Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I left my angel - 12.kapitola

13.07.2009 (21:30) • lololka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3929×

Edwardův pohled:

Procházel jsem se temnými uličkami a snažil se nemyslet na Bellu jak trpí. Užíralo mě také vědomí, že o mně nic neví. Nic o mé rodině. Teď se bez výčitek mohla provdat za Ara. Ve skrytu duše (pokud nějakou mám) jsem doufal, že si díky lásce uvědomí co se stalo a uteče. To se ovšem nestalo. Celý den jsem poslouchal cizí myšlenky, abych se dozvěděl něco o mém andělovi. Měl jsem vztek na toho parchanta a na sebe, že jsem nic neudělal. Kopl jsem do odpadkového koše, který se rozlétl do všech stran. Bylo mi jedno, že působím hluk.
Uslyšel jsem nový proud myšlenek, který ke mně směroval.
„Přišla jsem v míru takže tě varuji jestli se o něco pokusíš.“ Odfrkl jsem si a přede mnou se objevila dětská postava.
„Co chceš Jane?“ Zavrčel jsem na ni.
„To co ty.“ Mile se usmála. Chtěl jsem po ní skočit, ale ovládal jsem se.
„Zítra se vdává. Pokud se tak stane, už nikdy nebudu mít možnost stát se královnou. Chci aby si ji odvedl. Říkám to nerada, ale pomůžu vám i když tu zmiji nesnáším.“ To už jsem nevydržel a skočil na ní. Než jsem však stačil doskočit, svíjel jsem se křečovitě na zemi v bolesti. Jane se zasmála.
„Tvrdohlavý Edward.“ Byla to nesnesitelná bolest, která proudila každou částečkou mého těla. Po chvíli se nabažila a přestala.
„Myslím, že jsem dost jasně řekla, aby jsi se o nic nepokoušel“ Vyskočil jsem na nohy a ona se vrátila v myšlenkách ke svému monologu.
„Přijď zadem. Budeš tam mít připravený plášť. Tak se dostaneš až k ní. Bude ve svém pokoji se služebnictvem tak se snaž být nenápadný. O nic jiného se starat nemusíš. Jestli to nestihneš přísahám, že tě umučím k smrti.“ Mlčky se do mě provrtávala pohledem.
Přečetl jsem si její mysl a překvapilo mě, že mluví pravdu.
„Doufám, že už vás ve Volteře v životě neuvidím.“
„Nápodobně.“
„Pokud tu zbyl někdo z tvé rodiny, je nejvyšší čas, aby odešel. Sbohem Cullene.“
„Sbohem Jane…a děkuju.“ Zašeptal jsem do tmy.
Okamžitě jsem běžel za Alicí a Jasperem. Věděl jsem, že nás musela vidět a tak jsem počítal s tím, že už budou na odchodu, ale to by nebyla Alice.
„Co tu ještě děláte?“
„Nenecháme tě v tom.“
„Tohle se tě netýká.“
„Netýká?!Netýká?! Děláš si srandu? Už od začátku se mě to týkalo. Celé naší rodiny. Co si o sobě myslíš?“ Dlouho jsem Alici neviděl tak rozzuřenou. Jasper ji chytil kolem pasu a uklidňoval ji. Zavrtěla hlavou a nadechla se.,,Přestaň být tvrdohlavý Edwarde.“
„Alice je to tu nebezpečné. Vraťte se za zbytkem rodiny. Sejdeme se u nás doma. Slibuju“. Rezignovaně se na mě zamračila.
„Dobře, ale jestli budu mít jakoukoliv vizi týkající se nějakého nebezpečí, vrátíme se.“
„Jak chceš Alice.“ Zavrtěl jsem hlavou
„Buď opatrný.“Musel jsem se usmát když mě objala.
„Uvidíme se doma.“Kývl jsem na rozloučenou a s těmito slovy jsem vyběhl ven.
Pomalu se rozednívalo. Doběhl jsem k zadnímu vchodu království. Bylo vidět, že se tento vchod již dlouho nepoužíval, protože ho lemovaly mohutné větvičky obrostlé zelení a pavučinkami. Vklouzl jsem dovnitř a rozhlédl se. Přede mnou se táhla dlouhá úzká chodbička, která vedla neznámo kam. Na oči mi přišlo něco jiného. Malá hromádka oblečení ležící přede mnou. Jane dodržela slovo. Dlouho jsem neváhal a oblékl se do toho. Rozešel jsem se až jsem se dostal k točitému zaprášenému schodišti, které stoupalo vzhůru. Bez námahy jsem schody vyběhl a dostal se ke dveřím, které mi byly sotva po pás. Vzal jsem za kliku a otevřel je. Vyskočil jsem z nich a zjistil, že dveře z vnější strany tvoří obraz mezi další stovkou obrazů zabudované ve stěně. Mírně jsem obraz přivřel a vydal se k pokoji Belly. Nebylo těžké najít ho. Její vůni bych poznal všude.
Když jsem k němu dorazil, stály tam služky a čekaly na ni. Po pár vteřinách se dveře od jejího pokoje otevřely a vyšla z nich moje hvězda celá v bílém. Nemohl jsem dovolit, aby pokračovala v cestě. Tohle byla moje šance. Propletl jsem se mezi služkami až k ní. Byla vážně jako anděl. Můj anděl.
„Slečno Be- Isabello musím s vámi mluvit. Vzkaz od našeho pána Ara.“ Všichni na mě nechápavě koukali kromě ní. Zkoumavě si mě prohlížela. Všiml jsem si jejich duhovek. Měla je načervenalé. Teď jsem si ale nedovolil myslet na to proč to tak je.,, Osobně“ Dodal jsem a dal tak najevo, aby služebnictvo odešlo. Po chvíli váhání Bella přikývla a poslala všechny pryč. Zašli jsme do jejího pokoje, kde jsem si sundal kapucu. Otočila se na mě a zalapala po dechu. ,,Ty??“Pamatuje si mě?

Bellin pohled:
Vyšla jsem ze dveří, kde na mě všichni čekali. Chtěla jsem se rozejít, ale zastavil mě cizí hlas. Vlastně pro mě nebyl cizí. Už jsem ho slyšela jen jsem si nemohla vzpomenout kde.
„Slečno Be- Isabello musím s vámi mluvit. Vzkaz od našeho pána Ara.“Vždyť se za chvíli uvidíme tak co mi chce vzkázat?
„Osobně.“Dodal ten líbezný hlas. Po chvilce zvažování jsem kývla ,,Odejděte.“ Rozkázala jsem služkám, které poslušně odešly a vrátila jsem se zpět do pokoje i s "neznámým".
Otočila jsem se na něj ve chvíli kdy si sundal kápi.
„Ty??“ Nevěřícně jsem si ho prohlédla. Byl to ten samý kluk jako v mé vzpomínce. I když ve skutečnosti byl mnohem krásnější. Na co sakra myslíš? Okřikla jsem se v duchu a dál jsem si ho prohlížela. Jeho smutné oči se mi zahryzávaly do srdce. Musela jsem od něj odvrátit oči.
„Co..co mi Aro vzkazuje?“
„Omlouvám se .“
„Za co?“ Zmateně jsem si ho prohlédla. Nechtěla jsem si to připustit, ale něco silného mě k němu táhlo.
„ Aro ti nic nevzkazuje Bello. Vím, že co ti teď řeknu bude znít šíleně, ale potřebuji abys mě vyslechla …a uvěřila mi. Cestou domů ti všechno povím jen mi-“
„Zadrž. Cestou domů? Kdo jsi? A proč mě oslovuješ Bello? Nikdo mi tady tak neříká. Co po mě chceš?“ Zamračila jsem se. Tohle se mi nelíbilo. Měla jsem nutkání zase utéct. Vyhnout se konfliktu.
„Bells..prosím… Aro není takový jak se zdá. Vymazal ti paměť, aby si tě mohl vzít. Celé roky jsi ho odmítala, ale přišel na nový způsob jak tě získat. Bello ty jsi Ara nenáviděla stejně jako já, protože tě odtrhl od tvé rodiny. Ode mě.“ Zašeptal a udělal několik kroků ke mně.,, Já vím, že je těžké tomu uvěřit, ale prosím zkus to. On mi tě nesmí vzít.“ Snažila jsem se zpracovat všechny ty informace. Proč by to Aro dělal? Proč by mě chtěl odloučit od mé rodiny?
„Ne to není možný. To by mi nikdy neudělal. Miluje mě. Nebýt jeho, jsem už dávno mrtvá." Vzal můj obličej do dlaní. Chtěla jsem mu říct ať se drží dál nebo něco takového ale hlas mě momentálně neposlouchal. V břiše se mi začali prohánět motýlci neskutečnou rychlostí.
„Poslouchej mě. Pokud to tak je proč jsi nepamatuješ nic ze své minulosti? Ani posledních deset let tady? Bello ty a já… byli jsme spolu..šťastní. Do té doby než se objevil Aro a nevzal mi tě. Prosím…musíš mi uvěřit.“ Řekl zoufale a vpíjel se mi do očí. Chtěla jsem mu věřit ale nebylo lehké.
,,Co po mě chceš? Nic si nepamatuji. Nic. Jak mám vědět že mi nelžeš?“
„Cítíš ke mně něco?“
„Co je to za otázku?

,,Pokud ano, znamená to ,že jsi nic z toho nevymýšlím."

,,Co když nic necítím?" V jeho očích proběhlo ještě víc bolesti než doposud..ale měl pravdu. Něco jsem k němu cítila. Něco potlačovaného, co nemohlo vyjít ven.

,,Znamená to, že jsem tě ztratil." Řekl s bolestí v hlase.

,, Já...já jsem zmatená. Pochop. Měla jsem se vdávat a přijdeš sem ty a vykládáš mi tohle." Zavrtěla jsem hlavou.

,,Prosím věř mi. Přísahám, že si brzy vzpomeneš, ale teď už pojď. Nemáme moc času." Nabídl mi ruku a vyčkával. Měla jsem jen dvě možnosti. Buď ho odmítnu a zůstanu s Arem i když k němu nic necítím a nebo půjdu s Edwardem a postavím si tak Ara proti sobě.

,,Bells jen mi věř." Podíval se mi do očí a já věděla, že nemůžu už jinak. Opatrně jsem mu stiskla ruku a povzdychla.

,,Věřím ti." Úlevně se pousmál a vyběhli jsme společně z pokoje. Běželi jsme chodbou, když nás zastavil.

,,Tudy."Otevřel..obraz?

,,Co to je? Tajný úkryt?"

"Tak něco." Věnoval mi svůj krásný úsměv a pomohl mi dovnitř, protože se šatama to šlo docela těžko. Zavřel za námi "dveře", seběhli jsme schody a běželi dlouhou chodbou na jejímž konci vyzařovalo světlo. Edward utíkal velice rychle a mě táhl v závěsu za sebou. Vyběhli jsme ven a já nás zastavila. ,,Počkej!" Zmateně se na mě podíval. Pustila jsem jeho ruku a chytla spodek šatů, které jsem začla párat. Strhla jsem ze sebe látku takže mi vykukovaly celé nohy.

,,Už můžeme."Usmála jsem se. Běželi jsme dlouhou dobu ruku v ruce a povídali si. Cítila jsem se s ním klidně a bezpečně. Asi mi ještě nedocházelo to co se právě stalo. Nevěděla jsem čeho je Aro schopný, ale nyní jsem se tím nezabývala.

,,Aro je prohnaný. Pokaždé získá co chce. Nenechá to jen tak. Bude tě chtít za každou cenu zpět, proto se musíme co nejřív dostat k rodině."

,,Máš rodinu?"

,,Máme."Opravil mě. Asi tušil o čem přemýšlím, protože mi o nich začal vyprávět.

,,Carlisle a Esme jsou moji adoptivní rodiče. Nevím, kde bych bez nich teď byl. Potom moji sourozenci. Rosalie, Emmett, Alice a Jasper. Rose chodí s Emmettem a Alice s Jasperem. Nejsou opravdoví sourozenci." Hleděla jsem na něj s údivem. Vážně něco takového existuje?

,,Když jsi se seznámila s Alicí, staly se z vás nejlepší kamarádky. Má schopnost vidět do budoucnosti " Měla jsem nejlepší kamarádku?

,,A co ty? máš taky nějakou schopnost?"

,,Ano. Umím číst myšlenky."Překvapeně jsem zamrkala.Takže čte i mou mysl?Sakra sakra!

,,Přečtu každou myšlenku..kromě tvé."

,,Vážně? A neleze ti to občas na mozek? Všechny ty myšlenky a-"Přikývl na souhlas.

,,Ano občas je to vážně otravný ale s tebou...když jsem s tebou neslyším nic. Je to fascinující. Vždycky si mě dokázala překvapit svým rozhodnutím."Kdybych mohla, byla bych červená až za ušima. Dokázal být tak milý.

,,Můžu se tě na něco zeptat Edwarde?" Tentokrát to byl on, kdo překvapeně koukal.

,,Znáš moje jméno?"

,,No...vlastně jo. Nedávno se mi vrátila vzpomínka na můj lidský život. Zářila jsem tam štěstím a byl jsi tam i ty a..."Hlas se mi zadrhl.

,,A?"Pobídl mě a jemně mi stiskl ruku.

,,a..bylo to hezké." Lepší odpoveď jsi Isabello nemohla vybrat.

,,Pokaždé to bylo hezké." Smutně se pousmál. Chvíli mezi námi zavládlo ticho, ale nevadilo mi to. Věděla jsem, že jsem v bezpečí a to mi stačilo k tomu, abych se cítila dobře. Po chvilce však Edward promluvil.

,,Na co jsi se chtěla zeptat?"

,,Jaké...jaké to bylo mezi námi dřív?jak jsme se seznámili? Vyprávěj mi o nás."Vychrlila jsem to na něj ani nevím jak. Pokud jsem se necítila trapně před tím..tak teď ano. Věnoval mi jeden ze svých úsměvů a kývl.

,,V 17ti letech jsi se přestěhovala do Forks ke svému otci Charliemu. Byl náčelník u místní policie. Dříve jsi bydlela s matkou, ale našla si přítele, který hodně cestoval a ona nemohla. Proto jsi se rozhodla přestěhovat k Charliemu. Dala jsi ji tak volnost. My dva jsme se seznámili na hodině biologie. Tak strašně jsi mi voněla, že jsem chvilkami přemýšlel, že tě zabiju, ale zvládl jsem to. Musel jsem na několik dní z Forks odejít, protože to bylo pro mě nesnesitelný, ale vrátil jsem se a omluvil se ti."

,,Omluvil? Za co?"

,,Když jsme se setkali na hodině...nebyl jsem k tobě zrovna zdvořilý." Řekl provinile a pokračoval.,,Byla jsi moje návyková droga. Potřeboval jsem tě vidět každý den a hlídat si tě. V noci jsem tě pozoroval jak spíš a voláš moje jméno." Usmál se nad starou vzpomínkou. Chtěla jsem se propadnout studem. To že jsem vážně dělala?

,,Jednou když jsem tě doprovázel domů jsme se políbili. Pro mě svět začal znova existovat. Už jsem nechodil jak "člověk" bez duše. Byla jsi pro mě hvězda, která mi svítila na cestu a ukazovala jakým směrem mám jít. Vedla jsi mě a já byl neskonale vděčný že mi tě život připletl do cesty. Nebýt tebe..už dávno nejsem to co jsem nyní.

Začali jsme spolu chodit a byli jsme šťastní...opravdu šťastní do té doby než-"

,,Než přišel Aro." Dopověděla jsem za něj. Němě kývl a zpomalili jsme v běhu. Blížili jsme se k našemu cíli. Chtěla jsem mu něco říct, ale zazvonil mu telefon. Společně jsme se zastavili. Edward vylovil mobil z kapsy a přiložil si ho k uchu.

,,Ano Alice?..Já vím. Brzy se uvidíme. Dobře."Schoval mobil opět do kapsy.

,,Alice se na tebe moc těší a pozdravuje tě."

,,Děkuju."

,,Aro se už dozvěděl, že jsi pryč. Shromažďuje armádu, která nás má zničit, ale chvíli mu to potrvá takže máme trochu času pro sebe." Zničit? Raději jsem rychle zahnala myšlenku na mrtvého Edwarda. Bolelo to....

Bylo zvláštní být s někým koho jste znali a při tom si nic nepamatovali.

,,Nevadí ti, že se k tobě chovám jinak?"

,,Jsem dobrý herec. Možná se tvářím, že to se mnou nic nedělá, ale ve vnitřku mě se sotva držím, abych se tě nedotkl nějak špatně. Nechci tě vyděsit. Jsem šťastný za to, že jsi mi uveřila a šla se mnou." Snažil se zamaskovat smutek co se mu zračil v očích, ale nešel přehlédnout.

,,Promiň."

,,Neomlouvej se. Za nic z toho nemůžeš." Pohladil mě po tváři. Po každé, když byl tak blízko, měla jsem pocit, že se mi podlomí kolena. Vzájemně jsme se dívali jeden druhému do očí. Přistihla jsem se jak se k němu pomalu nakláním.Co to děláš?Zblaznila jsi se? Vzal můj obličej opatrně do dlaní.

,,Tolik jsi mi chyběla Bello. Myslel jsem, že už není žádná naděje že my dva-" Automaticky jsem zvedla ruku a přiložila mu prst na ústa. Teď jsem si nepřála nic jiného, než cítit jeho rty. Tolik mě lákaly a sváděly...Prolomila jsem poslední mezeru, která byla mezi námi a přitiskla své rty na jeho. Edwardovo ruce sklouzly k mému pasu a pevně ho obtočily. Měla jsem pocit, že už mě nepustí.

Ze začátku to byl opatrný polibek. Vzájemně jsme se oťukávali. Postupně byl polibek vášnivější a naléhavější. Edwardův jazyk vklouzl do mých úst, které začal plenit. Myslela jsem že vybuchnu. Avšak ani já jsem nezahálela. Jazykem jsem dobývala jeho ústa plná vzrušením. Naše jazyky společně hrály podivuhodné hry nebo se pohybovaly v divokém tanci. V břiše mi explodovalo tisíce motýlků, kteří se drali na povrch. I když jsem byla upír, potřebovala jsem se nadechnout. Naposled jsem Edwarda políbila na rty a odtáhla se obličejem od něj. Zrychleně jsme oddechovali.

,,Já...omlouvám se. Nevím co to do mě vjelo."

,,Lituješ toho?" Smutně na mě pohlédl.

,,Vlastně ....ne. Jen jsem nevěděla jestli je to tak správné."

,,Bells...já tě miluju. Z mé strany je to to nejhezčí co jsi mohla udělat."

,,I z mé." V očích mu začly tancovat jiskřičky.

,, V tom případě je to v pořádku." Usměvavě mě políbil na čelo. Opřela jsem se o jeho hruď a poslouchala přírodu kolem sebe. Bylo to kouzelné...

13-kapitola

Autor: lololka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I left my angel - 12.kapitola: