29.03.2009 (14:31) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2615×

2. část

Za chvilku přišla mamka do mého pokoje. Samozřejmě mi to nedalo a tak jsem se musela zeptat.

„mami, taťka má novou práci?“

„Jo o tom jsem s tebou taky chtěla mluvit ale nejdřív mi řekni co se stalo na koních.“

„no dobře já ti to řeknu ale slibuješ mi že mi řekneš to o tý práci“

Jo s mojí mamkou se na všem umíme dohodnout. Kývla na souhlas. Tak ti jí to začnu celé od začátku vyprávět. Samozřejmě se to neobejde bez slz když to byl můj nejoblíbenější koník se kterým jsem byla furt kterej si toho ode mě musel vyslechnout plno hroznejch věcí kterej mi pomohl když mě opustil můj první kluk tak jsem k němu přilnula snad víc než k nejlepší kámošce. Ale teď je na řadě mamka.

„Takže taťka dostal nabídku do jedné kriminalistické laboratoře ale kdyby jí přijal tak by jsme se museli stěhovat na druhej konec států ale jestli se ti nechce nemusíme nikam jezdit,“ sdělila mi mamka.

„Víš co mami jak už jsem ti řekla že mi odvezou Antona už mě tady ve Wheatonu nic nedrží s koňma sice nekončím ale tady na tu stáj zítra až Anton odjede zapomenu a už se tam nevrátím“ řeknu jí popravdě ale poslední dvě věci si pro sebe slíbím. Pak mamka odejde a já si dojdu do kuchyně pro něco k pozdnímu obědu. Vystoupam do pokoje a zapnu si laptopa a du brouzdat po netu. Najednou ke mně přiletí zpávička z icq je od Lucy.

Baf. Tak co jak ses měla na koníkách

Na to jí odpovim popravdě a ještě přidam nejnovější informaci

Ale vyjížďka byla fajn ale dozvěděla jsem se že mi prodali Antona a taky mam jednu velmi velkou novinku budeme se stěhovat

Za okamžik mi přiletí další

To mi budeš muset říct osobně jsem u tebe za 10 minut a vemu i Liz

No dobře tak za chvilku je tu Lucy tak se aspoň oblíku . Za 10 minut a vedu je přímo do pokoje.

„hej Bello to nám přece nemůžeš udělat že si nějkam odjedeš“ spustí na mě Liz

„Liz počkej nech Bellu aby nám to pověděla“ klidní ji Lucy

„jo promiň“ omluví se mi Liz

A tak jim to zase celý hezky od začátku povim. Když jim to dopovim chvíli koukáme do blba. Byla to Lucy která prolomila ticho.

„takže odjíždíš?“ zeptala se

„co jinýho mi zbejvá?“

„no mohla by si třeba utéct“ řekla Liz

„A kdy odjíždíš“ zeptala se Lucy. Konečně někdo chytrej.

„nevim přesně ale co jsem zaslechla taťku tak má nastoupit po jarňákách takže brzo“

„to je škoda ale víte co tak pudeme někam ven přece tu nebudeme tvrdnout a bulet“ povzbuzuje nás Liz. Obě mě vzali za ruce a vyrazily jsme do města. Tentokrát jsme nezůstaly ve Wheatonu ale jeli jsme do Chicaga. Jeli jsme mamky autem. Prý tam kam pojedeme je podobně jako tady akorát je tam o pár stupňů míň a je tam málo sluníčka. S holkama ubíhal čas rychle. Vrhly jsme se do našeho oblíbeného nákupního centra a užívaly svobody. Domů jsme dojeli kolem desáté večer. Ráno jsem měla náladu pod psa. Věděla jsem že dneska Anton odjíždí a tak jsem se na to hlavně psychicky připravila. Na koně jsem tentokrát přijela mamky autem abych měla kam dát hadry a věci z koní. Na koních jsem dlouho nebyla proč taky. S Antonem jsem se rozloučila a pomohla mu nastoupit do přepravního boxu. Na jízdárně jsem ukončila svoje členství a jela domů. Doma jsem se vydala rovnou do koupelny a vyprala sebe i svoje hrady z koní. Když jsem byla vykoupaná tak jsem si začala balit věci do kufrů. Večer jsem byla skoro hotová. Taťka mi řekl že pojedeme zítra večer. Ráno přijedou stěhováci a naloží věci a pak se vydáme do nového domova. Tuto stěhování má mnoho mínusů hlavní mínus je to že si budu muset zvykat na nový lidi a školu, budu muset opustit moje kámošky a taky to že budu muset prodat mojí motorčičku. Brzo ráno přijeli stěhováci. Já a mamka jsme jim pomáhali. Taťka ještě spal a spát bude protože bude řídit. Když už to měli šli jsme probudit taťku a mohli jsme vyjet vstříct novému domovu. Cestou jsem se dozvěděla, kde to přesně budeme bydlet. Budeme bydlet v nějakém menším městečku jménem Forks. Potom jsem si dala sluchátka do uší a poslouchala písničky, ale za chvíli se mi vybila baterka. Tak jsem zkusila usnout. Pod hlavu jsem si dala můj oblíbený polštářek. Pak jsem usnula protože když jsem otevřela oči viděla jsem ceduli na které stálo že Forks je vzdáleno jenom 50 mil.

„dobré ráno boučku jak ses vyspala?“ pozdraví mě mamka

„dobrý, to už jsme tak blízko?“ divila jsem se

„jo jo asi 2 hodiny cesty a jsme tam stěhováci už mi volali už tam sou a čekají jenom na nás“ oznámí mi taťka. Pak jsem se podívala Na hodinky a zjistila jsem že je 11 dopoledne. Uf. To jsem spala 13 hodin. Dvě hodiny uběhly jako nic. Celou zbývající cestu jsem koukala do lesů. Sou snad všude. Pak jsem zahlídla nějakou červeno-bílo-modrou šmouhu, hm asi nějakej pták. Za chvilku jsme zahnuli na naší příjezdovou cestu. Pomohli jsme stěhovákům a večer už jsme měli většinu nábytku vyndanou. Ráno jsem se vydala po okolí a hlavně jsem se musela zapsat do místní střední školy a protože sou prázdniny tak tam moc lidí nebude tak mi to vyhovuje. Vlezu podle instrukcí uklízečky do ředitelny a projdu kolem čtyř nějakejch lidiček. Stihla jsem si všimnou že sou to 2 holky a 2 kluci, nadpřirozeně krásní bledí a všichni měli zvláštní zlatohnědou barvu očí. Vypadali že na někoho čekali. Vlezu do kanceláře a tam je nějaký kluk s takovejma podivně bronzovejma vlasama a něco vyřizuje. Než jsem si přesunula váhu z jedné nohy na druhou jsem si všimla že má úplně stejnou barvu pokožky jako ti venku. Když už jsem měla váhu na druhej noze tak jsem se přesunula do víru větráku. Příjemně to fouká dokonce se mi nadzvedli vlasy a já ucítila svojí voňavku. Než jsem stihla mrknout byl otočenej obličejem ke mně a v něm nepřátelský výraz jako kdybych nevim co provedla. Potom tam vlítla taková malá holka chytla ho za ruku a odtáhla pryč. Z přemejšlení co jsem mu mohla udělat mě vytrhne sektretářka.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 2. část: