Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 6. část

06.04.2009 (01:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2300×

Bella

Seděla jsem na ošetřovně a čekala až mi sestra Coopová zaváže prst. Koukala jsem přes prosklenou stěnu když v tom se tam objeví Edward a zastaví se trhnutím že to u člověka není možné. Pak vstoupil do místnosti.

„dobrý den paní Coopová, tak co jak je ti Bello“ zeptal se a já už pomalu ale jistě přetekla

„ježiš to jsem snad prodělala mozkovou mrtvici že o mě máte takovou péči dyť jsem se jenom řízla kdyby ses viděl ty jak si vypadal takovou reakci na krev jsem ještě neviděla a ty oči jak ti najednou ztmavly“ rozběsnila jsem se. Najednou Edward vypadal kajícně.

„promiň já jsem nechtěla takhle vyjet ale už se nezmiňuj o mém prstu a asi bychom měli jít do třídy abychom dodělali tu laborku“ řekla jsem a vycházeli jsme z ošetřovny. Za pár minut jsme byli ve třídě.

„tak co Bello už si OK“ zeptal se mě učitel

„jo už jo“ řeknu mu a beru si do ruky hadr co když tam zbyla nějaká moje krev.

Na lavici není ani zmínky o mojí nehodě. Pak jsme začali tam kde jsme skončili. Pak jsme se dostali na téma jak zpracujeme tu balkónovou scénu.

„no jo ale jak se ke mně dostaneš když nevíš kde bydlim“ začala jsem nahlas přemejšlet

„tak já nejdřív hodim bráchy domů a pak jsem za tebou přijedu“ řekl a poračoval v určování té věci

„moc zdržování co kdybys bráchům předal klíče a jel se mnou a já tě pak hodim domů“ řeknu mu. No co když on bude vědět kde bydlim tak bych taky měla vědět kde bydlí on. Pak jsme dokončili naší laborku a on zaběhl za Emmettem aby mu předal klíčky.

„tak co remcali hodně že je nesvezeš domů?“ zeptam se ho s menším úsměvem na rtech

„ani ne ale dělali si ze mě srandu že prej je musim odvést“

„nemusíš nic akorát umřít“ řekla jsem mu ve vtipu

Pak jsme nastoupili do auta a rozjeli se ke mně domů. Za chvilku jsme byli doma v teple.

„Ahoj mami jsem doma a vedu sebou Edwarda“ zavolam na mamku směrem do pracovny. Vyleze ven.

„Ahoj Bello Ahoj Edwarde“ pozdraví nás mamka

„dobrý den paní Swanová“ pozdraví

„prosím tě řikej mi Sue jinak bych si připadala stará a co budete dělat“ řekne mamka

„ale sou tu pozadu tak budeme dělat moderně balkónovou scénu budeme u mě v pokoji“ řeknu mamce

„tak jo ale aby to nedopadlo jako s Lukem“ připomene mi mamka

Pak už pádíme nahoru ke mně do pokoje. Otevřu dveře a Edward zůstane stát.

„co je nelíbí se ti moje barvičky?“ zeptam se ho. Nevim co má proti zelený žlutý a tyrkysový.

„ne líbí je to takový zvláštní jsem do města se mi to moc nehodí“ řekne a sedne si na židli

„no to je právě ono nemam ráda depresivní barvy a proč si myslíš že mam na sobě toto oblečení“ ukážu na svoje světle modré džíny a svojí žlutou mikinu „kdybych mohla mít tu možnost se nabourat do myšlenek řekla bych že si myslí že jsem blázen“ řeknu mu

„a co myslela tvoje mamka tim aby to nedopadlo jako s Lukem“ zeptal se ale já jsem na to nechtěla myslet

„nic moc zajímavýho“ řeknu mu „ale nejsme tu od ničeho jinýho“ změním téma

„jo máš pravdu“ přikývne. Pak jsme pokračovali většinu vymyslel on ale já do toho dodala vtipné prvky.

„Prosím tě jak si přišla na lekci francouzštiny“ ptal se mě Edward

„no má to být moderní ne? Tak jsem tomu dodala trochu moderní romantiky“ řekla jsem mu

Pak jsme to šli přepsat na počítač. Sedla jsem si na židli a psala zatímco on diktoval.

„koukam že bych mohl diktovat i rychleji jak to že umíš psát tak rychle“

„ale na škole jsme měli volitelnej předmět pasní všemi deseti. Dobře se tim píšou seminárky a tak“

Dam na počítači příkaz tisknout a seběhnu pro to dolů do pracovny k tiskárně.

„tak a máme to a to je teprve pět“ řeknu s vítězným hlasem že už je to za námi.

„co budeme dělat myslel jsem že nám to zabere víc času“ řekne Edward

„no já jsem se chtěla jít podívat do lesa abych věděla kudy na vyjížďky“ řekla jsem mu můj plán.

„tak já ti budu dělat průvodce lesy tu znam dobře rád v nich o samotě relaxuju“ řekne mi

Vyskočim ze židle a chytnu ho za ruku. Má jí příšerně ledovou.

„fuj, seš studenej jak žába“ řeknu mu a pak se vydáme do lesa. Chvilku se procházíme beze slov a já všude rozvěšuju praporky.

„prosím tě řekni mi proč všude rozvěšuješ ty praporky?“ ptal se

„no abych věděla kudy jet“ řekla jsem mu a dál vyvěšuju praporky

Pak se pomalu ale jistě vracíme přes takovou louku se stromama.

„jé tady by se dobře cválalo akorát škoda že tu není pár padlejch stromů aby se vytvořila přírodní překážka“ povzdechnu si a procházím se po tom kousku lesa bez stromů.

„tak já ti tady udělám překážku“ nabídnul se a já se skácela k zemi zavalená záchvatem smíchu.

„proč se směješ?“ nechápal

„alee v hlavě mi utkvěla představa tebe se sekyrkou“ propadnu dalšímu záchvatu smíchu ale už se neválim na zemi

„hele koukej“ ukáže mi Edward před sebe na zapadající slunce ale já si všimnu jeho ruky jak září a má přesně tu samou barvu jako ty dvě šmouhy jaké jsem viděla. Když se otočím už není za mnou ale ve stínu stromů. Tady mi něco nehraje. A vrátíme se ke mně domů abych ho odvezla.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 6. část: