Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 24. část-KONEC

15.09.2009 (13:15) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1878×

Kdybych mohla omdlít tak bych omdlela ale můj mozek zpracovával informace nějak moc rychle a tak jsem si stihla uvědomit že ta osoba je Alice.

„Alice co tu děláš?“ ptala jsem se zmateně protože jsem ničemu nerozuměla

„Bello když tě tady ten unesl a Edward se ti nemohl dovolat zavolal nám řekl nám co se asi tak stalo a díky mé schopnosti jsem tě viděla tvoji přeměnu a taky vnitřek té jeskyně ale nemohli jsme ji najít aby jsme tomu zabránili a pak po proměně jsem tě viděla jít sem a tak jsem tu na tebe počkala“ dala se do vysvětlování Alice

„Luku?“ pohlédla jsem na Luka jako by měl dát nějaké vysvětlení

„Bello promiň nechtěl jsem tě unést ale jinak to nešlo. Ty se musíš rozhodnout kterého z nás si vybereš ale pamatuj miluju tě už od prvního pohledu co jsem tě spatřil i když to tak nevypadalo“ naléhal abych si vybrala jeho

„ale já tě taky miluju“ ozval se za mnou hlas Edwarda. Otočila jsem se na něj. Koukala jsem na něho několik sekund a v mé hlavě se zahajovala bitva kterého si mam vybrat. Trochu jsem si couvla a těkala pohledem mezi Lukem a Edwardem. Při pohledu na Luka jsem si vybavila ty chvíle pohody a lásky kdy jsme ještě byli oba lidé. Při pohledu na Edwarda jsem si zase vybavila chvíle lásky a chvíle strávené s jeho praštěnou sestrou ale zase chvíle strachu jako například při laborkách z chemie.

„Bello?“ slyšela jsem hlas Alice která se zdála netrpělivá i přes svůj dar.

Nevšímala jsem si toho a rozmýšlela se dál. Pořád jsem si srovnávala výhody a nevýhody života s Lukem nebo Edwardem. Začínal u mě přesahovat Edward ale jakmile jsem si zase vzpomněla na Luka zastihl mě pocit smutku že ho tu nechávám samotného a tak jsem zase byla na tom kde jsem začala. Takhle jsem přemýšlela snad dvě hodiny. Nakonec jsem se rozhodla a snad jsem udělala dobře. Naposledy jsem pohlédla na Edwarda a na Luka. Pak jsem zavřela oči a chystala se vyslovit to jediné slůvko. Jméno toho se kterým bych chtěla strávit celou věčnost.

„Edward“ vyslovila jsem jméno mého vyvoleného a v tu chvíli jsem měla Edwarda kolem krku.

„Luku promiň víš byl si můj kluk ale to bylo od té doby co si „umřel“ je všechno jinak. Poznala jsem tady Edwarda a jeho rodinu zjistila jak jsou báječní a taky mám ve Forks všechno na co si ukážu. Školu koně rodinu kamarády i když ty mam taky tady ale co bych s tebou měla za život? Lovit lidi a běhat z místa na místo aby nás někdo neodhalil? To není nic pro mě“ ukončila jsem svůj slovní průjem

„a to je všechno co mi řekneš? Jenom pro to že lovím lidi a nežiju na jednom místě ze mě dělá toho špatného?“ ptal se Luke a řekla bych že kdyby mohl plakat tak pláče.

„ne to není jediný já Edwarda miluju a ty? Ty si pro mě umřel si mrtvý alespoň na oficiálním papíře od úřadů. Promiň že používám takové výrazy ale je to tak a já bych si chtěla uchovat vzpomínky na báječného kluka který mi ukázal jak vypadá láska a ne na kluka který mě chce za každou cenu a dokáže při tom chodit i přes mrtvoly“ objasňovala jsem mu svůj pohled na věc

„aha tak promiň že mě někdo přeměnil a já se snažím dát svému životu nějaký smysl“ řekl docela dost naštvaně a zmizel. Hned po tom co Luke zmizel nadobro z mého života jsem si musela sednout na lavičku a já ho znovu pohřbila tentokrát na vždycky. Seděla jsem tam a jen tak se pitvala v tom co jsem právě udělala. Na nic nového jsem nepřišla něž na to že jsem udělala dobře. Seděla jsem tam a Edward si sednul vedle mě a to samé udělala i Alice.

„víš jak jsem se bála že ti nějak ublíží i když to neměl v úmyslu?“ začala Alice

„Luke by mi neublížil na to ho až moc dobře znám“

„neublížil? Dyť si teď upír a kdyby se neovládl tak by tě zabil“ začal valit oči Edward

„Edwarde klid alespoň jsem jako ty“ uklidňovala jsem ho ale nevim jestli to zabralo

„jo to je fajn ale co budeš dělat se školou a rodi….“ Umlčela jsem ho polibkem na jeho rty které mi už nepřipadaly tak ledové jako jindy. Zase mi náš polibek zdál jiný jako všechno kolem. Po chvilce jsem se od něj odtrhla a šibalsky se na něj usmála.

„tak co pojedem domů?“ zeptala se nás Alice a vypadala že štěstím pukne

„Alice já jsem na 14 denní návštěvě u kamarádek nebo jste našim řekli že mě Luke unesl?“ nechápala jsem

„ne tvým rodičům jsme nic neřekli a na víc máš pravdu my jsme tu na návštěvě a jestli máš sehrát hru na člověka před rodiči a školou je na čase začít cvičit abys zvládla lidský pach“ řekl Edward a vzal mě za ruku

„Tak já se tedy vrátím do Forks a řeknu výsledek všem“ oznámila nám Alice

„to budeš hodná“ posla Alici pryč já jsem jí jenom zamávala na rozloučení a ona zmizela

„tak jdeme procvičovat, ne“ pobídla jsem Edwarda

„tak dobře začneme tím že pudem lovit“ řekl mi Edward první krok jenže ten už mám za sebou

„Edwarde já už jsem po lovu“ zadívala jsem se do země

„aha tak jdeme se projít po městě a Bell netrap se tím“ asi věděl o čem mluvím a já se mu podívala do očí

„jej ale takhle do města nemůžeš“ díval se mi do očí Edward a já nevěděla co tím myslel

„co… proč“ nechápala jsem to

„už si se viděla po přeměně?“ zeptal se mě a vedl mě někam dál do města

„ne nebyl čas“

„tak se na sebe koukni a řekni mi co na sobě vidíš zajímavého“ došli jsme k nějaké výloze a já na sobě spatřila karmínové rudé oči

„to… to jsem já a co ty oči“ divila jsem se protože jsem byla o moc hezčí než před tím

„no to jsem měl na mysli… tak pojď koupíme ti čočky a bude to“ už na to měl řešení. Vstoupil do nějaké non-stop lékárny a koupil několik balení hnědých čoček.

„na nandej si je a můžeme vyrazit“ poslechla jsem jeho rozkaz a za chvilku měla v očích čočky a my jsme vyrazili.

„Bello jestli se máš naučit alespoň trochu ignorovat lidský pach musíš co nejvíce dýchat a prosim tě drž se mě“ naval mi další rozkaz který jsem bez odmluvy splnila.

Podle Edwarda jsem se měla co nejvíc nadechovat ale jakmile jsem se nadechla bylo zle málem jsem se někam rozeběhla kdyby mě Edward nedržel nevim dopadlo. Naštěstí bylo dobrý že byla noc nebo těsně nad ránem. Procházeli jsme se ulicemi Seattlu a já se nadechovala jak nejvíc jsem mohla. Z mého pohledu to bylo snad každým nádechem horší. Taky jsem párkrát slyšela Edwarda si povzdechnou že by na mě potřeboval ještě Emmetta a tak když jsem to slyšela jsem se začala pořádně snažit. Docela mi to šlo a taky mě Edward pochválil. Když jsme vyšli ze Seattlu dali jsme se do běhu a vyrazili směr Chicago. Když jsme doběhli na kraj Chicaga bylo už skoro poledne ale slunce tu nesvítilo. Hodně mi Chicago počasím připomínalo Forks.

„Edwarde měla bych se jít holkám omluvit za to že jsem tak najednou zmizela protože jsem jim slíbila že u Lusy s Liz přespíme“ řekla jsem Edwardovi když jsem vstupovala na okraj města

„A myslíš že je to dobrý nápad?“ zeptal se mě Edward pro jistotu

„když tam budeš ty..“ nadhodila jsem

„a co si vymyslíš?“ věděla jsem že už je odsouhlaseno

„nevim co třeba to že jsem musela nutně za Alicí protože si s něčím nevěděla rady“ navrhla jsem a radši vynechala rodiče.

„dobře zkusíme to“ a my se rozeběhli směrem k Lusy baráku. Zazvonila jsem naše znamení a viděla jak ke mně běží.

„bude tě objímat a to bych neděl“ řekl mi rychle Edward tak potichu že jsem to mohla slyšet jen já. Nadechla jsem se rychle vzduchu bez příměsi lidského pachu a objala se s Lusy.

„zvládla si to“chválil mě neslyšně Edward

„díky“ odpověděla jsem mu. Jo tahle upíří vymoženosti se občas hodí.

„Bello jsem tak ráda že si naživu myslela jsem že umřu“ skoro mi tu brečela Lusy.

„jo promiň že jsem ti to nezavolala musel narychlo do Forks. Tohle cestování mě zabije“ koukala jsem na ní a vypadalo to že to zbaštila.

„jo to je O.K. ale příště mi zavolej, hm“

„jasně příště už nezapomenu“ potvrdila jsem jí to

„a co zůstaneš tu i na oběd?“ zeptala se Lusy v tom jsem pohlédla na Edward který se tvářil jako když ho mučí

„ne nemůžu tady Edward mě pozval na oběd někam do restaurace“ řekla jsem co mě v tu chvíli napadlo

„tak dobře a stavíš se tu třeba zítra a Edwarda vem sebou já jsem zase pozvu Liz s Martinem“ navrhla Lusy a tomu se nedalo odolat

„tak dobře a co ty? Ty nám budeš dělat křoví“ už jsem se skoro smála a nadechování mi už skoro nedělalo žádný problém protože mě Edward furt držel kolem pasu.

„ne víš i když si o sobě nedala vědět a já tu chodila jako duch tak jsem narazila a to doslova na jednoho kluka“ odpověděla mi s úsměvem Lusy

„ježiš tak to ti přeju tak se uvidíme zítra co takhle kolem jedný?“ navrhla jsem

„jo tak papapa“ rozloučila se se mnou. Já jsem jí zamávala a odešla.

„tak co dáme si oběd“ navrhl Edward hned na konci bloku

„to myslíš jako lov?“ zeptala jsem se jestli jsem to pochopila dobře Edward jen kývnul a my se rozběhli směrem do lesa.

V lese jsem narazila ne jednu zvláštní věc zvířata se mě nebály jako že by měly i Edward nad tím kroutil hlavou a řek něco ve smyslu že to pak probere s Carlislem. Naštěstí se kolem Chicaga pohybuje docela dost vysoké zvěře a tak jsem se dala do lovu. Sice ti jeleni nechutnali tak jako ten muž ale dalo se to přežít. Opravdu jsem si připadala jako vegetarián. Po lovu jsem se natáhla na zem. Relaxovala a užívala si nějak dobré nálady. Najednou z ničeho nic ke mně přihopsal zajíc a lehl si na mě jako nějaký pejsek. Ležela jsem tam nehnutě několik minut a vnímala zajícův pravidelný tep.

„já mu tak závidím“ ozval se nade mnou hlas mého vyvoleného

„tak ho někam polož a pojď ke mně“ řekla jsem Edwardovi a on to udělal. Lehl si vedle mě ale moc dlouho to nevydržel a ležel na mě. Překulil se se mnou a začal mě vášnivě líbat. Po chvíli jsem se odtrhla a užívala si pocitu že jsem už Edwardovi rovnocenná. Pak jsme se vydali na hotel a já se znovu snažila nikoho nezabít.

Celý zbytek prázdnin strávený v Chicagu probíhal neskutečně pohádkově. Lusy mě seznámila se svým klukem Krisem a Liz zase s Martinem. Na konci návštěvy v Chicagu už mi lidský pach nedělal skoro žádný problém akorát jsem se snažila moc nedotýkat lidské kůže. Domů jsem se hrozně těšila ale taky jsem se návratu hrozně bála. Nakonec jsem to docela zvládala protože jsme přijeli skoro v noci a tak Edward byl se mnou a další den nám začínala škola. Sice se většina Cullenů tvářila nesouhlasně že mam jít do školy ale nakonec mě tam pustily a já zahájila svůj poslední ročník střední školy. S Alex jsme se kámošily furt a docela bych řekla že i víc než před prázdninama. Ročník jsem udělala snad líp než všechny předchozí dohromady. Na konci ročníku jsem dostala potvrzení že jsem udělala maturitu a dostala jsem několik kladných odpovědí na přijetí na vysokou školu. Ale předtím něž jsme se rozjely vstříc dalšímu vzdělávání jsem absolvovala životní zkoušku jménem manželství. A tím pádem jsem jela na vysokou jako mladá paní Cullenová.

Konec!!!!!!

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 24. část-KONEC: