. Dala jsem Lady nažrat a šla do kuchyně. Ježíš, zapomněla jsem udělat ty steaky. Sakra. No nic, jenom jsem si usmažila jeden steak a nakrájela zeleninu. Brambory si upeču zítra. Po jídle se mi vůbec nechtělo spát, jak by taky mohlo, jsem naspaná na dva dny dopředu. Šla jsem si tedy sednout k piánu. Začala jsem nějakou známou melodií, ale hned jsem si ji změnila podle svého. Najednou mi šly na jazyk slova písně: „ jsem sama, sama a nesmrtelná. Sama a smutná. Sama a ubrečená. Celou věčnost jsem sama. Až teď se objevíš ty a vše se točí okolo tebe. Zase se mi rozbuší mé srdce, jak je to možné? Tvé vlasy, tvůj úsměv, tvé všechno. Celý ty jsi skvělý. Skvělý a mladý. Mladý a dospělý. Nesmrtelný. Nádherný." Nevím co mě to najednou tak popadlo, ale musela jsem si začít zpívat. A překvapivě jsem při tom nemyslela na Jacoba, ale na tu pijavici s bronzovými vlasy. Co to se mnou je? Přestala jsem zpívat, jenom jsem hrála agresivní tóny mé písně. Hrála bych ještě dlouho, ale byly tři hodiny ráno, měla bych si jít lehnout. Ale od mého plánu jsem nakonec opustila. V koupelně jsem si napustila bublinkovou koupel, zhasla jsem, po celé koupelně jsem porosvěcovala svíčky, pustila si meditační hudbu a nalila červené víno.
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Izzie Swan - IV. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!