Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I left my angel - 9.kapitola

29.05.2009 (09:00) • lololka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3843×

Bellin pohled:

Zalapala jsem po vzduchu i když jsem ho nepotřebovala.

,,Bello."Zašeptal znova s bolestí v hlase. Udělala jsem několik malých kroků do zadu. Stáli jsme nehnutě na proti sobě a navzájem se prohlíželi. Nebyla jsem schopná přemýšlet. Jeho přítomnost mě totálně odzbrojila. Po pár minutách jsem se vzpamatovala.Mou mysl napadla myšlenka, která mě píchla u srdce. Zabijou ho.

,,Jdi...jdi pryč!" Nesmí mu ublížit.Edward odhodlaně zavrtěl hlavou a prolomil vzdálenost mezi námi, která nás od sebe dělila.

,,Proč Bello? Co jsem udělal špatně, že jsi mi nedala šanci, abych tě ochránil? Proč jsi mi nevěřila a nic jsi neřekla?" Ovál mě jeho dech. Být člověkem podlomila by se mi kolena. Ani teď jsem k tomu neměla daleko. Vypadal stejně bezbranně jako jsem byla já.

,,Věřila jsem ti a nikdy nepřestala ale prosím...prosím teď už jdi! Musíš odejít a zachránit se dřív než Aro něco udělá." Chtěl se mě dotknout ale to jsem nemohla dovolit.Nemůžu mu podlehnout.

"Vypadni!..Slyšíš?! Zmizte i s rodinou a nechte mě být!"Bolela mě ta slova a jeho bolela ještě víc. Smutně mě pozoroval. Myslela jsem že udělá to co jsem mu právě řekla ale udělal přesný opak. Pevně si mě k sobě přitáhl. Snažila jsem se odstrčit ho od sebe ale to bylo marné do té doby než jsem použila svoji sílu. Odstrčila jsem ho od sebe velkou sílou, protože skončil na zemi. Nechápavě a zraněně zavrtěl hlavou. Stála jsem před ním a omluvně se na něj dívala.

,,Odpusť"zlomil se mi hlas. Rozběhla jsem se pryč ale něco silného mě chytlo za zápěstí a zastavilo.

,,Nemůžu...nemůžu tě nechat odejít. Ne teď když jsem tě zase našel." Podívala jsem se na jeho ruku jak svírá mou. Pod tíhou jeho dotykem mnou projel elektrický proud.

,,Nedělej to Edwarde."

,,Bello Alice mi všechno řekla. Viděl jsem to. Viděl jsem Ara, tebe." Zoufale jsem k němu vzhlédla.,, Ublíží vám. Nemáte proti nim žádnou šanci."

,,Nech nás alespoň pokusit se."Pohladil mě jemně po tváři. Nedokázala jsem mu vzdorovat. Bylo to silnější než já. Zabiju je kvůli vlastnímu chtíči. Opřela jsem se o jeho dlaň. Jeho dotyk ve mně probudil spící motýlky, kteří byli neprávem uvězněni. Druhou ruku mi opatrně obtočil kolem pasu a navzájem jsme si vychutnávali naši blízkost po tak dlouhé době.

,,Tolik jsi mi chyběla. Nejde to slovy vyjádřit. S tebou odešel můj život. Moje naděje."Políbil mě do vlasů, na čelo, tváře.

,,Ani nevíš jak je mi to líto. Promiň mi, že jsem tě opustila...ale musela jsem vás ochránit. Myslela jsem, že to bez tebe nezvládnu, ale věřila jsem v nás." Společně jsme vdechovali vůni toho druhého. Přestala jsem vnímat okolní svět.Teď tu byl jenom on a já, dvě ztracené duše, které k sobě našly opět cestu. Donutila jsem zvednout ruku a začla obkreslovat jeho kontury obličeje. Sladce vydechl. Chytl mou ruku a políbil mě do dlaně. Užívala jsem si každičký jeho dotek. Viděla jsem mu na očí tolik něhy, touhy a náklonosti. To samé jsem cítila já k němu. Sklonil se ke mně a pomalu otřel své rty o mé. Toužebně jsem vzdychla a přitiskla se víc k němu. Ze začátku to byl jemný a opatrný polibek ale postupně se prohluboval a stal se naléhavějším. Naše jazyky se propletly a hrály spolu vášnivý tanec, který neměl konce. Zasténal a chytl mě pevněji.

,,Miluju tě Bello."zašeptal mezi polibky. Nyní byla řada na mě. Měla jsem vyslovit ty dvě kouzelná slůvka jak to bývá v pohádkách se šťastným koncem. Jenže my jsme nebyly v žádné pohádce. Tohle byla realita a já stála před těžkým rozhodnutím. Buď se vzepřu Arovi a budu bojovat po boku s Cullenovými nebo je zachráním a poddám se Arovi. Zahnala jsem rychle tyhle myšlenky. Pousmála jsem se na něj a objala ho. Asi mu to stačilo, protože nic neříkal.

Oba jsme věděli, že naše setkání nebude trvat věčně ale dokud jsme byli spolu, nic jiného neexistovalo.

***

Ležela jsem v Edwardově náruči a vychutnávala si pocit bezpečí. Dlouho jsme se na sebe mlčky dívali. Byl to on, kdo prolomil to ticho.

Bello?......Jak se to stalo?" Věděla jsem na co naráží. Na proměnu. Sklopila jsem zrak a zavřela oči. Moc dobře si ten den pamatuju. Jemně mě chytl za bradu a zvedl hlavu.

,,Jestli o tom nechceš mluvit nemusíš to říkat."

,,Ne..já...já ti o tom chci říct." Líbl mě na čelo a čekal až začnu.Pohlédla jsem mu do očí z kterých mu plálo tolik ochranitelnosti. Kdyby věděl, že už se o mě bát nemusí.

,,Nerada vzpomínám na ten den kdy se to stalo. První rok si se mnou Aro jenom hrál. Bavilo ho na mě pouštět upíry se zvláštními schopnostmi. Naštěstí jsem byla vůči tomu imunní a to Ara velmi těšilo."Edward na mě šokovaně upřel zrak. Mírně jsem se pousmála a pokračovala.

,,Když uplynul rok od mého odchodu, v den mých narozenin za mnou Aro přišel a oznámil mi, že má pro mě dárek. Každý den jsem byla zasypávána dary ale nikdy jsem se jich nedotkla. Ten jeho mi do slova vzal dech. Odvedl mě do lesa a dal mi volnost."Zavrtěla jsem hlavou a ušklíbla se.,,Nechápu jak jsem mohla být tak naivní a hloupá-"Edward mi skočil do řeči.

,,Nejsi hloupá ani naivní!"

,,Dřív ano. Rozběhla jsem se pryč. Pryč od něj. Netušila jsem kam a kudy běžím ale chtěla jsem být co nejdál od Volterry. To jsem ještě netušila, že mě chtěl lovit."Edward vedle mě zavrčel.

,,Přísahám, že ho zabiju!"Smutně jsem se podívala před sebe.

,,Bohužel jsem byla pouze křehký člověk takže mi po chvilce došla veškerá síla. Potřebovala jsem si odpočinout. Svalila jsem se vyčerpaná k zemi a nabírala novou sílu. Když jsem se chtěla zvednout už jsem neměla šanci. Během chvilky nade mnou stál a usmíval se. Věděla jsem co přichází a nebránila jsem se. Myslela jsem na to, že jsi v pořádku a v bezpečí. Byla jsem připravená umřít, ale zmýlila jsem se. Nechtěl mě zabít, ale přeměnit.

,,Měl jsem tam být. Je mi to moc líto lásko."Vyčítal si Edward.

,,Nemůžeš za to."

,,Nemůžu?! Bello díky mě tě poznal. Kdybych nebyl tak zbrklý nic by se nestalo. Teď by jsi pravděpodobně žila šťastným spokojeným životem a měla děti."

,,Edwarde nebýt Ara požádala bych tebe. Nechtěla jsem zůstat dlouho člověkem."

,,Nikdy bych ti nesebral život."Zpražil mě chladným pohledem.

,,Tak bych řekla někomu z tvé rodiny. Určitě by souhlasili."Ztuhl. Nechápala jsem jeho chování. Myslela jsem, že bude rád. Zvedla jsem se z jeho náruče a odstoupila dál od něj. Jeho slova mě ranila...Ucítila jsem opět jeho blízkost. Otočil si mě k sobě a uvěznil mě v objetí.,,Nechtěl jsem tě ranit.Promiň mi."

,,Kdybych zůstala člověkem zestárla bych a nakonec umřela. Opustila bych tě navždy." Objevila se mu bolest v očí.

,,Bello nepřipravil bych tě o duši. Ochránil bych tě před sebou samotným."

,,Teď už je to jedno...jsem to co jsem a na tom se nic nezmění..."Chvilku jsme oba mlčeli ale potom Edward promluvil.

,,Když jsem tě spatřil v lese, myslela jsem, že jsi pouze má fantazie jako to bylo vždy. Snil jsem o tom. O nás dvou navěky víš?ale s radostí přišla i bolest, že jsi musela zažít to samé co my. Nesnesu pomyšlení, že ti ublížili." Opřela jsem své čelo o jeho a pousmála se.

,,Nevadí ti, že jsem jednou z vás?" Zavrtěl hlavou a zasmál se.

,,Ani nevíš jak mi to usnadňuješ. Nemusím se stále ovládat a hlídat se, abych se na tebe nevrhl a neublížil ti. Takže ne...nevadí mi to. Možná to bude znít sobecky ale jsem rád, že jsi jednou z nás." Láskyplně jsme se na sebe podívali a opět propadli do světa polibků.

***

Podívala jsem se na oblohu odkud vykukovaly nenápadné paprsky slunce. S Edwardem jsme leželi na zelené trávě jejíž krásu doplňovaly okvětní lístky spadané ze stromů, pod kterým jsme leželi propleteni do sebe.

,,Edwarde-"

,,Neříkej to." Políbil mě do vlasů a jeho stisk zesílil.

,,Pošle mě hledat. Pokud brzy nepřijdu budu mít problémy."

,,Zůstaň se mnou."Pozoroval mě starostlivě.

,,Ani nevíš jak moc bych chtěla,....ale když nepřijdu domyslí si, že jsme spolu a první místo kde bude hledat je u vás."

,,Postaráme se o sebe."

,,Ne."

,,Mám strach, že ti ublíží. Nejraději bych ho zabil!"

,,Neboj se." Snažila jsem se usmát, ale moc mi to nešlo. I já měla strach.Neustále jsem musela přemýšlet jestli se o nás Aro nedozvěděl. Netušila jsem zda mi vyšlo to, o co jsem se pokoušela před tím než se objevil můj princ. Pomalu jsme se zvedli a vyrazili na konec lesa odkud jsem musela jít sama.

,,Už teď mi chybíš."

,,Brzy se uvidíme!" Propletla jsem nám prsty na malý okamžik a přitiskla se k němu.

,,Dávej na sebe pozor a vzkaž rodině, že se mi po nich stýská."

,,Až se vrátí, vyřídím jim to. Mimochodem nesmírně je mrzí co se stalo."Cože?Až se vrátí?kde jsou?!

,,Nejsou tady?"

,,Ne. Je tu jen Alice s Jasperem a já."řekl klidně.

,,Ale..ale to nemůžete! Nemůžete se rozdělit když Aro-"

,,Uklidni se lásko. Nic se nám nestane." Mlčky jsem se na něj podívala.

,,Slibuju." Sklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Nechtěla jsem od něj odejít. Ještě dlouho jsme tam stáli a loučili se. Potom jsem se rozběhla "domů". Promítala jsem si každý sebemenší detail co se mezi námi odehrál. Byla jsem s Edwardem. Stále mě miluje. Položila bych za něj život. Edward byl můj anděl, naděje moje světlo.

Vcházela jsem do volterského království s úsměvem na rtech, kterého jsem se nemohla zbavit. Cítila jsem na sobě jeho dotyky a rty. Objevila jsem své štěstí. Miluju tě Edwarde Cullene.

10-kapitola

Autor: lololka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I left my angel - 9.kapitola: