Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 18. část

06.06.2009 (17:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1904×

Očima jsem prohledával skupinky lidí kolem ale nic čeho bych se mohl chytit jsem nenašel. Zdálo se mi to hodně divné ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Za chvilku Bella vylezla a my jsme mohli pokračovat. Najednou Bella ztuhla a hleděla do dálky. Přes tvář jí přeběhl tucet emocí ale já jsem poznal jenom pár. Hlavní byla úleva radost ale pak přišel hněv a bolest.

„Bello co se děje" zeptal jsem se protože jsem nechápal proč se tak tváří.

„Luke" šeptla ani se na mě nepodívala a koukala dál na houf lidí.

Do toho mě znovu do nosu praštil ten neznámý pach. Najednou se ke mně dostaly zmatené myšlenky zřejmě toho Luka.

Bella, to je moje Bella. Má láska moje všechno. Počkat ale kdo je to vedle ní. Půjdu to zjistit.

Začal se přibližovat a tak jsem chtěl s Bellou utéct chránit jí ale ona stála a když se pohnula tak šla směrem k němu. Pohyboval jsem se hned vedle ní. Když jsme došli dost blízko ucítil jsem znovu ten pach a věděl jsem že patří jemu. Podle očí které měl zbarvené jako tmavě červené víno jsem poznal že není vegetarián. Hned teď jsem měl v plánu s Bellou utéct jenže to by nesměla začít mluvit.

„Luku jsi to ty co tu děláš všichni si myslí že si mrtvý" začala Bella a ve tváři bolest i radost

„ano Bello jsem to já už jsem si myslel že tě neuvidím potom co se mi stalo" řekl a já viděl v Bellině tváři spoustu otazníků.

„a co se ti stalo má to co dočinění s tím že si se ztratil" ptala se Bella.

„pálí ti to ano stalo se mi to co se stalo tvému... no prostě jsem to co on. Držíš si zajímavou společnost" řekl a usmál se

„takže si upír" řekla Bella a to poslední slovo řekla skoro neslyšitelně.

„ano ale ještě si mi neřekla kdo je tuto" řekl a ukázal na mě

„ou to je můj přítel Edward" řekla Bella a podívala se na mě.

„aha těší mě Edwarde já jsem Luke" řekl a nabídl mi ruku na pozdrav žádnou lstivost jsem v jeho myšlenkách neslyšel a tak jsem tu ruku přijal.

Luke jen přivřel oči a pak zamrkal a já viděl v jeho myšlenkách celý můj život před očima.

„co to bylo" ptal jsem se protože jsem to nechápal

„víš mám dar jako ty máš čtení myšlenek já při dotyku ruky s rukou dokážu vidět dotyčného minulost a zjisti o něm skoro vše" řekl Luke a usmál se na Bellu a ta se na něj taky usmála také.

„ale u tebe to lásko nepotřebuji, pamatuješ si naše slova" usmál se Luke na Bellu a já ty slova slyšel v jeho myšlenkách se vzpomínkou na to jak spolu chodili. Mě už pomalu tekly nervy.

„Luke a Bella jako hříchy anděla" odrecitovali společně. To už jsem nevydržel a začal vrčet.

„klid příteli já ti jí nechci vzít" ohradil se Luke

„jo to sice ne ale myslíš si že si tě Bella vybere" řekla jsem a přestal vrčet.

„Luku jenže tahle věta měla smysl než si mě opustil" řekla Bella a něměla daleko k slzám.

„vrátil jsem se do Chicaga abych tě vyhledal a urovnal to aby naše věta zase mohla platit věčně" řekl a pohladil jí po tváři

„a co sis myslel že se k tobě vrhnu a bude to odpuštěno jako že se ty dva roky nestaly? Ne! Já mám teď Edwarda a na tebe už jsem zapomněla" řekla a chytla se mě kolem pasu.

„jak myslíš já o tebe budu stát na věky" řekl a vypařil se rychlostí blesku. Viděl jsem na Belle že jí toto setkání moc neprospělo a tak jsem jí vzal za ruku a druhou kolem pasu a šly jsme do auta kde budeme jen my dva.

Bella

Po obědě se holky s Alicí někam vypařili a já musela ještě na záchod. Edward na mě čekal. Alespoň budeme mít chvíli pro sebe. Chudák pořád jen chodil s taškama do auta. Ale já jsem si to docela užila sice jsem větčinu nákupů byla v kabince a ke mně chodili ty nejlepší kousky i když Edward pořád něco říkal aby mě nemučili. Vylezla jsem ze záchodů. Vstal a my jsme pokračovali sami. Jen tak jsem bloudila očima po spoustě krámků a najednou jsem zůstala stát a koukat na jedinou osobu. Nic jiného neexistovalo. Viděla jsem ho. Luka. I teď co to bylo dva roky se mi to zdálo jako včera co se to stalo. Z toho šoku mě probral Edward s otázkou co se děje.

„Luke" žašeptala jsem a nespouštěla z Luka oči. Co když se mi jenom zdál? Začal se přibližovata moje nohy šly směrem k němu jako kdyby mě táhla nějaká magnetická síla. Hned jak jsem byla blíž všimla jsem si na něm změn ve tváři ale i na těle. Jeho obličej měl výraznější rysy ale jeho oči přešly z krásně kobaltově modré do takové vínové.jeho blonďaté vlasy víc zesvětlili a tělo se zdálo vypracovanější.

„Luku jsi to ty co tu děláš všichni si myslí že si mrtvý" ptala jsem se na spoustu otázek

„ano Bello jsem to já už jsem si myslel že tě neuvidím potom co se mi stalo" řekl a já si spojila jeho zmizení s tím něčím.

„a co se ti stalo má to co dočinění s tím že si se ztratil" dávala jsem si souvislosti k sobě

„pálí ti to ano stalo se mi to co se stalo tvému... no prostě jsem to co on. Držíš si zajímavou společnost" řekl a já pochopila co tím myslí

„takže si upír" řekla jsem a poslední slovo  špitla

„ano ale ještě si mi neřekla kdo je tuto" řekl a ukázal na Edwarda

„ou to je můj přítel Edward" řekla jsem hrdě a pohlédla na Edwarda

„aha těší mě Edwarde já jsem Luke"řekl a napřáhl ruku na pozdrav a Edward ji stiskl. Pak Luke přivřel oči.

„co to bylo" vypálil Edward dřív než já.

„víš mám dar jako ty máš čtení myšlenek já při dotyku ruky s rukou dokážu vidět dotyčného minulost a zjisti o něm skoro vše" řekl Luke a usmál se na mě a já se usmála aniž bych chtěla

„ale u tebe to lásko nepotřebuji, pamatuješ si naše slova" zeptal se a já si vzpomněla na to období kdy byl se mnou a musela ty slova říct.

„Luke a Bella jako hříchy anděla" řekla jsem společně s ním.

Slyšela jsem za sebou Edwarda vrčet.

„klid příteli já ti jí nechci vzít" řekl Luke

„jo to sice ne ale myslíš si že si tě Bella vybere" pokračoval  Edward a já Lukovi musela říct ať se mnou nepočítá

Luku jenže tahle věta měla smysl než si mě opustil" řekla jsem mu

„vrátil jsem se do Chicaga abych tě vyhledal a urovnal to aby naše věta zase mohla platit věčně" řekl a pohladil mě po tváři. Kupodivu mi to dělalo příjemně. Ale věěla jsem že mám Edwarda a na Luka jsem už zapomněla. I když teď se to všechno vrátilo, ty měsíce zapomínání.

„a co sis myslel že se k tobě vrhnu a bude to odpuštěno jako že se ty dva roky nestaly? Ne! Já mám teď Edwarda a na tebe už jsem zapomněla" řekla jsem mu poměrně nahlas a bylo mi jedno jestli lidi kolem nás koukají. A rozhodila jsem paže kolem Edwarda na znamení toho že on je ten kterého miluji a taky proto ře jinak bych se asi zhroutila.

„jak myslíš já o tebe budu stát na věky" prohlásil a já věděla že se jednou vrátí ale Edwardovi jsem to neřekla. Najednou zmizel jak pára na hrncem. Pak mě Edward odvedl k autu. Auto jsem odemkla a lehla si si na zadní sedačky a přemýšlela co se za těch pár minut stalo. Jak jsem celou dobu věřila Luke nebyl mrtvý ale je z něj upír. Co mi ale vrtalo hlavou je co že mě nepřestával milovat. Chvíli jsem tam ležela s očima zavřenýma a vstřebávala nové informace.

„Bello nechceš jet domů" zeptal se mě Edward

„ne, jen mě tu nech chvíli o samotě já pak za váma přijdu a prosím tě hlavně nic neříkej holkám" řekla jsem mu a zase zavřela oči. Slyšela jsem Edwarda odejít. Chvilku jsem ještě ležela ale pak jsem si přelezla dopředu a pustila si vlastnoručně vypálené CD s uklidňujícíma písničkama. Najela jsem na skupinu Muse a jejich už docela starou píseň Unintended a nechala jejími tóny naplnit celé auto a mě. Tuto písničku jsem si pustila ještě dvakrát a pak jsem se rozhodla že se za nima vydám. Vylazla jsem zamkla auto a zase vešla dovnitř. Tentokrát jsem furt těkala pohledem jsem a tam a prohledávala houfy lidí jestli tam náhodou není Luke. Teprve když jsem prolezla druhé patro uviděla jsem Alici a spol. u obchodu s obuví. U bot jsme ještě nebyli. Nasadila jsem výraz že mi už nic není a vešla do obchodu kde zrovna Alice nutila Edwardovi nějaké boty.

„no tak Edwarde vem si je budou se ti hodit k těm kalhotám co jsem ti koupila" přemlouvala ho Alice.

„jo Edwarde jsou pěkné" přidala jsem se k Alici

„Belloo už je ti dobře? Edward říkal že ti není moc dobře" řekla mi Lusy

„jo jo už je mi fajn asi jsem ty špageti do sebe rychle naházela" vymyslela aem co mě zrovna napadlo

„Bello pro tebe tu mám taky jedny botičky" řekla Alice a ukázala někam do regálu.

Nakonec jsem neskončila u jedněch ale asi u šesti nových párů bot. Přestali jsme nakupovat asi až v osm večer. Celou tu dobu jsem na Luka nemyslela. Přestal existovat už u druhého páru bot. Naštěstí se nám to do kufru všechno vešlo což mě docela překvapilo. Nikdy jsem tolik nenakupovala zvlášť když je třetina věcí moje. Lusy a Liz jsem odvezla domů. Holkám jsem slíbila že se na mě zase přijedu podívat ale až o prázdninách. Pak jsme dojeli k babi. Tam jsem si dala něco malého k večeři a šla spát. Zítra se pudeme projít s Edwardem po městě a Alice? Ta zase bude v obchodech nebo pude s náma to ještě nevím. Ale jedno vím jistě od zítřka pro mě Luke skončil.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 18. část: