Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 8.

21.11.2009 (11:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1731×

Kapitola 8.- Bella

Seděla jsem v autě s srovnávala se s tím že už Edwarda v životě neuvidím. Měla jsem vztek. Hnusný program na ochranu svědků. Nadávala jsem na Mouliena a na všechny kdo si tohle vymysleli. Seděla jsem na sedadle spolujezdce a přemýšlela proč kurňa já mám takovou smůlu. Koukla jsem na Jimmyho který taky nevypadal zrovna dvakrát šťastně. Komu by se chtělo dělat mrtvého. Jeli už jsme asi den a mezitím přejeli hranice mezi Kanadou a Státy. Byly jsme na cestě někam do Chicaga. Na dálnici jsme to s Jimmem rozpálili a pak sjeli na 220. kilometru na benzínku. Dojeli jsme do myčky aut a tam jsme vystoupili a Moulien spolu ještě s dalšími policajty nás vyměnily za figuríny a zfalšovaly tak naší smrt autonehodou. Mezitím co policajti a všechny záchranné složky vyšetřovali nehodu s následkem smrti já a Jimmy jsme seděli v černém autě s tmavými skly a odvážely nás do hotelu kde proběhne naše přeměna v úplně jiné lidi. Já jsem se stala blondýnkou s modrýma očima a brýlemi na nose. Měla jsem si vybrat jméno které bych chtěla. Napadlo mě že bych se mohla jmenovat Catharine zkráceně Kate a příjmení jsem si vybrala podle mého oblíbeného filmu Titanic, který mi právě připomněl můj život jak rychle začal tak rychle skončil. Takže Dawsnová. Moulien s tím souhlasil a moje proměna mohla začít. Byla jsem v jednom pokoji sama s kadeřníkem a stylistou. Jimmy byl se druhém pokoji a taky tam byl s kadeřníkem a stylistou. Když jsem vylezla z pokoje byla ze mě blondýnka s modrýma očima díky čočkám. Seděla jsem na gauči a čekala až vyleze Jimmy. Prohlížela jsem si jeden časopis když v tu chvíli vylezl Jimmy. Kdybych nevěděla kdo to je tak bych řekla že je úplně někdo jiný. Původně byl Jimmy takový blonďatý zrzek s pomněnkovýma očima ale teď je z něho kluk s vlasy černými jak uhel a jeho oči mu zůstaly na původní barvě.

„Bello?“ slyšela jsem udivený hlas Jimmyho

„Cože? To jste si mě musel s někým spléct. Já jsem Catharine Dawsnová“ odsekla jsem mu a rozesmála se. Jimmy se smál taky a mě zavalil pocit zrady. Jak se tady můžu tak smát když už nikdy neuvidím Edwarda kterého tak miluji. Měla se mu to říct dřív mohl by tu být s námi. Jemu by stejně nic nestalo.

„Ahoj já jsem Timothy O´Conerry“ představil se a usmál se na mě.

„No tak dobře už jste si řekli svoje nová jména tak se vžijte do svých nových rolí“ řekl nám netrpělivě Moulien. Věděl že se našich oborů nevzdáme a že budeme studovat to co předtím a tak nás šoupl alespoň na jinou školu.

Tentokrát na Aljašku. Odjeli jsme tam hned po proměně. Dokonce nám policie po celou dobu prázdnin zaplatila hotel a tak jsme si s Timem(Jimmem) užívali každou volnou chvilku. Na Aljašce bylo opravdu fajn sice tu slunce moc nesvítilo ale na to už jsem si tak nějak zvykla. Úplně šťastná jsem ale nebyla pořád mi tu něco chybělo. Každý den jsem si vzpomněla na Edwarda a to hlavně ve dnech kdy svítilo slunce.  Tim(Jimmy) věděl jak se cítím a vůbec mi to nekladl za vinu že furt nelítám a nebavím se jako pominutá. Prázdniny jsem si celkem užila a pak nastal den kdy se zase vrátit do školních lavic a poslouchat učitele no spíš profesory. Vrátila jsem se ke studiu biochemie. Musela jsem začínat zase od prváku ale nevadilo mi to protože jsem stejně věcí nepochytila jelikož minulý rok byl tak trochu hektický.

Když jsem přijela na koleje zjistila jsem že mám spolubydlící. Možná budeme kámošky. Napadlo mě když jsem to zjistila. Vlezla jsem do pokoje a zjistila že tu ještě nikdo není. Hm alespoň mám možnost si první vybrat pokoj. Pokoj byl zcela normální. Když se do něj vlezlo uviděly jste jako první dvoje dveře. Ty napravo vedly do koupelny. Ty nalevo do kuchyňky. Z kuchyňky vedly další dvoje dveře a to byly naše pokoje. Vzala jsem si ty blíž koupelně. Vlezla jsem do pokoje a začala vybalovat. Co taky jiného dělat, že? Když už jsem měla vybaleno uslyšela jsem otevírání dveří. Šla jsem se kouknou kdo to. Do dveří vstoupila nádherná blondýnka.

„Ahoj Já jsem Kate Dawsnová a jsem tvoje spolubydlící“ uvítala jsem jí.

„Rosalie Haleová“ řekla mi a šla dál. No tak asi kámošky nebudeme.

Ještě jsem jí řekla který pokoj jsem si zabrala a už jsem letěla ven za Timem tak jako vždycky. Prošly jsme celý kampus abychom věděly kde co je. Nakonec jsem se vrátila zase na pokoj a doufala že trochu prolomím ledy se svojí spolubydlící. Když jsem ale přišla zjistila jsem že tu není. Nu což tak jsem šla do koupelny a osprchovala se. Pak jsem si vybrala oblečení které jsem nakoupila během léta. Od té doby co mě oblíkala Alice jsem si na ten styl tak zvykla že jsem zapomněla na svůj předchozí. Doufala jsem že už tady zůstanu do té doby něž dostanu diplom. Nakonec jsem si lehla do postele a tak kolem desáté usnula.

Ráno jsem se probudila docela pozitivně naladěná. Nevím co to způsobilo ale nevadilo mi to. Oblékla jsem se do připraveného oblečení a mohla vyrazit směrem na přednášku. Cestou jsem se stavila ještě na snídani a seznámila se s jednou fajn holčinou. Jmenuje se Lusy a taky studuje biochemii. Přijela jsem až New Yorku. Když jsme šly společně na naší první hodinu vyprávěla mi proč šla vlastně jsem. Když jsme dorazili do učebny sedla jsem si na místo do první řady tak jako obvykle. Lusy si sedla vedle mě a já jsem si s ní ještě povídala. Potom ale naznačila že za mnou sedí hrozně pěkný kluk. No stejně už pomalu začínala hodina a tak jsem se natočila na toho kluka. Jenže když jsem ho spatřila tak jsem zjistila že až tak neznámý není. Co ten tu sakra dělá? Měla jsem chuť se na něj vrhnout ale musela jsem hrát že neexistuje a kdyby existoval tak je to někdo koho jsem v životě neviděla. Jenže to by mě nesměl oslovit mým bývalým jménem.

„Bello?“ oslovil mě jménem na které jsem už zapomněla ale na to jeho si pamatuji do dneška.

„Mluvíš na mě? Ale já nejsem Bella já se jmenuju Kate Dawsnová“ opravila jsem ho a použila tón který říká že se asi opravdu spletl. Myslela jsem si že dá pokoj.

„Bello přede mnou si na nic hrát nemusíš“ pokračoval dál a já věděla že ho musím utnout

„Ale já nejsem Bella a nikdy nebyla“ řekla jsem mu docela razantně a moc mě to bolelo že mu musím lhát. Naštěstí už nepokračoval protože už přišel profesor a žačal nám vykládat látku kterou jsem už dlouho neslyšela.

Hodinu jsem seděla jako na trní a po očku se pořád koukala směrem k Edwardovi jestli se mi to třeba jenom nezdá. Čas od času se naše oči střetly a já věděla že mě poznal a bude chtít vysvětlení. Když už profesor ukončil hodinu viděla jsem Edwarda jak vyletěl svojí rychlostí pryč ze třídy. Seděla jsem tam ještě několik sekund něž mi to všechno došlo. Zatřepala jsem hlavou a pomalu zase společně s Lusy vycházela ze třídy. Lusy se mi omluvila že musí na WC a tak že se potkáme až ve třídě.  Šla jsem tedy sama pomalým krokem ke třídě na další hodinu když mě zachytily něčí ledové paže. Věděla jsem kdo to je a tak jsem se nebránila. Otočila jsem se abych mu viděla do tváře a rovnou ho políbila na jeho nechápavé rty.

„Bello co se stalo jak to že žiješ?“ ptal se Edward a já jsem mu chtěla dát odpověď ale ne teď a tady.

„Pšš nesmíš mi tak říkat. Teď jsem prostě Kate“ řekla jsem mu a v jeho tváři se objevil ještě nechápavější výraz.

„Já to nechápu“ přiznal se

„Po škole možná pochopíš“ řekla jsem mu a tím mu naznačila že mu to po škole chci vysvětlit a řekla jsem možná protože to bylo opravdu složité.

„No tak já si počkám“ řekl s mírným zaksichtěním se a zase jsme se rozešly do třídy.

„Ty jdeš se mnou“ zeptala jsem se Edwarda když ani u dveří mě neopouštěl.

„Víš něco mi říkalo ať jdu taky na biochemii“ řekl a usmál se. Vstoupili jsme do třídy a vyhledali nějaká volná místa. Ze předu na mě mávala Lusy a vedle sebe dvě volná místa. Okamžitě jsem šla za ní a Edward se mnou.

„Koukam seznamuješ se rychle Kate“ poznamenala Lusy a natahovala ruku k Edwardovi

„Já jsem Lusy Woodová“ představila se mu. Edward jí ruku stiskl jako pravý gentleman a konečně jsme si sedly.

„Ty už si ho znala“ špitla ke mně Lusy během hodiny.

„Jo ale to je hrozně dlouhá historka“ řekla jsem jí na zpět a ke mně přilétlo psaníčko.

Ne že jí to řekneš dřív než měJ poslal mi Edward

Zatím jí neřeknu ani slovo to jenom tobě i když už vidím jak Tim bude vyvádět poslala jsem Edwardovi zpět

Tim tím myslíš Jimmyho? Ujišťoval se Edward

Jo teď se jmenuje Timothy O´Conerry napsala jsem mu zase zpět

Kde se vůbec sejdeme. Protože u tebe by to nešlo bydlí tam moje sestra a u mě taky protože tam bydlím s Emmettem poslal mi a já jsem se divila tak ta nepříjemná osoba je jeho sestra?

No tak co třeba někde v parku tam budeme mít klid navrhovala jsem nějakou alternativu

A co kdybych tě já vzal na moje nový úžasný místo který jsem objevil včera v noci když jsem byl na lovu napsal mi zpět a já si znovu vlastně uvědomila že je upír a že nemusí spát.

Tak dobře už se těším a doufám že je tak kouzelné jako bylo tamto napsala jsem mu

No řekl bych že se ti bude líbit odepsal mi a já naší konverzaci na papíru strčila do báglu.

Po hodině jsem si šla koupit něco malýho na sváču a zase prchala za Edwardem do třídy. Ostatní  hodiny proběhly docela v klidu až na to že se nás Lusy pořád ptala kde a jak jsme se potkali. Tak jsme jí řekly že se známe od střední a že jsme nevěděli že jsem půjdeme na stejnou vysokou. Po všech hodinách jsem si akorát skočila na pokoj odhodit bágl a mohli jsme jít. Myslela jsem si že zase pojedeme autem jako minule ale to jsem se šeredně mýlila.

„My nepojedeme autem?“ divila jsem se když jsme zašili někam dál do lesa.

„ne autem se tam nedostaneš a teď chceš se nechat nést v náručí nebo jako opička na zádech“ ptal se mě Edward s úsměvem na tváři.

„Co???“ vypustila jsem ze sebe

„No poběžíme ale s tvojí rychlostí bychom tam byly tak za rok tak si vyber“ řekl mi s úšklebkem

„No tak já si vlezu na záda“ řekla jsem a pomáhal mi na záda. Když jsem se na něj vyškrábala rozeběhl se rychlostí blesku. Skoro se mi udělalo špatně ale přestalo to a já se ho chytila tak silně kolem krku že bych normálního člověka uškrtila. Běželi jsme asi deset minut a mě se líbilo jak mi vítr načechrával vlasy ale bylo mi divné že Edward o nic nezakopl ani do ničeho nenarazil. Svět se při jeho rychlosti změnil do jedné několika barevné šmouhy. Když jsme dorazili na místo byla jsem mino ale ne z té rychlosti ale z toho místa. Stáli jsme zase na útesu jak jinak ale před sebou jsem měla kousek louky ze všech stran obklopenou stromy až na stranu odkuď bylo vidět na moře. Koukala jsem před sebe a vstřebávala to. Nakonec jsem si sedla do trávy a v hlavě jsem si připravovala jak začnu. Edward si sedl také přímo naproti mně.

„Je to tu nádherné fakt se mi to tu líbí“ pochválila jsem ho jak hezké místo vybral.

„Jo já vím chodím jsem každou noc ale nejsme tu od něčeho jiného?“ zeptal se trochu netrpělivě.

„Jo já vím takže jak začnu. Už vím. Byl celkem obyčejný den takový normální jako každý. Bylo mi čtrnáct a v té době jsem dalo by se říct chodila s Jimmym. Byly jsme domluvení že se společně budeme učit a pak že skoukneme nějaký film. Byl by to naprosto ideální večer protože naši nebyli doma jelikož jeli do divadla. Ale Jimmy už měl hodinu zpoždění a to se mu nikdy nestalo. Myslela jsem si že se mu třeba jen protáhl trénink nebo něco takové. Pak se ozval vysněný zvonek a já letěla otevřít. Když jsem uviděla Jimmyho a jeho rodiče věděla jsem že se něco stalo ale netušila jsem co. Pak mi řekli že je srazilo auto.“ Udělala jsem krátkou pauzu. Nechtěla jsem se tu rozbrečet jako malá nad ztrátou svých rodičů.

„Jimmy celou dobu co tu byl nepromluvil a pořád se koukal někam do blba. Pak zase odešly a já se nakonec zhroutila ve svém pokoji. Celý týden jsem z něho nevylezla byla jsem duchem nepřítomná a pořád si myslela že naši těmi dveřmi přijdou a všechno bude OK nakonec jsem se probudila když jsem uslyšela slovo pohřeb a pěstounská péče. Šla jsem na pohřeb a utvrdila jsem se v tom že už je nikdy neuvidím. Pak jsem se stala členem Jimmyho rodiny. A stěhování začalo. Dalo by se říct že každý půlrok jsme byli někde jinde. Jimmyho táta pracoval jako soukromé očko a jeho mamka byla v domácnosti. Takže mi nepřišlo zase tak divné že se stěhujeme. Myslela jsem si že to patří k Jimmyho taťkovo práci. Jenže pak jsme odmaturovali a vzali nás na Berkeley a tam už jsme jeli bez rodičů. Jenže když zase přišel Jimmy s tím že se stěhujeme tak už jsem to nevydržela a bouchla jsem jako atomovka. Pak s Jimmyho vylezla ta pravda“ udělala jsem napínací pauzu. Celou dobu jsem koukala buď na Edwarda nebo na moře. Edward vypadal jako že ho to hrozně zajímá.

„Pravda byla taková že Jimmy a já jsme byli a ještě pořád jsme v programu na ochranu svědků. Důvod Jimmyho zpoždění byl takový že neviděl jak moje rodiče srazilo auto ale jak je někdo zavraždil. Jimmy viděl jeho tvář ale oni jeho ne a to bylo to co Jimmyho zachránilo. Samozřejmě s tím šel okamžitě na policii a za rodiči. A vypadalo to že to bude v pohodě. Jenže ten kdo to spáchal chtěl zabít i mě a tak se Jimmyho rodiče rozhodly mě vzít si pod ochranná křídla. A tak nás FBI přesouvala z místa na místo ale pořád s tím samým jménem. Pak se ale rozhodlo že Jimmyho rodiče jsou staří a my už jsme dospělí a tak si mě na starosti vzal Jimmy. Když jsme se přestěhovali do Kanady tak jsme si mysleli že to bude už zase v pohodě. Pak se ale zase ozval Moulien s tím že vrah nás našel a ví kde jsme a tak se rozhodlo z nás udělat mrtvé. Muselo se o tom psát mluvit v televizi na internetu no prostě mediální kauza. Jenom proto aby se to ten vrah dozvěděl a autonehoda se zdála prostě jako dobrý nápad. Pak nás zavlekli na Aljašku a proměnily nás v to co jsme teď aby nás nikdo nepoznal. Zatím nám Moulien říkal že už se vrah uklidil do ústranní ale já tomu moc nevěřím.“ Dovyprávěla jsem a lehla si do trávy.

„Bello to jsem nevěděl. Je mi to líto.“ Říkal Edward a já ho spatřila nade mnou.

„Jaká Bella ta už nežije je tu jen Kate“ řekla jsem a políbila ho. Usmála jsem se od ucha k uchu a zase si sedla.

„A víš proč tvoje rodiče zabily?“ zeptal se mě Edward

„Nevím ale ví to Root s Jackem“ odpověděla jsem mu.

„A co si vůbec dělala celou dobu co si byla pro mě mrtvá?“ optal se Edward a odlehčil tím tuhle mizernou atmosféru. Rozpovídala jsem se o tom co jsem vlastně dělala jak jsem se sama seznamovala s mojí novou rolí a tak. Edward byl velmi dobrý posluchač pořád se na mě díval. A já jsem se ztrácela v jeho zlatých očích takže jsem si ani nevšimla jak se pomalu stmívá. A já začínám být unavená. Pak vyprávěl on. Vyprávěl hlavně o tom jak se snažil nemyslet na to že jsem mrtvá. Docela mě to zasáhlo a já si znovu dávala za vinu to že jsem mu to neřekla dřív. Když dovyprávěl on byla už totální tma a já viděla úplný nic. Jen jsem tam obrys stromu nebo křoví. A taky se moje únava zesílila takže jsem nezabránila tomu že jsem si zívla.

„Ježiš promiň já jsem úplně zapomněl že musíš spát“ omlouval se Edward a zvedal se na nohy. Já jsem se rychle koukla na mobil a zjistila že je něco klem půl jedenáctý. Než jsem se nadala už mě Edward držel v náručí a běžel se mnou na kolej. Chtěla jsem vytrvat a zůstat vzhůru ale jaksi mě spánek přemohl a já jsem se za proudění vzduchu vydala do hlubin podvědomí. Nespala jsem moc dlouho protože mě probudilo náhlé teplo. Edward mě měl pořád v náručí a stál před pokojem.

„Už mě můžeš pustit já odemknu“ řekla jsem mu a on mě pustil a já odemkla. Vešla jsem dovnitř a viděla Rose a nějakého kluka na ní. Okamžitě se od sebe odtrhli.

„Pardon nechtěla jsem rušit“ řekla jsem a slyšela Edwarda jak se za mnou směje.

„Edwarde?“ uslyšela jsem dva hlasy naráz směrem od Rose a toho kluka.

„Jo byl jsem tady s Kate venku“ řekl pohotově. Když jsem uviděla jak se tváří jako kdyby ho mučili musela jsem se trošku zasmát.

„Tak zítra ve škole“ zamávala jsem mu a chtěla odejít k sobě do pokoje. Jenže mě někdo chytil kolem pasu a otočil si mě k sobě. Byl to Edward políbil mě a odešel se slovy: „dobrou noc,Kate.“ Zavřel dveře ale něž je úplně zavřel už byla venku Rose s tím klukem. Já jsem šla do koupelny ale i přes sprchu kterou jsem si teď dopřávala jsem slyšela hlas Rose jak něco křičí na Edwarda. Pak jsem došla do postele a doslova se na ní svalila. A už jsem o sobě nevěděla až do rána kdy mě probudil budík. Vletěla jsem do koupelny a pak rovnou do třídy na moje další hodiny.  Zase jsem v bufetu potkala Lusy. Vyptávala se mě na Edwarda a tak jsem jí ještě něco řekla a ještě rychle poslala SMS Edwardovi aby na všechno na co se zeptá řekl ano. Došli jsme do třídy a já si sedla vedle Edwarda jak neobvyklé. Připravila si věci a chtěla se ho zeptat na to co se včera stalo.

„Rose ti asi v včera dala co?“ zeptala jsem se ho

„Ta ani ne ale kdybys viděla Emmetta ten se furt smál“ aha takže Emmett to byl ten kluk vedle Rose že mi to nedošlo hned.

„Proč se ti smál?“ byla jsem zvědavá a asi budu brzo stará

„Ale dělal si srandu z toho že jsem si konečně našel nějakou holku a už nebudu to…“ nedořekl to a řekla bych že se trochu stydí to říct.

„Jako myslíš panic? Co bych pak měla dělat já?“ položila jsem otázku do prostoru a divila se že dokážu být tak otevřená. Neodpověděl na ni protože do třídy vstoupil učitel a začal vykládat látku. Přestávky jsem převážně trávila s Lusy. Nu což musím jí taky trochu poznat. Dneska jsme probíraly kluky a nějakou párty co se má konat v sobotu. Ptala se mě jestli nechci jít s ní a tak jsem si řekla proč ne už jsem nikde dlouho nebyla. Byla docela ráda že s ní někdo jde a ještě jsme se domluvily na tom že společně pojedeme nakupovat. Tématem párty a nákupy jsme prokecaly celou obědovou přestávku. Edward se šel projít do okolí jak říkal a tak jsme měli možnost. Těsně před tím než jsem vstoupila do pokoje zapípala mi SMS.

Kate Rosalie se tě bude vyptávat a bude nepříjemná tak se připrav. Edward

Přečetla jsem si to a byla připravená. Na otázky všeho možného typu. Otevřela jsem si dveře a než jsem stihla udělat cokoliv jiného už ke mně dorazila otázka.

„Ty chodíš s Edwardem?“ zeptala se mě takovým nadřazeným hlasem

„Jo a má být“ odpověděla jsem jí stejně ledově a přemýšlela jestli na ní mám vytasit to co vím nebo ne. No asi to neudělám.

„Já si nepřeji abys s ním chodila“ Hm zajímavé ještě něco co nevím.

„Tvé přání mi není rozkazem“ řekla jsem jí a šla si do pokoje. Jenže jsem nepočítala s tím že mě chytne za rameno. Docela to bolelo. Budu tam mít modřinu.

„Nedráždi mě nebo…“ nedokončila větu a já dál pokračovala do pokoje.

„Mě zabiješ“ dokončila jsem to za ní. Vypadala že je tím zaskočená. A já jsem totálně za sebou zabouchla dveře. Uf to bude zajímavý to tady s ní přežít. Na pokoji jsem si sedla na postel a otevřela laptopa a dělala různé úkoly které nám profesoři zadali.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 8.: