Tak přidávám další dílek. Snad se bude líbit... Tak nechávejte komentíky, ať vím zda mám pokračovat nebo to vzdát... :o)
14.08.2009 (11:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4932×
3,kapitola
Konečně žízeň ustala a já se mohla v klidu nadechnout. Vůně už mě nelákala a já se koukala na mrtvou a znetvořenou zvěř.
Jedné lani jsem omylem urvala nohu, ani nevím jak. Má síla mě ovládala. Přesto jsem neváhala a vycucla ten krvácející pahýl do sucha.
Tekutina uvnitř těla mě hřála a já mezi zuby měla divný pocit. A to že si upíří nemusí čistit zuby. Zamračila jsem se. A z úst si vytáhla chlupy. Bylo to vážně dost nechutný. Příště si na tu srst budu muset dát pozor.
Zvěř jsem hodila do jámy a zahrabala. Byla jsem celá špinavá. Od toho útoku Viktorie moje oblečení postihlo hodně útrap, bylo roztrhané, od krve a hlíny.
- - -
Byla démon či anděl?
Nevěděla...
Mezi lidi nemohla, obava z lidí byla silnější než strach ze samoty.
- - -
Jsou to už měsíce co se toulám po lesích. Naučila jsem se ovládat svou sílu. Cvičila jsem na stromech, kamenech a na všem co mi přišlo do cesty. Rychlost jsem uměla přizpůsobit té lidské, tedy aspoň jsem v to doufala.
Už mě neděsilo zabíjení zvířat, naučila jsem se je zabíjet rychle a bez bolesti, aniž by trpěli pod mým dotykem. Zdokonalila jsem svou techniku lovu.
Zvířata jsem na před omráčila či zabila, nejraději jsem jim zlomila páteř v oblasti krku. Nenáviděla jsem jejich nářek a utrpení, když jsem se krmila. Takhle to bylo pro obě strany lepší. I když musím uznat že pohrát si s medvědem či pumou nebylo špatné. A rozhodně chutnali lépe než býložravci. Oproti těmto zvířatům by mé předešlé "já" nemělo žádnou šanci. Teď mi jejich smrtící útoky připadali jako pohlazení jemným peříčkem.
Z mého oblečení zbyli jen cáry a já děkovala za svou chladnou krev, jinak bych už dávno umrzla.
Cítila jsem se tak sama. Na lidský život jsem nevzpomínala, byl to hezký život, plný milujících lidí. Poznala jsem lásku i tu největší bolest, která se mi vryla do duše. Ale tyto vzpomínky bledli. Do své nové existence jsem si přinesla jen bolest. Bolest ze ztráty srdce a milující osoby.
Po dlouhé době slyším i cítím vodu, je zima a turistická sezóna už dávno skončila, jdu beze strachu že na nějakého člověka v tomto zimním počasí uprostřed lesů narazím, to bylo nemožné. Těším se až konečně ze sebe dostanu tu špínu a já si budu připadat jako člověk, ne jako zvíře. I když, kdo ví co vlastně jsem?
Voda mě přímo volala, vběhla jsem jí do náruče. Jezero bylo příjemné a chladné. Voda okolo mě zčernala špínou. Potopila jsem se a plavala pod hladinou. Bylo to tak přirozené, bez potřeby nádechu.
Pořád mě to okouzlovalo.
Vyprala jsem si i oblečení, spíš co z něj zbylo. Ale víc jsem toho neměla.
Obloha byla bez mráčku, to bude krásná noc...
Měla jsem tolik času. Ležela jsem na břehu a pozorovala nehnutě pohybující se mraky a měnící se noční oblohu.
K ránu mi vítr zavál nádhernou nepoznanou vůni, chtěla jsem se za ní rozběhnout .
Byl to člověk...
- - -
Uviděl na břehu jezera dívku, byla to lesní víla nebo přelud?
Toužil k ní jít a pomoci. Ona tam jen tak stála, polonahá v zimě.
Toužil po ní... Toužil pomoci jí.
Dívka byla celá bledá, chtěl ji zahřát.
Zavolal na ní. Ona se ani nepohnula, jen její kaštanové vlasy zapláli ve větru.
Nechtěl jí vyděsit, byla tak mladá a vyděšená. Šeptal jí slova útěchy.
„Neboj se děvče, já ti neublížim. Nikdo už ti neublíží. Slibuju. Jen pojď se mnou, potřebuješ se zahřát.“
Ona na něj jen pohlédla očima jako noc...
- - -
Pomalu se ke mě přibližoval. Chtěla jsem aby zastavil, chtěla jsem utéct, ale nedokázala jsem se pohnout.
Byl už u mě. Ten muž tak nádherně voněl... Jed mě začínal pálit v krku.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 3. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!