Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Everything in other way - 2.kapitola

17.09.2009 (18:15) • Lizeth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1216×

2. kapitola

"Au", sykla jsem a těžce dosedla na zem.

"Říkal jsem ti, ať se mě držíš. Ty sis myslela, že to zvládneš a jak teď vypadáš", zamračil se na mě Jacob.

Pomalu jsem si osahávala sedřenou nohu, krvácelo to dost. Rychle jsem z batohu vyndala náplast, kterou jsem si prozíravě zabalila. Chtěla jsem totiž Jacobovi předvést, že nejsem tak neschopná a dokážu sama po kamenech přejít říčku. Nevím co jsem si nalhávala, Jake věděl, že jsem nemehlo. Nemusela jsem mu nic dokazovat. Ale stalo se. Vyčistila jsem si ránu a zalepila ji náplastí. Jacob už stavěl stan, asi to nedělal poprvé, protože mu to šlo pěkně od ruky.

Cítila jsem, jak se mi zhoupl žaludek. Pach krve se mi dostal až do nosu. Vstala jsem, potřebovala jsem něco dělat, abych přehlušila lehkou nevolnost. Začala jsem sbírat klacky i větší dřevo na oheň. Nechodila jsem radší daleko, abych se náhodou ještě neztratila. Brzy jsem měla náruč plnou dříví a vrátila jsem se ke stanu. Ten už byl postavený, hodila jsem dříví na hromádku, kterou přinesl i Jacob, vzala jsem batohy a spacáky a hodila je do stanu.

Je tu docela útulno, pomyslela jsem si. Neodolala jsem a vlezla si dovnitř. Natáhla jsem se na rozprostřené spacáky a zavřela oči. Bylo to pohodlné, ve stanu jsem spala naposledy když mi bylo osm let. Je to doba.

Chvíli jsem tiše ležela a najednou se ve stanu sešeřilo. Otevřela jsem oči, Jacob se za mnou přišel podívat. Usmál se na mě a v očích měl zvláštní výraz. Lehl si vedle mě.

"Ohniště už je připravené, až budeš mít hlad, rozdělám oheň."

Přikývla jsem. Jacob se překulil na bok, podepřel si rukou hlavu, takže byl teď dost blízko k mému obličeji. Druhou rukou mě lehce pohladil po vlasech. Pokračoval po čele, prstem mi přejel po nose, obkroužil ústa a skončil na bradě. Naklonil se nade mě a naše nosy se dotýkaly. Cítila jsem jeho dech na svých rtech. Bylo to takové..... vzrušující. Krátký okamžik se vychutnával tu chvíli, to toužebné očekávání těsně před polibkem. Potom mě políbil, trochu jinak než obvykle. Tak uspěchaně, nenasytně, nedočkavě. Rukou mi zajel do vlasů, abych se mu nemohla vysmeknout. Mě to ani nenapadlo, si mě intenzita polibku trochu vyděsila, ale rozhodně jsem se tomu nebránila.

Ani já jsem neotálela a rukama jsem mu zajela pod tričko. Jacob nebyl žádný svalovec, ale nebyl ani žádný vychrtlík, byl prostě akorát. Přejížděla jsem mu po zádech, ale dál už jsem nesahala, měla jsem svoje hranice. Jake mě na chvíli přestal líbat, ale jen proto, aby si triko mohl svléknout. Potom mě překulil na sebe, ruce si dal za hlavu a čekal. Nejdřív jsem nevěděla, co mám dělat, nejsem v takových věcech sběhlá. Pak jsem si ale dodala odvahy a dotkla jsem se špičkami prstů jeho hrudníku. Jeho kůže byla jemná, sametová. Jacob váhavě zvedl ruce k mému svršku. Maličko mě to poplašilo, ale snažila jsem se tvářit nenápadně.

"Můžu?", zašeptal zastřeným hlasem.

Nejistě jsem polkla a pohnula jsem hlavou. Vyložil si to jako souhlas. Chytil mě za lem trička a pomalu ho vytahoval nahoru. Necítila jsem se nejlíp, ne, že by se mi to nelíbilo, ale měla jsem zvláštní pocit. Jakoby k tomu ještě nemělo dojít, ještě jsem nebyla připravená. Nechala jsem ale Jacoba, aby mi ho svléknul. Pohladil mě rukama po pažích až ke konečkům prstů. Zachvěla jsem se. Jacob si mě přitáhl k sobě a začal mě znovu líbat. Poddala jsem se tomu a trochu jsem se uvolnila.

Nedokážu určit, jak dlouho jsme se líbali, ale už mě začaly trochu pálit rty. Cítila jsem Jacobovi ruce, jak mi bloudí po těle, nebo spíš jen po části. Naráz se zastavil u zapínání podprsenky a lehce si s ním pohrával. Odtáhla jsem se od něj, v jeho očích se zračila otázka.

Ne, ne, řvala moje mysl, ta slušnější a svědomitější část. Nejsi připravená.

Ale co když ano, co když je to ta nejlepší příležitost. Jiná šance se nemusí naskytnout. To mi našeptával tichý hlásek někde vzadu v mé hlavě.

Nevěděla jsem, co mám dělat, ale musela jsem odpovědět, protože moje mlčení trvalo docela dlouho. Stačilo říct něco, cokoliv. Je to jednoduché: ano nebo ne. Nechtěla jsem zatím pokročit k ničemu víc, ale na druhou stranu jsem nechtěla ranit Jacoba.

"Jaku já...", začala jsem váhavě.

Zvědavě se na mě podíval.

"Dostala jsem hlad, nepůjdeš rozdělat ten oheň?"

Jacob se zvedl a trochu nešetrně mě ze sebe shodil. Natáhl si triko a zavrčel jen: "Fajn."

Dobře, asi jsem to trochu přehnala, ale já prostě...

Neuměla jsem to ani sama sobě vysvětlit, potřebovala jsem se ale nějak uklidnit. Oblékla jsem se a zůstala sedět ve stanu. Bylo mi do pláče. Jacob venku bouchal věcmi. Srdce se mi sevřelo, nechtěla jsem mu způsobit bolest. Jak jsem tak seděla, začala mi po tváři stékat jedna slza za druhou. Vykoukla jsem ven, Jacob ke mě seděl zády a šťoural klackem do ohně, který před chvíli rozdělal.

"Jaku?", řekla jsem, ale asi mi nebylo moc rozumět, protože jsem trochu huhňala. Ani se neotočil. "Jacobe."

Neochotně se otočil a podíval se na mě.

"Bello, nech to být. Nic se neděje, chápu to."

"Nechápeš, chci ti to vysvětlit."

"Já ale nechci nic slyšet."

"Jacobe, já ti to potřebuju vysvětlit", řekla jsem skoro zoufale.

Neurčitě přikývl hlavou.

"Nechci to uspěchat, Jacobe. Miluju tě, ty to víš a líbí se mi to co děláme. Jen se necítím tolik připravená. Potřebuju víc času, musíš namě pomaleji. Chápu, že spolu už chodíme dlouho a náš vztah by se měl posunout do jiné roviny, ale mě tohle zatím vyhovuje. Až budu připravená, dám ti vědět."

Jacob se lehce usmál, ale v jeho úsměvu byl smutek: "Slibuješ?"

"Ano."

Přišel ke mě a jednou rukou mě objal, dal mi pusu do vlasů.

"Moc se ti omlouvám."

"To nevadí, Bello, já to zvládnu", zasmál se.

Seděli jsme u ohně, v lese už byla tma a začaly se probouzet noční zvířata. Mlčeli jsme a dívali se do plamenů. Jacob si co chvíli povzdechl a já měla výčitky svědomí.

"Na co myslíš?", zeptala jsem se.

"Popravdě, myslím na to, co se stalo ve stanu. Trochu mě to zaskočilo, asi jsem počítal s něčím víc. Ale Bello, neboj. Miluju tě a naprosto tě chápu."

Podíval se na mě:" Ale no tak, neplač. Je to dobré, nic se neděje." Setřel mi z tváře slzu. Přitáhl si mě k sobě, položila jsem mu hlavu do klína a dívala se na něj. Jacob mě hladil po vlasech.

"Lásko, jsem ochotný počkat. Záleží mi na tobě, moc. Nebudu dělat nic, co bys nechtěla. Vážně. Nebudu na tebe tlačit."

"Já si tě nezasloužím, zašeptala jsem, jsi vážně hodný. Až moc."

Usmál se: "Já vím. Jsem ten nejhodnější, takže se budeš muset hodně snažit, aby sis mě zasloužila."

"Ty snad nebereš nic vážně."

"A není to lepší?"

"No, vlastně je. Je všechno dobrý?"

"Jasně."

Jídlo bylo dávno snězené a já pořád ležela Jacobovi v klíně. Dívala jsem se na něj, prohlížela jsem si jeho laskavý obličej, jeho krásně hnědé oči. Občas jsem se mu smála, že vypadá jako opuštěné štěně, ale měl vážně psí oči. Velké, hnědé, teplé, vřelé. Měla jsem moc ráda jeho úsměv, pokaždé jako by se celý rozsvítil. Z rozjímání mě vytrhl jeho hlas, který přicházel z dálky.

"Bello, vzbuď se. Je dost hodin, půjdeme se lehnout do stanu."

Chtěla jsem mu říct, že přeci nespím, ale hlas mě nějak neposlouchal. Asi jsem opravdu usnula.

Stála jsem na úzké silnici, kterou obklopoval jen samý les. V dálce jsem viděla tmavou postavu. Nevěděla jsem co tady dělám, stála jsem tu sama jen s tím člověkem v dálce. Co tady dělám?

Najednou se ten člověk začal přibližovat, strašně rychle. Až moc rychle. Za pár vteřin byl u mě, mohla jsem si ho pořádně prohlédnout. Byl to muž, spíš chlapec, mohlo mu být tak 17-18 let. Z jeho pokožky vyzařovalo světlo, ne oslepující, bylo jemné, tlumené. Podívala jsem se mu do obličeje a oněměla jsem úžasem. Byl úchvatný. Jeho vlasy byly bronzové, měl krásné okrové oči a jeho rty byly božské, hezky tvarované, jako stvořené k líbání. Nebyl moc vysoký, ale mě s mými 165 centimetry převyšoval každý, byl asi o hlavu vyšší než já. Na sobě měl lehký šedý svetr, pod ním se mu rýsovaly svaly. Vypadal vážně skvěle. Z jeho těla vycházela sladká omamná vůně. Popošel ke mě blíž, stál ode mě jen pár centimetrů. Jednu ruku mi položil na zátylek, druhou mi dal do pasu a zaklonil mě, přesně tak jako to dělají ve starých filmech. Cítila jsem jeho voňavý dech. Těsně před tím, než mě políbil, zašeptal sametovým hlasem: "Bello" a pak...

... Pak jsem se probudila, protože Jacob začal chrápat. Ó, zlato, ty si vážně dovedeš vybrat chvíli. Podívala jsem se na něj, ležel na zádech, pusu otevřenou dokořán a vyluzoval takové zvuky, že by se za ně nemusel stydět ani medvěd grizzly. Zavřela jsem oči a snažila se dosnít svůj sen. Bohužel jsem si ho ale nedokázala za žádnou cenu přivolat zpátky a oči jsem zase otevřela. Vybavila jsem si alespoň obličej toho kluka. Byl opravdu dokonalý. Připadala jsem si trochu ochuzená, protože mě Jacob probudil zrovna ve chvíli, kdy mě chtěl políbit. Zajímalo by mě, jaké by to bylo. Pak jsem se za to ale zastyděla, vedle mě leží kluk se kterým chodím a já zatím myslím na ten snový přízrak. Musel to být přízrak, bylo totiž až nelidsky krásný. Někoho takového si musela vymyslet jen moje bláznivá fantazie.

Přitulila jsem se k Jacobovi, hřál úplně jako kamna. Snad nedostal horečku z nocování na zemi. Chtěla jsem ještě na chvíli usnout, abych si zítra ve škole nepřipadala jako po flámu.

Autor: Lizeth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Everything in other way - 2.kapitola: