Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evil Angel - 6. Nesnadný cíl

Jak vznikl Edward


Evil Angel - 6. Nesnadný cílŠestá kapitolka je tu a nese název Nesnadný cíl. Isabella se musí vydat za hranice Anglie a taky se musí prodírat nehostinou krajinnou, ale to by nebyla Isabella - vražedkyně, kdyby si nechala ujít takovouhle zábavu.Přeji pěkné počtení :-D

6. NESNADNÝ CÍL

Dobrý je ten, kdo zapomíná na své dobré skutky a připomíná si svá provinění, zlý je naopak ten, kdo má na paměti především své dobré skutky a na zlé si nepamatuje...

Vypráví Isabella

V parku ještě nikdo nebyl... to mi přišlo zvláštní. Že by dnes nikdo nechodil ven se svými dětmi? Žádní psi nepotřebují vyvenčit? V čerstvě napadaném sněhu byly jen jedny stopy... ty mé.

Někdo mi z nenadání položil ruku před ústa a pošeptal:

„Hlavně buďte ticho a na nic se neptejte.“ Poznala jsem hlas toho tajemného cizince. Tahal mě někam pryč z parku...

Došli jsme do nějakého domu... krásného domu. Pozlacené zábradlí, krb z osmnáctého století, obrovská prosvětlená hala... připadala jsem si jako v království.

„Pojďte se mnou,“ pobídl mě.Sundal si svůj dlouhý kabát a klobouk.To, co jsem viděla mi vyrazilo dech. Myslela jsem si, že můj najímatel bude nějaký starý, obtloustlý a ošklivý upír, ale zmýlila jsem se. Mohlo mu být maximálně okolo pětadvaceti let, víc určitě ne.

Byl krásný... černé krátké a pečlivě načesané vlasy mu rámovaly obličej. Ale co mě zarazilo nejvíc byly jeho oči. Byly zlaté s nádechem červené... takže asi párkrát uklouzl a zabil.

„Následujte mně do kanceláře.“ Přikývla jsem.

Sundala jsem ze sebe ten dlouhý huňatý kožich a stoupala spolu s ním po schodech do prvního patra. Byla tam dlouhá chodba, která měla po celé délce spoustu dveří. Na většině z nich byl zámek.Dovedl mě k jedněm zamčeným dveřím. Poté vytáhl masivní svazek klíčů a odemkl dveře do pracovny...

Jeho pracovna byla ještě honosnější než to, co jsem prozatím viděla. Po celém obvodu stály police s knihami... kam se na tohle hrabe veřejná knihovna.

„Sedněte si,“ poručil mi. Cože? On mi poručil!

„Jistě,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby.

„Vaše poslední zkouška... Jonathan. Bohužel budete muset jet za ním dál než jsem předpokládal. Jonathan se o nás dozvěděl, takže utekl do hor. Zítra odjíždíte do Indie... Himaláje se vám budou líbit.“ Samolibě se na mě usmál. No to snad ne! On mě... mě posílá do Indie!

„Samozřejmě, už se moc těším...“ slaďoučce jsem se na něj usmála. No počkej! Já jsem Isabella Swanová, chladnokrevná vražedkyně a rozhodně si nenechám od nikoho poroučet!

„Dnes přespíte zde a zítra ráno odjíždíte... bohužel pracovní povinnosti mi znemožňují jet s váni.“

„Ano, pane,“ přitakala jsem a šla do určeného pokoje spát...

Himaláje:

Brrr... měla jsem si vzít další svetr, taková zima... ale musím splnit svůj úkol. Jonathan se prý skrývá v nějaké horské chatě... To jsem to dotáhla daleko... Ale alespoň jsem tu sama. Být tady s Tajemným cizincem, tak by to byly rovnou dvě vraždy...

Těmito vražednými myšlenkami jsem se zaobírala ještě asi hodinu, ale potom se přede mnou objevila malá útulná chatka. To bude ono!

Klepat bylo zbytečné, vtrhla jsem dovnitř. Jonathan seděl na pohovce a upřeně se díval do hořícího krbu. Ale proč v tom krbu hoří? Vždyť jemu není zima, narozdíl ode mne.

Jonathan se z nenadání podíval na mě.

„Čekal jsem vás...“ řekl. Vypadal velice klidně... že by se nebál?

„Chcete vážně jen tak zemřít?“ má otázka ho zřejmě trochu zarazila.

„Samozřejmě, že nechci, ale pořád se schovávat nemám v povaze, takže dnes jeden z nás zemře a myslím, že já to nebudu...“ S tím se vymrštil a hodil po mě celou pohovku, na které ještě před sekundou seděl. Sice jsem jen poloupír, ale jsem mrštnější než on... a to zřejmě nevěděl. Pohovka proletěla kamennou zdí a ocitla se venku ve sněhu. Tajemný cizinec mě před ním varoval, ale stejně neměl sebemenší šanci.

„Myslela jste si, že se pokojně nechám zabít?!“ křikl právě ve chvíli, kdy po mě hodil další nábytek.

„A myslíte si vy, že se jen tak nechám zabít?“ křikla jsem nazpět.

Nadešel čas vyndat svou dýku. Jonathanovi to dodalo ještě více sebevědomí. Bohužel jsem nestihla uhnout jeho ruce a mrštil se mnou o skříň. Dýka mi vypadla z ruky. Ležela přímo uprostřed cesty mezi námi...

Rozběhla jsem se – stejně jako on – bleskurychle sebrala dýku a sám Jonathan na hrot dýky naběhl.... bolestně vykřikl.

I když mi způsobil pár zlomenin, nechtěla jsem ho trápit. Jen pár tahů dýkou a už se smažil v krbu...

„Ano, myslela jsem si, že se pokojně necháte zabít,“ odpověděla jsem na jeho poslední otázku...

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evil Angel - 6. Nesnadný cíl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!