Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Immortal love - 12.kap.

Vlkodlačí tetování


Immortal love - 12.kap.Emmet dostal nápad, vzápětí dostala nápad i Rosalie. A tak všichni čtyři z rodiny vyrážejí na výlet. Opět narazí na prozatimního nepřítele. Schyluje se k něčemu? Komenty potěší :)

12. Výlet

Vyšli jsme do obýváku. Rosalie s Emmetem seděli na stejných místech jak před tím.

„Přišel jsem na způsob, jak si zpestřit semestr." laškovně se usmál na Rose.

„No tak už spusť." netrpělivě jsem čekala. Koutkem oka jsem zpozorovala Edwarda jak se nenápadně usmíval.

„Takže.. Napadlo mě, aby nebyla ta škola nudná.. pro nás tedy.. Že bychom mohli zahrát takové menší divadýlko."zářivě se Emm usmál.

„Dělej, vysyp to ze sebe." nedočkavě jsem řekla.

„No, tak Bellinko" a přiskočil ke mně a obejmul mě kolem ramen.

„Ty jsi nikdy neměla sourozence." a znova se provokativně usmál. Došlo mi to. Zatvářila jsem se jak při mučení.

„Stejně nemůžeš už nic dělat, ve třídě jsem tě tak už nazval:" vyplázl na mě jazyk a vysloužil si další můj zmučený výraz. Otočila jsem se k Edwardovi a ten se jen potutelně usmíval.

„Je mi to líto, vážně." zasmál se Edward. Hodila jsem na něj uražený výraz.

„No, tohle vyřešené už máme a s Rose jsme se dohodli, že se neznáme." doplnil Emm svůj nápad.

„Neznáte?" nechápavě jsem se zeptala.

„Jako ve škole. Nikdo nás spolu ještě neviděl. Budeme fingovat, že spolu nemáme vůbec nic společného, že se neznáme." vzrušeně Emm vysvětlil.

Stála jsem na místě a civěla jsem na něj, jak na zjevení.

„Věř mi, bude to fajn" nadšeně dořekl Emmet. Edward mě mezi tím vzal něžně kolem pasu.

To se Emmet vážně tak nudil? To není možné. Už se tedy těším na další báječné nápady. Ironicky jsem si v duši řekla.

„No, a co se třeba dneska projet do města? Je tam pro nás báječné počasí." podotkla nadšeně Rosalie.

„Co to znamená?" zeptal se zvědavě Edward.

„Nákupy?" zeptala jsem se otráveně.

„Ale nemusí to být jen nákupy. Můžem si zajít na bowling, jít do kina nebo do muzea nebo se jen tak procházet." objasnila svůj nápad Rose.

No rozhodně to znělo lépe, než ta úžasná Emmetova věc. Rose postřehla náš smířlivý pohled.

„Tak se skočte obléct do něčeho galantnějšího. Prostě aby vám to slušela." řekla Rose a postrčila mě a Edwarda směrem k šatně.

Rychle jsme se převlekli a nasoukali se do mojeho-Emmetova Ferrari. Rosalie trvala na tom, že bude řídit.

„Táákže, kam? Bowling" zeptala se nás.

Všichni jsme souhlasně zamumlali. Vyjeli jsme od našeho domečku po silnici do města. Míjeli jsme naši univerzitu, různé honosné domy, luxusní restaurace, zajímavé butiky. Rosalie zřejmě hledala správné parkovací místo. Až teď mi došlo, že jsme si nemuseli brát tak nápadné auto.

„Vystupovat " nadšeně Rose pronesla.

„Plouživě jsem vystoupila a zavřela za sebou dveře. Edward mě chytil za ruku. Dodalo mi to trochu klidu. Mířili jsme k jedné herně. Nad vstupními dveřmi zářil neonovým nápisem „Talking bowling". Pousmála jsem se.

„Neboj, jde jen o reklamu. Vážně tam ty koule mluvit nebudou." prohlásil Emmet.

Vešli jsme dovnitř. Nebylo tu takové světlo, jak jsem čekala. Spíš přítmí. Lidská vůně mě však praštila hned do nosu. Až jsem se zarazila a zastavila jsem se. Em, Rose i Edward se na mě ohlédli. Asi jim to došlo až teď.

„Můžem jít jinam." a Edward mě už vedl k východu. Zarazila jsem ho.

„Ne, to je dobrý. Dá se to vydržet." a snažila jsem se pousmát.

„Ale kdyby něco, tak řekni."starostlivě mě Rosalie pohladila po zádech.

Emmet si to mezitím kráčel k recepci. Stála ta vysoká, štíhlá brunetka. Měla dlouhé, podbarvené vlasy a vypadala jak kdyby právě přišla ze solárka.

„Dobrý den. Nenašla by se dráha pro čtyři hráče?" snažil se zaujmout Emmet. Zněl trochu laškovně. Udělal na ni stejný dojem, jak dělával Edward. Byla naprosto okouzlená. Koutkem oka jsem zahlédla Rosalie, jak se jen tak tak drží, aby jí neskočila po krku. V Rosaliném případě po tepně.

„Okamžik, podívám se." řekla vysoká bruneta a začala něco vyťukávat v počítači. Asi byla dost v rozpacích. Co chvilku zvedala zrak k Emmetovi nebo k nám třem.

„No něco by se našlo. Ale je to volné jen na hodinku." zněla, jak kdyby ji to mrzelo.

Emmet pohlédl na nás a my kývli.

„Ano, to bude stačit." a neodolatelně se na tu solárkovou princeznu usmál.

Znala jsem ten pocit. Když se na vás usměje upír svým dokonalým úsměvem. Přitiskla jsem se těsněji k Edwardovi.

„Pojďte za mnou." řekla ta bruneta.

Zavedla nás ke dráze skoro uprostřed místnosti. Porozhlédla jsem se. Vážně, všude jinde už hráli. Jediná volná dráha. No, doufám, že se neztrapníme.

„Ano, děkujeme." a znova se na ni usmál a podstrčil ji tuzér. Usmála se na oplátku. Tentokrát oslněna těmi bankovkami. Sedla jsem s na lavičku společně s Edwardem.

„Tak my začnem." nadšeně Rosalie skoro zakřičela. Emmet taky zřejmě byl ve svém živlu. Jo, super. Zas tu budu já ta jediná neschopná.

Emmet si vzal kouli, zastrčil prsty a hodil. Čekala jsem, že do ní dá pořádnou sílou, ale ovládl se. Koule se dokutálela. Shodila všechny kuželky.

„Strike! Jo!" vítězně řekl a plácl si s Rose.

Teď si šla po kouli Rose. Postavila se do postoje, ve kterém by normální člověk nepostál ani chvíli, navíc s tou těžkou koulí. Napřáhla se a opatrně ji odhodila směrem ke kuželkám. STRIKE! Rosalie jásala na celé kolo. Skočila po Emmetovi a ukazovali na nás, jak kdyby byli něco víc. Donutilo mě to se zasmát spolu s nimi.

„Jste na řadě." řekl Emmet směrem k nám. A stále rozjaření si sedali na další lavičku.

„Jdi první. Za zkoušku nic nedáš." snažil se mě Edward podpořit.

Líně jsem se zvedla a šla si pro kouli. V půli cesty jsem se však zastavila. Nadechla jsem se znova. Ta vůně, kde jsem ji jen už cítila. Nemohla jsem se ani pootočit k Edwardovi, abych zjistila, jestli cítí to samé. Místo toho jsem odrazila od sebe štít a aspoň myšlenkově jsem mu to řekla.

„Cítíš to? Kdo to je? Je mi to povědomé." pomyslela jsem si. V tu chvíli stál za mnou a zezadu mě objímal kolem pasu.

„Buď v klidu." pošeptal mi do vlasů.

Trošku jsem se pootočila směrem k Emmetovi a Rosalie. I oni si všimli, že tu je někdo další. Edward mě pomalu vedl ke koulím, abychom nevypadali moc nápadně, že stojíme uprostřed místnosti.

„Zřejmě je tu ten od nás ze školy. A zřejmě tu má i další kamarády." šeptl mi potichu do vlasů.

Jestli to jsou taky upíři, tak mají výborný sluch. Takže musíme být opatrní, mi došlo. V tu chvíli mě zalilo to teplo. Vzrušující teplo. Snažila jsem se ovládat, ale začala jsem se euforicky usmívat. Musel si nás všimnout stejně jako my jeho.

 

předchozí 11. kapitola další 13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Immortal love - 12.kap.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!