Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 19. část

20.06.2009 (08:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2043×

Byla jsem v lese a věděla jsem že utíkám před tím koho hedám. Pobíhala jsem v lese jako smyslů zbavená a našla jsem toho koho jsem hledala. Najednou jsem se cítila jako v počítačové hře. Lovec a zároveň můj hledaný mě chytil a já věděla že bude po mě. Ale místo toho aby se předemnou objevil nápis Game Over dostala jsem nevyčerpatelné množství života a síly. Přestala jsem se cítit jako lovná zvěř ale jako lovec. Znovu jsem lítala po lese jako smyslů zbavená. Nakonec jsem vyběhla z lesa a ocitla jsem se na útesu. Vrhla jsem se z útesu a narazila do skály.

Trhnutím jsem se probudila. Viděla jsem do čeho jsem narazila. To něco bylo Edwardovo tělo ležící za mnou. Hlavu měl zvednutou a podepřenou rukou aby na mě mohl koukat. Hned jak jsem se na něho podívala usmál se a popřál mi dobré ráno. Vstal z postele a někam zmizel. Za sekundu se vrátil.

„ze včerejška jsem se poučil a připravil ti snídani" řekl a podal mi podnos kde bylo od všeho trochu. Dokonce jsem měla hotové palačniky.

„tos vařil sám?" ukázala jsem na palačinky

„jo v noci jsem koukal na nějaké opakování pořadu o vaření" řekl a koukal na mě jak jím.

Po jídle jsem se konečně zvedla z postele a začala den jako normální slova. Alice se mnou vlezla do koupelny a připravila mi nějaké oblečení co jsme včera nakoupili. Asi tak za puů hodinky jsem byla připravená a mohli jsme vyjít. Vzala jsem Edwarda za ruku a sešli jsme dolů kde babča něco kuchtila.

„ahoj babi co to připravuješ?" ptala jsem se babči a tušila o co jde.

„ahoj ale tady připravuju večeři. Všichni se tu sejdeme. Tak se nezpozděte" řekla babča.

My už jsme vycházeli před dům rovnou na chodník.

„my nepojedeme autem?" divil se Edward

„ne říkala jsem si že by to bylo lepší pěšky a metrem" řekla jsem a pokračovala dál v cestě.

Prošli jsme vilovou čtvrť a před námi se už rozprostíralo město Chicago.

„tak teď jsme na kopci St. Hill a to pod námi je Chicago" řekla jsem mu a prstem ukázala dolů.

„vypadá větší něž si ho pamatuju" poznamenal Edward

„hm asi jo když tu žije kolem 5 milionů lidí" prohodila jsem a šla vyšlapanou cestičkou dolů do města.

„počkej takhle to bude rychlejší" řekl Edward a už jsem se vznášela v jeho náručí.

„seběhnu dolů a bude tam za pár sekund" poznamenal a už jsme letěli rychlostí světla dolů z kopce. Za pár sekund jsme byli dole. Postavil mě na nohy a vzal mě za ruku a vešly jsme do města. Začali jsme parkem. Sedla jsem si na jednu z laviček abych mohla začít vyprávět. Sednul si taky a já mohla začít.

„začala jsem parkem abych ti mohla povědět o mě a Lukovi" začala jsem a viděla jak ztuhnul.

„po včerejšku jsi si asi určitý obrázek udělal ale já ti to řeknu tak jak jsem to prožívala já" říkala jsem a přitom se mu pohlédla do jeho zlatých očí.

„pamatuji se ten den s takovou přesností jako bych ho teď prožívala. Byla sobota

20. května a já zrovna přijížděla na motorce z koní. Viděla jsem dvě ulice od našeho baráku neznámé auto. Řekla jsem si že asi někdo zabloudil a tak jsem se tam šla podívat a zeptala se jestli něco nepotřebují. V tom jsem je uviděla. Říkám je protože v tom autě taky seděla Lusy. Lusy je Lukovo nevlastní sestra. Byla jsem na první pohled zamilovaná a to mi bylo teprve 15 a Lukovi bylo 17. ,Fůj tady něco smrdí jsem se stěhovat nechci´ to byla Lukova první slova a já mu s úsměvem odpověděla  ,to jsem byla jsem u koní´ pak se na mě také usmál a já jsem málem vrněla blahem" chvílema jsem koukala na Edwarda a viděla jak se do příběhu zažral. Tak jsem pokračovala dál

„pak jsem ještě prohodila pár slov s Lusy a zjistila že je stějně stará a jela domů. Doma jsem mamce všechno řekla a taky Liz se kterou se znám od mala. Liz trochu žárlila ale pak v pondělí ve škole Lusy poznala a byli jsme be škole vyhlášené trio. S Lukem to tak snadno nešlo. Ze začátku jsme byli prostě známí protože jsem chodila za Lusy domů. Zajímavý je že jsme kamarády nikdy nebyli. Chodit jsme spolu začali po takové události kdy se do školního dramatického kroužku vybírali herci a tak jsem se tam ze srandy přihlásila. Luke tam byl taky a zrovna nám dala učitelka hlavní role. Při prvním polibku na place jsme se od sebe nemohli odtrhnout. Pak jsme prožívali ty dny plné lásky. Zjistila jsem o něm že má narozky týden po mě" ukončila jsem protože jsem se potřebovala nadechnout. V tom mi do toho skočil Edward.

„a kdy máš narozeniny" ptal se

„31. března to znamená před třemi týdny" odpověděla jsem a pokračovala v příběhu.

„taky jsem zjistila že je adoptovaný víš jeho rodiče nemohli mít děti a tak Luka jako miminko adoptovali jenže pak se zadařilo a  oni měli Lusy. Ale zpět k příběhu. Luke se mnou chodil na koně a byl to on kdo mě donutil k tomu abych si udělala licenci a závodila. O prázdninách jsme jezdili do okolí k jezerům na výlety pár krát jsme si udělali vyjížďku na koni. Teď se přesunu v čase na konec března. Přicházeli moje a jeho narozky a tak jsme se dohodly že to společně oslavíme. Konečné datum oslavy bylo 10. dubna protože byla sobota. Pozvali jsme kamarády a tak. Dostali jsme hodně dárků a prostě si užívali. Bylo něco kolem půlnoci když jsme jenom tak seděli na verandě a kochali se hvězdama. Byla mi zima a tak že si pudu pro bundu. Luke mi pro ní chtěl ale dojít ale já jsem mu řekla že to zvládnu a tak jsem šla dovnitř. Když jsem se vrátila na verandu už tam nebyl myslela jsem si že to je zase nějaký jeho žertík a tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Znovu jsem se zadívala na hvězdy a čekala kdy se objeví a asi jsem usnula protože ráno mě probudili houkačky policejního auta. Lukova mamka mi řekla že Luke byl pravděpodobně unesen. Policie to začala prošetřovat ale po měsíci hledání ho prohlásila za mrtvého. Nejhůř na tom byla si Lukova mamka a pak já s Lusy. Skoro měsíc jsem nic nedělala. Jediný u koho jsem se cítila dobře byl Anton. Nakonec jsem zapomněla ale ten čas strávený s ním mi už nikdo nevezme. Pak jsem už žila docela normálním životem. Sedmnáctý narozky byly docela divný byl to rok. Osmnácký šly a pak mamka přišla s tím že se stěhujeme a taky že mi odvezli Antona. V tu chvíli jsem si myslela že už mě nepotká nic dobrého ale s tebou jsem zase začala věřit." Dovyprávěla jsem svůj příběh.

„To jsem nevěděl že to bylo takhle" řekl si spíš pro sebe Edward

„jo ale nechme Luka Lukem pro mě už neexistuje jdeme na tu prohlídku města ne?" vyskočila jsem z lavičky a pokračovala v cestě.

Vymotala jsem se z parku a vzala to rovnou do centra města. Cestou mě napadlo zajít do knihovny a kochat se starýma fotkama. Mohli by jsme porovnávat Chicago teď a před sto lety. Šly jsme historickým centrem když se Edward zastavil u jedný nemocnice.

„to je ten špitál kde mě Carlisle našel a přeměnil" řekl a šel směr k nemocnici

„jo teď je to soukromá klinika u svatého Petra jsem nás jen tak nepustí" přečetla jsem info ze štítku

„ani dovnitř nechci ten pach krve je cejtit až jsem" řekl a my jsme pokračovali v cestě.

Podívali jsme se na jezero já si dala u jezera oběd a pokračovali jsme dál v cestě. Hned u jezera je Zoo a mě napadlo se tam podívat jelikož jsem tam dlouho nebyla.

„Edwarde poj´d podíváme se na zvířátka" táhla jsem ho do Zoo ale on byl výhradně proti

„jí tam nepůjdu dyť všechny zvířata přede mnou utíkají" stavil se furt proti

„ale Anton se tě nebál když si ho odstrojoval ani když na něm Emmett seděl" měla jsem silný argument

„což je zajímavé asi máš na zvířata dobrý vliv" prohodil

„tak to otestujeme" ukázala jsem na lístky co jsem koupila

„tak dobře za to nic nedáme" šel se mnou.

Prošli jsme celou zoo a ani jedno zvířátko se ho nebálo. Dokonce jsme byli mezi žirafama a mohli je nakrmit. Když jsme vylezli ze Zoo koukla jsem se na hodinky a málem se zděsila.

Bylo půl šesté a v šest je ta večeře a za půl hodiny u babi nebudu.

„kurník šopa alelujá fix jsem měla dávat větší pozor na hodiny" nadávala jsem nahlas

„co se děje" ptal se Edward když jsme vycházeli ze Zoo

„jen to že máme u večeře být za půl hodiny ale cesta bude trvat hodinu minimálně" řekla jsem a přidala na rychlosti.

„tak já ti pomůžu vyskoč mi na záda a budeme tam za chvilku"řekl Edward a já koukala jako puk.

Pomohl mi na záda a rozeběhl se plnou rychlostí. Na kopci kde jsme kde jsme dneska startovali jsme byli za pět minut. Zbyl nám ještě čas tak jsme se podívali na můj bývalý domov. Došli jsme k babi a už nás hnala si mýt ruce. S Edwardem a Alicí jsme se dohodli že dostanou malý kousek večeře a šoupnou ho na talířek co budou mít schovanej a já to pak hodím sousedovic psu.  Po večeři jsme jeli domů do Forks. Taťka dal Edwardovi klíčky od auta jako kdyby byl nějaký řidič a mohli jsme jet. Sedla jsem si vedle Edwarda a v tu chvíli na mě dolehla únava za celý den. V klidu jsem usnula za Edwardovi rychlé jízdy a nechala si zdát něco hezkého. Když jsem se probouzela byly jsme uprostřed Montany. To nám zbývá ještě hodně času stráveného v autě. Za volantem seděl Edward a na tachometru něco kolem 200.

„dobré ráno Bello tak co jak si se vyspala" zdravil mě Edward

„jo dobře akorát mám děsnou žízeň" řekla jsem mu a jak mi to auto dovolilo tak jsem se protáhla.

„Alice podej Belle ten čaj" zaúkoloval Alici

„hm naši ještě spí to se divim" prohodila jsem

„jo dala jsem jim do kafe prášek na spaní" pokrčila ramenama Alice. Nechala jsem to být a pustila rádio. Začala jsem se kochat krajinou a koukala na koně co se všude pásly. No jo no Montana. Asi tak za 8 hodin jsme stavěly před naším barákem.  Před Washinktonem se naši probudili a taťka chtěl řídit. Jenže jsme ho tam s Edwardem nepustili a tak poslední 3 hodiny remcal na téma ta dnešní mládež.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 19. část: