Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 5.

J.B <3


DNA prozradí vše - Kapitola 5.Ahoj tak vám nesu další dílek. Je o víkendu a Edward bude Bellu provázet městem a zavede jí na svoje tajné místo. tak doufám že se vám to bude líbit tak pa

Kapitola 5.

Ráno jsem se probudila trošku později něž jsem chtěla ale i tak jsem to všechno stíhala. Začínala jsem zase v devět. A začínala jsem zlehka. Angličtinou pak jsem měla od jedenácti biochemii přírodních sloučenin a na konec od jedný biochemie v praxi kde jsem zase byla s Jimmym.

„Tak co jaký si měl rande?“ zeptala jsem se ho když už seděl vedle mě

„Ale jo šlo to až na to že ta holka byla úplně vypatlaná jinak vypadla pěkně“ zhodnotil to

„takže už se s ní nesejdeš?“ zeptala jsem se ho

„no asi jo“ odpověděl a já si jen tak zavrtěla hlavou.

Po hodině jsem se vydala rovnou do knihovny protože nám učitelka doporučila nějakou knihu která se dala sehnat jen a jen tam. Vypůjčila jsem si ji a šla si sednout do čítárny abych už ten úkol měla hotový.

„smím si přisednou?“ optal se mě medový hlas nade mnou.

„Ahoj Edwarde, no jasně sedni si“ koukla jsem se nad sebe

„Co děláš zajímavého?“ už seděl vedle mě a něco si opisoval.

„Ale učitelka nám zadala úkol a že prý se to nedá sehnat na internetu ale jen tady v této knihovně tak jsem sem zašla aby mi tu knihu nikdo nesebral první“ vysvětlila jsem mu a něco si tam napsala

„Vidíš já ti říkal že internet není všemožný“ připomněl mi

„jo já vim ale stejně tam hodně najdeš“ nedala jsem se

„A jak si se vlastně měla včera s Alicí?“ ptal se mě dál

„Jo šlo to koupila mi základy nového šatníku a někdy prý půjdeme dokoupit boty“ zaksichtila jsem se nad tím že mi někdo něco kupuje. Mám radši když si něco můžu koupit sama.

„jo to je celá ona“ smál se

„a co ty si dělal včera?“ ptala jsem se ho na oplátku zase já

„já co myslíš jsem slušný student a tak jsem studoval.“ Dělal jako že je to samozřejmý.

„jo jasně a co si dělal doopravdy?“ nevěřila jsem mu to. Stoupl si a vzal mě sebou k zápisové knize. Kde byl napsaný že tu byl celé odpoledne a večer než knihovna zavřela.

„už mi věříš?“

„jo už jo víš ale jak si to říkal tak to vypadalo že mi to jen nalháváš“ řekla jsem mu popravně a už jsem si zase něco zapisovala do poznámek. Už jsem to měla hotové a to bylo teprve tři hodiny odpoledne. Nevím co tu dobu budu dělat. Zabalila jsem si věci a odnesla knihu do příslušné police.

„hele tak já už jdu tak se měj a hezký víkend“ rozloučila jsem se s ním

„To už jdeš? Tak na mě chvilku počkej půjdeme spolu já už to mám stejně napsaný“ zaprosil a tak jsem na něj počkala.

„Co budeš dělat o víkendu?“ zeptal se mě Edward když jsme vycházeli do právě padajícího sněhu.

„no já nevim přemýšlím že si pořádně projdu město třeba zajdu do kina nebo tak a co ty Alice říkala že jsem jezdí každý víkend tak máš asi o zábavu postaráno co?“ vymýšlela jsem plány na víkend

„Ani ne dneska odjíždí a tak mám víkend volný. Co kdybych tě provedl po městě já. Přece jen tu už nějakou dobu žiji a tak se tu vyznám.“ Nabídl se jako průvodce a tomu se nedalo odolat.

„no tak dobře tak zítra řekněme v deset?“ navrhovala jsem

„no jasně tak v deset před budovou?“ ujišťoval se

„dobře budu tam“ vcházela jsem dovnitř budovy a vycházela zase ty schody. Proč já vlastně nepoužívám výtah? No přišla jsem na pokoj a něco malého si uvařila protože jsem fakt měla hlad že bych snad zabíjela. No vlezla jsem si s kouřícíma špagetama do křesla a zapnula si notebooka a nějaká ta DVD. Byla jsem už u druhého když někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít a koho za dveřmi nevidím.

„Ahoj Alice co ty tu děláš?“ zeptala jsem se když jsem otevřela dveře.

„Ale přišla jsem se rozloučit víš už jedu domů“ odpověděla mi

„a kde vlastně bydlíte nějak jsem to nepobrala včera“

„Ve Forks to je na severozápadě USA“ dala mi instrukce kde bych to našla

„Fakt? To musíte mít asi hodně na kontě“ řekla jsem když jsem si uvědomila že jsem Alice jezdí každý víkend a Edward si platí tak vysoké školné.

„jo ale s tím se nikde moc nevytahujeme“objasnila mi

„jo tak zase přijedeš příští víkend?“

„No jasně  přijedu navštívit svýho bráchu a mojí novou kamarádku“ řekla mi a objala mě

„Tak Ahoj“ rozloučila jsem se

„Ahoj a nezapomeň musím ti koupit ty boty“

„Tak čau“ už jsem se smála

„Papa“ rozloučila se naposled a já zavřela dveře a zase se věnovala DVD.

Víkend se fakt povedl. Sice nesvítilo sluníčko a jak jsem se dozvěděla od Edwarda tak tady nesvítí skoro nikdy ale to mi nevadilo. Teploty byly kolem nuly a tak to nebylo nejhorší. V sobotu ráno jsem na Edwarda čekala v deset před budovou tak jak jsme si dojednali.

„Ahoj tak co jak se máš?“ pozdravila jsem Edwarda když jsem ho viděla přicházet.

„Ahoj ten Jimmy se o tebe docela dost stará než jsem vyšel musel jsem mu zodpovědět několik otázek“ prohodil Edward

„Jo to je celý on víš tak nějak mě má na starosti.“ Potvrdila jsem mu jeho zřejmou myšlenku.

„Víš kdybych nevěděl že mezi váma nic není tak bych řekl že s tebou chodí“

„Fakt? To to tak vypadá“ vycházeli jsme z kampusu. Ještě že je univerzita hned u města.

„Hm někdy i jo a co bys chtěla dneska dělat?“ zavedl řeč od Jimmyho

„Tak mi ukaž město pak by jsme mohli někam na oběd a pak zase pokračovat“ navrhla jsem.

Tak jsme vyrazili do středu města. Ukazoval mi i některé památky a tak. Jakmile jsme někam přišly už jsem věděla nejmíň deset různých věcí o tom místě. Měla jsem pocit že zná každou píď tohoto menšího města. Asi po dvou hodinách proházení po centru města jsme zalezli do nějaké restaurace. Vybrali jsme nějaký stůl v rohu jako před tím s Alicí a objednali si. Já jsem si dala nějaký steak protože jsem měla hlad a byla jsem vymrzlá na kost. Edward si dal jen nějaký salát.

„Držíš snad dietu že se v tom tak ňoupeš?“ dělala jsem si srandu jelikož si dal snad jen dvě sousta do pusy.

„Co… Ale ne jen tak přemýšlím.“ Řekl mi a už ten salát odstrčil úplně. Zamával na číšníka že budeme platit. Už jsem si vytahovala peněženku.

„Platit budu já,“ řekl rázně a dal číšníkovi peníze. Za chvíli jsme odcházeli z restaurace a pokračovali dál v prohlídce města. Když jsme přišli na kolej bylo něco kolem třetí. Sice bylo tak brzo ale já už byla utahaná jak kotě. Rozloučila jsem se s Edwardem a domluvila se ještě na zítra prý mi chce ještě něco ukázat. Přišla jsem na pokoj a udělala si něco malého k jídlu. Hm budu muset jít nakoupit nebo tu umřu hlady. Pak jsem si lehla do postele a odpočívala. Ze samého odpočívání jsem usnula a probudila se někdy kolem druhý ráno. Hm, tak to už asi neusnu. Tak jsem si šla otevřít okno aby mi jsem proudil ten ledový vzduch. Otevřela jsem okno a skoro hned jsem toho litovala. Zajímalo by mě kolik je stupňů. Hodila jsem na sebe svetr a koukala se z okna. Po chvilce už mi byla zima a tak jsem si šla zase lehnout. Usnula jsem téměř okamžitě a spala jsem jako mimino. Probudil mě až nějaký zvuk. Po chvíli jsem zjistila že je to klepání na dveře. Koukla jsem se na hodiny a zjistila že je půl jedenáctý. Hodila jsem na sebe župan a šla otevřít.

„Ahoj Bello čekal jsem na tebe ale nějak si nepřicházela a tak jsem měl strach aby se ti něco nestalo“ vypustil na mě Edward

„Ne nic se nestalo jen jsem zaspala nic horšího jestli chvilku počkáš tak budeme moct vyrazit“ oznámila jsem mu. Posadila jsem ho do křesla a vlítla do koupelny. Rychle jsem se osprchovala dala na sebe fasádu a oblíkla se do něčeho co mi koupila Alice. Asi tak za dvacet minut jsem byla hotová a připravená vyrazit.

„Sluší ti to“ složil mi kompliment Edward jakmile jsem vylezla z koupelny.

„Jo, díky“ obouvala jsem si nějaké polobotky.

Vyšli jsme ven před budovu a šli směrem na parkoviště. Došli jsme někam na konec parkoviště a zastavili se u stříbrného Volva.

„To je to co si mi chtěl ukázat?“ ukazovala jsem na Volvo.

„Ne to co ti chci ukázat je místo a ne věc“ řekl a sedl si na volant. Pochopila jsem že si asi budu muset sednout do auta taky. Jeli jsme pryč z města někam do lesů. Cesta uběhla docela rychle. Cestou jsme si povídaly co kdo má rád a tak podobně. Vystoupili jsme z auta a ještě šli kousek pěšky. Prošli jsme lesem a šli jsme docela dost do kopce.

„Edwarde počkej na mě chvilku já už nemůžu“ nebyla jsem moc zvyklá chodit po lese. Počkal na mě a zase jsme vyrazili už stačilo udělat pár kroků a jsme tam. Když jsem vyšla z mezi stromů myslela jsem si že právě teď sním a tohle je můj výplod fantazie. Věděla jsem přesně co bych na tom místě chtěla dělat. Byl to můj vysněný prostor k meditaci. Bylo tu jen pár stromů a zasněžená tráva ale nejlepší na tom byl sráz dolů kde šumělo moře na kterém se sem tam pohybovaly ledové kry.

„Tak co líbí se ti tu?“ ptal se mě Edward opatrně

„Šílíš? Zamilovala jsem si to tu hned na první pohled“ oznámila jsem mu

„To jsem rád. Já jsem někdy když mám čas chodím přemýšlet“ prozradil mi

„Jo to se nedivím. Mě se tohle místo zdá jako nejlepší místo na meditování je tu pěkně ticho nic neruší…“ prohodila jsem a zase si užívala to ticho které tady je kolem nás.

„Ty umíš meditovat? To bych do tebe neřekl“ překvapila jsem ho.

„No nevím jestli to umím ale alespoň se o to pokouším jestli chceš můžeme to zkusit já budu tvůj průvodce světem nadvědomí“ nabídla jsem mu

„Tak jo můžeme to zkusit i když pochybuju že to bude fungovat“ řekl mi

„Tak jo krok první nejlepší je když si sedneš do tureckého sedu. Zavři oči narovnej záda a hlavu měj vzpřímenou.“ Sedl si na zem a já si ještě sundala bundu aby mi neumrzly půlky. Počkala jsem až provede moje rozkazy a pokračovala dál.

„Teď se zhluboka nadechuj a v hlavě si opakuj „vdechuju pozitivní a vydechuju negativní“ a i kdyby tě cokoliv za myšlenku mělo rozptýlit tak si tohle opakuj pořád a nenech se vyvést z míry. Tak můžeme začít. Si připravený?“ zeptala jsem se ho. Jen kývnul hlavou a tak jsem taky začala. Jo tady to šlo snadno nechat všechny špatný myšlenky za sebou a vnímat jen to dobré. Asi po deseti minutách mě už byla tak hrozná zima že jsem se zase oblíkla do své bundy. Edward vypadal jako když zkameněl. Vůbec žádný pohyb a tak jsem se rozhodla do něj šťouchnout aby se probral.

„Edwarde, Edwarde půjdeme už?“ šťouchala jsem do něj několikrát než se probral.

„Jo jasně“ zvedl se ze země a my jsme zase šli pryč z tohoto úžasného místa.

„Tak co jak se ti první meditace líbila“ zeptala jsem se ho cestou zpět na kolej.

„Ale jo bylo to fajn urovnal jsem si svoje myšlenky a cítím se i líp“

„Vidíš docela to funguje je fajn když člověk občas zapomene na všechny starosti a má chvilku jen a jen pro sebe“ zhodnotila jsem to.

Nastoupili jsme zase do auta a jeli pryč od toho božského místa. Bylo kolem třetí když jsme dorazili k městu. Zbývalo projet křižovatkou a byly jsme u kolejí.

„Edwarde kam to jedeš kolej je tímhle směrem“ ukazovala jsem mu správný směr.

„Ale já nejedu na koleje“ usmál se a pokračoval v cestě.

„A kam teda jedeš?“ ptala jsem se ho trošku nervózně.

„No říkala si že by si šla do kina a tak teda pudeme ale ještě nevím na co“ usmál se na mě a já jsem prostě musela souhlasit.

„Dobře tak mě vem do kina“ souhlasila jsem a vystupovala před kinem. Přišly jsme ke kasám a ještě se rozhodovaly na co teda pudem.. dávaly si dva horory pak jeden akčňák a nějakou komedii. Jelikož jsem na horory a akčňáky neměla náladu usoudila jsem že bude dobrá komedie.

„Tak zkusíme tu komedii?“ navrhla jsem

„Dobře“ souhlasil a už kupoval lístky. Seděly jsme úplně vzadu a byly sami v řadě. Celkově tu moc lidí nebylo asi jenom další dva páry. Nakonec se z komedie vyklubala romantická komedie. Docela jsem se i nasmála a zdálo se mi že se na mě Edward kouká hlavně při líbacích scénách. A taky jsem měla dojem že to vůbec nevnímal. Popíjela jsem colu co mi Edward přinesl a sledovala film. Po kině jsem Edwardovi poděkovala za príma víkend a jeli jsme na kolej. Dorazili jsme někdy kolem šestý a já se ještě připravovala na zítra. Pak jsem zalezla do postele.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!