Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 4. část

29.03.2009 (18:31) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2458×

Edward

Hned jak jsme přijeli domů jsem šel na lov zabavit se abych nemyslel na tu holku a hlavně na její vůni. To fakt musim mít takový štěstí abych měl problémy hned na začátku??? Ve čtvrtek jsem byl s Alicí nakupovat. Když jsme se vraceli s Alicí bylo moje Volvo naplněno k prasknutí. V pátek jsem se byl podívat po městě. Při kraji města jsem zase ucítil tu nejsladší vůni ale tentokrát jsem se unést nenechal. Radši jsem nedýchal a pokračoval dál. V sobotu a v neděli jsme byli s Emmettem na lovu. Skolil jsem snad 5 pum ale při pomyšlení na tu vůni jsem byl pořád hladový. V pondělí ráno jsme vyjeli o něco dříve abychom si mohlli dojít do ředitelny pro rozvrhy. Jako jedinej jsme měl laborky z chemie ostatní měli z biologie.

Pak jsme se rozdělili každý do své třídy. Když jsme docházel do třídy ucítil jsem tu vůni a doufal že tudy jen procházela. Ale zmýlil jsem se když jsem vstoupil do třídy seděla těsně před katedrou a vedle sebe to poslední volné místo. No nic co jsem měl dělat učitel už byl ve třídě a na útěk bylo pozdě. Tak jsem si šel sednout nedýchal jsem a snažil se svářit normálně. Když učitel začal procházet po třídě a vykládat látku obrátila se na mě a začala se představovat.

„Ahoj já jsem Bella Swan a ty ji …“ řekla a čekala na odpověď

„Edward Cullen“ řekl jsem rychle abych nevyčerpal vzduch pro případnou konverzaci

„hele promiň jestli tě nějak otravuju ale já mám radši přátelský ovzduší jestli se nechceš bavit tak mi to řekni.“ Vypálila po mně a já zůstal mlčet. Obrátila hlavu za učitelem a poslouchala látku. Snažil jsem se přečíst její myšlenky ale nešlo to. Potom jsem se snažil chovat normálně ale moc to nešlo když vám dámská polovina třídy řikala jak jste krásní a neodolatelní a polovina by vás zase zabila protože jim chcete sebrat vaší tajnou lásku. Koukal jsem všude po třídě a pak jsem sjel pohledem na papírek co měla na lavici. Byl to rozvrh. Díval jsem se na její hodiny a zjistil že máme společné první hodiny angličtinu a pak jen v pondělí a ve středu laborky z chemie. Přemýšlel jsem co budeme dělat na laborkách přece jenom za posledních padesát let chemie postoupila co jsem měl tyto laborky naposled. Párkrát jsem se ještě nadechl abych si zvykl na tu vůni ale pokaždé to bylo jako bych ji cítil poprvé. Další tři hodiny jsme neměli společné. Na obědě jsme si sedli všichni k poslednímu prázdnému stolu.

Po přestávce na oběd jsem se zděsil představy že u mě zase bude tak blízko. Zahodil jsem to za hlavu a zkoušel vnímat to že budeme dělat nějaký pokusy a že budu dělat toho chytrýho ať už budu s kýmkoli. Vešel jsem do třídy. Ještě tu není. Snažil jsem se tvářit neutrálně pak jsem si všiml posledního volného stolu. Šel jsem k němu sednul si a koukal z okna pak jsem ucítil vůni a čekal jsem na ni až přijde a zjistí že zase spolu sedíme. Přišla do třídy a když zjistila že má místo vedle mě objevil se jí ve tváři takovej znuděnej úšklebek, musel jsem se tomu usmát a v tu chvíli mě napadlo co říkala na anglině.

„Ahoj moje odpověď na tvoji otázku je ta že mi neotravuješ a taky bych byl rád kdyby jsme měli v lavici přátelský ovzduší“ řekl jsem a pokusil se o úsměv.

Sedla si vedle mě a koukala na ch. sklo.

„fajn to prima už jsem se bála že zas budeš sedět jak balvan bez hnutí a koukat z okna“ řekla

Pak učitel začal vykládat co budeme dělat.

„nic záživnějšího tam není???“ mručela si pro sebe

„neutralizovat silnou kyselinu louhem to ti příde málo záživný?“ zeptal jsem se protože jsem to nechápal. Kývla. Pak jsme pokračovali cokoliv jsem řekl ohledně chemie mi podala nebo souhlasila nebo mě dokonce opravila že prej ty výrazy už sou zastaralý. To mi nedalo a tak jsem se musel ptát.

„vy už jsem tutu laborku dělali na minulý škole že to tak všechno perfektně znáš?“

„ano i ne“ odpověděla mi to už jsem to parádně nechápal

„to nechápu víš co řekni mi to hezky od začátku“ poručil jsem jí

„no víš tak tuto laborku už jsme jednou dělali to proto je to pro mě nuda ale taky znam všechno okolo protože mam taťku chemika a kde si vzal ty ty zastaralý názvy prosimtě to už jsem neslyšela dlouho akorát od taťky“

„jo to já taky a asi se mi to vrylo do paměti víš Carlisle je doktor a tam taky hodně používá chemii“

„ale v medicíně se spíš využívá organika, ne“ zeptala se a měla více méně pravdu

„prosim tě jak tohle všechno víš?“ musel jsem se zeptat

„zajímavé rodinné složení“ řekla a pokračovala v práci s kyselinou

„povídej záhadná osobo“ a to ona opravdu byla

„tak dobře ale pak mi o sobě řekneš ty“ rozhodla

„jasně“

„takže jak už jsem řekla máme zajímavé složení povolání v naší rodině a jak už jsem taky řekla taťka je chemik mamka dělá grafiku na počítači a je snad jediná v rodině výtvarně nadaná jinak sou u nás samí vědci a technici. Babi z taťkovo strany je zdravotní laborantka a děda je taky doktor babi a děda z mamky strany byli dělníci v jednom velkým strojírenským závodě no a mě baví hlavně chemie fyzika a geometrie ale poslední dobou mě bavila taky biologie asi proto jsem se jako menší rozhodla že pudu do výzkumu a budu dělat nadpřirozené bytosti jako byl například upír jednorožec a tak ale pak jsem si řekla že je to nesmysl jak by totiž mohl existovat upír když jsem to z biologického hlediska vyloučila ale stále věřím že by mohli existovat a pak jsem se rozhodla že budu architektkou protože jsem propadla geometrii a co ty?“ dopověděla a mezitím už měla skoro laborku za sebou. Já jsem měl pocit že jí můžu říct že nadpřirozené stvoření stojí přímo vedle ní a ať si do něj klidně pitvá.

„no tak Carlisle je doktor a Esme restauruje staré domy a tak různě my všichni sourozenci jsme adoptovaní na moje praví rodiče už jsem skoro zapomněl nad plánama do budoucna jsem ještě nepřemýšlel ale asi bych šel někam do vědy.“ Takhle jsme poračovali skoro celou hodinu. Zjistil jsem že pochází kousek od Chicaga že miluje koně hádanky basket čokoládu a taky kafe.

„A co všechno miluješ ty nebo co máš rád?“ zeptala se mě

„já já například miluju když můžu být chvíli sám nebo silná rychlá auta a jen tak se projíždět po silnicích“ řekl jsem jí po právě

„jo to já taky miluju vítr ve vlasech proto jsem nikdy moc netoužila po autě ale po motorce bohužel tu co jsem měla jsem musela prodat a tak teď jezdim mamky autem ale můj sen je mít harleye“ řekla a v tu chvíli zazvonilo.

„hele tak já už budu muset na tělák“ řekla mi a pádila si to ven ze třídy

„počkej doprovodim tě“

Bella

Po laborkách který jsme tentokrát prokecaly a zjistili o sobě hodně věcí mě šel Edward doprovodit k tělocvičně. Řekl mi že teď hraje basket. Prej tělocvik už měl. Když jsme docházeli k tělocvičně tak začalo skrz okna prosvítat sluníčko ale my jsme byli schovaný ve stínu. Najednou trochu zbledl jestli je to vůbec ještě možný na jeho pokožce.

„hele tak já už budu muset jít na mojí hodinu tak zejtra ahoj“ rozloučí se a v mžiku je pryč

„hm tak ahoj“ řeknu si už pro sebe jdu dál do tělocvičny.

Na těláku byla docela sranda. Začali jsme hrát basket učitel řikal že by rád sestavil team se kterým by mohl jezdit po turnajích. Samozřejmě jsem se přihlásila protože basket miluju ale je až pod koníkama. Sice mi moc nejde ale proč ne. Dostala jsem místo jako záložník. Pak jsem se skočila převlíct a jela jsem domů. Mamka byla doma protože pracuje doma dělá grafiku na počítači a taťka byl ještě v práci. Dneska jsem se šla podívat na jízdárnu a hlavně na koně protože když jsem tam byla tak jsem tam jenom tak koukla a byla v kanclu. Řekla mi že tu mají novýho koně ale že všechny shodil a nikdo na něm nechce jezdit tak setli bych to nezkusila. Tak jsem se převlíkla vzala si věci a šla se podívat na toho zlobiče.

„je fakt hroznej nedá se sním nic dělat pořád se zastavuje a vyhazuje zadníma….“ Kecá mi o tom koni nějaká holka která mě k němu má dovést. Když dorazíme k určenému boxu všimnu si cedulky na které je jméno Anton. To snad není možné aby tady byl kůň se stejným jménem. Ale když otevře dveře tak se mi do očí nahrnou slzy. Rozeběhnu se k němu protože když ho uvidím okamžitě poznám mého nejoblíbenějšího koně pod sluncem. Když ta holka odejde otočím se k němu.

„Antone tak ty zlobíš to nemáš dělat takovej hezkej kůň a on zlobí“

Pak si ho vyvedu na sluníčko které se mezitím rozzářilo a vyčistím ho pak si dojdu pro věci a vyrazíme ven na kolbiště. Venku si užíváme společného času a dovádíme skočili jsme si pár překážek a vyzkoušeli i nějaké obtížnější. Cestou do stáje nás zastaví šéfová

„teda Bello jak to že tebe tak poslouchá ani mě tolik neposlechl“ diví se šéfová

„no možná to bude tim že vim co na něj platí“ řeknu jí s úsměvem od ucha k uchu

„jak to dyť na něm sedíš poprví“

„nesedim jezdím na něm už 5 let sama jsem ho vycvičila na parkur“

„jak to“ nechápala šéfová

„tam kde jsem bydlela předtím ho prodali jenže jsem nevěděla kam a pak mi mamka oznámila že se budem stěhovat a to že ho prodali mi usnadnilo rozhodování a pak se tu stkáme“ řeknu jí a odcházím do stáje. Domů se vrátím večer du si udělat úkoly a přemejšlet o dnešnim dni.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 4. část: