Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 3. část

30.03.2009 (00:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2534×

Edward

Když jsme v úterý večer přijeli čekal na nás připravený dům kousek za městem. Měl jsem sebou jen pár mých oblíbených cédeček a knížek. Ráno jsme se dohodli že se půjdeme zapsat do místní střední školy. Protože byli prázdniny tak tam žádnej člověk nebudu teda kromě ředitele a učitelů. Pak jsme s Emmettem a Jasprem šli lovit taky proto abychom zmapovali místní terén. Ráno ve středu jsme se šli zapsat, když jsme všichni vklouzli do školy. Došli jsme podle instrukcí do ředitelny. Byl jsem vybraný jako vyjednavač.

„A ať ti to moc dlouho netrvá nehodlam tu sedět a tvrdnout.“ Nakazoval mi Emmett

Vešel jsem do kanceláře a začal vyřizovat.

„dobrý den smím pro vás něco udělat?“ zeptala se mě sekretářka

„Ano chtěl bych sebe a své čtyři sourozence zapsat do místní školy

„Dobře budu potřebovat rodné listy a číslo zdravotního a sociálního pojištění“ řekla mi sekretářka. Vyndal jsem z desek příslušné dokumenty a přesunul váhu na druhou nohu. Mezitím co si sekretářka okopírovávala papíry jsem slyšel vstoupit další osobu. Většinou mě komandovaly něčí myšlenky ale teď jsem neslyšel nic jenom to jak na mě něco sekretářka povídá. Najednou mě nakopla nejsladší vůně jakou jsem kdy cítil. Nadechl jsem se a to jsem neměl dělat v tu chvíli jsem se poddal instiktům lovce a neměl na výběr. Ta holka s tou nejsladší vůní na světě se tvářila zmateně a zamyšleně to mě trochu zpomalilo většina obětí měla ve tváři hrůzu. Pak se ve dveřích objevila Alice. Ta mě chytila za ruku a vytáhla z té propadené místnosti.

„díky Alice díky díky díky“ děkoval jsem Alici a vdechoval čerstvý vzduch.

„jo měla jsem vizi ty s červenejma očima a ta holka se sekretářkou pod tebou zbývala mi sekunda“ vyprávěla Alice

Jak jsme tak rychle vypadli nedostali jsme rozvrhy a učebnice. No nic tak se je vemem až v pondělí.

Bella

Do školy jsem se přihlásila dokonce už mam rozvrh učebnice a takový ty potřebný věci. Když jsem vyšla ven ozval se můj žaludek. Tak jo najdeme v tomhle zapadákově něco kde bych se mohla najíst. Našla jsem docela slušně vypadající bistro a šla se najíst. Když jsem si sedla už tu byla obsluha takový mile vypadající kluk.

„ahoj já jsem Mike co si dáte“ představil se

„no já si dam zatím minerálku“ řekla jsem mu

Za chvilku tu byl a já už jsem měla vybráno.

„tak má tady kráska vybráno“ ježiku copak neexistuje nějakej normální kluk v tomhle věku aby nebyl nadrženej

„jo vzala bych si ten kuřecí salát ale dejte tam víc tich nugetek a málo salátu jo“ řeknu svoje přání. Tak teď mam chvilku o samotě. Chvíle uběhla a už jsem měla na stole můj salátek.

„můžu se zeptat ty seš turistka nebo tudy jen projíždíš?“

„ani jedno dneska jsem se s rodiči přistěhovala a právě jsem přišla ze školy kde jsem se byla zapsat“ řekla se mu „ jo a mimochodem jsem Bella“

„těší mě takže ty ses dneska přistěhovala a nechceš udělat malou prohlídku města“ tak jo přehodnotim to není nadrženej

„jo to by nebylo špatný aspoň se nebudu ztrácet“

Potom jsme si chvilku povídaly dozvěděla jsem se místní drby o škole a o lidech ve městě a tak různě. Pak jsem už ale musela jít. Taky jsme se domluvili že tady na něj počkam zítra před bistrem. Pak jsem šla domů. Doma jsem si lehla na postel a pak jsem dostala nápad že bych si to tu mohla trochu vylepšit. Tak jsem došla dolů do kuchyně a zeptala jsem se mamky jesli bych si nemohla vylepšit pokoj.

„hele mami myslíš že bych si mohla vymalovat pokoj nějakejma barvičkama“

„tak co kdybychom zejtra jeli nakupovat“ zeptá se mamka tak že by to bylo na celej den

„zejtra nemůžu mam prohlídku města“ oznámim jí ale výslechu neujdu

„hmmm a kdo tě provede“

„jeden takovej milej kluk kterej mě obsluhoval v bistru a co kdyby jsme jeli pozítří“ řeknu a doufám že zaženu výslech

„jo jo to by šlo“ řekne a já běžim do pokoje přemejšlet nad barvičkama. Když jsem tak přemejšlela pořád jsem se nemohla zbavit toho obrázku vzadu v hlavě toho kluka v tom kanclu s nepřátelským pohledem. Z toho o čem tam mluvili jsem pochytila že se taky zrovna přistěhovali a že se jmenují Cullenovi. Na plánu jsem pracovala do večera a pak jsem šla do hajan. Ráno v deset jsem se měla sejít s Mikem před bistrem. Během procházky jsme kecaly snad na všechna témata a taky jsem zabrousila na jedno důležité.

„Ty Miku nevíš jestli je tady v okolí nějaká jízdárna?“

„jo je tu jedna taková docela dobrá ale je pár mílí za městem“

„to nevadí hlavně že tam budou koně, ne?“

Pak jsme došli na konec ulice a tak jsme se rozloučili. V pátek jsme s mamkou byli nakupovat. Vybrala jsem si barvičky do pokoje a taky nějaký doplňky. V sobotu jsem se šla kouknout na tu jízdárnu že mě vezmou ale musela jsem jim ukázat co umím nebo licenci tak jsem jim ukázala licenci a bylo to. V neděli jsem se mrkla na to co jsme brali naposled a taky jsem si připravila pár věcí. Budík mi zazvonil v sedm a v osm mi začíná první hodina moje neoblíbená angličtina. Ke škole jsem přijela mamky renaultem. Vypadalo to že moje auto tady vyvolalo menší rozruch bylo kromě dvou který bylo mladší deseti let. No co mi zbejvá vystoupim a jdu do třídy kde mám první hodinu. Když dorazím do třídy je už skoro plná zajdu za učitelem a ten mi ukáže jedinou volnou lavici hned ta před katedrou. No super. Tak jdu sednu si hned blíže k oknu. Zazvoní a do třídy vtrhne kluk kterého jsem viděla v tom kanclu. Když uvidí to jediné poslední místo vedle mě začne se zase tvářit divně vypadá jako by měl křeče. Učitel začne žvatlat látku kterou už jsem slyšela no tak jsme byli holt trochu napřed.

Využiju toho a zkusim se dát se svým křečovitým sousedem do řeči.

„ahoj já jsem Bella Swan a ty jsi …“ nechám ho to dokončit

„Edward Cullen“ řekne rychle

„hele promiň jestli tě nějak otravuju ale já mám radši přátelský ovzduší jestli se nechceš bavit tak mi to řekni.“ Řeknu mu rovnou ale mlčí. Panenko skákavá já z něj dostanu psotník. No nic tak holt budu poslouchat učitele. Další tři hodiny jsem s nim neměla společnou. Ale zase v každý hodině byl Mike ten mě potom taky představil partičce lidí na obědě. Řekla bych že jsem zapadnu. Po obědě jsem měla další dvě hodiny hned první byly laborky z chemie. Když jsem dorazila do třídy byli tam všichni viděla jsem jenom jedno volné místo a to bylo vedle Edwarda hm to si zase pokecam. Když jsem přišla k lavici netvářil se jako bych mu chtěla udělat nevim co strašnýho ale tvářil se docela spokojeně já jsem nahodila menší úsměv.

„Ahoj moje odpověď na tvoji otázku je ta že mi neotravuješ a taky bych byl rád kdyby jsme měli v lavici přátelský ovzduší“ řekl a usmál se

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 3. část: