Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 22. část

13.09.2009 (10:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1372×

Edward řídil celou noc a jak říkal tak mu to nedělalo žádné problémy. Takže jsem domů přijela těsně nad ránem. Naštěstí jsem měla klíče od stájí a tak jsem vyložila Antona a my jsme mohli jet domů. Hned jak jsem si lehla na svojí postel jsem usnula. Když jsem se probudila vedle mojí postele na nočním stolku byl vzkaz od Edwarda. Bylo něco kolem půl jedné odpoledne.

Lásko běžel jsem na chvíli za svojí rodinou ale hned jsem u tebe.

Edward

Ani jsem tel lísteček nedočetla a už seděl u mě na okně v jiném oblečení. Protože se závody odehrály v sobotu celou neděli jsem se proválela na posteli a povídala si s mamkou a Alex která za mnou přišla se podívat a zjistit jak jsem dojela. Edward tedy zmizel a nechal nás o samotě. Mamka s Alex byly nadšené že jsem vyhrála a gratulovali ni snad půl hodiny. Pak mi Alex řekla že se dala dohromady s Taylorem proti kterému jsme tenkrát hrály. Od pondělí za mnou chodila Alice s Rose a pomáhali mi balit věci na naší dovolenou s Edwardem. No balit já jsem tam jenom stála a koukala na ně jak rozhodují co mi mají či nemají vybrat. Odjížděli jsme už ve středu a měli jsme se vracet až další sobotu. Jediné co jsem věděla bylo že jsme tam někde na deset dní. Za těch pár dní mi holky nabalily dva kufry kdoví čeho. Mezitím ještě něco dokupovali takže tam budu mít spoustu nových věcí. No ale stěžovat si bylo zbytečné tak jsem to nechala plavat. Se středu brzo ráno jsme jeli do Seattlu na mezinárodní letiště. Jelo nás hodně hlavně loučící procesí. Takže jsem se těsně před odbavením loučila s mamkou a taťkou který si neodpustil poznámku „a dávejte pozor“ pak se všemi Cullenovými. Ale u Emmetta jsem měla pocit že mě rozmačká. Pak jsem nastoupila na letadlo směr Soul.

„Soul co budeme dělat v Jižní Koreji“ ptala jsem se Edwarda zrovna když jsem se opřela o opěrátko v první třídě.

„přestupovat na další spoj“ odpověděl mi já se mezitím koukala z okénka a čekala až se odlepíme od země. Po dostání se do cestovní výšky což je něco kolem osmi až deseti kilometrů nad zemí jsem si pustila svojí MP3 a během chvilky usnula.  Probudil mě až Edwardův hlas který mi oznamoval že budeme přestupovat na nový spoj. Poslechla jsem ho a tak jsem se vydala na nový spoj ani jsme nevzlétly a já už si zase chrupkala v pohodlných křeslech první třídy. Po příletu do Nového Dillí jak jsem zjistila na letišti jsme museli dvě hodiny počkat na to až tady bude náš další spoj. Tentokrát to byl malý spoj pro pár cestujících. Nalezli jsme do letadla a já pozorovala kam to vlastně letíme asi za dvě hodny jsme přistávali na malém ostrůvku ale jinak jsme byly na souostroví Maledivy. Vyzvedli jsme si svoje zavazadla a pokračovaly na loď která mě s Edwardem měla odvést na ostrov který bude je a jen náš. To byl jejich způsob hotelu. Každý pokoj byl na jiném ostrůvku. Slunce jsme neřešili protože už byla tma. Přijeli jsme na ostrůvek a já si lehla na postel a usnula. Ráno jsem se probudila kolem osmé. Do pokoje svítilo sluníčko a protože jsme tam byli s Edwardem sami tak mu to vůbec nevadilo. Ležel vedle mě a blyštil se jako diamanty.

„dobré ráno Bello tak co jak si se vyspala“ zeptal se mě Edward a já mu dopověděla.

Asi tak do desíti jsem se válela na posteli dokud mě z ní nevyhnal hlad. Vyskočila jsem z postele a šla si udělat něco dobrého. Po ránu jsem zvyklá si udělat hrnek studeného kakaa a tak jsem si ho dopřála. Od oběda už měl Edward naplánovanou každou naší společnou minutu strávenou na ostrově. Dneska jsem se třeba učila šnorchlovat zítra jsem měla na programu potápění pak zase průzkum ostrova a tak různě. Jenže být furt v pohybu není pro mě a tak jsem si prosadila to že jsem se poslední dva dny válela na plážovém lehátku a užívala si sluníčka kterého ve Forks moc není. Jenže jsem za první den válení u moře stihla spálit a tak mě po večerech Edward ošetřoval. Nejvíc mi na spáleniny pomáhaly jeho studené ruce které byli přímo pohlazení na spálenou kůži. Druhý den válení jsem strávila tím že jsem všechno na co jsem přišla fotila. Ještě že jsem si koupila čtyř gigovou paměťovku. Takže se mi na to všechno vešlo. Nejhezčí pohled byl ale na tyrkysové moře s bílou pláží a palmami. Taky jsem fotila Edwarda ale jenom ve stínu nebo na pokoji aby nebylo poznat že je jiný než ostatní lidé. V noci ze soboty na neděli jsme se vracely domů. Cesta ubíhala rychle protože jsem ji prospala jako tu cestu tam. Na letišti v Seattlu na nás zase čekalo procesí se kterým jsem se před několika dny loučila. Vrátili jsme se něco kole desáté večer a tak jsem šla po příjezdu domů spát. Probudila jsem se až někdy kolem poledne. A hned jsem u sebe měla mamku kterýs jsem vyprávěla co všechno jsme dělaly a jak jsme se měly. Taky jsem jí ukázala fotky co jsem nafotila a ke každý se snad vázal nějaký příběh nebo veselá historka. Zbytek týdne jsem zase znovu strávila balením tentokrát na 14 denní návštěvu u holek v Chicagu. Jela jsem zase jen já a Edward. V sobotu ráno jsem nasedala na místo spolujezdce do stříbrného Volva a uháněla směrem Chicago. Do Chicaga ubíhala cesta celkem rychle protože jsem po většinu cesty spala a taky proto že jsme se po dálnici řítili rychlostí blesku. Na místo určení jsme dojeli kolem třetí ráno. Takže jsme se rovnou ubytovali a já si na hotelovém pokoji kde strávím celých 14 dní před začátkem nového školního natáhla nohy na hotelové pohovce. Nebyla jsem ani nějak moc unavená protože jsem prospala většinu cesty. Edward si sedly vedle mě ale nejdříve mi nadzvedl nohy aby mi je prý nerozmačkal. Chvíli jsem si tam užívala klidu a ticha které vládlo skoro uprostřed noci po celém hotelu. Jenže jsem dlouho nevydržela sedět a tak jsem prolezla pokoj skrz na skrz a našla koupelnu celou z mramoru pak byl v obýváku malý mini bar a tam všechno na co si člověk vzpomene. Pak jsem vlezla do ložnice.  Byla tam velká manželská postel a na každé straně postele byl noční stolek. Když jsem přišla blíž zjistila jsem že povlečení je z hedvábí a kobereček je opravdu velmi měkký a příjemný. Nakonec jsem zase skončila v koupelně a dala si sprchu. Vylezla jsem asi až po půl hodině dokonale zrelaxovaná a uvolněná. Po převlečení do pyžamka jsem si vlezla do té měkoučké postele a vnímala pocit luxusu. Edward byl asi za minutu u mě a lehl si vedle mě.

„tak co jak se ti zamlouvá tenhle hotel?“ zeptal se mě Edward s pobaveným tónem hlasu z toho jak na mě koukal co furt vyvádím.

„moc. Kolik to má vlastně hvězdiček“ nevydržela jsem to a musela se zeptat protože jsem pořád nad tím přemýšlela.

„nevím asi pět nebo šest“ pokrčil ramenama

„co… cože tolik to si to můžeš dovolit?“ byla jsem překvapená jako když vytáhnou sáňky v létě.

„no to víš nejíme nenakupujeme jídlo a tak různě a co pak s penězi“ položil do éteru řečnickou otázku.

„já bych věděla“

„a co by si s nima udělala?“

„no tak třeba bych si postavila ranč a chovala koně a to vyžaduje pořádnou částku pak bych si postavila třeba vilu a nakupovala a tak různě“ vymýšlela jsem si co bych udělala s přebytečnými penězi na kontě. Edward se jenom zasmála a mě přepadl pocit únavy a tak jsem si na chvíli zdřímla. Probudila jsem se až někdy v deset ráno. Vstala jsem z postele a šla ze sebe udělat člověka. Za chvíli se ke mně donesla omamná vůně čerstvě pečených sýrových croasantů a kafe. Vyšla jsem z koupelny a šla za tou vůní. Na stole v obýváku ležel tác se snídaní. Sedla jsem si k němu a začala baštit až se mi dělaly boule za ušima.

„hm já si myslel že ti to přijde k chuti“ usmál se nade mnou Edward. Měl na sobě tmavě modré džíny a světlou kostičkovanou košili.

„jo..   to jo měla jsem hlad“ mumlala jsem přes jídlo v puse.

„a co chceš dělat do dvanácti“ zeptal se mě a tím mi připomněl to že mám být u Lusy ve dvanáct na obědě.

„no já nevím co třeba se projít parkem směrem k jezeru“ navrhla jsem

„no to asi ne koukni se z okna“ otočil se k oknu

„aha no tak to tu asi budeš muset zůstat co?“

„to nějak přežiji hlavně na sebe dávej pozor alespoň kůli mě“

„neboj nikdo mi neublíží“

„a co Luke“ nadhodil. Ne už zase někdo začíná s Lukem já jsem si na něj během prázdnin ani jednou konečně nevzpomněla a teď mi ho zase připomínají.

„myslíš že bude furt v jednom městě?“

„ne asi ne bylo by to nápadný“ zavrhl tuto odpověď Edward ale mě to nasadilo brouka do hlavy.

Celé dopoledne jsem se nehnula z hotelového pokoje. Jenže pak odbyla půl dvanáctá a já se vydala ven sama bez Edwarda za Lusy na okraj města. Jela jsem busem a tak mi cesta nepřipadala tak hrozná. Vystoupila jsem z busu a dva bloky jsem došla pěšky. Když jsem dorazila až k baráku už jsem viděla jak ke mně Lusy společně s Liz běží. Otevřela jsem si dvířka a taky jim běžela naproti asi v polovině jejich zahrady jsme se střetly a zbortily se na zem. Všechny jsme se začaly hrozně smát.

„a kde máš Edwarda a chodíš s ním ještě vůbec“ zahltila mě otázkami Liz

„to víš že s ním chodím ale nemohl jsem přijít něco zařizuje“ vymyslela jsem si z fleku a vypadalo to že mi to holky zbaštily.

„A co vy dvě jak se máte?“ začala jsem já.

Nakonec jsme si rozbalily lehátka a sedly si okolo bazénu u Lusy na zahradě. Povídaly jsme si o dovolených o klukách a tak různě. Dozvěděla jsem že Liz má nový objev jmenuje se Martin a je to nějaký hokejista. Ukazovala mi jeho fotku vypadá na docela milýho kluka. Lusy je prý furt sama. K obědu jsme se dostaly až někdy kolem druhé kdy už to Lusyina mamka nevydržela a přinesla nám ho rovnou pod nos. A protože bylo opravdu hezky tak mě a Liz Lusy půjčila plavky a šly se smočit do jejich bazénu. Když jsme vylezly ven napsala jsem rychle Edwardovi SMS že přijedu až někdy k večeru. Pak jsme se zase opalovaly na lehátkách a já jsem byla na řadě s tím co jsem zažila o prázdninách. Ukazovala jsem holkám fotky z Malediv a taky ze závodů. Liz už šla. Nakonec i já jsem se musela rozloučit. Převlékla jsem se zpět do svého oblečení a ještě jsem Lusy slíbila že tu zítra přespím a vydala jsem se na bus směrem k hotelu. Zavřela jsem za sebou dvířka a šla kolem lesa na bus. Najednou jsem koutkem oka zahlédla kůži zářící jako diamanty.

„Edwarde si to ty“ zavolala jsem do prostoru.

Otočila jsem se za tou šmouhou která září jako diamanty a koukala do lesa kde stál on. Výplod mé minulosti.

„už na tebe čekám Bell“ prohlásil mě známý hlas………………

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 22. část: