Další dvě kapitolky... No jo, jsou krátký... Budu se snažit dělat trochu delší :-D
26.08.2009 (22:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2502×
3. PŘÍKAZ
Vypráví Isabella
Lepší paměť než láska má nenávist
(Honoré De Balzac)
Byl prosinec... chystala jsem se do Londýna na hrob rodiny Hamiltonových. Nikdy jsem je nepoznala, ale stále se cítím odpovědná za jejich smrt...
V londýnském květinářství se mě už neptají: Co by jste si přála? Rovnou mi do ruky vrazí rudou růži a víc se nestarají...
Na hřbitov jsem dorazila přesně o polední... ale tentokrát tam nebyl jen malý hrob pokrytý sněhem, nad hrobem stál muž s dlouhým černým pláštěm a kloboukem a zjevně na někoho čekal...
„Kdo jste a co tu chcete?“ vychrlila jsem na cizince.
„Mám pro vás velice lákavou nabídku Isabello,“ promluvil. Všimla jsem si, že na hrobě leží bílá růže... od něj... upíra.
„O jakou nabídku se jedná?“ má zvědavost mi nedala...
„Měl bych pro vás pár zakázek... samozřejmě znám vaše zásady, jedná se pouze o zlotřilé a vypočítavé jedince.“ Přikývla jsem.
„Jedná se o dvě ženy a tři muže, ale pokud se osvědčíte a svou práci vykonáte dobře, zadám vám ještě jednu zakázku, za kterou dostanete zaplaceno kolik si jen řeknete. Nijak na vás nespěchám, ale až se rozhodnete, zavolejte mi.“ Z kapsy saka vytáhl vizitku, podal mi ji, uklonil se a zmizel.
Na vizitce bylo jen telefonní číslo, nic víc ani jméno, adresa, nic...
Položila jsem růži na hrob a vrátila se do hotelu, kde už čekal Simon... Všiml si mého zaraženého výrazu.
„Děje se něco?“ zeptal se.
„Dnes jsem potkala na hřbitově jednoho upíra. Přesně věděl, kde budu, aby mě našel. Dal mi nabídku... mám zabít pět určených cílů a když odvedu dobrou práci, dostanu ještě jeden... prý je to moc urgentní... Poprvé nevím, co mám dělat. Poraď Simone, mám to přijmout nebo ho poslat do háje?“ Zamyslel se.
„Já ti nevím, Isabell. Možná bys to měla přijmout, bude o pár zloduchů na světě míň, ale zase proč opět riskovat svůj život... Měli bychom se usadit, vzít se a mít děti. Už bys nikdy nemusela vraždit a všichni budeme šťastní...“ uvažoval. Jak bych mu měla vysvětlit, že na tento usedlý život nejsem připravená... a možná ještě dlouho nebudu.
„Víš, já bych to měla vzít... Jak jsi řekl, svět bude o pár zločinců chudší...“ pokusila jsem se o úsměv, ale spíš to vypadalo jako škleb.
„Ale teď už jsem vážně moc unavená, jdu spát... jdeš taky?“ přikývl.
„....Krásné ráno Isabello, rozmyslela jste si mou nabídku?“ ozval se hlas v telefonu...
„V noci jsem o tom hodně přemýšlela... Přijmu vaší nabídku, ale mám jednu podmínku... chci nějaké informace o svých obětech dříve než je budu muset... zabít.“ Chvilku bylo ticho, pak si povzdechl a souhlasil.
„Zítra se sejdeme na tom samém místě, kde dnes a předám vám informace o první oběti...“ zavěsil...
4. VÝČITKY
Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou...
(William Shakespeare)
Vypráví Edward
Další nudný den... Je prosinec... za pár dní budou Vánoce a Alice už týden běhá po zámku a zdobí každý milimetr místa. Už nás vytáhla i na nákupy.
Já koupil pro Alici nové auto... už by měla pochopit, že svoje věci Emmettovi nesmí půjčovat. Z Emma jsem si trochu vystřelil a koupil mu baletní obleček. Pro Carlisla novou lékařskou brašnu a ve starožitnictví mi do oka padla stará čínská váza pro Esme. Jasper mě žádal o nové hodinky, tak proč mu je nedat... a pro Rose a Emmetta jsme společně s Alicí koupili domek kousek odtud na ty jejich „soukromé zážitky“. A ještě osoba... Mary... naše věrná služebná, kterou znám už asi no, od mé přeměny určitě. Ta, která zná mé tajemství... Je pro mě jako druhá matka, samozřejmě že první je Esme. Pro Mary mám zlatý náhrdelník, do které jsem nechal vložit fotku... myslím, že bude moc ráda.
Alice na mě poslední dobou pořád civí, ale její myšlenky se stále soustředí jen na vánoční přípravy. Že by mi koupila dárek, o kterém nesmím vědět?
„Bráško, musím se tě na něco zeptat“ vtrhla Alice do mého pokoje.
„Co chceš?“
„Co dáš Mary k Vánocům?“
„Šperk, proč tě to zajímá?“ Zašklebila se možná, že už ví něco o mém tajemství... to ne!
„Můžu se na ten šperk podívat?“ zeptala se s nevinným kukučem.
„Absolutně ne!“ Alice se vylekala. Moje reakce byla vážně přehnaná...
Alice zvedla ruce na znamení míru a řekla:
„Já jsem se jen chtěla podívat, tak promiň...“
„Ne, to já se ti omlouvám... Poslední dobou jsem na všechny protivný, tak se nezlob...“ Přikývla a odešla z místnosti... šla zdobit jídelnu.
Vyprávím já (nezaujatý pozorovatel)
Jak se tam říká: Každý má nějaké to špinavé prádlo... Tak i Edward má střežené tajemství „z mládí“... Někdy je opravdu lepší žít v blažené nevědomosti, tak jako například Isabelliny oběti nacházející se v Londýně...
...Opět odbila dvanáctá hodina a Isabella čekala na svého tajemného cizince…neznala ho, a dokonce i jeho tvář pro ni zůstala utajena.
„Už jsem myslela, že nepřijdete,“ zašeptala.
„Jak bych si to mohl dovolit,“ odpověděl a podal jí papírovou složku, v níž byla fotka dotyčné a nějaké ty údaje… Susan, věk: 30 (205 let), v 70tých letech vyvraždila celou vesnici o počtu tisíce lidí a stvořila na sto novorozených dětí. Volturiům stále uniká… To Isabelle stačilo, aby věděla, že Susan je skoro mrtvá… Volturiovi ji museli stíhat už pěkně dlouho… ale nedostihnou ji. Takovou radost přeci tatínkov neudělá.
„Nezapomeňte, splnění úkolu máte tři dny,“ varoval ji.
„Tak za tři dny tady.“ Rozloučili se a Isabella se vydala najít Susan.
Schovávala se v jednom starém, opuštěném domě. Měla už černé oči, což znamenalo snadný cíl. Isabella své oběti většinou nemučila, připadalo jí to až moc kruté… docela ironie, slyšet tato slova zrovna od chladnokrevného vraha.
Susan byla malá, zrzavá upírka, která neuměla ani moc bojovat… Jen se schovávala a utíkala. Čas její smrti už je zpečetěn, pomyslela si Isabella, když vstupovala do toho polorozpadlého domu. „Susan!“ rozkřikla se. Susan ihned zpozorněla a vydala se za tím křikem. Zprvu myslela, že ji našli Volturiovi, ale v domě se nacházel jen jeden další pach…
„Kdo jsi, a co chceš?“ křičela vyděšená Susan.
„Jsem tvoje smrt,“ jednoduše odpověděla Isabella a trefila se dýkou přímo do Susanina netlukoucího srdce. Pak dýkou trhla s za chvíli odcházela ze zakouřeného domu sama.
První úkol splněn, zaradovala se.
Doma (v hotelu) Simon nepřítomně přecházel u okna a marně vyhlížel svou přítelkyni. Stále těkal očima k nástěnným hodinám a počítal každou minutu co je pryč…
Jenže zatímco se Simon strachoval, neznámí cizinec sledoval Isabellin každý pohyb. Byl nadšen z její odvedené práce… po Susan zbyl pouze popel. Pokud úspěšně splní i následující čtyři úkoly, požádá ji o ještě jednu laskavost… když už má okolo prstu omotanou tak půvabnou vražedkyni, pomůže mu se zbavit svého úkladného nepřítele… Co na tom, že není až tak zlý, Isabella bezpochyby splní všechna jeho přání…
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Evil Angel - 3. + 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!