Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fall down again III. Kapitola

22.04.2009 (07:54) • Elishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1666×

Minulá kapitola: Tak TOHLE je moje značka heroinu

Kapitola III. - Z bolesti do bolesti

-FORKS-

Vypráví Bella:
Moje tělo se nacházelo na místě, které bych snad ani nemohla nazvat peklem. Ano, tenhle pocit musí být určitě stokrát bolestnější, zoufalejší a utrpení a bezmoc, jsou teď silnější, než v samotném pekle. Cítila jsem bodavou bolest, projíždějící celým mým tělem. Moje mysl byla instinktivně zapojená do rukou, které však na můj povel nereagovali. Nic nereagovalo. 
Netušila jsem vůbec kde jsem, což mě uvádělo do ještě větší úzkosti. Pokoušet se o to jsem ani nechtěla. Jediné, co teď existovalo byla bolest. Pulzující bolest...
Bolest. Bolest. Bolest. Bolest....
Já už chci zemřít....prosím.
Náhle se vše změnilo. Bolest se rozplynula stejně jako všechno ostatní a já mohla otevřít oči.
Oddychla jsem si, když jsem poznala svůj pokoj. To mě ani tak nerozhodilo...
Zvedla jsem hlavu a zamyslela jsem se. Náhle jsem cítila, jak se mi po tváři rozlinul uvolňující úsměv.
Ulevilo se mi. Byl to jenom sen...
Ulehla jsem a rozpomínala, co se vlastně stalo.
Moje zablokovaná paměť si dala na čas. Když jsem si však vzpomněla, můj blažený úsměv ve vteřině zmizel.
Ruka, kterou jsem měla nepečlivě zavázanou, dokazovala všechno. 
Spolu se mnou se ruka probrala a projela jí tupá bolest. Náhle jsem uslyšela někoho na chodbě.
Splašeně jsem vdechla a znova se rozhlédla. 
Do pokoje vešel Tom. Podíval se na mě výhružným pohledem a já se roztřásla.

-SHELTON-

Vypráví Cristina:

Za dveřmi stála Alice s usměvem od ucha k uchu. 
„Ahoj, Cris. Tak mě napadlo, že bys třeba chtěla někam se mnou zajít? Třeba nakupovat? Znám jeden obchod, kde by se našli věci přesně pro tebe" řekla svým krásným hlasem. Tenhle hlas budu milovat. Přišel mi tak příjemný...
„Víš Alice, já...nevím...mi už s bratrem něco máme.." Byla jsem trošku překvapená. Jak ví, kde bydlím?
„Cristino? Kdo to je?" zeptal se Jim, který tryskem mířil k nám.
„Já jsem Alice. Alice Cullenová" řekla přátelským tónem a podávala mu ruku.
„Známe se s Cris ze školy" dodala.
Jim vypadal zaraženě. Chytnul její ruku a potřásl sní.
Alice se při jejich vzájemném dotyku úplně změnil výraz a jako by se popálila, ucukla s rukou pryč.
Alice na něj zmateně koukala. Jim na tom nebyl líp.
„Co je, lidi?" ptala jsem se. Pořád na sebe zírali. 
První se však vzpamatovala Alice. „To je dobré Cris, necháme to na jindy, když už máte něco jiného.." řekla a otočila se. 
„Tak ahoj" hlesla jsem smutně, že mě nemohla slyšet.
Bratr mě vzal kolem ramen a táhl dovnitř. Ohlédla jsem se ještě, když Alice odjížděla svým žlutým Porshem...ani se neohlédla.
Hned jak jsme vlezli do domu, hodila jsem na Jima nechápavý výraz. On se na mě jen letmo kouknul a hned uhnul pohledem. Pustil mě a zamířil ke kuchyni.
„Hey, Jime. Co to mělo znamenat?" ptala jsem ho vyčítavě.
„Co myslíš?" zeptal se rádoby překvapeně, ale v hlasu se mu značilo rozčilení.
„Nedělej se. Viděla jsem to moc dobře. Ty ji snad znáš?" 
„Nic se nestalo, Cristino. V životě jsem ji neviděl." Nezvykle zvýšil hlas a rozčileně odešel do pokoje. S velkou ránou praštil s dveřmi, až celý se celý dům otřásl.
Opřela jsem se o kuchyňskou linku.
Tak to se asi nic nedozvím, došlo mi. Nikdy se ke mně takhle nechoval.

-FORKS-

Vypráví Bella:

Ten incident mi trošku pomohl vidět věci z jiného úhlu a já po těch dnech, plných strachu a 
utrpení, jsem poprvé pocítila touhu po vzdoru.
V hlavě jsem si začala pohrávat s myšlenkou útěku. Ale jak?
Byla tady překážka. Neměla bych pak kam jít. Žádnou rodinu nemám.
Dnes jsem se probudila zase s vědomím, že skončím jako stará troska.
Vstala jsem a zamířila do koupelny. Umyla jsem si unavený obličej a byla ráda, že si po ránu tu trosku-sebe nemusím po ránu připomínat. Protože místo zrcadla, které rozbil můj hněv, zbila jenom prázdná stěna. Stresující.

Vzpoměla jsem na vidinu, která vše zavinila. Vzpoměla jsem si na své krásné já. 
V pokoji jsem si našla malé zrcátko, abych se aspoň trošku dala do pořádku.
Moje dávno krásná tvář, zmizela. Byla skryta pod tlustou vrstvou bolesti.
Byla jsem ráda, že mě včera Tom ušetřil bití, ale i se cítím mizerně.
Ruka bolela stále víc a já přemýšlela, jestli půjdu k doktorovi.
Pak mě ale napadlo, co by se stalo, kdyby to zjistil Tom. Zřejmě by se nevysvětlilo, proč mám takové modřiny. 
Nenávidím ho.
Ukázal neskonalou laskavost, že mě v té koupelně nenechal ležet a vykrvácet.
Vyšla jsem z domu a vydala se pěšky do školy. 
Když jsem dorazila a já byla obklopena lidmi, popadla mě opět úzkost. 
Všichni byli nahrocení v malých hloučcích a vesele se bavily o tom, co dělali o víkendu...
Kéž bych mohla mít takový život.
Však když jsem se hrabala ve skříňce, vedle mě se objevila Angela. 
„Ahojky Bello" řekla příjemným hlasem a usmála se.
„Ahoj Angelo" oplatila jsem ji pozdrav a nepatrně i usměv.
Chvíli si mě prohlížela a já jsem cítila její soucitný výraz.
„Tak mě napadlo" začala opatrně „nechtěla by si s námi na malý výlet do La Push?" 
La Push. Jak mě to místo chybí.
„Nevím.." řekla jsem.
„Ale no tak, Bello. Bude legrace." 
„Já nevím.." řekla jsem zřetelněji. Možná trošku drsněji.
„Promiň" řekla jsem provinile. „Ale poslední dobou mi není nějak dobře." 
„To nic, Bello. Nechtěla by ses mis něčím svěřit?" zeptala se. 
„Nemám s čím" řekla jsem jasně. Ale cítila jsem se ve slepé uličce. Měla jsem chuť ji obejmnout.
„Nevím, Bello...něco se děje a já.." nedořekla, protože její zrak padl na mojí ruku a vykulila oči.
Podívala jsem se i já a všimla si, že mi obvaz odpadává. Nebyl to moc hezký pohled...
„Bello" řekla ohromeně a chtěla si mojí ruku přitáhnout. Ucukla jsem.
„Už musím" řekla jsem rychle a pospíchala pryč..
Všimla jsem si, že mě Mike, jeden kluk ze školy, se kterým sem se trošku dříve bavila, celou dobu pozoroval.
Zřejmě všechno viděl. Věnoval mi zamyšlený a významný pohled...
Cítila jsem jeho pohled, zatknutý na mě, dokud jsem nezašla za roh.

-SHELTON-

Vypráví Cristina:

Od doby, kdy se Jim a Alice seznámily, Jim začal být více než divný. Začíná být odtažitý, což na něho vůbec nesedí. Vždycky jsme si skvěle rozuměli.
Na tváři se mu zračí starosti a já nevím co s tím.
Bojím se, že když se ho budu vyptávat, bude reagovat, stejně jako poprvé.

Dny plynuly a já u Jima necítila změnu. Alice se mnou též přestává vést konverzaci a já ztrácím naději, že bysme mohli být kamarádky. Nevím, co to pokazilo.
Možná to bude Edwardem. Proč by jinak tolik prosil Alici, aby se se mnou přestala bavit?
Kdykoliv se s Alice dáme do řeči, je u nás, či nás zasmušile pozoruje. 
Co proti mně má? 
Dneska jsme měli opět společnou psychologii a já jsem měla chuť na něj zařvat, že když máme práce ve dvojicích, musí alespoň trošku spolupracovat.
V jeho přítomnosti se skoro ani neopovažuju myslet. Reaguje na mé myšlenky, jako bych je měla napsané na čele.
Po hodině, jsem vyběhla z učebny jako šíp pro změnu já...
Na chodbě jsem měla pocit, že se ze mě kouří vzteky...suchar jeden otravnej.
Už jsem chtěla vyjít na parkoviště, když jsem uslyšela ten smích. Ohlédla jsem se. Alice.
Vyrazila jsem za ní, hned jsem však zabrzdila.
Ze strany se k ní náhle připojil její přítel jménem Jasper, jak mi Alice řekla.
Docela nepřirozeně rychle...
Všimla jsem si, že oba jsou na sebe hodně upnutí, což mě docela zvláštně fascinuje. Asi to neměli vůbec jednoduché. Z pohledů, které Jasper hází na Alice, mě někdy až zamrazí. Jsou plné lásky, něhy a přijdou mi až neskonale věrné. Láska, která se snáší vlastně nad celou jejich rodinou, je téměř hmatatelná. 
S Alici jsme se o její rodině moc nebavily. Ale to tajemství, které uzavírá celou jejich rodinu, já zjistím. A to co nejdřív...
To velké tajemství rodiny Cullenů.

Příští díl: Tajemství rodiny Cullenů 1/2

Autor: Elishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall down again III. Kapitola: