Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evil Angel - 22. kapitola Následky jsou za rohem

Cosmopolis

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Evil Angel - 22. kapitola Následky jsou za rohemPředposlední kapitolka je hotová a omlouvám se za takové šílené zpoždění... Doufám, že se kapitolka bude líbit a necháte zde nějaký ten komentář :-D

27.10.2009 (14:15) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2059×

22. NÁSLEDKY JSOU ZA ROHEM

Láska se ptá přátelství: „Proč jsi na světě, když existuji já?“ „Protože ty pácháš bolest a rány, ale já je hojím... (Tramná)

 

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)

Mladí často nebývají zcela moudří... ale časem se umoudří a pochopí... jenže naši hrdinové jsou stále mladí a nevědí, co je správné. Měli se rozvést, ale právě teď se celá obálka s dokumenty rozpadá v popel. Všechny něco trápí, všichni něčeho litujeme, ale toto bylo jejich rozhodnutí a teď se s ním musí potýkat:

Alice se neustále snažila dostat se přes svého bratra a donést Johnymu novinky.

„Jestli mu to řekneš, tak s tebou už nikdy nepromluvím!“ vyhrožoval nebohé Alici.

„No a...?“ křikla jako malé dítě a utíkala závratnou rychlostí jako o život.

„Jonathane, žádný rozvod nebude,“ vešla do Johnyho pokoje.

„Hm, hm...“ Johny nevnímal Alici a dál se věnoval svému plánu, jak zabránit rozvodu svého nejlepšího přítele. Alice, jelikož jí zvědavost naprosto pohltila, se musela jít podívat na Johnyho činnost...

„Haló!“ Tentokrát se otočil.

„Co?“

„Říkám ti, že ti tenhle plán už bude k ničemu.“

„Tak ty se chceš jen tak vzdát?“ Johny byl šokovaný.

„Co? Ale ne. Jen ti chci říct, že žádný rozvod nebude!“ poslední slovo protáhla do jednotlivých slabik.

„Jak to, že nebude?“

„No, princezna má jak se zdá dobrou mušku, hodila rozvodové papíry do krbu a už z nich je jen popel nejpopelovatější...“

„Aha,“ smutně přitakal Johny.

„Proč jsi tak smutný?“

„No protože to teď bude nuda. Buďto se Isabella rozejde se Simonem a kvůli smutnění z rozchodu odejde nebo Simonovi zalže a řekne, že se rozvedla a zase jsme u konce... odjede. Tak proto se tvářím jak na mučidlech.“ A najednou si to Alice uvědomila; přijde o svou nejlepší kamarádku... a v tomdruhém případě i o bratra, a to znamenalo další problém.

„Kruci!“ ulevila si... A mezitím se princezna vzpamatovala a rozhodla se, že začne se svým životem zacházet jinak, začít znova od začátku.

Opatrnými kroky se blížila k Simonově pokoji. Zaklepala a dveře se s vrznutím otevřely. Kolem ní proletěl Simon jako raketa a hnal se dál chodbou. Isabella vešla do prázdného pokoje a spatřila všechny Simonovi věci naházené na pohovce.

Lekla se, když za ní Simon promluvil: „Co tu děláš?“ nezněl překvapeně... Isabella sebrala všechnu odvahu a sdělila Simonovi své stanovisko: „Chci se s tebou rozejít, Simone.“

„Ne, jsi na omylu... To já se rozcházím s tebou!“

„Dobře,“ přitakala a chtěla odejít. V tu chvíli neměla sebemenší náladu se o něčem bavit.

„To se ani nezeptáš proč?“ zeptal se Simon s rozzlobeným obličejem.

„Ne,“ zakroutila hlavou a zavřela za sebou dveře. Pomalu odcházela a nevnímala nic kolem sebe. Nevšimla se, že jde ven ze zámku a míří přímo k silnici. Nepostřehla přátelské pozdravy od studentů ani od nikoho jiného. Zastavila ji až železná brána vedoucí ven z pozemku. Bylo zamčeno a přelézat plot se jí nechtělo, tak zase šla zpátky... Pohybovala se tak tiše, že vylekala pár kolemjdoucích. A došla do nejtiššího místa zámku... knihovna. Tam se posadila a dívala se na protější regál se stovkami knih...

Ale ještě bychom se měli na čas vrátit k balícímu Simonovi. Nechtěl se s ní rozejít, ale musel. Samozřejmě že za tím stálo něco víc. Ačkoliv ji stále a hluboce miloval, hledal i jinde... v barech, klubech... až narazil na dívku, která mu vyrazila dech. Její dlouhé zlaté vlasy byly pro Simona jako zářivé sluce. Její oči pro něj svítily jako dvě hvězdy a její hlas Simonovi připomínal rajskou hudbu... To ona byla příčinou jeho pobláznění, a tak udělal, co mohl... Sbalil si všechno potřebné a poděkoval hostitelce se slovy: „Bylo mi tu krásně, ale doufám, že tenhle zámek už nikdy neuvidím.“ Hm, kdo by se mu divil. Poslední dobou mu to místo muselo připadat jako peklo na zemi...

Ale radši se vraťme k Alici a Johnymu. Johny se vzdal svých posledních nadějí na dokonalý svět a snažil se přimět své svaly k pohybu. Musel jít na čerství vzduch. Takové obrovské emocionální vypětí doktorovi nesluší... ale naopak Alice sršela energií na všechny strany. Její nevinný výraz vystřídal ďábelský a navíc tak odhodlaný obličej, že nebylo pochyb o hrůzných plánech rýsujících se jí v hlavě.

Ano, už i samotnou Alici přestala bavit věčná nerozhodnost svého bratra a kamarádky, tak se prostě a jednoduše rozhodla osud vzít do svých drobných rukou a utáhnout uzdu té hloupé nerozhodnosti.

Nejdříve je chtěla poslat do Verony, města Romea a Julie, ale usoudila, že by to bylo moc daleko od Alicina moudrého oka, tak se asi budou muset spokojit a jednou zámeckou místností...

 

... 1. Srpen 1835, Itálie... a přišel den D. Každou minutou se všichni zdáli být více a více nervózní. Dokonce i samotnému králi se „klepaly ruce“. Avšak nikdo to na něm nesměl poznat, a proto se zamkl ve své komnatě a odmítl vylézt. No, ale jeho dcera a nadcházející tchán na tom byli podstatně hůř. Princeznou lomcoval vztek, ale také strach: Co bude dál? Říkala si v duchu Hodiny, minuty, sekundy stále ubíhaly a přípravy byly na spadnutí. Ale poté zazněly zvony a všudypřítomní hosté se sešli v hradním kostele. Lidé z města i ostatní královi přátelé a dokonce členové jeho gardy se přetlačovali, aby mohli být v kapli a sledovat obřad. Kéž by jen věděli, že hosté jsou jediní nedočkavci v celém hradu.

Konečně přišel čas obřadu. Ženich stál vedle kněze. Byl oblečen v dlouhém černém fraku. Uvnitř se klepal nervozitou a strachem, ale navenek nedal nic znát. Nevěsta stála v připravovací místnosti a služebná ji oblékala do dlouhých překrásných bílých šatů, posetých stovkami drobných kamínků. Šaty byli honosné a nevěstě naprosto padly. Její krk zdobil perlový náhrdelník, který dostala od svého otce...

Vztek už dávno neovládal její chování, teď její bytostí lámal smutek. Ani zdaleka nebyla nadšená tolik, jako sám král. Nakonec se ovšem odhodlala projít tou dlouhou uličkou plných nedočkavých hostí a říci před knězem „ano“.

Pomalými krůčky se loudala a za sebou cítila, jak jí zatěžkává závoj a vlečka. U oltáře stál její budoucí manžel. Povzbudivě se na ni usmál, ale jeho oči smutnily stejně tak, jako její samotné.

Najednou se chodba zkrátila a ona stála přímo před knězem. Kněz se samolibě usmál jejich utrpení a začal s odříkáváním naučeného textu. Poté se optal ženicha, zda vstupuje do manželství, ženich řekl „ano“, ale neunikl mu úšklebek. A na řadu přišla odpověď od nevěsty. Všechny pohledy jí provrtávaly záda. Pro svého otce a nakonec i pro království řekla: „ano“.

Poté se rozezněl bouřlivý jásot... Po obřadu čekala hostina, ale novomanželé se na ni ovšem neukázali. Král přislíbil, že oba mohou spolu odcestovat... No, ale ten zbytek už všichni známe... On odjel hledat novou rodinu, ona vzala do rukou spravedlnost... Ale teď se opět setkali. Nikdy na sebe nezapomněli a čas jejich nenávist rozprášil na prach, který zůstal v Itálii...

 

Přátelství... nevyspitatelný cit mezi dvěma lidmi. Přátelství je důležité... přátelé nám naslouchají, starají se o nás v nejhorších chvílích a v některých případech se stanou našimi láskami.

Ale stojí pouhé přátelství za našimi rozhodnutími? Můžeme se vzdát lásky kvůli přátelům? A je pravda, že přátelství vydrží navždy?

Některá naše rozhodnutí jsou opravdu ovlivněny lidmi, kteří jsou nám blízcí, ale občas potřebujeme radu. Pokud jde o druhou otázku, na ní je jednoduché odpovědět, ano. Spousta z nás se vzdává své lásky kvůli přátelům, ale také i kvůli přátelství samému. A nad tou třetí otázkou je třeba se zamyslet: Opravdu nám tyto vztahy vydrží až do smrti? Není někdy na škodu vědět o tom druhém až moc? Nebo je lepší upřímnost?

Některá přátelství dokáží přetrvat o v těch nejhorších časech a jsou to opravdu silná a pevná pouta. Ale k tomuto se také nabízí otázka: Není lepší si některé věci opravdu nechat pro sebe?

Na všechny tyto otázky každý z nás jednou dostane odpověď... ale kdy?

Shrnutí

Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evil Angel - 22. kapitola Následky jsou za rohem:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře