Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí otisk 1. kapitola

28.09.2009 (16:45) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1179×

Tady je prolog

1. Taková pohoda

Vešel jsem do dveří a rozhlížel se po místnosti Nessie nikde nebyla. Pozorně jsem poslouchal, a kromě rachotu v kuchyni a v koupelně jsem slyšel pomalé bzučení počítače přímo nademnou. To byl její pokoj. Pomalými kroky jsem se blížil ke schodišti a snažil se u toho udělat co nejvíce hluku. Podařilo se. Nessie mně slyšela. Na chvíli rejdila po pokoji ale pak zapraskala židle jak si na ni sedla.

Stoupal jsem schod po schodě, a pomalu zrychloval. Nemohl jsem se dočkat až ji zase uvidím. Neviděl jsem jí od včerejšího rána kdy šla s Rosalie na lov. Nechápu, co Rose má pořád proti mně. Kdyby nebyla taková psychouška, byla by možná v pohodě, asi tak jako Alice. Ale kamarádit s Alicí mělo taky svoje následky, muset někdy nosit to co ona koupí jen aby se neurazila a nezačala si hned vymýšlet, jen aby mi zatrhla abych se s Ness neviděl.

-Vzpomněl jsem si na to, jak jsem šel s Alicí nakupovat protože mi to poručila, bylo to hrozné. Cullenovi se chystali na nějaký ples. Měl jsem jít Ness jako doprovod a jelikož Alice nevěděla moje číslo smokingu udělala s toho sedum morových ran,  a taky apokalypsu světa pokud mi nesežene slušný smoking. Tak jsem jí na to odkýval.Nejdřív jsem se musel dívat dvě hodiny jak se rozhodovala které šaty má pořídit holkám a to nejhorší přišlo, když mě strčila do kabiny, s tím že za chvíli příjde. Přišla, v ruce měla několik dámských šatů. ,Alice, kde je ten smoking?´zeptal jsem se podezíravě. Alice nic neřekla, jen se usmála a podala mi velké modré šaty které se čepýřili. ,Nemyslíš že to Nessie bude velké?´ ,To je pro tebe vlkoušku´řekla a oči se jí rozzářili. Když jsem odmítl byla pěkně naštvaná. Páni ta mi stropila scénku, začala fingovaně brečet a prohlašovala mě před všema jako největšího hajzla, potom začala ječet něco o tom že mi dává kopy a já na ni s údivem zíral. Jo, pak se na mně dívala půlka obchoďáku a holky se na mně lepili jak vosa na med.- z mého zamyšlení mě probralo lehké zasmání. Taková nádherná zvonkohra.

„Budeš tady stát dlouho?“

„Nestojím tu dlouho“

„Ale ano, dívám se na tebe dobrých pět minut“

„Tak dlouho ne“ hájil jsem se.

„Ale ano, stál“

„Nestál“

„Stál“

„Ne“

„Stál si tady a stál a stál a stál!!“ Nessie se začala pěkně dopalovat. Byla tak roztomilá když se na mně zlobila.

Stála tam s rukama v pase a pořádně se mračila. Dokonale krásná bohyně pomsty. Udělal jsem jeden rychlý pohyb že to ani nestačila postřehnout. Během pár sekund jsem jí chytil kolem pasu a přehodil si ji přes rameno, pak jsem sní utekl ven.

„Co-co-co-co to bylo?“ koktala vyděšeně. Musel jsem se jí zasmát. Když s ní přešel šok, zasmála se semnou.

Nessie mě chytla za ruku a táhla mě do lesa.

„Co se mnou máš v plánu“ zeptal jsem se naoko vážně, ale stejně jsem neudržel záchvat smíchu.

„Ještě uvidím“ řekla a zašklebila se.

Došli jsem, nebo spíše jsme doběhli na rozcestí k Seattleu a Port Angels. Bylo odpoledne, takže na to nebyl až tak pěkný pohled, ale přesto to bylo docela fascinující, jenže to co mi lehce svíralo ruku bylo tisíckrát zajímavější. Klidně bych se na ní díval celou věčnost a neměnil úhel pohledu.

Stáli jsme na vrcholku kopce, takže nás nikdo nemohl vidět. Otočil jsem se zády k Seattlu  a díval se Ness do  obličeje. Byly chvíle jako tahle, že bych dal úplně cokoliv aby Ness byla moje. Aby mě milovala, tak jako já ji, abych se mohl bez rozmýšlení sehnout a políbit ji a nějak se nevymlouvat nebo něco podobného. Ona tak zatím jen stála a široce se usmívala. Pomalu jsem se začal sklánět. Přenesl jsem váhu do předu a byl jsem rozhodnutý, že dneska, už ji konečně políbím, řeknu co k ní cítím.

Už jsem se dotýkal bradou její hlavy, ale najednou mi z ničeho nic ujela noha a já se začal kutálet z kopce. Zastavil mě tupý náraz. Pomalu jsem se zvedl a zmateně se kolem sebe díval. Byl jsem v půli kopce a kolem mě žádný strom, nebo něco co by mně mohlo zastavit. Jen nedaleko bylo křoví.

Podíval jsem se nahoru, kde jsem před chvílí stál, ale nikdo tam nebyl. Začal jsem se zuřivě otáčet a hledat Ness. S toho křoví se vydávali neurčité zvuky. Pomalu jsem k němu šel, a když jsem ho odhrnul, uviděl jsem Ness jak se válí v blátě mezi trny, které ji potrhaly oblečené a s větvičkami ve vlasech. Začal jsem se šíleně smát, to teda byl pohled, kdyby tu byl Emmett, měl by s toho asi druhé vánoce.

Nessie mě zpražila takovým pohledem, který mi ještě nikdy nevěnovala. Radši jsem ji pomohl vylést.

„Díky“ řekla a kapku se začervenala.

„Jak ses tam dostala? To jsem tě strhl s sebou?“ zeptal jsem se a vytáhl ji jednu větvičku z vlasů.

„Ne, když jsem tě zastavovala, odlétla jsem s toho nárazu do křoví“

„Proč si mě zastavovala?“ nechápal jsem.

„Kdybych tě nezastavila, skončil by si v Seattlu na silnici“ začala se mi smát.

„No, dovol“řekl jsem uraženě, a rozběhl se do kopce a pak směrem k vile.

Oproti Ness jsem neměl nejmenší šanci, i kdybych běžel jako vlk a na plný výkon, stejně by mně předehnala. Byla to taková malá šikula, která se radovala ze sebemenšího úspěchu. Takže se bude radovat i s toho jak mě zastavila. Jak jsem si myslel Nessie mě za chvilinku doběhla a pak se jen zašklebila a vydala se dopředu plnou parou.

Nechal jsem si celým tělem v té rychlosti projet jeden obrovský záchvěv a pak už jsem musel běžet po čtyřech. Byl jsem pěkně pozadu. Když jsem doběhl ke Cullenům odhadoval jsem že nes je asi už pět minut doma.

,Jacobe, nejsi nějak moc pomalý?´posmívala se mi Leah která, byla jako jediná proměněna.

, Ona je moc rychlá, si s ní někdy skus dát závody´

, Tak jo´řekla a její hlas zněl velice samolibě.

Lesem se začalo ozývat Leino vití. Byla asi necelé dva kilometry od nás. Viděl jsem její myšlenky které mi naznačovali, že mám jít k Bellině chaloupce a tam si dají ty dvě cíl. Neochotně jsem se zvedl a šel teda kam mě Leah poslala. Ještě předtím jsem ale Edwardovi poslal myšlenku, aby Ness dala do toho všechno. Štvalo mě když se Leah chvástala, že na ni nemá možná ani Edward.

Když jsem doběhl na místo Ness zrovna vyskočila z okna. Měla moc pěkné oblečení na závodění, ale sázku s radostí přítula. Slyšel jsem Leu jak nadává, že tak rovnocenného partnera ještě nemněla a tak ještě přidala. Vyhrávala, poprvé v životě jsem viděl aby ta dokonalá osůbka zaostávala , ale pořád měla úsměv na tváři, jako kdyby něco chtěla provést. Obě byli už neskutečně blízko, slyšel jejich zrychlené tepy a vyrovnané dechy. Vynořili se z lesa jako duchové, téměř nenašlapovali. Leah vyhrávala asi o půl metru. Ke konci ale Nessie zrychlila a byla zase před ní, tohle byl vyrovnaný boj. Viděl jsem obě jak se snaží aby neprohráli a taky se to oběma podařilo. Profičeli kolem mě jako vír, vůbec jsem netušil jestli si mě vůbec všimli. Vždyť já jsem stál jen uprostřed mýtiny a byl jsem jen větší než ten dům, jak lehko přehlédnutelný.

Konečně se obě zastavili a vrátili se.

„Tak kdo je vítěz?“ ptala se Nessie. Musel jsem hlavou pořád otáčet k jedné a pak k druhé, aby vůbec pochopila že je to nerozhodně.

Potom si jen klekla na koleno a potřásla si s Leinou tlapou. Ani jsem nemrkl a obě dvě byly zase pryč, zase to byl závod, jenže teď vyzvala na souboj Ness.

Shrnutí

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí otisk 1. kapitola: