Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 13. část

18.04.2009 (18:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1872×

Když bylo asi za deset minut deset už jsme byli u jízdárny a viděl jsem Bellu jak nám jde otevřít.

„ahoj kluci“ přivítala nás a já jsem jí políbil na čelo

„ahoj Bello“ řekli jsme sborově

„tak pojďte za mnou“ řekla nám a vedla nás přes stáj ke skokovému kolbišti. Byl tam sešup dolů a na tom sešupu byli něco jako lavičky.

„jsem si sedněte“ řekla nám a ukázala na místo ve stínu borovic. Sedli jsme si a ona odešla do stáje a za chvilku vyšla se zlatě se lesknoucím koněm na kolbiště.

Jé to je ale krásný kůň má pěknou figuru a ta barva připomíná mi mého koně za občanské války.  Myslel si Jasper. Emmett se akorát divil protože si myslel že koně sou jenom v hnědý černý a bílí barvě. Slyšel jsem Jasperovo myšlenky jak se přemáhá jestli se má jít podívat blíž nebo ne. Nakonec zvítězilo se jít podívat a já jsem šel pro jistotu taky.

„máš krásného koně to bude achaltekinský kůň že jo“ zeptal se Jasper Belly

„ne není ale jeho mamka jo taťka byl Kinský kůň ty se vyznáš v koních“ ptala se ho se zájmem který jí zářil v očích.

„ani ne jenom mi připomněl mého koně za občanský války“ řekl a šel si zase sednou

„tu v 19. století“ ptala se udiveně Jasper jen kývl a ona se vyhoupla do sedla.

Bella

Překvapilo mě že Jasper žil v 19. století. No nic vyhoupla jsem se do sedla a rozešla jsem se po kolbišti. Řekla jsem si že řeknu klukům co budu dělat.

„tak kluci teď budu asi tak deset minut chodit v kroku aby se koník rozhýbal a pak tak pět minut v klusu a pak nacválám a začnu přeskakovat překážky skočím jich tak deset a potom budeme jen jezdit v klusu a pak na poslední čtvrt hodinu zase zpět do kroku a můžeme domů“ řekla jsem jim a už se věnovala jenom mě a Antonovi. Pak už jsem si jenom užívala toho pocitu když se Anton odlepil ze země a skákal. Nic jsem nevnímala a zároveň jsem vnímala všechno a taky to jak mě Emmett povzbuzoval jako na fotbale. Pak jsem přešla do klusu a do kroku.

„myslíš že bych se mohl svést“ ptal se mě Emmett když už mi končila hodina.

„no já nevím podle toho kolik vážíš“ řekla jsem mu nazpět. Emmett se jen zatvářil a zase si sedl na lavičku.

„tak pojď ty jeden fando“ řekla jsem mu a slezla z Antona a nechala tam vylézt Emmetta. Vyhoupl se tam se zkušeností mistra.

„chytni se rukama za sedlo a já si vemu otěže a budu tě vodit“ řekla jsem mu. Obešli jsme pár koleček a mě už bolely nohy a tak jsme šli domů do stáje.

„Emme musíš slézt už se domů“ řekla jsem mu a on se smutně zatvářil a slezl. Pak už jsem kolem pasu měla něčí ruce a ani jsem nemusela hádat čí.

„chceš nějak pomoct“ špitl mi do ucha Edward

„jo sundejte mu postroje a přineste mi něco k pití“ řekla jsem mu ale nerozkázala. Jasper s Emmettem se mi vytratili pro pití a Edward mi pomáhal Antona odstrojit ale vůbec mu to nešlo. Až jsem se musela smát.

„ty jsi možná vychodil dvakrát medicínu ale s koněm si poradit neumíš“ řekla jsem mu a odstrojila ho sama. Pak mi odnesl věci zpět do sedlovny a mezitím mi Emmett donesl pití a Jasper nějakou čokoládovou tyčinku. Pak jsem se vrhla na čištění a ti tři koukali na mě a ptali se na všechno možný okolo koní. Když bylo všechno potřebné hotovo tak jsem se vydala do šaten. Kluci na mě čekali venku já se převlíkla a vyběhla za nima.

„tak kluci kde jste nechali auto“ zeptala jsem se jich

„my tu jsme pěšky“ řekl mi Edward

„aha dobře a nechcete odvést“ zeptala jsem se jich

„ne kluci zase poběží zpátky a já s tebou potřebuju nacvičit Romea“ řekl mi a šibalsky se usmál. Nasedla jsem za volant a Edward vedle mě a rozloučili jsme se s klukama.

„proč si vlastně nevzal taky Alici a Rosalie“ zeptala jsem se ho

„ já ani nevím Alice plánovala co bude v Chicagu dělat a Rosalie by nešla kůli koňskýmu smradu“ řekl mi.

„a tobě smrádek nevadí?“ zeptala jsem se ho

„když si tam ty tak ne“ odpověděl mi a usmál se od ucha k uchu. Pak už jsme zajížděli na naší příjezdovku a já si skočila nahoru do pokoje pro text. Po chvilce jsem zase byla dole a měla jsem namířeno k nám na zahradu na houpací síť.

„kam jdeš myslel jsem půjdeme do lesa“ řekl mi Edward a trochu se mračil

„ou já jsem si myslela že by bylo dobrý bejt tady“ řekla jsem mu s důrazem na slůvko myslela

„tak ty si myslela a víš co se dělá holkám který mi nechtějí říct na co myslí“ řekl na oko výhružně

„nevím že by si mě schovaly do věže a nikdy mi už nepustili“ hádala jsem

„si vedle jak ta jedle tohle se jim provede“ chytil mě a přehodil si mě přes rameno a začal mě plácat po zadku a odříkával říkanku kterou jsem slyšela jenom od taťky „kupte sůl kupte sůl není slaná je pos*aná“ říkal tam a já se smála jak blázen propuštěnej z blázince. Za chvilku mě pustil.

„kdes to sebral to jsem naposledy slyšela od taťky když mi bylo deset“ ptala jsem se ho po záchvatu smíchu

„ale jednou jsem to viděl u nějakých rodičů v parku“ řekl mi a já rozdejchávala záchvat smíchu kterej mě málem skolil.

„no tak si mi ukázal co mi provedeš když ti budu zatajovat myšlenky ale co se věnovat teď něčemu jinému“ řekla jsem mu a ukázala na text před sebou.

Šli jsme se posadit do houpací sítě a začali cvičit. Nejdříve jsem to jenom četla ale pak jsem to zkoušela hlasem zahrát. Potom mi Edward sebral text ať to koukam umět z paměti. Kupodivu jsem uměla asi pět věcí co mám říkat.

„no vidíš to a pak že to neumíš“ chválil mě Edward a přitom mi dal pudu na čelo.

„jo umím asi tak desetinu toho co mám umět“ řekla jsem a věděla že se to nestihnu naučit

„tak víš co já se to s tebou budu učit dokud si to nebudeš pamatovat“ řekl a já si povzdychla to tu budeme hodně dlouho. No nic začali jsme se učit jako zázrakem mi to šlo o hodně lépe než samotný. A zakončili jsme to přesně tou samou lekcí francouzštiny jako to máme napsaný. Jenže to bych nebyla já aby nás něco nevyrušilo. Naši přijeli z celodenního nákupu. Od sebe nás odtrhlo taťko zatroubení na klakson.

„hahaha co kdyby jste nám šli pomoct“ zařval na nás taťka a ukázal mi abych šla otevřít. Tak jsme šli společně s Edwardem odnést nákup. Najednou Edward ztuhl a vypadal jako na laborkách.

„co se děje je to krev“ špitla jsem tak potichu že jsem se sotva slyšela je zakýval hlavou a v tom okamžiku taťka vytáhl velký kus hovězího na steaky na grillu.

„to jste si zahráli na řezníky že je to tak mokrý od krve“ zeptala jsem se jich

„ne ale ten řezník to před náma zrovna krájel tak jsme mu řekli ať nám to zabalí“ vysvětlila mi mamka a já jí viděla na očích že budeme mít na večeři steaky.

„mam dojít pro grill“ zeptala jsem se mamky

„budeš hodná a já zatím připravím omáčku a dojdu je umejt“ řekla mamka a odcházela přes terasu do kuchyně. Já jsem šla do garáže pro grill a Edward hned za mnou

„neměl bych jít“ slyšela jsem ho za mnou jak se na mě dívá jak nemůžu najít grill

„no řekla bych a to nemusím být Alice že budeš muset jeden steak přežít doufám že ti to nic neudělá“ řekla jsem mu a nahodila starostlivý pohled

„a uděláš mi ho alespoň málo propečenej abych to měl snazší“ ptal se mě

„no když se dostanu k tomu abych je grilovala“ řekla jsem mu „tak ho tam budeš mít jenom chvilku tak pár minut“ a vyjela jsem s grilem na zahradu a začala rozpalovat uhlí. Najednou Edward poodstoupil kousek ode mě.

„copak bojíme se ohýnku“ ptala jsem se s humorem v hlase

„no když ti tam strčím kousky mě už nebudu nesmrtelný“ řekl mi o poznání vážněji

„aha tak jdi dál mě to většinou šlehá plameny a o lásku bych přijít nechtěla“ řekla jsem mu a sledovala plameny. Za chvilku bylo po ohni ale uhlí stále žhavé. Tak a mohlo se začít grilovat jako první jsem tam dala steaky mamce a taťkovy když byly hotové tak jsem tam dala můj. Čekala jsem snad celou věčnost než by hotový a pak jsem přidala jeho steak a rychle ho jenom osmahla a dělala že se nám to hezky upeklo. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst škoda že si nemůžu prohlídnou co se honí Edovi hlavou. Pořád jsem na to myslela a musela se smát. Při tom jsem koukala jak ten steak pojídá docela statečně a tváří se jako by to bylo hrozně dobrý.

„no dcero moje vařit umíš tak už se můžeš vdávat“ řekl taťka a probodával Edwarda očima já s mamkou jsme koulely očima. Pak jsme uklidili stůl a já mohla Edwarda odvést domů.

„tak co jak ti chutnalo“ nemohla jsem si odpustit poznámku když jsme byli na půl cesty k němu domů

„jo šlo to chutnalo to jako hnus a trochu bonbónu“ řekl mi a já nechápala co tím myslí

„co tím myslíš hnus a bonbón“ zeptala jsem se a nedávala moc velkej pozor silnici.

„no hnus byl to maso a bonbón byla ta troška krve v tom mase tak se to dalo přežít“ řekl mi a já se musela usmát nad tím jak přirovnával krev k bonbónu

„no prostě umím krvavej steak“ řekla jsem mu a zatáčela na jejich příjezdovou cestu

„hmm teď nás slyšel Emmett a bude se tě vyptávat“ oznámil mi a já jsem už zastavovala u nich před domem to radši hned otočit.

„tak ty umíš krvavý steaky“ slyšela jsem Emmetta

„jo umim chceš ochutnat taky Eda už měl“ řekla jsem mu

„tak to mi vysvětlíš“ kouknul Emmett na Edwarda

„jo jo a tak papapa Bello“ řekl mi a já mu zamávala na rozloučenou a odjela.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 13. část: