Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 10. část

Weitz - Cinderella


Ahoj Ahoj Ahoj tak tady máte další dílek tak doufám že se vám bude líbit

Domů jsem jela docela pomalu ale byla jsem tam za chvilku. Doma na mě čekala mamka s koštětem a se slovy: „jarní úklid.“

Vykroutit se s toho nedalo a tak jsem myla okna luxovala a chytala pavouky do krabičky protože se jich jako jediná neštítím. Když jsem už měla hotový šla jsem do pokoje a konečně zavolala Lucy. Samozřejmě mě sprdla že volam tak pozdě ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pak jsme kecaly o všem a zaklaply jsme to až kolem desáté takže u ní kolem jedenácté. Potom jsem šla spát. Na to abych dělala nějaké úkoly jsem byla moc unavená a tak jsem se na ně hodila bobek dodělam si je ráno. Pak jsem usnula a ocitla se ve světě snění. Byla jsem na tom samém místě jako dneska s Edwardem. Povídali jsme si ale pak se scéna změnila a on se přede mnou krčil ve snaze mě před něčím ochránit. Okamžitě ho pronásledoval do lesa a já pak slyšela jenom výkřik. Tím výkřikem jsem se probudila. Koukla jsem se na mobil a zjistila kolik je hodin. Je půl jedné.

„byl to jenom sen jen sen nic jinýho“ řekla jsem si a překulila jsem se na posteli. Ale nemohla jsem nějak usnout a tak jsem si otevřela okno koukala z okna na tmavé smrky a borovice. Jedna borovice byla tak blízko že se po ní dalo slézt dolů na zem. Byly na ní jednoduché zářezy aby se po ní dalo lézt lépe. Najednou jsem zahlédla stříbrně zářící kouli blízko stromu u mého okna, ale měsíc to nebyl pak jsem si vzpomněla na sen na Edwarda jak zářil ve slunečním světle a zkusila zavolat jeho jméno.

„Edwarde jsi to ty“ řekla jsem docela potichu abych nevzbudila naše.

Pak trochu zafoukal vítr a větve stromu před mým oknem se zatřásly a já uskočila dva kroky zpět.

„fuj to jsem se lekla“ řekla jsem mu když jsem ho spatřila na větvi

„co že nespíš a vůbec jak si mě poznala“ ptal se na moc otázek najednou

„nemůžu usnout a nevim prostě mi přišlo že si tam ty a co tu děláš ty“ odpověděla jsem mu na jeho otázky a přidala svojí jedinou otázku.

„přišel jsem ti vrátit tvůj přívěšek na klíče“ řekl mi a v ruce se mu třpytila kovová značka renaultu.

„jé díky to je od tebe milý žes mi to vrátil“ řekla jsem mu

„nechceš se jít projít venku krásně svítí měsíc a je navíc v úplňku“ řekl mi a šibalsky se na mě usmál. Koukla jsem se na sebe jak tam stojím v noční košili vzhlédla jsem na něj a s úsměvem jsem mu řekla: „ když mi dáš dvě minuty“ usmál se a počítal sekundy já jsem jak blesk lítala po pokoji a hodila na sebe to v čem jsem přijela. Chtěla jsem odejít dveřmi když v tom mě zezadu chytil svýma neuvěřitelně studenýma rukama.

„půjdeme oknem“ řekl a vzal mě do náručí a vyskočil se mnou z okna. Pak mě postavil na zem a rozešli jsme se směrem k aleji.

„jak to že si byla vzhůru normální lidi v tuhle dobu spí nebo ne“ ptal se mě když jsme se zastavili u jedné z lípy v aleji.

„probudila jsem se protože jsem měla děsnej sen a pak se tu objevíš ty“ řekla jsem mu a zakoukala se do jeho zlatých očí které měli v tom měsíčním svitu zvláštní barvu. A přemýšlela nad tím jestli ještě nespím.

„na co myslíš“ zeptal se mě

„jen přemýšlím jestli se mě tohle nezdá proč to chceš vědět“ odpověděla jsem mu

„asi proto že tvoje myšlenky neslyším ale ostatních jo“ řekl mi a já zůstala koukat

„počkat tak ty slyšíš myšlenky a moje ne to je divný“ řekla jsem udiveně

„ano je to divné ale trápit se tím nemusíš“ řekl mi a koukal se mi do očí hypnotizujícím pohledem a já jsem mu do tich jeho očí koukala taky a nevšimla si že se naše obličeje k sobě přibližují proto že jsem tam stála celá zhypnotizovaná jeho pohledem. Až pak jsem si uvědomila že naše rty hrají velmi zajímavou hru na lovce a kořist. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a nepřestávala ho líbat. Po chvilce udělal to samé a ještě přidal na intenzitě že jsem měla pocit že to neustojím ale asi nějak to ve mně vycítil a začal se odtahovat. Pak se odtáhl a já si zívla.

„seš unavená měla by jít spát“ řekl mi

„hmm ale než tam dojdu bude ze mě mumie“ řekla jsem a cítila jak se semnou zhoupla zem a já ležela na něčem studeném a pak kolem mě zasvištěl vzduch a najednou jsem ležela v posteli.

„tak já se jdu převlíct ale nevim jak“ řekla jsem si pro sebe

„tak já ti pomůžu“ řekl mi a už mi přidržoval noční košili a já se soukala z kalhot pak jsem si natáhla košilku a on mi kalhoty a triko přehodil přes židli.

„tak já už půjdu“ řekl a znovu mě políbil ale tentokrát jen na tvář a byl pryč. A já znova usnula.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 10. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!