Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - III. Kapitola

17.06.2009 (16:30) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2941×

Je krásné, že vlkodlaci nestárnou, už si nepřipadám jako jediná na světě. Mám jeho.

„Jaku, Jakobe." Objímala jsem ho tak silně, že bych normálního člověka připravila o přívod kyslíku.„Izzie, Izz. Sluší ti to." Šeptal mi do ucha, byla jsem tak ráda, že ho mám zase v náručí.
„Proboha, je to tak dlouho co jsme se neviděli." Řekla jsem mu a ani si neuvědomila, že mi tečou slzy.
„Celá věčnost." Přitakal a já si uvědomila, že nemá pravdu, celá věčnost nás teprve čeká. Ale co pro nás znamená čas?
„Izz, nemůžu dýchat." Se smíchem jsem ho pustila.
„Promiň, už jsem dlouho neviděla nikoho tak ráda, jako vidím tebe."
„To jsem rád." Usmál se na mě svým krásným úsměvem a mně se zastavilo srdce. A pak se rozběhlo jako o závod. Byla jsem šťastná, tak moc, že jsem se bála, aby mi srdce nevyskočilo z hrudníku.
„Tak co, jedem k vám, slečno?"
„Jistě." A už jsem ho táhla do auta, obdivně zahvízdal.
„Jednou tě nechám řídit... Možná." Šibalsky jsem se na něj usmála a vyjela.
„Díky." Usmál se a už jsme vyjeli.
„Bydlíš zase tam, kde minule?" zeptal se, když jsme vjeli na cestu směrem k lesu, kde stál můj domek.
„Jistě, myslíš si, že bych si kupovala nový? I když jsem ho trochu změnila."
„Páni." Vydechl, jakmile ho spatřil.
„Líbí?"
„Že váháš."
„To jsem ráda." Zajela jsem do garáže a šla dovnitř. Šel za mnou, Lady ke mně hned přiběhla a začala poskakovat kolem mě. Když uviděla Jacoba hravě zavyla a skočila k němu do náruče. Chtěla jsem ji pokárat, ale Jacob mě předběhl: „ Nech ji, chápu ji, vždyť jsem taky na půl pes." Řekl se smíchem.
„Tak já vás tady nechám a půjdu připravit jídlo." Nechala jsem je tedy v obýváku a šla do kuchyně ověšená taškami z obchodu. Položila jsem tašky na linku a otevřela dveře do zahrady, jako to dělám vždycky, když je venku hezky a já vařím. Začala jsem vybalovat maso a vše ostatní, když zavál vítr dovnitř jejich pach. Byl to jeden pach, ale silný, je tady. Není to ani Alice ani Rosalie. Vonělo to jako šeřík, tráva a slunce. Zavrčela jsem a vyběhla ven. Stál tam u jedné z jabloní. Byl krásný, světlá pleť, karamelové oči, bronzové vlasy a hezký úsměv. Stál tam opřený jako by se nic nedělo. Zavrčela jsem hlasitěji. Usmál se víc.
„Co tady chceš? Jsi na soukromým pozemku! Na mým pozemku!" ječela jsem na něj. Bylo mi to úplně jedno. Byla jsem vzteky bez sebe.
„Klid, Isabello, nechci ti ublížit." Řekl, jeho hlas byl tak překrásný, sametový.
„Ani nemůžeš, tak se kliď z mýho pozemku." Vrčela jsem na něj. Za sebou jsem slyšela tiché, smutné zaštěkání - Lady - a tiché, sprosté zakletí - Jacob-.
„Chtěl jsem tě vidět, Alice říkala, že nás nemáš ráda, zajímalo mě proč."
„Proč jsi tak zvědavý? Zítra se uvidíme ve škole, možná, že budu mít takové štěstí, že tě potkám." Řekla jsem kysele. Jak se může tak blbě ptát? To kvůli nim jsem navěky zakletá do těla devatenáctileté holky. Za mnou se objevil velký rudohnědý vlk. Vrčel na toho upíra přede mnou. Marně jsem se snažila si vzpomenout, jak se jmenuje.
„Jacobe, klid, neublíží mi, nemůže. To přece víš."
„Je tady jen pro jistotu, nevěří mi." Hleděla jsem na toho upíra přede mnou, jako na vola. Pochopil a dodal: „ Čtu myšlenky." Aha, jasně, takže Edward.
„Takže Edward Cullen, co?" usmál se a přikývl.
„Dobře, představili jsme se, teď odejdi! Hned!" zavrčela jsem a Jacob vedle mě hrozivě zaštěkal, aby mě podpořil.
„Dobře, dobře, už jdu." Řekl smířlivým tónem a odběhl.
„Nenávidím ty smrduté pijavice." Řekl Jacob, leknutím jsem nadskočila a otočila se za tím lidským hlasem. Spadla mi brada, stál tam přede mnou totálně nahý a jeho vypracovaná hruď na mě přímo křičela, ať ji políbím. Musela jsem se otočit, abych na něj vážně neskočila. Trochu jsem se začervenala.
„Ehm, promiň, neměl jsem." Řekl a šel za mnou dovnitř. Byla jsem vážně naštvaná, to mě ani jeden den nemůžou nechat na pokoji?
„Obleč se, Jacobe, prosím." Řekla jsem trochu moc tvrdě. V lese se ozvalo tiché zasmání. Zavrčela jsem směrem do lesa, ale nejspíš už byl daleko a neslyšel to.
„Jasně, jasně." Řekl se smíchem. Lady se krčila pod jídelním stolem.
„Lady, neboj se, zlato. Ta pijavice už je pryč. Klid, holka, klid." Řekla jsem a objala ji. Jacob se oblíkl a zeptal se: „Chceš pomoct v kuchyni?" jeho tón byl omluvný.
„Nepotřebuju od tebe, abys mi kryl zadek, Jacobe." Začala jsem na něj, Edward mě vážně vytočil.
„Já vím, přeci seš dospělá holka, co?" rýpnul si do mě. Povzdechla jsem si, protože s ním nemělo cenu se hádat, když měl takovou náladu.
„Víš, co? Oloupej brambory a já se mezi tím převleču. Není moc pohodlné vařit v drahých šatech." Řekla jsem cestou z kuchyně. Lady šla se mnou, chodila za mnou pořád. Přišla jsem do šatny a rozhlížela se. Nevěděla jsem, kde mám své oblíbené rifle, tak jsem začichala a šla po čichu. Někdy ty upíří schopnosti nebyly zase tak špatné. Vzala jsem si starší volné džíny a bavlněné tričko na ramínka. Vlasy jsem si spletla do trochu složitějšího copu. Bylo to pohodlné. Sešla jsem dolů a Jacob už měl oloupané všechny brambory, byl vážně rychlý.
„Ještě něco mám udělat, madame?"
„Ne, díky, už to udělám sama, jenom nakrájím steaky a naložím je." Začala jsem krájet silné plátky masa. Jakmile jsem to měla nakrájené, nachystala jsem si pepřovou marinádu a dala jsem to všechno do lednice. Brambory jsem dala na chvilku do slané vody, abych je zbavila škrobu, budou se lépe péct a nechala jsem to v kuchyni.

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - III. Kapitola: