Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 3

06.11.2009 (18:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5114×

EDWARD

Ta Alice je někdy tak otravná. Nechápu, proč mi to nemůže říct narovinu. Podle ní se to stejně dozvím, proč s tím tedy dělá takové cavyky.

Po zbytek dne i noci, jsem se snažil najít v jejích myšlenkách nějakou slabinu. Jediné, co jsem slyšel poté, co doaranžovala ty kytky, bylo jak si užívá s Jasperem. Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem si pustil hudbu a lehl si na sedačku, kde jsem takhle přečkal až do rána.

Za deset minut půl osmé jsem vstal a vydal se do garáže. Alice už tam byla. Opírala se o kapotu mého Volva a držela Jaspera za ruku.

,,Dobré ránko Edwarde,“ pozdravila mě Alice. ,,Jakou jsi měl noc?“ ptala se a koutky úst jí cukaly, jak se snažila zadržet smích.

,,Ahoj, Alice. Můžu říct, že to celkem ušlo,“ odpověděl jsem jí.

Jasper už to nevydržel a začal se nahlas smát. ,,Alice měla zajímavou vizi.“ Snažil se uklidnit, ale moc mu to nešlo.

,,A to?“ zeptal jsem se.

,,Viděla tě, jak se snažíš vykoumat její předchozí vizi. Doufám, že tě to, co jsi slyšel moc nepobuřovalo.“ To už se začala smát i Alice.

,,Chcete jít pěšky?“ ptal jsem se výhružně.

,,Jazzi, nech už toho,“ okřikla ho mírně Alice. ,,Přece by jsi mě nepřipravil o dnešní ráno. Víš, že tam musíme být ve stejnou chvíli jako on. Chci vidět, jak zareaguje.“ Alice mluvila, tak tajemně, že jsem jí vůbec nechápal. V myšlenkách mi taky nic neprozradila. Znovu přemýšlela nad dnešní nocí, kterou strávila se svým milovaným Jasperem. Jasper, jako by jí četl myšlenky, myslel na to samé – zvláštní, jak jsou propojení.

,,To víš, že tě nenechám o to přijít, taky u toho chci být,“ odpověděl Jasper a líbnul Alice na tvář.

Takže on už to ví. No to je pěkná blbost, týká se to mě a já jsem jediný, kdo o tom neví soudě podle myšlenek právě přicházejícího Emmetta, který přemýšlel nad domácím úkolem. Emmett myslí na školu? No to je teda gól! I Rose myslela na úplné kraviny. Řešila, jak si bude večer lakovat nehty a vybírala, jestli zvolí purpurovou nebo rudou barvu.

,,Alice?“ zeptal jsem se naštvaně.

,,Promiň Edwarde, nemohla jsem si pomoct a tobě jsem to říct nemohla, přišli bychom o ten okamžik,“ odpověděla mi kajícně.

,,No hlavně, že vy z toho budete mít srandu!“

,,To není nic legračního Edwarde, neděláme to proto, abychom se pobavili. A teď je nejvyšší čas nebo to propásneme.“

Chtěl jsem trochu zdržovat, ale nepovedlo se mi to.

,,Pěkná pitomost Edwarde. Pěkně nalez do toho auta a nehraj si se mnou,“ řekla mi nakvašeně Alice a postrčila mě ke dveřím řidiče.

Společně s Jasperem a Alice jsme vyrazili do školy. Rose a Emmett jeli v Emmettově Jeepu.

BELLA

Už dlouho jsem nespala tak bezesným spánkem jako dnes. Takže když jsem se ráno probudila, byla jsem příjemně odpočatá.

Vzala jsem si oblečení, které jsem si včera večer nachystala. Byly to tmavě modré džíny a k tomu hnědé triko s delším rukávem a mikina zelené barvy.

Šla jsem si dát sprchu, ještě předtím, než jsem se převlékla.

Po velmi horké sprše a důkladném vyčištění zubů jsem se došla dolů nasnídat. Dobrá nálada se dostavila hned, jak jsem si uvědomila, že už je Charlie v práci. Ke snídani jsem si dala jen cereálie s mlékem. Než jsem odešla, opláchla jsem misku, ze které jsem jedla a znovu si vyčistila zuby.

Vzala jsem z věšáku klíče od mého nového auta a doufala jsem, že si stále pamatuji cestu do školy. Charlie mi to včera ve zkratce vysvětlil, ale jelikož říkal, že se jede pořád po hlavní silnici, neviděla jsem důvod, aby jel se mnou a cestu mi ukázal.

Můj náklaďáček nejel zrovna nejrychleji, ale mě to vůbec nevadilo, nikdy jsem nebyla fanda rychlé jízdy.

Vyjížděla jsem za deset minut půl osmé a o půl a deset minut jsem byla před školou. Zaparkovala jsem asi o dvě místa dál od asi nejhezčího auta na parkovišti. Bylo to stříbrné Volvo a u něj postávalo pět lidí. Vypadalo to, jako by na mě čekali, což ale bylo naprosto nemožné. Všichni na mě upírali zrak, což mě lehce vyvedlo z míry a já při vystupování zakopla o vlastní nohy. Jeden kluk z té skupinky se usmál.

Jediné, na co jsem si byla schopná vzpomenout pod jejich spalujícími pohledy bylo, že mám jít do kanceláře.

Odvrátila jsem od nich zrak, ale stále jsem je cítila na svých zádech. Pro mě nezvykle rychlým krokem jsem vyrazila ke škole.

EDWARD

Docela jsem se překonal – ve škole jsme byli o půl a pět minut. Alice zářila, jako sluníčko. Z toho jsem pochopil, že nic neprošvihla.

Asi za pět minut po nás se na parkovišti za hřomtného doprovodu motoru objevil červený náklaďáček. Takový jsem tu ještě neviděl, takže to znamenalo jediné, že to musí být ta nová studentka.

Zaparkovala asi o dvě místa dál od nás. Všimla si, že jí sledujeme a lehce se začervenala. Přál jsem si, aby už vystoupila z auta a tak se i stalo. Když vylezla z auta, podařilo se jí zakopnout o vlastní nohy. Znovu se začervenala, ale tentokrát víc. Musel sem se tomu usmát, byla tak roztomilá.

Chvíli se na nás dívala a pak se otočila k odchodu. Během té chvilky jsem měl možnost si jí prohlédnout. Byla asi o hlavu možná o hlavu a půl menší než já. Měla dlouhé, vlnité hnědé vlasy, které házely odlesky do červena. Velké, hluboké, hnědé oči, kterými hladila pohledem. Přál sem si, aby mi oplatila můj předchozí úsměv, ačkoliv asi nemohla tušit, že byl směřován jí.

Omámeně jsem ji sledoval, když odcházela do školy. Nikdy jsem se takhle necítil, byl jsem jako v nějakém tranzu.

Alice mi zamávala rukou před očima. ,,Ehm, Edwarde, jsi v pohodě?“ ptala se obezřetně.

Zatřepal jsem hlavou a to mi částečně pomohlo pročistit myšlenky.

,,Páni, je to ješlě lepší, než jsem si myslel!“ výsknul nadšeně Emmett. ,,Vážně Alice, nečekal jsem, že někdo může Edwarda vyvést z míry. Díky za takové představení.“ Mrknul na ni a popadl Rose za ruku. Společně se vydali ke škole.

,,Edwarde, už je načase, hodina začíná za deset minut.“ Alice mi mírně škubla s rukou, abych jí věnoval pozornost.

,,Vždyť už jdu,“ odpověděl jsem trochu nevrle.

BELLA

Kancelář jsem našla celkem rychle. Nejspíš na tom měly zásluhu cedulky, které jasně ukazovaly směr kudy se tam dostat.

Vešla jsem dovnitř. Za pultíkem seděla starší zrzavá žena. Na sobě měla kostýmek hnědé barvy.

Když uslyšela klapnout dveře, zvedla hlavu od nějakých papírů a zahleděla se na mě. ,,Co potřebuješ?“ zeptala se mě mile.

,,Jsem Isabella Swanová,“ představila jsem se. Mohla jsem zpozorovat tu změnu na jejích očích, když uslyšela mé jméno. Nejspíš už o mě všichni ví. Že jednou Charlie nemůže držet jazyk za zuby.

Začala se prohrabovat ve změti dalších papírů, odkud vytáhla můj rozvrh a plánek školy.

Podrobně mi vysvětlila cestu do tříd, které budu navštěvovat a nezapomněla mi ukázat cestu, kterou se dostanu na oběd.

Když jsem odcházela, tak dodala: ,,Možná by bylo dobré, kdyby ti dnes někdo pomohl se tu trochu vyznat. Jsem si jistá, že pokud se zeptáš, tak ti někdo rád vyhoví.“

,,Dobře.“ Kývla sem hlavou a v duchu si říkala, že nikoho dobrovolně žádat nebudu. Stačí, že už mě teď všichni pozorují.

,,A nezopomeň si nechat podepsat ten papír, co jsem ti dala. Na začátku každé hodiny to dej učiteli a na konci dne mi to přines zpátky.“ Znovu jsem kývla hlavou a vydala se na první hodinu angličtiny.

Třídu jsem našla celkem rychle, přesto se asi za dvě minuty zazvonilo a do třídy vešel učitel.

Dala jsem mu podepsat papír. Ve třídě to vřelo. Všichni studenti si něco šuškali a upírali na mě pohledy. Učitel to zpozoroval a když uviděl můj nejistý výraz, poslal mě si sednou do lavice bez nějakého dalšího představování třídě. Musel pochopit, že mě tady nejspíš všichni znají jménem, takže by to nemělo smysl a akorát by se zdržoval od výuky.

Další tři hodiny proběhly celkem dobře. Učitelé mě povětšinou nechali sednout bez dalších řečí. Spolužáci se mě nejspíš báli oslovit, což jsem sice nechápala, ale byla sem za to ráda. Vše se otočilo až při obědě, kde si ke mně přisedla tmavovlasá dívka.

,,Ahoj já jsem Jessica,“ představila se mi. Byla první, kdo se mnou začal mluvit a vypadalo to, že u svých přátel sklidila úspěch za odvahu.

,,Bella,“ řekla jsem automaticky. Mou pozornost totiž zaujala přicházející skupinka oněch pěti studentů, kteří mě pozorovali ráno na parkovišti.

Jessica stočila pohled na střed mého zájmu a zahihňala se. ,,To jsou Cullenovi,“ představila mi skupinku, když prošli kolem nás.

,,Hm,“ řekla jsem s lehkým nezájmem, abych jí vyvrátila představu, že mě až tak moc zaujali.

,,To je zvláštní,“ řekla s neskrývaným zájmem. ,,Edward z tebe nespustil oči od doby, co sem přišel.“ V jejím hlase byl slyšet osten závisti, což zapříčinilo změnu mého názoru na ní.

Dalších deset minut mi něco říkala, ale já tomu nevěnovala pozornost a s omluvou jsem se zvedla a odcházela na další hodinu. Byla to hodina biologie a měla jsem ji v druhé budově.

Na parkovišti jsem zahlídla Edwarda, jak mi ho představila Jessica. Musím uznat, že vypadal pěkně. No pěkně je slabé slovo. Měl delší bronzové vlasy upravené do rozcuchu. Pod tričkem se mu rýsovala dokonale vypracovaná hruď a mě v tu chvíli zaplavila nepopsatelná touha dotknout se ho. Zkusit, jestli ty svaly jsou na dotek, tak pevné, jak vypadají. Mé tváře se zbarvily do růžova nad tou představou.

Vedle Edwarda stála drobná dívka s černými krátkými vlasy. Poznala jsem, že je to další člen té jejich početné skupinky. O něčem se zarytě dohadovali a Edward vypadal, jako když se zlobí. Dívka se na mě náhle podívala a usmála se. Otočila se na Edwarda a něco mu pověděla. Potom se k němu otočila zády a vydala se směrem ke mně.

EDWARD

Vyšel jsem ven společně s Alice. Povídali jsme si a já měl možnost zahlídnout její vizi.

Byla v ní Alice společně s Bellou a něčemu se smály, vypadalo to, že si moc rozumí. Alice se na mě usmála a v tu chvíli měla další vizi – za chvíli přijde na parkoviště Bella a Alice se jí půjde představit.

,,Alice, nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ pověděl jsem jí.

,,Já vím, je to mnohem lepší nápad.“ Usmála se nadšeně.

,,Hloupost,“ oponoval jsem jí.

,,Edwarde, je to předem dané. Víš moc dobře stějně jako já, že se to dříve nebo později stane. Já tomu jen malounko pomůžu.“ V tu chvíli zahlídla Bellu a usmála se na ni. ,,No nic já půjdu.“ S tímto se ke mně otočila zády a odcházela. Rozhodl jsem se jít za ní.

,,Ahoj, já jsem Alice,“ představila se Belle, když k ní došla.

,,Bella,“ odpověděl ten nejkouzelnější hlas na světě.

,,Nechci být nějak vlezlá, ale nepotřebuješ nějak pomoct? Sama dobře vím, jaké to bylo, když jsme tu byli noví a to nás je pět,“ šveholila Alice tak, že se jí nedalo odmítnout.

,,Hm, možná bych malou pomoc ocenila.“ Oplatila Alice úsměv.

,,Co máš teď za hodinu?“

,,Biologii,“ odpověděla Bella.

,,To je náhoda,“ vykřikla Alice. ,,Edward má taky biologii, může tě tam dovést.“ Alice se usmívala a v jejích myšlenkách jsem viděl, jakou má z toho radost.

V tu chvíli na mě Bella přenesla svou pozornost a pak, se to stalo.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 3: