Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give in to me! 1.kapitola

09.10.2009 (20:00) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3040×

Kapitola první: poprvé
Pohled: Isabella Marie Swanová

Byl to přesně rok co ode mne odešel Edward, rok po tom co mi řekl, že mne už mne nemiluje. Věděla jsem od samého začátku, že není určený pro mě. Že t ó božské andělské stvoření patří někomu jinému než-li mne. Mě obyčejné dívce. Rozdíl mezi námi byl až bolestně velký, on je nádherný - já jem průměrná dívka. On je nechutně bohatý - já jsem z obyčejné rodiny. On je nesmrtelný - zatímco já jsem jen obyčejný člověk. Edward je tvrdý jako kámen - já křehká.

Nikdy mi nepřišlo divné, že jsem chodila s upírem. Říkala jsem si, že třeba právě proto jsem ho tolik milovala a miluji.

Když mi oznámil, že už mne nechce, tak jsem chtěla být před ním silná. Ještě než odešel, tak mi slíbil, že to bude jakoby nikdy neexistoval. Sice jsem nevěděla, že to myslí tak doslova, ale bolelo to stejně. V lese jsem se tenkrát zhroutila. Lehla jsem si na zem a snažila se sama sebe udržet pohromadě.

Od toho dne jsem se každou noc budila s křikem. Vždy se mi zdálo to samé. Zdálo se mi, že vidím Edwarda jak mi říká, že je to naposled co ho vidím. Že už mne nemiluje. V tom snu jsem se za ním vždy rozeběhla a snažila se ho svou silou zadržet. Křičela jsem na něj, ať mi to nedělá, že ho miluji. Ale nikdy nezůstal.

Vždy, když jsem se vzbudila takhle s křikem, jsem pak ještě více pocítila tu obrovskou díru v mé hrudi, která přetrvává a každou nocí se rozšiřuje. Bylo to jako by si mé srdce odnesl s sebou a sním celý můj živou. Celou mou chuť k životu.

Charlie byl ze mě nešťastný, už nevěděl co má dělat a tak mne poslal zpět sem do Phonixu. Bránila jsem se. Nechtěla jsem z místa, kde se odehrála ta nekrásnější část, ale i ta nejhorší část mého života.

Před měsícem jsem se opět vrátila do školy. Kde mí bývalí spolužáci byli ze mne upřímně vyvalení. Vůbec mne nepoznávali. Abych se přiznala tak to nebylo neoprávněné, ani já jsem se nepoznávala v zrcadle. Byla jsem vyhublá a nejvíce to bylo vidět na mém obličeji. Lícní kosti jsem měla nezdravě vystouplé.

“Bels vstávej.”tahala mě maminka z postele jako každé ráno.Od té doby co odešel jsem neměla samostatnou vůli něco dělat. Všichni mne do toho museli tlačit. Kolikrát jsem si říkala jestli mám tento život cenu, jestli by ten posmrtný nebyl lepší, ale pak jsem si vždy vzpomněla na slib, který jsem mu dala. Vím, on mi dal také slib, že se mnou zůstane, ale tohle bylo něco jiného. Když mi kladl na srdce, ať dám na sebe pozor a nedělám hlouposti, tak jsem viděla v jeho očích opět tu starost a možná lásku.

A tak vždy jediná myšlenka na mého anděla, který je na tomto světě a je šťastný mi dávalo sílu jít dál.
Dál pokračovat v cestě tímhle pro mě již nesmysleným životem. Životem bez cíle, bez lásky a chuti žít.

Po třech pokusech mne probudit mi maminka strhla přikrývku a já jsem jak blesk vyskočila z postele. Strašlivě jsem se lekla. Nechtělo se mi stávat, protože se mi zdálo o mém andělu a jako jediné mně sny nebolely.

“Už jsem vzhůru.”řekla jsem rozčíleně.
“Tak fajn.Už musím do práce na stole máš snídani a koukej si pospíšit nebo nestihneš školu.”bědovala mě.
***

“Ahoj, Bello nechtěla by jsi si dnes večer se mnou vyjít. Všichni jdeme večer do klubu a tak mě napadlo jestli nechceš jít s námi bude to zábava.” oslovil mě jeden kluk ze čtvrtého ročníku. Srazila jsem se s ním hned první den co jsem přišel. Nejdříve jsem ho chtěla odpálkovat. Ale pak jsem se zarazila.

“myslí, že to není špatný nápad. Půjdu moc ráda.”usmála jsem se jak nejlépe jsem dokázala. Ani nevím proč, ale skutečně jsem se na večer těšila. Bude to mé první rande od doby, kdy ode mne odešel. Proč ho nenazývám jménem? Protože, vždy když jeho jméno slyším nebo si na něj jen vzpomenu, tak se ozve ta strašlivá díra v mém těle, ta prázdnota a já se musím dávat hodinu dohromady. Lehnu si na podlahu a snažím se udržet pohromadě.

Doběhla jsem celá udýchaná domů. “Mami, večer jdu na rande.”prostě jsem jí to oznámila a utíkala do svého pokoje. Thomas mě měl vyzvednou za tři hodinky a já chci být připravená.

“S kým jdeš ven?”zeptala se se zájmem a jiskřičkami v očích. Evidentně z toho měla velkou radost. Z toho, že se její dcera začíná vzpamatovávat a odpoutávat od svých přeludů a bláhových myšlenek, že svého anděla ještě uvidí a vše bude jako dříve.
“S Thomasem Cristovao, pozval mne dnes po matice. Půjdeme do nějakého klubu.” vysvětlovala jsem jí mezitím, co jsem běhala po pokoji a hledala nějaké ucházející oblečení. Maminka se jen usmála a nechala mě tam. Ze zdola jsem jen slyšela jak to říká Philovi.

Kdyby tu jen byla Alice. Pomyslela jsem si a vzápětí toho zalitovala. Chytla jsem se za hruď. Ale ta bolest byla jen malá netrvala ani minutu. To bylo divné.

Vzpamatovala jsem se z toho šoku a vyběhla z pokoje. Potřebovala jsem sponky do vlasů.

Když jsem se vrátila tak na posteli leželi černé šaty.
http://www.novepradlo.cz/_pics/5190.jpg

Vzala jsem si je do rukou. “Pane bože”vyhrkla jsem

Kde se tady jen vzali?Je to přesně styl… zastavila jsem se a začala se rozhlížet po pokoji. Připadala jsem si jako blázen přiskočila jsem k oknu a hledala něco co by potvrzovalo mou teorii. Ale nic jsem nenašla a tak se spokojila s myšlenkou, že je sem dala ´maminka, střelená na to byla sice dost, ale stejně jsem se s tímto nesrovnala.

Vazala jsem si ty šaty na sebe. Ach, ty šaty jsou úžasné. Ale končí mi tesně po zadkem. V tom nemůžu jít. Kdybych byla s ním, tak bych si je nikdy ani neoblíkla. Tak Dost! Ty už nejsi s ním! Tak si koukej obléknout ty šaty a udělat dojem! dohadovala jsem se se svým svědomím. Pořád jsem stahovala ty šaty níž a níž.

Sponky do vlasů nakonec nebyli potřeba. Natočila jsem si vlasy do sexy vln.Na oči zvýraznila černou tužkou a nanesla černý stín. Ano, tak se to hodilo k těm hříšným šatům. Vzala si vysoké kozačky, které jsem tu měla od dob, kdy jsem ještě neznala jeho a vydala se do kuchyně.

Jakmile jsem vstoupila tak Phil upustil vidličku a mamka na mě zírala s otevřenou pusou.
“No páni Bells.” šla se na mě kouknou z blízka a otáčela mne na všechny strany, normální matka by to ze mě strhla. Ale Renéé, ta se jen kochala a rozplývala se.

Ani tentokrát nezklamala. Chtěla jsem se jí zeptat na ty šaty, ale to už se u dveří rozezněl zvonek.

Vyskočila jsem a šla otevřít.
“Ahoj.” pozdravila jsem Thomase, který stál u dveří v bílých kalhotách a černou košilí, kterou měl takticky zapnutou jen z polovic, aby vyniklo jeho pěkné, svalnaté tělo.
“A-ah-oj.”vykoktal po dvou minutách ze sebe a stále měl na mě upřený pohled.
“Páni, tak tohle jsem vážně nečekal. Samozřejmě jsi krásná i jinak, ale tohle no pááni. Jsi bohyně. Asi si tě budu muset pořádně hlídat.” podrbal se za uchem.

“Mami tak já běžím.”křikla jsme na ní, protože jsem spozorovala jak se nenápadně snaží dobelhat ke dveřím. Popadla jsem svou kabelku a nasedla s Thomasem na motorku. Přitiskla jsem se k němu, protože jsem se na motorce bála jezdit.

“Už jsme tu.”zasmál se, protože i po dvou minutách co jsme zastavili tak já jsem seděla na motorce přitisknutá k jeho tělu.

“Páni Tome, kdo to je?”slyšela jsem jeho kamarády.
Musela jsem se tomu usmát, protože tihle dva se mi vždy posmívali za to jak vypadám.
Přistoupila jsem k nim a pohladila je po jejich hrudi. Slastně mlaskly.
“Ahoj, jsem Isabella Swanová.”usmála jsem se a pleskla je po tváři. Nevím, kde se tohle ve mně vzalo. Nikdy bych se takhle nechovala, ale tohle mé nové já se mi začínalo docela líbit.

Thomas si mě majetnicky přitáhl k boku.
“Nesahat ta je má.” pohrozil jim.
Vadilo mi jak si mě přivlastnil. Připomínalo mi to jeho, když žárlil na Mika.

“Tome, já jsem ničí. Nejsem ničí majetek.”zdůraznila jsem a on kývl.
Kluci se rozesmáli a všichni společně jsme se vydali do baru. Jak jsme procházeli tak na nás všichni zírali. Slyšela jsem ten šepot. Nesnášela jsem být středem pozornosti, ale najednou se mi to začalo líbit.

Ten večer jsem tancovala, bavila se jako nikdy předtím. Zrovna jsem s Tomem tancovala, tiskla jsem se k němu hladila ho po těle, mazlila jsem se s ním jako kočka. Svíjela jsem se před ním. Mé pohyby byly najednou tak sexy a uvolněné. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle ve mně bere.
Chystala jsem se ho políbit, když nás někdo vyrušil.
“Mohl bych si tě vypůjčit na jeden tanec.”řekl neznámý.
Podívala jsem se na Thomase, který začal rudnout. Zrudnul pokaždé, když jsme šla tancovat s někým jiným.

“Proč ne?!” usmála jsem se a přijala jeho ruku. Měl na sobě černé kožené kalhoty a bílou košili, která obepínala jeho svalnatou hruď. Na rukou měl černé rukavice a na očích masku. Byl strašně tajemný. Cítila jsem sílu, která mě k němu doslova přitahovala. Byl jako magnet. Všechny holky se na něj mlsně dívali.

Šli jsme doprostřed tanečního parketu. Zrovna se rozezněla pomalá romantická písnička a on vzal mé ruce a dal si je kolem krku. Byl o dost vyšší než-li já. Pak mi dal svou ruku kolem pasu a přitáhl si mě. Ten dotek co tím způsobil, byl k nezaplacení, ten chtíč, který mnou projel byl zničující.

“Kdo jsi?”zeptala jsem se. Toužila jsem vědět jeho jméno.
Ale on jen zvedl ruku a přiložil mi prst na ústa.

Já doufám, že se vám první kapitolka líbila. Nechejte prosím komentáře a připomínky.                     Děkuji LoveCullenka

shrnutí

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Give in to me! 1.kapitola: